Změny klimatu jsou mnohem rychlejší, než jsme mysleli, říká český vědec

Vědci z Masarykovy univerzity tento týden vrazili na již 20. expedici do Antarktidy, kde ze stanice Johanna Gregora Mendela a jejího okolí monitorují stavy ledovců, permafrostu, odledněného území, vodních toků a jezer i celých ekosystémů

Podle Daniela Nývlta, vedoucího Českého antarktického výzkumného programu, doznal zamrzlý kontinent od první výpravy před 20 lety v důsledku klimatických změn mnohem větší proměny, než se čekalo.

„Ještě před 15 lety jsem novinářům říkal, že z hlediska stoupání mořské hladiny jsou nejnebezpečnější horské ledovce,“ přibližuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

„Zhruba před sedmi až osmi lety už to začal být grónský ledovcový štít a předpokládalo se, že to tak zůstane dalších 30 až 50 let, protože Antarktida měla zůstat stabilní. V posledních zhruba dvou letech to opravdu začíná vypadat, že západní část Antarktidy bude ke zvyšování hladiny oceánu přispívat srovnatelně s Grónském už v horizontu pěti až deseti let a potom ještě více.“

V Antarktidě dlouhodobě sledujete hlavně různé projevy změny klimatu a ty byly v roce 2023 na mnoha místech planety bezprecedentní. Z Antarktidy se nejvíc mluvilo o úbytku mořského ledu, na což se ale vy, předpokládám, nezaměřujete. Víte o nějakých významných událostech na antarktické pevnině?

Letošní expedice bude teprve začínat, takže máme měření jen ze sezony 2022/2023, ale už ta loňská jednoznačně naměřila nejvyšší průměrnou teplotu. Byla asi o 3,5 °C nad normálem, který tam měříme na stejném místě celých 20 let. Nepadla sice absolutní maxima teplot, to se dělo v letech 2020 a 2021, ale ty samy o sobě nejsou až tak podstatné. Právě průměrná teplota ukazuje, že šlo o nejteplejší rok.

Loňské léto v Antarktidě bylo velmi teplé a extrémně dlouhé. To se výrazně projevilo i na ledovcích. Ty, které pravidelně měříme, obyčejně ročně ubývají o 30 až 50 centimetrů, ale v posledním roce jsme na nich zaznamenali úbytek až přes dva metry. To je opravdu zásadní věc. Jde o pěti- až šestinásobný nárůst.

Vysoká teplota se velmi významně projevila i v tloušťce rozmrzající aktivní plochy nad permafrostem a samozřejmě i v místních tocích. Tamní jezera a potoky jsou závislé na dodávce sněhu během zimního období a jeho akumulace. Vzhledem k tomu, že tání přišlo brzo, už během října a listopadu, tak ve vrcholném létě bylo vody v kapalném skupenství relativně málo.

Sezonou 2022/2023 myslíte jaký časový úsek?

Expedice nikdy nepřijede před koncem roku, takže bilance vždycky děláme od 1. února do 31. ledna. To znamená, že rok 2022/2023 znamená období od 1. února 2022 do 31. ledna 2023. Tedy vrcholné léto proti vrcholnému létu.

Takže do vámi zmíněných výsledků se stihl promítnout vlastně jen úplný začátek extrémně teplého roku 2023. Je tedy možné, že výsledky, které přiveze letošní expedice…

... budou možná ještě horší? Dost pravděpodobně. Jak už jsem ale zmínil, nejde jenom o tání. V blízkosti naší stanice sledujeme i značně vysychání, které představuje velký stres pro místní biotu (veškerý živý materiál v daném prostoru, pozn. red.).

Navíc zpětně to zase působí i na tání ledovců. Na jejich površích se koncentruje nafoukaný materiál z vysušených ploch, kvůli čemuž ledovce snižují své albedo neboli odrazivost –⁠ pohlcují víc záření a rychleji tají. Tohle sledujeme v posledních letech stále častěji.

