„Důvěrný spojenec.“ Rusko prohlubuje vztahy s Tálibánem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zatímco dříve ho ruský prezident Vladimir Putin nazýval teroristickou skupinu, dnes už Tálibán podle svých slov považuje za „důvěrného spojence“. Ostatně jeho zástupci jezdí do Moskvy na různá diplomatická i ekonomická jednání, fotografují se v Kremlu a slibují si s ruskými představiteli hlubokou spolupráci.

Ve stejnou chvíli ovšem radikální islamistické hnutí, které ovládá Afghánistán, figuruje na ruském seznamu teroristických organizací. Tomu je ale konec.

Na žádost ministerstva zahraničí a spravedlnosti hnutí zmizelo ze seznamu, na kterém se nachází už od roku 2003 za tehdejší podporu separatistů na ruském severním Kavkaze. Mimo jiné to znamená zrušení zákazu činnosti Tálibánu v Rusku.

„Nejvyšší soud Ruské federace rozhodl pozastavit zákaz činnosti hnutí Tálibán, které bylo zapsáno na federální seznam organizací, uznaných za teroristické,“ citovala agentura TASS z rozhodnutí soudu, který jednal za zavřenými dveřmi, tedy bez médií a veřejnosti.

Rozhodnutí o vyškrtnutí hnutí ze seznamu teroristických organizací otevře Moskvě cestu k normalizaci jejích vztahů s vládou Tálibánu, kterou dosud žádná země na světě neuznává. Militantní skupině to může rovněž získat kredit u dalších států, které by mohly rozhodnutí Moskvy následovat, minulý rok mu tento status odebral Kazachstán.

Vzhledem k dlouhodobému prohlubování vztahů jde ale podle analytiků spíše o formální stvrzení svazku Moskva–Tálibán, které bylo jen otázkou času. „Jednání Ruska ukazuje, že již nepovažuje Tálibán za teroristickou skupinu, a podle mého názoru je pro Moskvu takové označení spíše právní zátěží a rozporem, který zůstal z počátku roku 2000. Nyní je načase, aby Kreml uvedl právní označení do souladu s faktickou politikou,“ popsal pro Seznam Zprávy ještě před rozhodnutím soudu Intigam Mamedov, který působí na Northumbrijské univerzitě.

Podle bývalého novináře a experta působícího na King’s College London Christophera Sandse může v tomto kroku vidět hnutí příležitost pro budoucí diplomatické uznání.

„V ideálním případě by Tálibán chtěl diplomatické uznání, a to jak od Ruska, tak i Západu. Ale i toto je potenciální krok k jeho dosažení a myslím, že symbolika toho samotného je důležitá. Protože Tálibán se vždy považoval za legitimní vládu Afghánistánu, takže dostat se jen o kousek blíž k získání tohoto statusu mezinárodně, je pro ně velmi pozitivní,“ vysvětlil.

Ve sbližování s hnutím ruský prezident vidí řadu příležitostí. Nejčastěji ovšem vyzdvihuje spolupráci v boji proti Islámskému státu. „Měli bychom vycházet z faktu, že hnutí Tálibán má moc v zemi pod kontrolou. V tomto smyslu jsou pro nás tálibové spojenci v boji s terorismem,“ prohlásil Putin minulý rok.

Téma boje proti islámskému terorismu se stalo pro Moskvu ještě palčivějším po útoku na koncertní halu Crocus loni v březnu, při kterém zemřelo 145 lidí.

Přestože Kreml z tragédie na předměstí metropole bez jakýchkoliv důkazů obvinil Kyjev, přihlásila se k němu afghánská buňka extremistické skupiny Islámský stát Chorásán (ISIS-K). Konfrontace mezi Ruskem a Islámským státem přitom probíhá dlouhodobě, zejména na severu Kavkazu, a to kvůli etnickým i náboženským důvodům.

Kreml by si tak představoval, aby staronová vláda v Afghánistánu proti této hrozbě radikálněji zakročila. Ostatně i Tálibán má s tímto křídlem Islámského státu nepřátelské vztahy.

Vládnoucí hnutí sice opakovaně prokázalo určité odhodlání v boji proti ISIS-K, útoky za hranicemi země nicméně poukázaly na limity této politiky.

