Tikající hrozba pro Evropu. Rusko vyhrává svou válku ve třetím světě

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Od konce února sleduje společnost vývoj konfliktu na Ukrajině zejména po vojenské stránce. Kromě bojů na frontě, kterou se v posledních týdnech stal zejména východ země, se však již dlouhou dobu odehrává také válka informační. Ta probíhá na několika úrovních a její dopad je patrný všude ve světě.

Jak odborníci avizují již déle, v případě Západu Rusko informační bitvu prohrálo – nebo alespoň tu fázi, které jsme byli svědky doposud. Navzdory tomu, že v západních demokratických společnostech roste napětí, za kterým stojí vysoké ceny energií či inflace, však tyto země i nadále drží poměrně jednotný směr a jejich podpora patří Ukrajině.

„Napětí ve společnosti roste a i v České republice můžeme vidět, že se více projevují radikální politické proudy nebo krajní části politického spektra,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy politolog Miloš Gregor z brněnské Masarykovy univerzity. „Je to asi předem očekávatelný vývoj, stále ale obecně převládá jednota v chápání toho, kdo je viníkem celé situace, koho je třeba podporovat a proti komu je třeba se vymezit.“

Míra další ruské úspěšnosti v případě západních zemí tak bude ve velké míře záviset na tom, zda se jednotlivým vládám podaří zmírnit dopady krize. Západ ale zdaleka není středobodem všeho; ruská propaganda se rozlézá i jinde po světě a v některých regionech by mohla nadělat více škody, než si lidé uvědomují.

Řeč je o zejména o rozvojových zemích a zemích třetího světa obecně. Jak totiž upozorňuje i sám Gregor, z různých analýz můžeme vidět, že minimálně od roku 2021 byla ruská propaganda velice aktivní zejména v Africe a na Blízkém východě, tedy v zemích, které mají dlouhodobě problém se Západem.

Africké země však nechovají v lásce převážně Evropu, a to obzvláště kvůli období kolonialismu. Na Blízkém východě jsou pak problémem spíše Spojené státy kvůli řadě konfliktů a válek, které se v regionu udály – nebo se stále dějí – a které pro ruskou propagandu byly vždy poměrně živnou půdou.

„V letošním roce pak můžeme vidět, že je výrazně aktivní třeba i v Latinské Americe, která obdobně jako Afrika a Blízký východ má se Severní Amerikou a Evropou velký problém právě kvůli určitým historickým reminiscencím nebo problémům, které tam postupem času vznikaly,“ přiblížil problematiku český politolog.

Nesympatie zakořeněné v historii a proběhlých křivdách ovšem nejsou jediným faktorem, který se na náchylnosti k ruské propagandě podepisuje. Důležitým faktorem je totiž i samotná úroveň mediální gramotnosti a schopnosti tamních obyvatel rozeznat propagandu a dezinformace od seriózního zpravodajství.

S mírou informační naivity tak stoupá i zmiňovaná náchylnost. Ani u nás přitom problém, který ztělesňuje nejen ruská propaganda, není brán v potaz příliš dlouho. Například v Africe, kde je stále relativně rozšířená negramotnost, je tak podle Gregora před tamní společností ještě velký kus cesty, než se dostane k přemýšlení nad tím, jestli jsou nějaké informace pravdivé, nebo dokonce k tomu, aby si je někde ověřovala.

Pozornost, kterou Rusko zemím třetího světa věnuje, přitom zůstávala delší dobu bez povšimnutí. Tématem, jaké problémy by tato skutečnost mohla přinést, se pro Západ stává přibližně až od letošního léta. Rusové tedy chytře naznali, že evropský a americký narativ africký informační prostor spíše neřeší, a jim se tak otevírá volné pole působnosti mimo pozornost zpravodajských služeb a státníků.

V arabském světě se proto objevují třeba překroucené verze příběhu, kvůli kterým lidé věří, že Spojené státy střílejí rakety na Rusko a Rusko se jen brání, nebo příspěvky na sociálních sítích, které ve výsledku odvádí sympatie od Ukrajiny a zaměřují se na údajné zlo západních liberálních demokracií.

Podle dubnové analýzy akademičky Nadii Oweidatové některé z příspěvků dokonce dávaly do kontrastu reakci Západu na ukrajinskou krizi s jeho reakcí na Palestinu, Sýrii, Libyi, Jemen a Afghánistán.

Podle politologa Gregora se nyní Rusko zaměřuje na tři základní skupiny zemí. První z nich je Blízký východ, kde se Rusko již na jaře snažilo mobilizovat žoldáky do války na Ukrajině, zatímco druhou skupinu představují bohatší země afrického kontinentu, jako je Egypt a další země s pokročilejší ekonomikou, které mu mohou být zajímavými ekonomickými partnery, ale mohou také výrazně ohrozit spolupráci s Evropou.

Třetí skupinu zemí pak tvoří například Somálsko nebo Nigérie, tedy země, které mají velký potenciál být Rusku nápomocné v případě lidských sil nebo zbraní.

„Nechci, aby to vyznělo, že jde o nějaké zbrojařské velmoce, když ale vidíme tamní občanské války, které jsou velice nemilosrdné a velice brutální, co se týče zacházení s civilisty, tak pokud by se tito lidé rozhodli přidat na stranu Ruska, přišla by ještě jiná úroveň bestiálnosti válčení, než jakou předvádí samotní Rusové,“ vysvětlil český odborník.

Spolu s těmito informacemi pak poukazuje také na to, že možné nebezpečí je zde mnohem větší, než si uvědomujeme.

„Pokud se podíváme, jaké narativy v Africe šíří ruská propaganda, tedy třeba to, že Západ rozpoutal válku proti Rusku, mohou v tom jednotlivé země kontinentu cítit jakousi historickou podobnost a snáze tomu uvěří,“ přiblížil dále Gregor. Nápomocným v tomto ohledu může být i fakt, že také na Africe se samozřejmě podepisují potíže, které se projevují ve zbytku světa.

„Afrika je kontinent, který populačně roste a rostou tam i problémy, které jsou s tím spojené. Riziko hladomoru, nedostatku pitné vody nebo ozbrojených konfliktů, které stojí za zvýšenou mobilizací a migrací směrem k Evropě, představuje poměrně výbušný mix problémů, se kterými se nejspíše v blízké a střednědobé době budeme muset vyrovnávat.“

Stejně jako si evropské vlády musí poradit s problémy, které se jim odehrávají doma, neměly by zapomínat ani na dění daleko za svými hranicemi. Právě v Africe má Rusko nyní spíše volné hrací pole, kde ho téměř nikdo neomezuje, a v některých zemích naráží konkurenčně na Čínu, než aby muselo reagovat na tvrzení Evropy nebo USA.

I když je tam Západ mnohdy z logických důvodů v horší výchozí pozici, možnost ovlivnit tamní vývoj má ve finále stejnou. „Nemyslím si, že bychom měli zcela vzdát jakoukoliv snahu k Afričanům promlouvat a snažit se jim věci podávat tak, jak jsou – tedy tak, že Rusko je agresorem, který napadl suverénní sousední stát a vraždí v něm civilisty,“ uvedl Gregor.

„Je velká pravděpodobnost, že velká část Afričanů tomu třeba neuvěří. Nemyslím si ale, že bychom to měli vzdávat, protože stále je tam nějaká šance, že alespoň část společnosti tomu uvěří. Evropa s Amerikou by neměly jen nečinně přihlížet.“