„To nejhorší už se stalo.“ Expertka líčí, proč Kyjev hledí na Trumpa s nadějí

Americký prezident Donald Trump tento týden přitvrdil vůči Rusku. „Dohodněte se teď a zastavte tuto směšnou válku! Bude to jenom horší,“ napsal na sociální síti Truth Social a pohrozil Moskvě uvalením cel a dalších sankcí.

Kreml ve čtvrtek vzkázal, že je připravený vést „vzájemně uctivý dialog“. „Nevidíme (v Trumpově prohlášení) žádné zvlášť nové prvky,“ prohlásil mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov.

Výměna vzkazů naznačuje, že Trump by mohl být připravený zatlačit i na Rusko, pokud mu nevyhoví. Naplnil by tak naděje, které si už delší dobu kladou i na Ukrajině. Z druhé strany je třeba brát v úvahu, že šlo pouze o prohlášení na internetu.

„Pokračování ve stejné strategii pod Bidenovým vedením vedlo k této vleklé opotřebovávací válce a nekonečným bojům,“ vysvětlila ukrajinská analytička Orysia Lucevyč, která působí v prestižním britském think tanku Chatham House.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy odhaduje, za jakých okolností by se mohlo podařit boje ukončit a jaké bezpečnostní záruky by byly pro Ukrajinu dostatečné.

S jakými emocemi se Ukrajinci dívají na návrat Donalda Trumpa k moci?

Panují tu naděje i obavy. Naděje, že může být silnější než Joe Biden, kterého pořád kritizoval za to, že je slabý. Na Ukrajině měli pocit, že s Bidenem bojují s jednou rukou svázanou za zády, protože se příliš bál eskalace a přímé války mezi Ruskem a Spojenými státy.

Trumpova rétorika naznačuje, že chce být silným lídrem. Panují ale obavy, že se bude chtít stát vítězem na úkor Ukrajiny. Že nabídne špatné řešení, jen aby válku ukončil, aniž by dbal na důsledky pro Ukrajinu a Evropu. Když odepře vojenskou pomoc, na Ukrajinu bude mít větší páku, aby dělala bolestivé kompromisy.

Stále není jasné, zda Trump bude s Putinem udržovat přátelské vztahy jako v minulosti, nebo se na něj bude skutečně snažit vyvinout tlak, aby Ukrajinu nechal na pokoji.

Který z pocitů dle vás mezi Ukrajinci převažuje? Naděje, nebo strach?

Řekla bych, že spíše naděje. Ukrajinci se již nemají příliš čeho bát. To nejhorší už se stalo - zuří zde válka.

Pokračování ve stejné strategii pod Bidenovým vedením vedlo k této vleklé opotřebovávací válce a nekonečným bojům. Panuje zde také pocit, že Ukrajina není schopna využít příležitostí, které si na bojišti vytváří. Vezměte si třeba debatu o raketách dlouhého doletu. Ukrajinci velmi dlouho usilovali o to, aby získali povolení útočit na cíle na ruském území.

Donald Trump v předvolební kampani hlásal, že válku dokáže ukončit během 24 hodin. Později svá slova mírnil a vzkázal, že má v plánu toho dosáhnout do šesti měsíců. Jaké jsou podle vás šance, že se mu to skutečně podaří?

Upřímně řečeno si myslím, že šance na tak rychlý úspěch jsou velmi malé. Na každé straně bojuje přes milion mužů, bojiště je obrovské a frontová linie velmi dlouhá.

Důvody, pro něž to pokládám za nepravděpodobné, se netýkají ani tolik Ukrajiny, ale Putina a současného Ruska. Cílů, kterých se mu dosud nepodařilo dosáhnout ve vztahu k Ukrajině a východnímu křídlu NATO. Vzpomeňte si, že chtěl, aby z východu Evropy zmizely všechny americké základny a infrastruktura.

Nevidím důvod, proč by měl být ochoten deeskalovat v tuto chvíli, kdy má pocit, že může na bojišti dosáhnout úspěchů.

