Lukašenko ví, že vítězství Ukrajiny je jeho konec, říká exilový ministr

„Hledáme partnery v Evropě a ve světě. Máme jich hodně, ale hlavně na třesení rukou a fotografie, tím to končí. Pak máme spojence, kteří jsou připraveni nás podpořit a dělají to. My ale hledáme aktivní spojence,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy Pavel Latuška, ministr exilové běloruské vlády Svjatlany Cichanouské.

Latuška proto kromě vystoupení na Fóru 2000 absolvoval řadu jednání s českými představiteli, po nichž žádal aktivní podporu. Mimo jiné i pro Bělorusy žijící v Česku, jimž úřady diktátora Alexandra Lukašenka odmítají prodlužovat pasy v zahraničí. Pokud by se vrátili do vlasti, čekalo by mnoho z nich vězení.

„Jediná země, která má jasnou strategii k Lukašenkovu režimu, je bohužel Rusko. Nikdo v Bruselu ani jinde ve světě ne,“ říká Latuška, podle něhož svět na jeho zemi zapomíná a běloruská kultura pod vlivem Ruska pomalu mizí.

Na začátku se zeptám na aktuální věc: co říkáte výsledku polských voleb? Většinu nejspíš získá opozice, změní se něco ve vztazích Polska a Běloruska, případně Polska a běloruské opozice?

Na to je těžké odpovědět, ptáte se mě jako člena exilové běloruské vlády a jako takový těžko můžu komentovat vnitřní politiku jiné země. V Polsku se ale rozhodlo žít na 300 tisíc Bělorusů, takže polské úřady i polská společnost jsou k Bělorusům vstřícné. Polsko je zemí číslo jedna pro Bělorusy hledající azyl. S dosavadní polskou vládou máme dobré a konstruktivní vztahy a jsem si jistý, že to bude stejné i s opozicí, protože Bělorusko a podpora jeho demokratizace není v Polsku tématem diskuze.

Zmínil bych ještě otázku referenda o hranici mezi Polskem a Běloruskem a zbourání zdi mezi oběma státy. Výsledek nakonec nebyl platný, protože nehlasovalo dost voličů. 97 procent z nich hlasovalo pro to, aby zeď zůstala.

Nemyslím si ale, že by tak Poláci hlasovali kvůli oddělení od běloruské společnosti. Jsem si jistý, že jde o reakci na politiku Lukašenkova režimu, který každý den vyvolává na hranici konflikty. V budoucnu tato zeď zmizí, tím jsem si jistý. Bělorusové chtějí být součástí Evropy, už jsme přijali rezoluci v tomto znění na kongresu běloruských demokratických sil v srpnu ve Varšavě.

Před pár týdny jsem psal článek o tom, že Lukašenkův režim přestane prodlužovat pasy na ambasádách a že se žadatelé musí vrátit domů. Jeden běloruský student mi řekl, že bude mít problém, protože Češi mu studentské vízum vydávají na základě pasu. Teď neví, co bude dělat. Budete o tom jednat s českými představiteli?

Ano, diskutujeme o tom s Ministerstvem zahraničí, se šéfkou Parlamentu a s Ministerstvem spravedlnosti. Je to bezprecedentní situace, když se úřady nějaké země rozhodnou nepodporovat své občany v zahraničí a nedat jim šanci získat platné dokumenty. Je důležité to vyřešit, v zahraničí máme 1,5 milionu Bělorusů. Půl milionu lidí se rozhodlo odejít po zfalšování voleb a násilí Lukašenkova režimu, které stále trvá. Lidé jsou zatýkáni každý den.

Máme dvě možnosti. První je vydávání nových běloruských pasů - začali jsme už s touto procedurou a máme pozitivní reakce z Bruselu. Rozhodnutí, zda je budou akceptovat, ale leží na národních vládách. O tom s nimi jednáme, i s Českou republikou.

Druhou možností je použít legislativu zemí, v nichž Bělorusové žijí. Například v Polsku a Litvě jednáme o tom, že by jim tyto země vydaly vlastní cestovní doklady platné na tři roky. V České republice je to otázka zákona, ne rozhodnutí ministra. Změnit zákon v krátké době není možné, situace je kritická. Proto se obracíme na českou vládu. V zemi žije na 10 tisíc Bělorusů, z toho tři tisíce budou tento problém řešit. Vy jako Česká republika jste pro nás symbolem boje za svobodu, vaše podpora je pro nás klíčová.

V první odpovědi jste zmínil zeď na hranicích s Polskem. Před pár dny jsem viděl nový film Agniezsky Holland, který tamní humanitární krizi zachytil. Jaká je tam situace teď?

