Článek
Dětských svateb v celosvětovém měřítku nadále ubývá. Zatímco v současnosti byla každá pátá žena ve věku 20 až 24 let provdaná jako dítě, před deseti lety to byla každá čtvrtá, jak uvádějí nově zveřejněná data Dětského fondu OSN (UNICEF).
V určitých částech světa se jedná o téměř neexistující fenomén. V jiných se dotýká milionů dětí – podle UNICEF kolem 640 milionů dívek na celém světě.
Téměř polovina z tohoto počtu (45 procent) žije v regionu jižní Asie. Na čele smutného žebříčku stojí Indie. Desítky milionů provdaných dětských nevěst žijí i v Bangladéši. Data neziskové organizace Girls not Brides ukazují, že svatbu před dosažením plnoletosti mělo 51 procent bangladéšských dívek. Před dosažením věku 15 let pak 22 procent.
Příčin to má, stejně jako v dalších zemích, hned několik. „Je to ‚řešení‘ pro rodiny z chudých poměrů, jak zajistit dcerám budoucnost. Zásadním faktorem jsou ale společenské normy. Dívky, které nejsou vdané, jsou zostuzované,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Rawnak Jahanová z humanitární organizace CARE, která se snaží zlepšit postavení žen a dívek v Bangladéši.
Data Unicefu ukazují, že dětských nevěst celosvětově ubývá. Bangladéš patří mezi země, které tuto praxi uplatňují nejvíce. Mění se i tady situace?
Dětských sňatků neubývá. Situace se začala opět zhoršovat po začátku covidu-19. Data na to nemáme, ale organizace, včetně té naší, v terénu vidí, že je dětských nevěst více než před začátkem pandemie.
K sňatkům nezletilých dívek vedou různé faktory. Lidé to například vnímají tak, že je to „řešení“ pro rodiny z chudých poměrů, jak zajistit dcerám budoucnost.
Zásadním faktorem jsou ale společenské normy. Dívky, které nejsou vdané, jsou zostuzované, existuje tu fixace na jejich sexuální čistotu a je zkrátka povinností rodičů, aby se dcera vdala. Zároveň velká část Bangladéšanů věří, že dívky získávají status a vlastní identitu právě svatbou.
Bangladéšská společnost také více než dívky preferuje chlapce. Jsou považováni za ty, kteří jednou budou moct převzít zodpovědnost za rodinu a stát se živiteli. Dívky naopak mohou být brány jako přítěž, které je nutné se „zbavit“.
Země s největším počtem dívek provdaných před dovršením 18 let
- Indie – 216 milionů
- Bangladéš – 41 milionů
- Čína – 35 milionů
- Indonésie – 25 milionů
- Nigérie – 24 milionů
Zdroj: UNICEF 2023
Jak domluva takové svatby probíhá?
Rodiče většinou domluví dívce svatbu, aniž by o ní věděla. Nevěsta je typicky vybíraná na základě různých faktorů – náboženských, kulturních, ale také rodinného statutu nebo finančního zázemí. Klíčový je také například odstín pleti a věk.
Čím je dívka starší, tím méně je považovaná za „atraktivní“ a navíc se za ni bude muset vyplatit vyšší dowry (věno, které vyplácí rodina nevěsty rodině ženicha – pozn. red.). Před každou svatbou také probíhá jednání o majetku.
V některých komunitách jsou dívky nucené vdávat se za starší muže, aby si zajistily ekonomické výhody. Jindy si zase vezmou muže, který už je ženatý. Tyto dívky se pak často stávají terčem zneužívání a jsou zanedbávány.
O dětské práci
„Místo školy a dětských radostí Opio ohrožuje svůj život hledáním zlata – s vidinou, že jednou zbohatne. Navzdory zjevnému nebezpečí se zlatem stal ‚posedlý‘,“ popsal Seznam Zprávám režisér, který zdokumentoval jeho příběh.
Co se od mladých nevěst čeká?
Že budou především manželkami – budou pečovat o domácnost, starat se o děti, tchána a tchyni a podporovat manžela emocionálně. To vše navzdory jejich nízkému věku a nedostatku zkušeností.
Často také mladé nevěsty čelí tlaku, že jen co se provdají, už by měly mít děti, aby dokázaly, že jsou plodné. Když jste zkrátka vdaná, znamená to, že musíte porodit dítě - zejména chlapce -a prokázat, že dokážete rodit potomky.
Děvčata ale svatbou přicházejí o příležitost vzdělávat se, a tím pádem se ekonomicky osamostatnit. Mohou také čelit fyzickému, duševnímu nebo sexuálnímu násilí. Dostávají se do sociální izolace, nemohou se svobodně pohybovat a komunikovat se svými rodinami.
Je fenomén dětských svateb spojený pouze s dívkami nebo i s chlapci?
Především s dívkami. Před dospělostí se ale žení i někteří chlapci. Není to ovšem tolik spojené se zneužíváním, jen zkrátka s tím, že se chtějí oženit.
Jaká je motivace rodin k tomu, že dívky vdávají tak brzy?
Důležitým faktorem není chudoba, ale to, jak je vnímaná. Pokud se rodina nebo rodiče dostanou do finanční tísně nebo se jim sníží příjem v domácnosti, první, na čem začnou šetřit, jsou výdaje spojené s dívkami. Dcery jsou totiž vnímány jako zátěž. Proto se je rodiny snaží provdat, aby si zlepšily finanční situaci.