Je potřeba jeho režimu utáhnout šrouby a snížit příjmy, které proudí do jeho rozpočtu. Trumpovi lidé mluví o cenách ropy a zvýšení americké produkce. To by mohlo ruskému rozpočtu zasadit ránu. Bude ale trvat nějakou dobu, než se tato opatření projeví. Proto si nemyslím, že se dá tak snadno přimět Putina, aby změnil své cíle.

Pokud by se Trumpovi nebo komukoliv jinému podařilo dostat zástupce obou znepřátelených stran k jednacímu stolu, k příměří by nejspíš bylo pořád daleko. Vize Kyjeva a Moskvy na ukončení bojů jsou diametrálně odlišné a v mnoha bodech se vzájemně vylučují. Dají se podle vás najít průsečíky, na nichž by se dala dohoda vyjednat?

Souhlasím s vámi, že tato válka je existenční pro obě strany. Najít společnou řeč je velmi složité. Scénář příměří s Putinem u moci je možný, pokud jej bude chtít uzavřít. Může jít ale o příměří s cílem ovlivnit ukrajinské volby a dokončit práci tím, že se pokusí k moci dosadit někoho, kdo má blízko k Rusku.

Nevěřím, že dojde k serióznímu politickému urovnání s Ruskem, dokud je Putin u moci. Ani ukrajinští obyvatelé tomu nevěří. (Ukrajinský prezident Volodymyr) Zelenskyj řekl, že pokud bude vyjednána nějaká dohoda, ukrajinští voliči budou hlasovat o jejím přijetí. Nepřipadá mi to jako příliš pravděpodobný scénář.

Válka může skončit, pokud bude mít Rusko vážné hospodářské potíže a nebude chtít znovu mobilizovat. V minulém roce Putin mobilizoval okolo 250 tisíc mužů, většina z nich je nyní po smrti, proto musel přivolat Severokorejce.

Pokud nebude chtít z důvodu nepopularity tohoto kroku mobilizovat další muže, pokud bude ekonomika pod skutečným tlakem a rublu bude hrozit kolaps, pak může (Putin) dojít k rozhodnutí, že si (válku) nemůže dovolit.

Jak silná je nyní ukrajinská vyjednávací pozice?

Momentálně příliš silná není. Na bojišti se Ukrajině příliš nedaří, je v defenzivním režimu. I když v Kurské oblasti můžeme opět sledovat malou ofenzivu, kterou chtějí ukázat, že jsou schopni bojovat.

Současná situace je ale výsledkem opožděné vojenské pomoci ze strany USA zkraje roku. A může sloužit i jako jakýsi indikátor budoucnosti. I bez pomoci po dobu půl roku se frontová linie nezhroutila a Ukrajina byla stále schopná pokračovat v bojích.

Je zřejmé, že ruští generálové nepůjdou za Putinem a neřeknou mu, že mohou válku prohrát. Takže si nemyslím, že Ukrajina má v tuto chvíli na Moskvu nějakou páku.

Bude se muset Kyjev při případném vyjednávání uchýlit ke kompromisu s ohledem na ruskou převahu na frontě? O náznaku kompromisu se mluvilo už v prosinci v souvislosti se Zelenského výroky o tom, že „horká fáze“ války může skončit, pokud NATO poskytne bezpečnostní záruky částem Ukrajiny, které v tuto chvíli kontroluje Kyjev. O těch, které nyní okupuje Rusko by se jednalo až později. Dříve si přitom stál za tím, že dohoda by se měla uzavřít až potom, co se Rusko vzdá okupovaných ukrajinských oblastí.

To, že by Ukrajina byla ochotná třeba o Krymu nebo dalších okupovaných oblastech jednat až později, není zcela novou pozicí. V debatě o tom, zda Kyjev může dělat kompromisy, je navíc důležité si uvědomit, že Ukrajina už o svá území přišla. Nemůžete dělat kompromisy ohledně něčeho, co nemáte.

