Hasič o lesních požárech: Nikdo si neumí představit, co a jak rychle může hořet

Hasiči v Los Angeles a okolí už přes týden bojují s rozsáhlými požáry, které rozdmýchává vítr zvaný Santa Ana. Ten vysušuje vegetaci, když fouká nad krajinou, a rozdmýchává plameny, jakmile vzplanou.

„Když vám počasí, nebo konkrétně v Los Angeles vítr, nepřeje, není moc šancí něco udělat. Nejsou k tomu prostě podmínky,“ říká k boji s živlem pražský hasič Jiří Kubeš.

Jako komplikaci vnímá i kopcovitý terén, klíčové je pak podle něj plánování. „Existuje něco jako ‚logaritmické pravítko‘, do kterého zadáte rychlost větru a úhel sklonu kopce a získáte časový rámec, jak rychle se požár bude šířit. Podle toho určíte, že za dvě hodiny bude požár na nějakém místě. A rozhodnete, jestli má cenu to hasit, protože zjistíte, že se vám tam třeba včas nedostanou lidé s technikou,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Pražský hasič má za sebou několik zahraničních misí, mimo jiné při předloňských požárech na řeckém ostrově Rhodos. Zároveň absolvoval ve Francii speciální kurz Insarag, který je zaměřený na výuku taktiky boje proti lesním požárům a dalším nebezpečím.

Proč se podle vás americkým hasičům stále nedaří požáry uhasit?

Když vám počasí, nebo konkrétně v Los Angeles vítr, nepřeje, není moc šancí něco udělat. Nejsou k tomu prostě podmínky.

Budu mluvit z vlastní zkušenosti. V roce 2023 jsme při požárech na řeckém ostrově Rhodos potkali velitele, který to měl na starosti –⁠⁠⁠ seděl v autobuse a řídil celou akci.

Chtěli jsme, ať nám popíše, jak to tam vypadá, protože naším úkolem bylo nabídnout, že mohou přijet čeští hasiči.

On nám řekl, co hoří teď, a že zítra bude hořet o kus dál a takhle to za tři dny dojede až k moři a mělo být hotovo. My na něj koukali jako na blázna, ale on zároveň dodal, že se může vítr otočit a všichni tady umřeme, protože jsme na ostrově a nemáme kam utéct.

A když jsou podmínky takové, jako nyní v Kalifornii nebo na zmíněném Rhodosu, co v tu chvíli mohou hasiči dělat nebo dělají?

Například Francouzi, Španělé nebo Chorvati, kteří patří k evropské špičce, se většinou snaží takzvaně šejpovat, kdy využívají terénních vln.

Třeba do kopce se hasit nedá, protože tam jde oheň strašně rychle, tak se ho snaží zastavit na vrcholcích.

Zároveň se musí plánovat, kam se požár může rozšířit, kde ho můžete zastavit a vzít mu sílu. Vždycky ale musíte mít bezpečnou cestu, kudy můžete odjet. To platí v Hřensku, na Rhodosu i v Americe. V rámci bezpečnosti se navíc držíte nejdál 150 metrů od hasičského vozu a máte na sobě speciální vybavení. Takové situace nejsou jednoduché a nedají se moc popsat.

To zní dramaticky.

Nikdo si nedokáže představit, co všechno a jakou rychlostí může chytit. Zdálky vidíte kouř a do půl hodiny je to u vás. Hluk i intenzita požáru je neskutečná. Byl jsem ve francouzském školicím centru pro lesní požáry, kde mají louku, na které jsou umístěné železné tyče připomínající stromy, které jsou pod plynem. A oni vám tam ukazují intenzitu, kterou můžete zažít, když vás ta hořící fronta chytí.

Hasit to není opravdu sranda. Třeba u nás na centrále v Praze je na zdi cti za těch 170 let existence uvedeno 20 mrtvých kolegů. Když se otevře brána té francouzské školy, vidíte tam celý plot jmen. Každý rok tam spadne minimálně jedno letadlo Canadair CL-415, každý rok přibudou aspoň čtyři jména. Buď jsou to letci –⁠⁠⁠ když se s nimi bavíte, jsou to takoví tatíci v propocených uniformách, ale neskuteční borci –⁠⁠⁠, nebo hasiči, které to chytne.

Mluvil jste o kopcovitém Rhodosu, členitý terén je v i v Los Angeles. Ovlivňuje to rychlost šíření požáru?

Určitě. Existuje něco jako „logaritmické pravítko“, do kterého zadáte rychlost větru a úhel sklonu kopce a získáte časový rámec, jak rychle se požár bude šířit.

Podle toho určíte, že za dvě hodiny bude požár na nějakém místě. A rozhodnete, jestli má cenu to hasit, protože zjistíte, že se vám tam třeba včas nedostanou lidé s technikou.

