Tichá hrozba: Trosky ze vzduchu mohou část Ukrajiny proměnit v zakázané zóny

Drony na optickém vláknu se na ukrajinském bojišti staly standardem.

Jejich výhodou je, že jsou nerušitelné prostředky elektronického boje. Nevýhodou naopak to, že za sebou zanechávají vlákna, která se prakticky nikdy neuklízejí.

Zatímco nejmenší takové drony mohou operovat na vzdálenost pár kilometrů, ty největší zvládnou i více než dvacet kilometrů. V praxi to znamená, že po nich v lesích, na polích i v obytných zónách zůstávají kilometry pavučinového plastu.

Dlouhodobé následky pro přírodu a živočichy jsou zatím nejasné, nejde ale o jediný problém. Do značné míry jsou opomíjené například lithiové baterie z dronů. „V tomto případě již hovoříme o chemickém znečištění,“ upozorňuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy ukrajinský environmentalista Oleksij Vasyljuk.

A přidává varování, že oblasti poseté optickými vlákny a znečištěné lithiovými bateriemi mohou být natolik zamořené, že nebudou vhodné k životu.

Dá se vůbec odhadnout, kolik kilometrů optických vláken dnes leží na ukrajinském území?

Všichni jsme viděli fotografie a videa, na nichž dané území působí téměř jako pavučina. Ty vzdálenosti nikdo nedokáže odhadnout, protože bezpilotní stroje s optickým vláknem používají obě strany.

Každodenně jich můžou operovat desítky až stovky, a to na vzdálenost až 20 kilometrů. Z tohoto důvodu nelze realisticky určit, kolik kilometrů optických vláken se v současnosti na území Ukrajiny nachází.

Vlákna jsou vyrobená převážně z PMMA, tedy odolného plastu. Jsou už nějaké poznatky, jak rychle se v přírodě rozkládá a co to v praxi znamená pro zasažené oblasti?

Poznatky kvůli probíhajícím bojům nejsou. A pokud by se tam někdo objevil, hned by byl cílem dronu nebo odstřelovače.

Výrobců optických vláken je mnoho, ale primárně mluvíme o dvou typech. Jedním je vlákno, kde je křemenné sklo obaleno tepelně odolnými polymery. Druhým pak je čistě polymerní vlákno. Volba konkrétního typu pak závisí na dané jednotce. Pokud půjde o tyto dva hlavní typy vláken, úplná degradace/rozpad těchto materiálů může trvat desítky let.

Na vlákno bude působit sluneční záření a bude s ním vstupovat do reakcí. Pokud půjde o vlákno se skleněným jádrem, mohou na něm vznikat drobné skleněné částice. V případě čistě polymerního vlákna budou vlivem slunečního záření vznikat mikroplasty.

Nejde ani tak o chemický dopad, jako spíše o mechanický. Ze skla se budou uvolňovat malé částice připomínající skleněné jehličky, nebo půjde o mikroplasty, které se následně mohou dostávat do organismů.

Jaké riziko představují mikroplasty z vláken pro zemědělskou půdu nebo vodní ekosystémy? Hrozí uvolňování nebezpečných látek?

Už se objevují různá tvrzení, články a vyjádření ekologů, podle nichž by to neměl být až tak velký problém, protože se tam budou pěstovat kukuřice, pšenice a další obilniny, do kterých by se mikroplasty neměly dostat.

Je ale samozřejmě potřeba mít na paměti, že se mohou dostat do podzemních vod, následně do řek a odtud do ryb nebo ptactva. Problém se tak neomezí pouze na území Ukrajiny, ale prostřednictvím živočichů se bude šířit i do dalších částí světa.

Když zmiňujete zvířata, která nejvíc ohrožuje uvíznutí ve vláknech?

Z dronových záběrů máme zdokumentováno, že se do sítí zamotávají ptáci, převážně větší druhy, včetně sov, ale také některá větší zvířata, například zajíci, lišky nebo srnky. Nemusíme ale hovořit pouze o vláknech, problém představují i protidronové sítě.

Vlákna i sítě představují primárně hrozbu pro dravce, kteří jsou ve vzduchu zvyklí na absenci přirozených překážek a vnímají jej jako bezpečné prostředí. V důsledku toho do těchto překážek narážejí a zamotávají se do nich.

Jsou už doložitelné nějaké konkrétní případy, že si z toho například ptáci staví hnízda?

Ano, jedná se o pevný materiál, který může být pro menší ptactvo vhodný jako stavební materiál. Existuje fotografie, kterou zveřejnil pluk Azov, na níž je zachyceno hnízdo, při jehož stavbě bylo využito optické vlákno. Kromě tohoto jediného snímku však v současnosti nemáme další důkazy o tom, že by se tento jev více rozšířil.

Zabránilo by se zamotání ptactva do sítí instalováním siluet ptáků, jako je tomu například na sklech autobusových zastávek?

Tyto nálepky jsou primárně určeny pro malé ptactvo, momentálně je ale potřeba zaměřit se především na ochranu větších druhů, které se do sítí zamotávají nejčastěji.

A existují na to nějaké mechanismy?

Mluvil jsem s různými ornitology a v současnosti nemáme k dispozici účinné prostředky, jak ptactvo spolehlivě plašit. Bylo totiž vypozorováno, že se adaptovalo na výbuchy a požáry, tedy na dva zastrašovací způsoby, které lze využít.

Někteří zemědělci tvrdí, že větší hrozbu představují lithiové baterie z dronů než samotná vlákna. Souhlasíte s nimi?

Vzpomínám si, jak nám ve škole říkali, že jedna tužková baterie může znečistit až 400 litrů pitné vody. Teď si představte jednu baterii z dronu, která odpovídá zhruba třiceti tužkovým bateriím, a skutečnost, že každý den dochází k výbuchům tisíců takových baterií.

V tomto případě již hovoříme o chemickém znečištění, na rozdíl od optických vláken, kde jde spíše o znečištění mechanické.

Víme, že v každé baterii je přibližně 30 článků, takže lze spočítat množství lithia a odhadnout rozsah chemického znečištění půdy na daném území. Otázkou však zůstává, co s tím v praxi dělat. Právě to představuje zásadní a nepříjemný problém, tedy jak se tohoto znečištění účinně zbavit.

A už se řeší, co s tím dál?

Pokud hovoříme o vláknech a sítích, tak pokud by válka skončila dříve, než by se začaly rozkládat, je možné je sesbírat a ekologicky zlikvidovat. Jiný typ znečištění tak snadno odstranit nejde.

Kdyby válka trvala déle a zmíněné věci by se začaly rozkládat, existuje nějaká technologie, která by dokázala vlákna z půdy a vegetace efektivně odstranit?

Žádná taková metoda prozatím neexistuje. Může se tedy stát, že oblasti poseté optickými vlákny a znečištěné lithiovými bateriemi budou natolik zamořené, že nebudou vhodné k životu a vzniknou z nich uzavřené zóny.

Co by tedy měla Ukrajina udělat teď, aby usnadnila poválečnou sanaci?

Existují ekologické standardy NATO. V Izraeli má každá vojenská jednotka svůj přírodní park, o který pečuje. Ve Spojených státech se vojenské prostory nacházejí i uvnitř národních parků a armáda o ně rovněž pečuje. V současnosti je možné provádět výcvik ekologicky šetrným způsobem, avšak v bojových podmínkách to není možné.

Je tento typ znečištění pokryt mezinárodním humanitárním právem nebo environmentálními úmluvami? Kdo by měl nést odpovědnost za sanaci?

Podle Ženevských konvencí nese za ekologické újmy a škody odpovědnost agresor.