Je to stále dramatické, humanitární problém trvá. Důležité ale je pochopit, kdo tuto krizi vytvořil. Iniciátory jsou Alexandr Lukašenko a Vladimir Putin. To oni vyprovokovali tuto situaci na hranicích, a to ze dvou důvodů. Lukašenko chce, aby ho uznávali za prezidenta, proto na Evropskou unii vytváří tlak. Chce také, aby Západ zastavil sankce proti jeho režimu. Litva už tento případ poslala k mezinárodnímu soudu OSN v New Yorku.

Jak se díváte na třístrannou spolupráci mezi Ruskem, Běloruskem a Severní Koreou, kterou navrhl Lukašenko? Může tato skupina zemí něco změnit?

Bývalá šéfka americké diplomacie Condoleezza Riceová před mnoha lety mluvila o ose zla. Teď vidíme novou osu zla: Pchjongjang, Teherán, Moskva a - těžko se mi to říká - Minsk. Lukašenko a Putin chtějí žít v jiném světě, bez lidskoprávních standardů.

Včera (rozhovor vznikl v pondělí, pozn. red.) na prvním programu běloruské televize mluvil bývalý Lukašenkův mluvčí, dnes šéfredaktor největších novin v Bělorusku. Řekl, že všichni lidé, kteří mluví o lidských právech v Bělorusku, jsou nepřátelé státu.

To je jejich civilizace: bez lidských práv a bez svobody. Spolupracují proto, aby přežili. Nejsou přátelé, ale mají stejné zájmy. Pchjogngjang by nikdy nepřežil bez Ruska, Rusko zase teď potřebuje zbraně od Severní Koreje. A Lukašenkovi je jasné, že vítězství Ukrajiny ve válce pro něj bude znamenat konec.

Podívejme se na vaše vztahy k Ukrajině. Zdá se, že prezident Volodymyr Zelenskyj si nechává dveře k Lukašenkovi otevřené, vládu Svjatlany Cichanouské zatím neuznal. Co tomu říkáte?

Měl jsem na toto téma několik důvěrných schůzek s ukrajinskými představiteli. Když je někde válka, stará se vláda vždy především o své vlastní zájmy a zájmy svého lidu. Jako diplomat proto Zelenskému rozumím. Nemůžu potvrdit, že by s Lukašenem Ukrajinci jednali, oficiálně ho neuznávají. Cichanouskou a naši vládu přitom neuznávají ani země Evropské unie. Proč bychom tedy měli za to kritizovat Ukrajinu?

Po krátké rebelii vagnerovců v Rusku byla část jejich jednotek poslána do Běloruska. Změnilo to nějak situaci ve vaší zemi?

Lukašenko se v klíčové době rozhodl podpořit Putina. Ve chvíli, kdy Prigožin táhl na Moskvu, pochopil, že je s Putinem na jedné lodi a že mohou zemřít spolu. Proto se rozhodl zachránit sám sebe.

Chybu udělal až později - veřejně začal vzkazovat, že to byl on, kdo dokázal vyřešit ohromný problém pro Rusko a Putina. A Putin je diktátor, který mu to nikdy neodpustí a nikdy na to nezapomene. Právě z tohoto důvodu spolu přestali na měsíc komunikovat, Putin přestal dávat Lukašenkovi peníze a podporovat ho.

Dnes máme v Bělorusku 1500 vagnerovců a Lukašenko tvrdil, že Prigožin žil, žije a bude žít. No a jak to dopadlo, víte. Lukašenko si myslel, že mu Putin dá peníze na vagnerovce, nedostal ale nic.

Ukrajinské tajné služby přišly před pár dny s tvrzením, že Rusko může vést válku nejméně do roku 2025. Jak dlouho vydrží Lukašenko, na jehož režim dopadají sankce?

Nedávno se mě jeden novinář zeptal na naši motivaci, jak dlouho nám vydrží. Odpověděl jsem, že jsem odsouzený na 18 let, takže mám motivaci na 18 let. Samozřejmě žertuji.

Masivní represe začal Lukašenko v roce 2020, v roce 2021 nechal unést civilní letadlo Ryanairu, ve stejném roce začal migrační válku proti Evropské unii. V roce 2022 poskytl území Rusku pro jeho agresi na Ukrajině, v roce 2023 máme v Bělorusku vagnerovce a jaderné zbraně. Na co ještě čekáme? Ta otázka není jen na Bělorusy, ale i na Čechy, Poláky, Litevce a další, co můžeme udělat. My budeme Ukrajinu podporovat, jak můžeme, umírají tam ostatně i Bělorusové bojující proti Rusku. Tím, že stojíme za Ukrajinou, podporujeme i sami sebe. Vítězství Ukrajiny znamená na 100 procent i vítězství Bělorusů - právě to je jedna z podmínek pro naše vítězství.

My nechceme být balkónem Ruska a zůstat ve sféře jeho zájmů. Chceme být součástí evropského společenství, proto je naším cílem členství v Evropské unii. Ne zítra nebo pozítří, ale je to nás strategický cíl.