Musíte si ještě uvědomit takzvaný trojúhelník ohně, kde máte teplotu, kyslík a množství paliva, které může hořet. Teplotu ani kyslík neuberete –⁠⁠⁠ můžete ubírat jen palivo, hmotu, co hoří. Proto se dělají proluky nebo umělé vypalování, ale to taky nejde všude.

Třeba před šesti lety byly velké požáry ve Švédsku, kde jsou tisícihektarové lesy bez proluk. Měli představu, že půjdou proti té frontě, ale ono to šlo úplně jinak. Sami Švédové vám řeknou, že kdyby nepřijeli zkušení hasiči z Francie a neřekli jim nějaké postupy, mohlo to dopadnout špatně.

Francouzi například jdou po mřížce –⁠⁠⁠ něco jako obyčejný kostičkovaný papír, který dávají na mapu. Čtverečky jsou očíslované a oni přesně vědí, že to bude v čísle 10, 20. A odkud na to půjdou. Přesně vědí, kde a co mají dělat.

Tam nicméně neměli žádné požární předěly cestami. Ono jednou věcí je mít předěl, ale ještě se tam musíte dostat s dostatečným předstihem, abyste mohli něco dělat. Pak to připravíte a čekáte, jestli ta fronta přijde. A najednou zjistíte, že vás to přeskočilo a hoří 200 metrů za vámi. Vy musíte utéct a zase plánujete. „OK, teď se to nepovedlo, jdeme zase dál.“

Jsou tu ale i další faktory. Například v Řecku máte nějakou kritickou infrastrukturu –⁠⁠⁠ rozvodné závody, elektrocentrály, nemocnice, případně vojenské základny, kde je nějaký materiál, který neodvezli. A to jsou prostě priority, které se snažíte bránit, protože následky by byly fatální. To rozhodování je strašné, ale já na Rhodosu obdivoval toho jednoho velitele, který to řídil po celou dobu.

Mapa požárů v Los Angeles:

Co je na uhašení lesního požáru nejsložitější?

Musíme si uvědomit, že když hlavní fronta nabere na síle, je to rychlé a strašně nebezpečné a opravdu s tím nemáme ještě dostatek zkušenosti. Byli jsme na pár misích, viděli jsme něco, jsem i v kontaktu se zahraniční kolegy a když se s nimi bavíte, nebo vám posílají videa, to je neskutečné, co tam vidíte. Toto ani technicky nejde uhasit. To by tam muselo nalétávat jedno letadlo za druhým.

Důležitá je znalost, predikce a roli hraje i dávka štěstí. Zjistíte, že požár postupuje k nějakému údolí, které se zužuje, tak třeba obětujete dalších 12 hektarů a nasměrujete tam techniku, letadla a lidi. Budete stát na hranách údolí a čekat, až to k vám dojede. A modlit se, že to nepřeskočí. V tomhle budete mít štěstí a zastavíte masivní požár. Lokální ohniska už se dají dohašovat.

Takže nejsložitější je vlastně predikce a znalost terénu? Zorientovat se v něm, aby se určilo, co je reálné a co není?

Znalost terénu je důležitá. Řeknete si, že na určitém kopci to zastavíte, ale další otázkou je, jestli se tam dostanete. Musí tam být nějaké cesty, musíte počítat, že je tam stále to nebezpečí, že tam ti lidé nesmí zůstat. Nejdeme do toho, abych dostal do rizika i ty hasiče. Stále musíte plánovat a vždycky mít plán B. Na něco se připravujete třeba dva tři dny, máte plán. Něco se změní a automaticky všechno mizí.

Máte tam pozemní síly, letadla létají v jiné úrovni než vrtulníky, nemohou se křížit. Musíte tam mít nějaké návodčí, kteří vám říkají, kam to shazovat. Buď veškerá koordinace klapne a jste úspěšní, nebo se ten požár otáčí a jedete znova.

Mluvil jste o zástavbě, která může požár podpořit a zrychlit. Na předměstí L.A. je mnoho obydlí v blízkosti lesů. Když se požár dostane do zastavěné oblasti za podmínek, jako jsou třeba sucho a silný vítr, mají hasiči šanci mu efektivně čelit? Lze proti ohni udělat nějakou bariéru, která bude chránit okolí požáru, například domy?

Ten rozsah je obrovský, ale co si budeme povídat - kdyby v Praze najednou hořelo sto baráků, taky budeme na kraji svých možností a volaly by se posily. Samozřejmě můžete navýšit stavy hasičů, ale tady jsme u peněz a kdo to bude platit, když nehoří.

Ten rozsah by nikdo nezvládl. Je to obrovské a s prostředky, které tam měli trvale, to prostě nemohou zvládnout. Když vám zavolá jeden a pak další, za chvíli jsou hasičárny prázdné.

