Teplé Alpy bez sněhu? Problém pro nás, ne pro přírodu, říká kapacita oboru

Neobyčejně teplý začátek roku v Alpách zasadil tvrdou ránu především turizmu a lyžařským rezortům. Pro přírodu však podle rakousko-švýcarského botanika Christiana Körnera jarní teploty uprostřed zimy velký problém nepředstavují.

„Jedna, nebo několik teplých zim toho moc nezmění. Pokud to bude pokračovat delší dobu, bude docházet k pomalým změnám vegetace. Příroda sama o sobě většinou není moc zranitelná. Zranitelní jsme my, “ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy světová kapacita v oboru ekologie alpských rostlin.

Alpy jsou uprostřed pravděpodobně jedné z nejteplejších zimních sezon v historii měření. Co ty vysoké teploty a ústup sněhu dělají s tamními ekosystémy?

Nejdřív bych chtěl říct, že mám velké sympatie ke všem, kteří jsou znepokojení změnou klimatu. To znamená, že všechno, co teď řeknu, není míněno ve zlém vůči takovým lidem a nemá nikoho zdiskreditovat. Jako vědec ale musím být neutrální a je mi jasné, že některým hodně znepokojeným lidem se to pak nelíbí.

Je kolem toho velké dilema. Jsem dost starý na to, abych si pamatoval úbytek lesů v 70. a 80. letech a už v té době toto dilema existovalo. Na jedné straně někdo může říct, že pokud nebudeme alarmističtí a nebudeme všem ukazovat ten nejhorší scénář, nikoho to nepřiměje k žádné akci a nikdo nás ani nebude poslouchat. Tohle je fundamentální dilema celé vědy a váže se i ke klimatické změně.

Já sám jsem klimatickou změnou znepokojený, my všichni (vědci) jsme a všichni chceme i akci. Mnozí z nás jsou proto v pokušení zaujmout hlasitý a extrémní postoj, aby přiměli politiky a veřejnost k akci. Zároveň tím ale opomíjejí fakta. A to já nechci.

To je samozřejmě naprosto v pořádku.

To jsem tedy vysvětlil a teď můžu říct, že jedna, nebo několik teplých zim toho moc nezmění. Pokud to bude pokračovat delší dobu, bude docházet k pomalým změnám vegetace. Musíme mít ale na paměti, že původní vegetace má tisíce let dlouhou evoluční „paměť“.

Vysvětlím to na příkladu. V Alpách se občas stává, že přijde tzv. fén, tedy velmi teplý vítr. Ten může třeba i v lednu do alpských údolí přinést teploty kolem 20 stupňů. Strom, který pochází z tohoto prostředí, ale dokáže poznat, že takové teplo není důkazem toho, že přišlo jaro. Lidi to může překvapit, ale tyto stromy vědí, jaké je datum. Poznávají to podle délky dní, kterou mohou svými biochemickými hodinami měřit úplně všechny rostliny.

Některé rostliny to samozřejmě nemusí tolik zajímat, mohou začít růst i v obdobích teplých výkyvů bez fatálních důsledků, ale stromy si to dovolit nemůžou, a proto teplé počasí uprostřed zimy jednoduše ignorují. Toto ignorování teplého počasí, dokud nepřijde správný čas, je výsledkem evoluce. Opakuji, že to platí jen pro původní stromy. Když si třeba na zahradu vysadíte nějaký strom, který pochází z teplejšího podnebí, je možné, že při oteplení otevře poupata, která pak umrznou.

A co květiny na loukách?

Ty to mají jinak. Jejich poupata jsou pod zemí, takže je mrazy tolik neohrožují. Mnoho druhů proto zkusí vykvést i při zimním oteplení, ale ony si to můžou dovolit. Jsou lépe chráněny, mají podzemní části, ze kterých mohou znovu vyklíčit, a nemají tak dlouhý životní cyklus, takže případné umrzlé rostliny rychle nahrazují jejich potomci.

Podobně dobře jako flóra se s těmito výkyvy vypořádávají třeba i ptáci a další fauna.

V krátkodobém horizontu tedy teplé výkyvy nezpůsobují žádné problémy?

Nějaké problémy to působit může. Jde například o půdní mikroby, které fungují jako recyklační stroj, který je pro stromy důležitý. Tyhle podzemní „týpky“ nic nezajímá; jak se oteplí, pustí se do práce, začnou se krmit a dodávat stromu živiny. Pokud je ale ještě leden, strom tu potravu ještě nepotřebuje a existuje riziko, že se živiny tímto způsobem zbytečně plýtvají, smývají s dalším deštěm a mohou chybět, až budou potřeba.

Půda může do nějaké míry absorbovat a skladovat tyto živiny, ale nikdo zatím neví, jak moc a jaké to má následky na stromy.

Řekl jste, že vás změna klimatu znepokojuje, o jejím vlivu na alpské ekosystémy však zároveň mluvíte dost klidně. Jsou podle vás vůbec tající Alpy něčím, co ukazuje, že svět má omezovat emise?