Na Antarktidě dokáže být vítr opravdu velmi silný, a když nezaledněná půda vyschne, vysušený substrát může cestovat daleko. Jsou to takové prachové a písečné bouře. Větry bývají tak silné, že když v té bouři stojíte, tak do výše kolen létají kamínky až centimetrové velikosti. Výš pak létá jemnější štěrk a písek. Tohle, když napadá na povrchy ledovců, způsobí to jejich ztmavnutí a snížení albeda.

Tušíte, jak velkou roli to může v tání hrát ve srovnání s ostatními faktory?

Zatím to nejsme schopni zcela odlišit. Víme, že jsou tam tři hlavní vlivy. Nejdůležitější je teplota a pak je to radiace neboli sluneční záření ve spojení právě se zmiňovaným albedem. Nedokážu přesně kvantifikovat, jakou měrou se jednotlivé vlivy podílejí na tání. Kdybych měl říct nějaký můj odhad, myslím si, že teď je třeba ze 60 procent teplota a ze 40 procent radiace a albedo. Ono ale hodně záleží i na proměnlivosti počasí a oblačnosti a každá sezona je jiná.

Může se například i stát, že máte minusové teploty, ale málo mraků. A když slunce svítí hodně a k tomu ještě třeba zafouká vítr a nanese na ledovec nečistoty, ten může během několika dní odtát srovnatelně jako za celý měsíc.

Stanice Johanna Gregora Mendela leží na ostrově Jamese Rosse. Tam jsou dopady klimatické změny vidět víc než v pevninské Antarktidě?

Ostrov Jamese Rosse se nachází východně od severního výběžku Antarktického poloostrova. Poloostrov tvoří závětrný stín a většina srážek padá na jeho západní části, takže na ostrově Jamese Rosse a okolních malých ostrůvcích je relativně sucho. Dlouhodobě tam panují minusové teploty, ale ledovce za dobu trvání našich expedic už značně ustoupily.

Důležité je, že naše stanice je u největší odledněné plochy v oblasti celého Antarktického poloostrova a třetí největší odledněné plochy v celé Antarktidě. Pro nás vědce je to úžasné místo, protože tam můžeme sledovat, jak bude v budoucnu vypadat i zbytek Antarktidy. Led bude mizet čím dál víc, takže procesy, které studujeme na ostrově Jamese Rosse, se budou odehrávat na mnohem větších plochách.

Jak je na tom zbytek Antarktidy? V médiích se loni hodně psalo o „vzbuzení ledového obra“. Přirovnání vychází z toho, že Antarktida byla z hlediska tání ledovců dlouho poměrně stabilní a relativně nedávno tam led dokonce ještě přibýval. Loňské úbytky ale znovu posílily obavy, že se trend otočil a i Antarktida začíná významně tát.

To, jestli přišel bod zlomu a Antarktida jako celek začíná tát, během naší expedice nezjistíme. Studujeme spíš menší ledovce, ne celkový obraz Antarktidy. Můžu ale říct, že od roku 2016 vidíme, že každý další rok je opravdu velmi teplý a s tím, jak se otepluje, se vyvíjí i celkový pohled na věc.

Ještě před 15 lety jsem novinářům říkal, že z hlediska stoupání mořské hladiny jsou nejnebezpečnější horské ledovce. Zhruba před sedmi až osmi lety už to začal být grónský ledovcový štít a předpokládalo se, že to tak zůstane dalších 30 až 50 let, protože Antarktida měla zůstat stabilní. V posledních zhruba dvou letech to opravdu začíná vypadat, že západní část Antarktidy bude ke zvyšování hladiny oceánu přispívat srovnatelně s Grónském už v horizontu pěti až deseti let a potom ještě více.

Změny jsou tedy mnohem rychlejší, než jsme si dříve mysleli, že budou. I na východní Antarktidu, kde dlouho před tím pořád jen mrzlo, se v posledních letech dostává teplý vzduch a začíná tam docházet k tání.