Víc lidí není. A co uděláte? Pozvete další? Ono to všechno ale chvíli trvá. Můžete samozřejmě vykácet les s myšlenkou, že tam může dojít oheň. Ono se to ale otočí a druhá strana začne říkat: „Proč jste to vykáceli? Vždyť tady ten oheň vůbec nešel.“ Můžete vykácet všechny lesy, jestli nechcete, aby vám hořely, ale to samozřejmě není východisko.

Zároveň vám strašně rychle ubývají lidé, auta i voda. Mezitím se oheň rozrůstá a vy už jste na suchu se vším. Můžete jít za daňovými poplatníky a říct: „Bude tady hořet, je potřeba mít víc hasičů.“ Místo daní 20 budete platit 40 %. Pak se nic nestane a bude se nadávat, že hasiči jsou placení a nic nedělají. Toto riziko se musí vyvážit.

Existuje nějaká prevence?

Dá se udělat, že lesy budou dělené nějakým požárním úsekem na cesty, dá se tam vytvořit rezervoár na vodu. Nenechávat tam staré a suché stromy, protože to je potrava pro oheň. Někdy to zase může jít přes koruny stromů, a to se šíří velice rychle.

Řešení musí být komplexní. Není možné, že vezmete les, rozkrájíte ho na čtverečky a řeknete: „Jsme na to připraveni.“ Nebude to tak. Je to souhrn opatření, že tam necháte víc čerpadel, budou tam plochy pro rybníky nebo retenční nádrže. Pokud je tam zástavba, střechy nebudou z hořící lepenky, ale budou tam normálně pálené tašky, aby to aspoň chvíli vydrželo. Ústupové cesty budou větší a lidé proškolení, jak se v těchto situacích chovat, protože když se snažíte dostat k požáru a proti vám utíkají na poslední chvíli lidé, kteří nerespektovali evakuaci, tak i to zdržuje.

Portugalští hasiči uvádějí, že jim při požárech dělá velké problémy eukalyptus, který dobře hoří. Může působit i jako nějaká prevence, že vím, že určité stromy jsou hořlavější, takže je nebudu vysazovat v monokulturách, ale budu spíš tvořit smíšené lesy?

Myslím, že jo. Je to teď vidět i v Hřensku. Problém jihu Evropy je, že tam třeba nic jiného než ty eukalypty a borovice neroste. Ostatní věci tam uschnou, ale je to zase o těch předělech, nádržích a lidech - aby věděli, co může přijít.

Dá se popsat, co hasiči přímo v terénu zažívají? Dejme tomu, že na jedné straně máte hořící předměstí a vedle hořící les.

Pokud v takové situaci jste, jste v průšvihu. Měl byste být pořád na kontrolované hraně požáru. Pokud jste proti čelní frontě, která jde proti vám, ani nevíte, že v ní jste, protože si můžete myslet, že je 50 metrů před vámi, ale jde to tak rychle, že už je i za vámi. Takže jste na špatném místě v blbé době.

Vrátím se zpátky na Rhodos. Bavili jsme se první den se slovenskými kolegy a ti říkali, že první den prohráli 2:0. Dostali se do čelní fronty, co proti nim šla, a už tam bylo tak zakouřeno a teplo, že sedli do aut a řekli, že pojedou dva kilometry a nikdo nezastaví. Vůbec nic nevidíte a stejně nikdo dva kilometry nezastaví, protože jinak by všichni umřeli. A takhle se do toho dostali dvakrát a řekli si, že tak se to nedá dělat, protože to je cesta do pekla.

Proto je důležité plánování a přehled o pohybu požáru. Myslíte si, že stojíte na boku požáru, pak přijde vítr a otočí se to. Musíte vědět, že máte ústupovou cestu.

Viděli jsme ohnivé víry. Ono to vypadá strašně krásně, pro hasiče je to krásný zážitek, ale všichni, kteří viděli čelní stěnu požáru, vám řeknou, že je to neskutečný rámus a jde proti vám něco, co jste neviděl. To sálavé teplo je opravdu velké a rychlost neskutečná.

Jak z Kalifornie, tak i z Evropy vidíme záběry hasicích letadel a vrtulníků. Je to budoucnost toho, jak účinně lesním požárům čelit?

Je to jeden z důležitých nástrojů. Jak letadla, tak zvlášť vrtulníky, hodně pomáhají, jak v rychlosti, tak i v terénu. Nemůžete se někam dostat, pošlete vrtulník, ale stejně tam pak jdou lidé. Všechno má své limity a benefity.