To obtížné rozhodnutí tedy leží na Spojených státech a na Trumpovi. Půjde o to, zda bude ochoten uznat ruskou okupaci. Osobně si myslím, že ne. Prvně proto, že tato území nepatří Americe a nemůže proto jednoduše říct: „Je to vaše.“ A neudělá to ani nikdo další.

Pro uznání těchto území jako součásti Ruska neexistuje žádný důvod. V rezoluci Valného shromáždění OSN jasně stojí, že žádná území, která bylo obsazena násilím, nemohou být legitimně uznána. Takový kompromis není možný. O čem se jednat dá, jak ostatně řekl Zelenskyj, je to, jestli Ukrajina veřejně prohlásí, že jejím cílem je vojensky získat tato území zpět.

Upřímně si myslím, že je jednoduší získat zpátky Krym než Donbas, jelikož je to poloostrov. Dokud bude Rusko na Krymu, bude časovanou bombou, neustále zpochybňující bezpečnost Černého moře, obchodních tras a celého regionu.

Při diplomatických jednáních o budoucnosti poloostrova by se dalo diskutovat o mnoha věcech, například zda Rusko Krym demilitarizuje, což zůstává ošemetnou otázkou. Nejsem si ale jistá, jestli je Putin na něco takového připraven. Mohlo by se to tedy stát předmětem jednání, až v Rusku dojde k výměně vedení. Dokud je Putin u moci, (Krym) by mohl být považován za dočasně okupovaný Ruskem.

Kyjev dlouhodobě opakuje, že potřebuje silné bezpečnostní záruky. Jaké by pro něj byly dostatečné?

Zelenskyj mluvil o částečné aplikaci článku 5 Severoatlantické smlouvy na území, která jsou pod kontrolou Kyjeva. To je velmi silná bezpečnostní záruka, není ale příliš jasné, zda na to Trump přistoupí. Stále totiž věří, že ohledně NATO se dají dělat kompromisy. Osobně si myslím, že něco takového je velmi nebezpečné.

Částečné členství NATO, které by znamenalo, že článek 5 se nevztahuje na celou Ukrajinu, by Kyjev zajisté uspokojilo. Pokud by to nebylo možné, alternativou je „koalice ochotných“, tedy skupina zemí, které věří, že je v jejich národním bezpečnostním zájmu bránit Ukrajinu. Mezi nimi by mohly být Finsko, Švédsko, Polsko, Rumunsko a součástí by pravděpodobně byla i jedna jaderná mocnost, třeba Británie nebo Francie.

(Koalice ochotných) by Ukrajině na základě vícestranné dohody garantovala bezpečnost, mohla by také na ukrajinském území nasadit mírové síly. Taková koalice by byla slabší, jelikož by nezahrnovala celý blok, pořád by to ale znamenalo, že na to Ukrajina není sama.

Ukrajinci jsou pragmatičtí v tom, že i po válce potřebují k obraně země poměrně velkou armádu. To znamená společnou ukrajinskou a evropskou vojenskou výrobu.

Pak je tu otázka vlastního vyzbrojování Ruska po válce a toho, zda by mělo mít přístup k duálním technologiím a financím. Ukrajina jistě bude usilovat o to, aby to tak nebylo, jelikož má za to, že Rusko zůstane i po válce nebezpečným státem a mělo by být zadržováno. Ukrajinská bezpečnost do značné míry závisí na tom, zda vznikne společná politika zadržování.

Mohou západní představitelé přijít s efektivním bezpečnostním receptem, který by Rusko odradil od dalších výpadů proti Ukrajině?

To je velkou otázkou. Velmi důležitým bezpečnostním pilířem je pro Ukrajinu její vlastní armáda a investice do ní - do výcviku i vybavení. Pro Evropu je to vlastně jednoduší, než vyslání vlastních vojáků na obranu Ukrajiny.

Na toto téma se vedou vážné debaty. Generální tajemník NATO svolal v Bruselu diskuzi o možné mírové misi na Ukrajinu. Takže ano, myslím si, že existují země, které jsou ochotny zajistit, aby Ukrajina - až válka skončí - byla chráněna.