Článek
Pouhý týden a jeden den po zveřejnění první série snímků z teleskopu Jamese Webba astronomové publikovali předběžnou studii, v níž uvádí, že v datech z infračervené kamery NIRcam objevili galaxii GLASS-z13, starou 13,5 miliardy let.
Ve skutečnosti je toto stáří podle vědců minimální hranicí. Odborníci totiž zatím došli jen k tomu, že GLASS-z13 vznikla neznámo kdy v rozmezí 300 milionů let od velkého třesku (který nastal před 13,8 miliardy let). Může tedy být klidně i starší.
„Možná se díváme na nejvzdálenější světlo z hvězd, jaké kdo kdy viděl,“ řekl k tomu podle serveru ScienceAlert vedoucí mezinárodního týmu Rohan Naidu z Centra pro astrofyziku při Harvardově univerzitě.
Titul nejstarší spatřené galaxie dosud oficiálně patří galaxii GN-z11, kterou vyfotil Hubbleův teleskop a jejíž objev vědci publikovali v roce 2016. Je stará 13,4 miliardy let, tedy o 100 milionů let mladší než má být podle Naiduova týmu GLASS-z13.
GN-z11 zřejmě ještě o titul nějakou dobu nepřijde, protože závěry Naiduova týmu musí zhodnotit širší vědecká komunita.
Podle astrofyzika a přidruženého správce ředitelství vědeckých misí NASA Thomase Zurbuchena nicméně objev ukázal, že se astronomické rekordy díky teleskopu Jamese Webba už „třesou“. Jásat Zurbuchen sice hodlá, až se výsledky potvrdí, vypadají ale podle něj „velmi slibně“.
Dohlédnutí na prastaré galaxie vzniklé na vesmírné poměry nedlouho po velkém třesku je jedním z nejočekávanějších příspěvků k poznání, které má nejvýkonnější dalekohled přinést.
Tyto galaxie mohou být od Země vzdálené desítky miliard světelných let. Světlo z nich sice k Zemi pochopitelně putovalo stejně dlouho, jak jsou staré, tedy například zmiňovaných 13,5 miliardy let. „Kvůli rozpínání vesmíru je ale od nás GLASS-z13 nyní vzdálena asi 33 miliard světelných let,“ napsal na Twitteru planetární vědec James O'Donoghue z japonské kosmické agentury JAXA.
Teleskop Jamese Webba má nyní možnost pozorovat tyto galaxie s bezprecedentní přesností.
Galaxie GLASS-z13 má podle vědců hmotnost miliardy Sluncí, což je podle nich „potenciálně velmi překvapivé“ a „nepochopitelné“. Kromě ní ještě v pátrání po starých galaxiích narazili na GLASS-z11, která je ale podstatně mladší.
Naidu sám přiznává, že závěry jeho týmu nejsou jisté, důkazy jsou podle něj „silné“, ale ještě na nich chce zapracovat. Jeho tým pro potvrzení svých výsledků požádal vedení projektu teleskopu Jamese Webba o provedení spektroskopie, která by jim měla pomoct odhalit další detaily užitečné pro přeměření přesné vzdálenosti galaxie.
Konkurenční HD1
Mimochodem, už nějakou dobu na ověření svých výsledků teleskopem Jamese Webba čeká i tým Fabia Pacucciho, jenž je ze stejného pracoviště jako Naidu. Pacucci se svým týmem letos na jaře publikoval studii, podle níž se mu podařilo najít rovněž 13,5 miliardy let starou galaxii.
Jmenuje se HD1 a poprvé ji objevil astronom Yuichi Harikane z univerzity v Tokiu. V rámci mezinárodní spolupráce byla k jejímu pozorování využita data z celé řady teleskopů včetně japonského Subaru, chilského VISTA, Britského infračerveného teleskopu a Spitzerova vesmírného dalekohledu. Její vzdálenost – a tím pádem i stáří – pak potvrdil další chilský dalekohled ALMA.
Tohle je nejstarší a nejvzdálenější galaxie, jakou kdy kdo spatřil, podle konkurenčního vědeckého týmu (zdroj: Harikane et al.).
Ať už závod v hledání nejstarší galaxie dopadne jakkoliv, bude to každopádně teleskop Jamese Webba, který rozhodne o vítězi.
Co umí teleskop Jamese Webba
Webbův teleskop je dosud nejvýkonnější vesmírný dalekohled. Dohlédnout by měl do počátků existence našeho vesmíru, kdy se před 13,5 miliardy let formovaly první hvězdy a galaxie. Podle NASA bude přímo pozorovat dosud neviděnou část prostoru a času. Zařízení je navrženo tak, aby „vidělo“ infračervené světlo, jež k nám v této podobě od nejvzdálenějších objektů nyní přichází.
JWST (James Webb Space Telescope) ale budou vědci využívat také ke studování planet a dalších těles naší sluneční soustavy, ke zkoumání jejich původu a vývoje a k jejich srovnávání s exoplanetami, tedy s planetami obíhajícími kolem jiných hvězd.
Zároveň bude teleskop sledovat exoplanety, které se nacházejí v takzvaných obyvatelných zónách a na jejichž povrchu by mohla být voda v kapalném stavu. V souvislosti s tím se počítá i s pátráním po případných známkách nasvědčujících možné obyvatelnosti takových těles.
K plnění těchto úkolů má observatoř obří zrcadlo o průměru 6,5 metru, čtyři vědecké přístroje a také štít velký 21 × 14 metrů, který bude aparáty chránit před teplem slunečního záření a udrží je v potřebném hlubokém chladu. Přístroje ve výbavě jsou infračervená kamera NIRCam, infračervený spektrograf NIRSpec, infračervené zařízení MIRI a infračervený zobrazovač se spektrografem NIRISS.
Vědci kontrolují přesné seřízení citlivých senzorů teleskopu.
Velké primární zrcadlo tvoří 18 menších šestiúhelníkových zrcadel, každé o průměru 1,3 metru a hmotnosti 20 kilogramů. Každé je vyrobené z berylia a potažené zlatou vrstvou. Berylium vědci zvolili díky lehkosti a zároveň pevnosti tohoto kovu. Navíc udrží tvar i v podmínkách hlubokého mrazu, který přístroje teleskopu ke svému správnému provozu potřebují. Pro vrchní vrstvu bylo vybráno zlato vzhledem k jeho extrémně vysoké odrazivosti světla, a to v širokém rozsahu vlnových délek.