My se třeba naučili létat ve vláčku. Dřív každý vrtulník létal na jiný shoz, teď letí třeba tři za sebou a shazují to najednou na jedno místo. A co jsem mohl vidět, dělají to stejně i letadla. Ale opět musíte mít někoho, kdo to koordinuje, takže vždy máte ve vzduchu další stroj, který komunikuje s pozemními složkami.

Letecká technika vám hodně pomůže. Může například zpomalit hlavní frontu a vy pak máte šanci udělat nějaké průřezy, průpaly, mohou to tam rozjet buldozery… Než to k vám dojde, zmenší se výška plamenů a vy máte pak větší šanci to uhasit.

Je krásné to mít, bez toho se víc nadřete. Shozy vrtulníku výrazně šetří pot a puchýře na nohou nasazených hasičů. (smích)

Jsou z technického hlediska na takový požár čeští hasiči připraveni?

Vždycky samozřejmě můžete být připravení lépe, vždy je to otázka peněz. Máme dobrou spolupráci s policií, existuje mechanismus, kterým si můžete požádat o pomoc. Problém je, že požáry jsou všude po Evropě, takže velká část žádá.

Když vezmu Hřensko (požár Národního parku České Švýcarsko, pozn. red.), ukázalo se, že jsme schopni s tím bojovat. Máme 7000 profesionálních hasičů, kteří do toho dávají všechno, a tisíce dobrovolných hasičů, který jsou ochotní na tom spolupracovat. Nebyl tedy problém si tam povolat lidi ani techniku.

Je to jenom otázka nasazení. Kdyby vrtulníků bylo více, bude to příjemnější nebo rychlejší, ale je to zase otázka peněz. Budete chtít koupit vrtulníky a řeknete, že budou létat 14 dní v roce, dostanete odpověď, že jeden vám bude stačit. Vy jich ale na těch 14 dní potřebujete šest a oni řeknou, ale to nevyváží ten benefit. To je ale otázka pro politiky. Samozřejmě by bylo hezké mít 10 vrtulníků a za půl hodiny jít od toho.

Evropa se s lesními požáry potýká každoročně. Existují nějaké prognózy, jak bude vypadat třeba letošek a s čím počítat i ohledně nasazení?

Existuje evropské koordinační centrum. Dokonce –⁠⁠⁠ už je to nějaký rok –⁠⁠⁠ jsou týmy, které dopředu vědí, že v určité období pojedou do některé země jako posila. Zkrátí se vám čas dojezdu. Pokud jedete někam dál, cesta vás vyčerpá, výkon pak je snížen nebo nemůžete hned jet naplno. Lidé taky mají limity. Pokud něco propukne, tamní koordinátor určí, kde budou působit. Když požár propukne, je nejlepší ho uhasit hned na začátku, než se rozhoří.

Musíte si taky uvědomit, že nelze obětovat všechny síly na hašení požárů, protože ostatní věci fungují dál. Stane se dopravní nehoda, potřebujete někoho dostat z vozu, hoří byt atd. Vždy musíte mít rezervu i pro tyto události.

Proto jsou už dopředu týmy nasmlouvané, kdo kam pojede, jak dlouho tam bude. Mimochodem ti Slováci, co byli na Rhodosu, měli být 14 dní potom v Athénách, takže dohasili Rhodos a vraceli se do hlavní města.

Dostáváte z evropského centra i informace třeba o současných amerických nebo jiných velkých požárech?

Denně chodí mapy. Můžete se přes systém přihlásit a sledovat, kde se co děje, jaká je predikce sucha, jak to vypadá, kde co hoří i nasazení jednotek –⁠⁠⁠ kolik jich tam je, kolik letadel mají, kde létají, kolik je ještě volných. Ten pokrok je neskutečný.

Když zmiňujete pokrok, jsou i nějaké trendy nebo postupy ohledně lesních požárů?

V Evropě máme několik modulů na boj proti lesním požárům. Třeba Česko udělalo jeden modul Ground Forest Fire Fighting using Vehicles. Jiné země mají třeba vrtulníky nebo letadla, tak se zaměřují na modul ohledně leteckého hašení, další zaměřují zmíněná auta.

Náš modul teď čeká na certifikaci, která by měla být příští rok, protože modulů je tolik, že se nestíhají klasifikovat. Některé státy mají dokonce více certifikovaných modulů.

Samozřejmě zkušenosti, trendy a postupy sbíráte od těch, kteří mají v boji s lesními požáry praxi. Zjišťujete, s čím dělají, jak je dobrá technika, co už je osvědčené a co ne. Už tedy nemusíte vyšlapávat slepé cestičky, jestli koupíte špatné hadice nebo něco jiného.

Díky zkušenostem třeba víme, že když už někam jedeme, nejsou všude stejné rozměry spojek, takže třeba při výjezdu do Řecka už víme, jaké mají spojky, nějaké nám dají a zároveň si vezeme propojky, které mezi sebou budou pasovat.