Také Alpy čelí energetické krizi. Francie šetří, Itálie zatím nemusí

Díky včasné sněhové nadílce už zasněžování v horních pasážích severoitalského střediska obklopeného impozantními štíty Dolomit nebude nejspíš třeba. Ne všude ale mají takový relativní klid.

San Martino ale i další místa v severoitalské autonomní provincii Trentino a Jižní Tyrolsko mají ještě další náskok před jinými alpskými oblastmi. Tady absolutně nejsou závislí na zemním plynu, uhlí ani elektřině z atomových elektráren. Všechno obstarává chytrá zelená energie z obnovitelných zdrojů.

San Martino žije hlavně ze spalování biomasy, ve zdejším případě dřevní odpad z místních lesů a pil. K tomu mají elektřinu z malých vodních elektráren a něco málo také z geotermálních zdrojů. Přesto i tady se ceny elektřiny zvedly, ale zdaleka ne tak skokově jako jinde v Evropě.

San Martino di Castrozza tak prakticky nepodniká žádná zásadní úsporná opatření. Teď, těsně před Vánoci jezdí už 95 % vleků, i když vozí minimum lyžařů. Sjezdovky jsou kvalitně upravené, lanovky nezpomalují, lyžařské městečko je osvětlené celou noc a wellness centra v hotelích nezkracují dobu provozu. Zatím tu nehovoří ani o žádném krizovém plánu „B“.

„Jen výjimečně zastavila v Trentinu provoz některá velmi malá místa se dvěma třemi vleky, která jsou níž položená a za nové situace se jim nevyplatí uměle zasněžovat,“ vysvětluje šéf turistické centrály APT Trentino Fabio Gerola.

Podobně si stanovilo filozofii vůči zákazníkům i „sesterské“ Jižní Tyrolsko s velkými centry jako Val Gardena, Alta Badia nebo Kronplatz. Místní činitelé zdůrazňují, že prioritou je pro ně držet kvalitu za každou cenu, i když je to bude stát násobně víc než loni.

To sousední Rakousko už k určitým úsporám sáhlo a další zvažuje, i když to zatím turisty nijak výrazně nezasahuje. V ikonickém Kitzbühelu tak například rozhodli zkrátit dobu svícení pouličního osvětlení nebo mírně omezili provozní dobu wellness.

„Lanovky v Rakousku ale jezdí normálně jako vždy, dokonce i topí. Všude se svítí, je teplo, na lanovkových WC často teče teplá voda jako obvykle. I venkovní bazén v hotelu byl vyhřátý na 35 °C, jen byl otevřen odpoledne,“ uvádí Radek Holub, odborník na lyžařské areály časopisu Snow.

I když se zatím zdá na mnoha místech v Alpách všechno téměř v pořádku, obavy z toho, že evropská energetická krize ovlivní lyžařskou dovolenou, přetrvávají.

Na některých místech varovali před pomalejšími lanovkami, omezeným zasněžováním i úpravami sjezdovek. Většina středisek ale slibuje, že dopady na lyžaře budou minimální a různé zdroje z Alp to Seznamu Zprávy zatím potvrzují.

Přesto to nejde přejít mávnutím rukou. V polovině roku 2022 byly evropské lyžařské areály připraveny na návrat k normálnímu, bezstarostnému postpandemickému provozu a zimní turistice, první od roku 2019. Ruská invaze na Ukrajinu ale vše obrátila naruby.

Alpská střediska se snaží snížit spotřebu a zároveň zůstat pro lyžaře otevřená a pokud možno skoro stejně komfortní jako dřív. A také drasticky nezvyšovat ceny.

Mezi účinná opatření, o nichž se začalo hovořit těsně před zimní sezonou, patří provoz vleků nižší rychlostí, zavírání méně oblíbených nebo nadbytečných lanovek v určitých časech a snižování spotřeby energie tam, kde to zákazníci pocítí nejméně.

Zejména ve Francii vláda prezidenta Macrona vyzvala k „energetické střízlivosti“. Motivace je silná – odhady naznačují, že účty za energie budou třikrát až osmkrát vyšší než minulou zimu, řekla pro Euro News Anne Martyová, zástupkyně prezidenta svazu Lyžařských oblastí Francie (DSF). Jen pro představu, u areálů to znamená vyšší účty za energii v milionech eur.

Budovy v ikonickém středisku Val Thorens (superzóna Tři údolí – 600 km tratí) tak snižují vytápění, omezují osvětlení střediska a resort rozhodl i mírně omezit zasněžování, aby pomohl udržet nízké náklady na energii.

Oblasti zároveň dělají možné i nemožné, aby široká opatření ke snížení spotřeby energie nezkazila lyžařské prázdniny a měla co nejmenší dopad na zážitek z lyžování.