„V posledních měsících jsme viděli náznaky rostoucí kapacity ISIS-K promítat hrozby daleko za své bašty v Afghánistánu. ISIS-K, stejně jako mateřský Islámský stát a další regionální pobočky, je ideologicky oddán globálním aktivitám. Šlo jen o to, získat kapacitu, aby odpovídala vůli, a vypadá to, že ISIS-K nyní dosáhl tohoto bodu,“ popsal pro stanici CBS Michael Kugelman, ředitel Institutu jižní Asie ve Wilsonově centru ve Washingtonu.

Kromě bezpečnostních otázek chová Moskva také naději na rozvoj hospodářských vazeb s Tálibánem. Ruští představitelé opět začali hovořit o využití Afghánistánu jako tranzitního uzlu, který by sloužil pro vývoz ruského zemního plynu do Indie a dalšího zboží do přístavů v Pákistánu. K tomu je zapotřebí vybudovat plynovod přes hory a prodloužit železnici, která v současnosti končí u uzbeckých hranic.

Právě investice v Afghánistánu ovšem zůstávají problémem, protože ačkoliv je hnutí u moci již tři roky, vytvořilo jen málo fungujících státních institucí a není ani jasné, kdo zemi řídí.

Navzdory slibům o liberálnějším přístupu Tálibán zachovává přísná omezení práv žen, prosazuje přísné restrikce v přístupu dívek ke vzdělání a potírá také nezávislou žurnalistiku v zemi. Problémem je také nadále špatná humanitární situace v zemi.

„Aby bylo možné zahájit diskuze o účelnosti tranzitních tras nebo jiných ekonomických projektů, musí vedení Tálibánu nejprve prokázat schopnost zajistit nepřerušený a bezpečný tok zboží a potřebuje značné investice do infrastruktury. Jedná se tedy o čistě pragmatickou otázku stability na afghánské půdě a okolních územích,“ popisuje Mamedov.

„Nemluvě pak o mezinárodní izolaci, Afghánistán čelí vážné humanitární a hospodářské krizi a potřebuje obrovskou vnější podporu. Je skutečně otázkou, nakolik je dnes v Afghánistánu realizovatelný seriózní ekonomický projekt. Není to však jen otázka peněz, ale také pragmatické obchodní spolehlivosti. Myslím, že ekonomika je sice vždy důležitá, ale pro Moskvu není v Afghánistánu otázkou číslo jedna,“ dodává.

Podobné záměry má ve vztazích s Tálibánem ovšem i Čína nebo jiné středoasijské státy. Začátkem tohoto roku se Peking stal první vládou, která oficiálně přijala diplomatické pověřovací listiny od vyslance jmenovaného Tálibánem. Brzy je následovaly Spojené arabské emiráty a nedávno i Uzbekistán.

Důležitou sférou v propojování obou aktérů zůstává pak ze strany Ruska snaha o rozšiřování svého vlivu a prosazování protizápadního pohledu. S tím se vzhledem k historii, kdy Tálibán usiloval dlouhodobě o svržení prozápadní vlády napojené mimo jiné na Spojené státy, shodují.

Rusko už tehdy militantní hnutí podporovalo a nepřímo platilo a posílalo zbraně nepřátelům Západu, kteří neskrývali plány svrhnout afghánský režim s pomocí síly a teroristických útoků.

„Spolupráce mezi Tálibánem a Ruskem má široké důsledky pro ruský strategický narativ o světovém uspořádání. Tento narativ popisuje nevyhnutelný kolaps světového řádu vedeného USA a navrhuje civilizační řád založený na tradičních hodnotách a nevměšování. Ten je pro řadu politických režimů na celém světě velmi atraktivní. Spolupráce s Tálibánem, který je široce izolován a obviňován z porušování lidských práv, je tedy jasným vzkazem světu o tomto narativu v praxi,“ vysvětluje Mamedov.

Přesto ale Moskva zůstává pro zemi i nadále komplikovaným spojencem kvůli její roli v minulosti, kdy v 70. letech sovětská vojska zahájila posléze neúspěšnou invazi do země.

Jak upozorňuje Sands, pro Tálibán tak než o ideologického partnera jde spíše o transakční vztah postavený na ekonomických i diplomatických výhodách, které hnutí nutně potřebuje pro lepší chod své země.

„Pro Tálibán nejde o spojenectví vedené ideologií, ale spíše transakcí. Na jedné straně cítí, že může tyto vztahy ještě zlepšovat a získat tím diplomatické uznání, ale je to pro něj také příležitost uzavřít i některé dohody, které budou ekonomicky výhodné pro obě strany. Sleduje v tom tedy hlavně své přímé zájmy,“ uzavírá Sands.

AKTUALIZACE: Doplnili jsme informaci o rozhodnutí soudu.