Tálibán hlásí vymýcení výroby opia. Není se z čeho radovat

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„V důsledku pokračujícího úsilí Islámského emirátu bylo pěstování máku v zemi vymýceno,“ oznámil v neděli šéf Tálibánu Hajbatulláh Achúndzáda. Prohlášení nejvyššího vůdce afghánských islamistů přichází krátce poté, co o výrazném snížení výroby drog v zemi hovoří i satelitní snímky a údaje OSN a Spojených států.

Kampaň s cílem vymýtit drogy v zemi začala loni v dubnu poté, co Tálibán vydal dekret přísně zakazující „pěstování, výrobu, používání, přepravu, obchod, vývoz a dovoz všech nelegálních drog v Afghánistánu“, píše server Voice of America.

„Zprávy, že Tálibán letos zavedl politiku k výraznému snížení produkce opiového máku, jsou věrohodné a důležité. Každá země v regionu i mimo něj má společný zájem na Afghánistánu bez drog,“ tweetoval 7. června Thomas West, zvláštní zástupce USA pro Afghánistán.

O „bezprecedentním snížení“ výroby opia v zemi mluví i studie analytické společnosti Alcis. „Tálibán úspěšně omezil pěstování máku o více než 99 % v provincii Hílmand, která dříve produkovala více než 50 % opia v zemi,“ uvádí zpráva.

Afghánští pěstitelé máku své sklizně zpracovávají vařením do podoby cihel, které pak přes Pákistán a Írán vyvážejí do Evropy. Podle různých odhadů se v minulých letech Afghánistán podílel na světových dodávkách opia a heroinu z 80 až 85 %. Výnosné pěstování máku a s ním spojený lukrativní obchod tvoří podle OSN až desetinu afghánské ekonomiky.

Vůdce Tálibánu Achúndzáda si sice v neděli pochvaloval, že si zemědělci hledají nové alternativy a že je teď zejména afghánská mládež ochráněna před výskytem drog, jeho optimismus už ale analytici nesdílejí. Zákaz pěstování máku totiž může zasáhnout už tak těžce zkoušenou ekonomiku afghánského venkova.

Poté, co se v létě 2021 Tálibán vrátil k moci, uvalily západní státy na jeho vládu sankce a příliv humanitární pomoci značně zeslábl. Rozvojový program OSN v dubnu informoval, že se za poslední tři roky drasticky zvýšil počet lidí žijících pod hranicí chudoby – z 19 milionů v roce 2020 na 34 milionů. Mnozí chudí Afghánci tak nemají na výběr a riskují střet s Tálibánem a pokračují v pěstování máku.

„Zákaz není něco, z čeho bychom se měli radovat,“ citoval server Nikkei Asia Vandu Felbabovou-Brownovou, analytičku think-tanku Brookings. „Pokud jsou lidé nuceni volit mezi smrtí hladem nebo smrtí kvůli pronásledování Tálibánem,“ říká analytička, „pravděpodobně si vyberou to druhé a vrátí se k pěstování máku.“ Tálibánský zákaz podle ní jen zvýší potřebu humanitární pomoci.

Novinář z provincie Uruzgan Ehsanulláh Valisman pak mluví o tom, že farmáři jsou nešťastní, protože je připravili o obživu. Opium bylo často jediným zdrojem jejich příjmů. „Poté, co vláda oznámila zákaz máku, přešlo mnoho farmářů na sklizeň chvojníku (rostlina používaná k výrobě krystalického pervitinu). Ale i jejich pole Tálibán spálil, protože (chvojník) považuje za narkotika,“ řekl s tím, že by farmáři potřebovali pomoc v podobě nového osiva a moderní zemědělské techniky. To jim ale tálibové neposkytli.

I někteří tálibánští velitelé si uvědomují, že zákaz pěstování máku bez patřičného odškodnění je problematický. Tálib Dalavár Torkhan v rozhovoru s dopisovatelem deníku The Washington Post přiznal, že je pro něj složité zákaz po vesničanech vymáhat.

„Nebyl bych ale dobrým muslimem, kdybych neplnil příkazy nejvyššího vůdce,“ řekl s tím, že Bůh ví, jaký „smutek si nese v srdci“. Navzdory příkazu od nejvyššího vůdce se Torkhan reportérovi svěřil, že výhrůžky vesničanům, že skončí ve vězení, byly z jeho strany jen planými hrozbami.

Pěstování máku a výroba opia v zemi prudce vzrostly po odchodu sovětských vojsk, pádu vlády a vzestupu warlordů. Drogový boom zastavila až kampaň Tálibánu v roce 1999. Po americké invazi a následné okupaci se ale problém vrátil.

Podle zprávy amerického zvláštního generálního inspektora pro obnovu Afghánistánu (SIGAR) z roku 2018 utratily Spojené státy během 15 let více než osm miliard dolarů ve snaze potlačit afghánský obchod s opiem a heroinem.

Američané zkoušeli různé metody, jako například ničení makových polí, nálety a zásahy proti podezřelým laboratořím, žádná strategie ale nefungovala. Americká snaha potlačit obchod s drogami paradoxně vedla k tomu, že Afghánci začali víc podporovat Tálibán, přestože islamisté měli stejný cíl.

Odstranění závislosti afghánské ekonomiky na opiu přirovnávají experti k léčení drogově závislých. Masivní pomoc zemědělcům a přechod na jiné plodiny by vyžadovaly mezinárodní rozvojovou pomoc, té se ale kvůli mezinárodní izolaci režimu nedostává. Afghánistán se tak pohybuje ve slepé uličce, kde zdánlivě pozitivní zpráva může ve výsledku vést ještě k větší bídě obyvatel.