Článek
Novozélandská novinářka Charlotte Bellisová se může vrátit domů a opustit Afghánistán, kde momentálně pobývá se svým belgickým přítelem Jimem Huylebroekem. Úřady na Novém Zélandu jí po několika odmítnutích udělily povolení k návratu. Do rodné země se podle novozélandského serveru Radio National New Zealand vrátí v březnu.
„Pro paní Bellisovou jsme zřídili místo v izolaci a karanténě. Vyzývám ji proto, aby ho přijala,“ řekl na úterní tiskové konferenci novozélandský vicepremiér Grant Robertson. Odmítl ale, že udělení povolení k návratu souviselo s velkým zájmem médií, informuje britská BBC.
Reportérka Bellisová dosud pobývá v Afghánistánu a navíc pod ochranou Tálibánu. Do islamistického státu se svým přítelem odjela, protože nikde jinde už neměla povolení k pobytu. Rodný Nový Zéland se kvůli šíření varianty omikron uzavřel, a to i pro své vlastní občany, kteří pobývají v cizině.
Bellisová pobývala v katarském Dauhá, kde sídlil její zaměstnavatel, médium Al-džazíra. Ten ji také vyslal do Afghánistánu, kde natáčela reportáže o tom, jak militantní hnutí Tálibán přebírá vládu nad zemí.
Po návratu z mise do Dauhá Bellisová otěhotněla. V zemi však nemohla zůstat mimo jiné i proto, že být těhotná a nesezdaná je v Kataru trestné.
V plánu měla vrátit se domů na Nový Zéland. To se ale ukázalo jako nemožné. Dočasně se tedy vydala nejdříve do Belgie, rodné země svého partnera. Jenže jí i tam časem vypršela platná víza. Jedinou volbou se proto následně stal Afghánistán, informoval belgický server Le Soir.
Bellisové pomohl, ostatní Afghánky Tálibán ignoruje
Zatímco loni v létě si získala pozornost světových médií jako žena, která nebojácně konfrontovala islamistické vůdce s otázkami ohledně postavení tamních žen a dívek, o několik měsíců později, žádala jejich pomoc. Situaci sama označila v eseji, publikované před pád dny v New Zealand Herald, jako „brutálně ironickou“.
„Když vám Tálibán nabídne jako těhotné a nevdané ženě bezpečný přístav, tak víte, že je situace postavená na hlavu,“ napsala. Dodala, že před cestou do Afghánistánu jí její kontakt na vrchního tálibánského představitele řekl, že pokud se rozhodne přijet do Afghánistánu, bude v pořádku. „Lidem řekněte, že jste vdaná a kdyby to eskalovalo, zavolejte nám. Nebojte se,“ přiblížila reakci Tálibánu, která se jí dostala.
Ve zveřejněné eseji novinářka také popsala, že novozélandským úřadům v Afghánistánu odeslala 59 dokumentů s požadavkem na návrat. Povolení k návratu se dočkala až nyní – 1. února.
Někteří ji mezitím kritizují za nadstandardní vztahy s Tálibánem. Upozorňují, že zatímco Bellisová si přízeň Tálibánu získala, afghánské ženy a dívky takové štěstí nemají. Jejich práva zůstávají pod nadvládou militantů pošlapaná. Nemohou studovat na středních školách ani na univerzitách. Mají zakázáno samy cestovat na delší vzdálenosti a mnohým ženám nebyl umožněn ani návrat do zaměstnání.
Světová média přinášejí krutě často další příběhy afghánských žen a bojovnic za ženská práva, které byly uvězněny, mučeny, nebo dokonce zavražděny.
12 days since the Taliban abducted Tamana Paryani, her 3 sisters & Parwana Ibrahimkhil. No one knows where they are and what’s happened to them. Yet, we continuously see privileged people praising the Taliban.There are many ways to question one’s gov without praising the Taliban pic.twitter.com/O5xeyVXJWC
— sahar fetrat (@Sahar_fetrat) January 30, 2022
Bellisová svým případem rozvířila i kritiku ohledně nekompromisních karanténních pravidel pro přicestování na Nový Zéland, který se momentálně od okolního světa opět izoluje.
Nevoli veřejnosti stále budí především striktní systém karantény MIQ.
MIQ
Pod program MIQ spadá několik karanténních zařízení, kde se lidé nakažení koronavirem, jejich kontakty či lidé po příjezdu ze zahraničí izolují. Cestovatelé si místa v jednotlivých objektech rezervují předem prostřednictvím loterijního systému a o všechny se během pobytu stará tamní personál.
„Účelem řízené izolace je zajistit, aby lidé, než se vrátí do našich komunit, neměli covid-19. Je to záludný virus a my se stále učíme, jak zařízení MIQ nejlépe provozovat,“ hlásá oficiální web programu.
Na kritiku proti postupu tamní vlády v pondělí zareagoval novozélandský ministr pro covid-19 Chris Hipkins. Uvedl, že Bellisová příležitost k návratu domů od vlády dostala. „Aby bylo jasno, MIQ myslí i na lidi se speciálními potřebami, jako je paní Bellisová. Nikdo neříká, že tomu tak není,“ řekl.
Podle něj také novozélandské úřady Bellisové nabídly po opakovaném odmítnutí další alternativy jako konzulární asistenci nebo doporučení na podání jiného typu žádosti o návrat. (Což Bellisová popřela.) Povolení k návratu nedostala prý nikoli proto, že je těhotná, ale kvůli tomu, v jaké zemi se nachází – v Afghánistánu.
Jenže podle serveru New Zealand Herald je realita taková, že ženy, které čekají dítě, mají skutečný problém dostat se domů. Ze zemí, kde pobývají a kde třeba nemají požadovanou zdravotní péči, se podle webu dostane na Nový Zéland jen přes 10 procent uchazeček.
Od loňského června z 219 žádostí o možnost návratu ze zdravotních důvodů, kam spadá i těhotenství, bylo schváleno jen 29 z nich. Dalších sedm novozélandské úřady aktuálně přezkoumávají.