Průměrný věk sňatků v chudých domácnostech je tak (u dívek) dokonce 15 let. V těch bohatších je to 18 let. Společnost navíc sňatky vnímá do budoucna jako jedinou příležitost pro dívky.
Pokud jsou dětské sňatky v Bangladéši zakázané, dají se anulovat?
Ne. Je smutné, že tu není možnost, jak dívky z těchto manželství dostat. My jako organizace nicméně usilujeme o to, aby se systém změnil, a prosazujeme to u vládních subjektů.
Mohou se dívky rozvést?
Ano, to je jejich jediná šance, jak se ze svazku dostat. Rozvod v Bangladéši má ale hodně bariér a je spojený se stigmatem. V naší společnosti totiž nevypadá dobře, pokud se dívka nebo žena rozvede. Navíc tím, že se vdávají tak brzy, často nemají informace, nemají kam jít a chybí jim vzdělání.
Rozvod často nepodporují ani rodiny. Přistoupíte na něj jen, pokud máte podporu, sebevědomí, finanční prostředky a odvahu opustit život, který jste žili. Velmi těžké rozhodnutí.
Jakým způsobem dívky podporujete vy?
Dívky, které nejsou provdané, podporujeme tak, že se snažíme mluvit s jejich rodiči. Přesvědčujeme je, jak je důležité, aby jejich dcery pokračovaly ve vzdělání. Když víme, za čím si (dívky) jdou, poskytujeme jim informace a dáváme možnosti, aby svých cílů mohly dosáhnout. Pořádáme také workshopy, aktivity v komunitách a sdílíme pozitivní příběhy.
Dívky, co jsou vdané, ujišťujeme, že jejich život neskončil. Stále mohou snít, mít cíle a dosáhnout toho, čeho chtějí. Pro ně pořádáme setkání párová nebo s tchyní a tchánem.
Jaké to na dívky má dopady, pokud se provdají tak brzy?
Může to ovlivnit jejich fyzické a duševní zdraví. Dívkám například hrozí komplikace v průběhu těhotenství nebo při porodu. Mohou se také potýkat s jinými potížemi rozmnožovací soustavy nebo trpí dalšími zdravotními problémy.
Často také čelí násilí, sociálnímu stigmatu, diskriminaci, mají omezené příležitosti pro osobní rozvoj a růst. Často se také stávají terčem domácího násilí a jsou izolované od kamarádů nebo rodiny, což vede k osamění, depresi, duševním problémům i ekonomickému znevýhodnění.
Mohlo by vás zajímat
Zatímco její vrstevníci dokončují vysokou školu, Kira Marie Peter-Hansenová již několik let působí v prostředí nejvyšší evropské politiky. Dánská europoslankyně se zaměřuje především na otázky daní, genderu a klimatu.
Jaký příběh u vás rezonoval nejvíc?
Těch příběhů je hodně. Například mě dojalo setkání s jednou dívkou, která byla z opravdu vzdálené vesnické oblasti a jejím snem je stát se vědkyní. Také vyprávěla o matce, která pro ni byla vzorem, a říkala, že jednou chce být jako ona.
V očích jsem jí viděla, že stát se vědkyní je její sen, stejně jako se postarat o svou rodinu. Takové příběhy mnou rezonují.
S jakou nejmladší nevěstou jste se potkala?
S dívkou, co byla provdaná v 15 letech. Vždy, když se s někým takovým setkám, je mi to líto. Sama mám dceru, které je teď 11 let, a nedokážu si představit, že by se dostala do této situace.
Je těžké vidět tak mladé dívky, jak se starají o manžely. Jsou to ještě děti. Když vidím, s čím vším se v tomhle věku potýká moje dcera, nedokážu si představit, že by ještě k tomu musela být v manželství.
Co by podle vás mohlo situaci zlepšit?
Z vlastní zkušenosti vnímám jako nejzásadnější změnu sociálních norem a nastavení společnosti. Existují tu sice progresivní zákony a regulace, ale i tak rodiny provdávají své dcery velmi mladé. Nevnímají to tak, že by měly do dívek investovat. Nedochází jím, že pokud by získaly vzdělání, mohou být lídryněmi nebo převzít zodpovědnost za rodinu.
Změnit by se tak měly především společenské normy a zákony by měly platit i v praxi. Na vymáhání zákazu dětských svateb by měla apelovat především vláda.
Naštěstí v Bangladéši už máme ženy ve vládě nebo ve veřejném prostoru, které naše úsilí podporují.
Jak je tedy možné, že ke sňatkům dochází, když jsou ze zákona zakázané?
Pokud jako rodič svou dceru zkrátka provdat chcete, najdete si způsob – půjdete do jiné vesnice nebo obřad proběhne uprostřed noci.
Jak jsem již říkala, rodiny věří tomu, že provdat dceru je jedinou možností. Každá dívka a žena má přitom právo si vybrat, koho si chce vzít a kdy. Jenže lidé tu nerespektují zákony a úřady je nevymáhají.
Legální věk pro sňatek dívek je 18 let. Překvapilo mě ale, že u kluků je to až 21. Proč?
Ano, je to tak. Vidíte tu diskriminaci? Lidé si tu myslí, že by kluci nebo muži měli mít za dívku zodpovědnost. To znamená, že by měli být ekonomicky zajištěni, mít peníze a být živiteli rodiny, proto ten věkový rozdíl.
Navíc, jelikož je (muž) starší, tak rozhoduje a je vlastně hierarchicky postavený výše, a o to jde.