Podle mě je střední Evropa klimatickou změnou méně postižená než mnoho jiných částí světa. My patříme k nejbohatší části světa, ale máme si vzpomenout, že i my jsme za klimatickou změnu zodpovědní. To současné počasí v Alpách pro nás může být připomínkou, že se něco skutečného a obrovského děje a my jsme ti, koho to nejméně ohrožuje, máme nejlepší životy a měli bychom i nejvíc pomáhat ostatním.

I na nás už to ale dopadá. Velkou smůlu mají ti, kteří jsou závislí na sněhu a zimním turizmu. Musejí uměle zasněžovat a bojují o vodu s vodními elektrárnami a někde se zdroji pitné vody. Zemědělství se přizpůsobuje a plodiny, které rostou v teplejším podnebí, se sází i tam, kde by dřív vůbec nevyrostly. Problém je ovšem v tom, že počasí není teplejší konstantně a jednou za čas se vrátí stará dobrá zima, což zemědělcům ztěžuje práci.

K tomu chci ještě říct, že v souvislosti se sílící klimatickou změnou se často zmiňuje zranitelnost, ale podle mě jsou zranitelní hlavně lidé. Jde o to, že když dochází k tání ledovců, sesuvům půdy a všemu, co s tím souvisí, není to problém jen pro přírodu, ale pro všechny lidi, kteří žijí dolů po proudu, pro hydroelektrárny, pro lodní dopravu, pro pitnou vodu ve vesnicích a tak dále.

Příroda sama o sobě většinou není moc zranitelná. Zranitelní jsme my. Já samozřejmě neříkám, že zranitelnost lidí a dopad klimatické změny na ně není důležité téma, ale chci jen nadhodit, že bychom o té zranitelnosti měli přemýšlet trochu jinak. Nemyslím si, že tající permafrost a další věci přinesou velké drama pro alpskou faunu a flóru, ale myslím si, že ho přinesou místním lidem. Je to velký problém, ale je to problém pro lidi, pro přírodu až tolik ne. Ta z toho nakonec možná bude i těžit.

Jak budou vypadat Alpy za 25 a 50 let?

Jedna věc je, že se krajina jistě změní kvůli tomu, jak s ní budou lidé nakládat, globální změna totiž není jen o klimatické změně; na to se zapomíná. Transformace krajiny, intenzifikace jejího využívání, nebo naopak opouštění kultivované půdy jsou v této otázce dokonce ještě důležitější. Když například kvůli špatnému managementu ztratíte půdu, už vám jí nikdo nevrátí. Než vznikne nová, trvá to tisíce let, takže když ztratíte půdu, ztratíte ten nejcennější kapitál, co máme.

Co se týče konkrétních změn, tak hodně pastvin zaroste lesy, ledovce z většiny zmizí, sněhová období se zkrátí a posunou do vyšších poloh, dojde ke změnám v hydrologickém systému. Jak už jsem řekl, tohle pro přírodu není velké drama, ale mnoha způsoby to ovlivní lidi.

Teplejší počasí zároveň povede k velmi pomalé změně složení přírodních systémů. Druhy, které mají radši teplo, dostanou víc místa, a naopak. Ojediněle to – pravda – může vést k některým poměrně dramatickým událostem. Typickým příkladem takové rapidní změny je kůrovec, který měl ve starém chladnějším podnebí jen dvě generace ročně, načež mohl stihnout už tři a jeho oběť, smrk, trpěl suchem a stal se zranitelnějším. Zmizely kvůli tomu celé lesy, které fungovaly jako ochrana před lavinami, ale to jsme opět u toho, že je to horší pro lidi v údolí než přírodu.

Vy se hodně zabýváte studiem přímého vlivu oxidu uhličitého. Jak ten sám o sobě na alpské ekosystémy působí?

Oxid uhličitý je samozřejmě jedním z plynů, jehož vyšší koncentrace v atmosféře otepluje klima. Je tedy jedním z takzvaných skleníkových plynů, tak ho zná i většina veřejnosti. Pro nás biology je ale důležitější jeho přímý efekt, tedy jeho klíčová role ve fotosyntéze. Lidé si nějakým způsobem zvykli myslet, že jelikož rostliny CO2 používají jako palivo, jsou pro ně vyšší koncentrace oxidu uhličitého nějakým způsobem lepší. A to je úplně hloupá představa, proti které já celou vědeckou kariéru bojuji.

Jde o to, že nemůžete vybudovat organismus jen z CO2, potřebujete celou řadu dalších živin, o které rostliny neustále bojují. Víc oxidu uhličitého by tedy znamenalo víc rostlin jen v případě, že by k tomu někdo dodal i víc fosforu, magnezia a tak dále. Potvrdilo se nám to pokaždé, když jsme to studovali, dělali experimenty. Oxid uhličitý ve volné přírodě prostě nemá žádný hnojící efekt. Opak se snažili tvrdit někteří politici a společnosti, ale naštěstí jsem se dožil toho, že můžu říct, že tohle už je víceméně pryč.