Často se to zatím odehrává v rovině předběžných varování. Slavné středisko Chamonix oznámilo, že vleky mohou jezdit o 10 procent pomaleji a až o 30 % sníží kapacitu, pokud bude středisko v některých dnech poloprázdné. Také v budovách se o něco sníží vytápění, omezí osvětlení a zasněžování.

Říci, jaký bude skutečný reálný dopad na lyžaře, je zatím předčasné.

Přesto už některé lyžařské areály hrozily, že na zimu hodí ručník do ringu, aby se v roce 2023 nedostaly hluboko do červených čísel. Espace Villard-Correncon v pohoří Vercours v těsné blízkosti Grenoblu je jedním z nich. „Nebudeme schopni zaplatit takový účet za energii, nebudeme moci otevřít,“ řekl na konci září manažer lyžařského areálu Sebastian Giraud France Radio 3 po zhlédnutí nových nákladů, které měly pohltit téměř 25 procent zisku, oproti současným pěti procentům.

Villard zatím sezonu spustil, v provozu už má 90 km z celkových 125, ale vyhráno ještě nemá.

Svaz DSF mezitím lobboval u francouzské vlády, aby nechala lyžařské vleky klasifikovat jako veřejnou dopravu (tak to mají například ve Švýcarsku), aby si zajistila dotace a předešla negativním ekonomickým dopadům na cestovní ruch, místní lyžařské vesnice a pracovní místa, pokud by se některé lyžařské areály neotevřely.

Ukazuje se, že velkým tématem je, kolik procent své energie střediska vyrábějí z obnovitelných zdrojů. Například mnohá místa v severní Itálii nebo i ve Švýcarsku mají i 100 % z obnovitelných zdrojů – už jsme zmiňovali San Martino di Castrozza a další místa v Trentinu nebo Jižním Tyrolsku.

U francouzského superstřediska Serre-Chevalier (250 km sjezdovek) je to ale „jen“ 30 %. Proto i tam plánují mírně zpomalovat vleky, aby šetřili energii a snížili další servis.

Výrazně lepší situace je u lyžařských areálů, které se zaměřují na provoz z obnovitelné energie. Podle Stefana Kerna, hlavního komunikačního ředitele Andermatt Swiss Alps AG, švýcarská lyžařská aréna Andermatt provozuje 100 procent lyžařských areálů na bázi obnovitelné energie z větru a vodní energie. Elektřinu městu pak dodává elektrárna na spalování dřevní štěpky, která všechny významně chrání před energetickou krizí. Mohou proto například i bez zásadních obav provozovat umělé zasněžování.

Mnoho jiných míst ve Švýcarsku se však musí na zimní energetickou krizi připravit. Jak odhalil nedávný průzkum Hotelleriesuisse, asociace hotelového průmyslu, tři čtvrtiny podniků ve švýcarských Alpách očekávaly, že dosáhnou úrovně obratu před covidovou krizí. Jenže pak přišla krize energetická.

Energie tvořila v roce 2021 tři procenta nákladů majitelů hotelů – letos je to pět procent. V důsledku toho přibližně polovina účastníků průzkumu uvedla, že čelí vážným finančním potížím. Pro mnoho majitelů je to velké dilema, řekl Kanel: „Musí buď snížit spotřebu energie, nebo zvýšit ceny.“

Majitelé také raketově zahájili průzkum možností, jak ušetřit energii. Zvažují instalace energeticky úsporného osvětlení či ztlumení radiátorů.

„Sezona začala dobře, pokud jde o předčasný prodej skipasů a návštěvnost lyžařských středisek, která jsou již otevřena,“ řekl Berno Stoffel, ředitel Švýcarského svazu lanovek. Rostoucí ceny energií, které v loňském roce představovaly 7–9 % obratu, ale přidělávají manažerům výtahů šediny. Odpovědí je podle asociace soubor dobrovolných úsporných opatření, která by mohla snížit spotřebu energie asi o pět procent. I tady jako nejúčinnější nápady padalo zpomalení lyžařských vleků, zkrácení provozní doby a snížení vytápění vleků a budov, z nichž některé se již zavádějí ve střediscích jako Verbier a Saas-Fee.

Ceny švýcarských skipasů rostou v průměru o tři procenta, aby kompenzovaly situaci. Jen výjimečně se očekává nárůst o více než pět procent

V centru pozornosti je přirozeně i použití sněžných děl. Sněžné dělo stojí 50 000 CHF, ale k tomu se připočítávají náklady na podzemní potrubí pro vodu, vzduch a další infrastrukturu a elektřinu.

„Jeden krychlový metr sněhu stojí odhadem pět až osm švýcarských franků,“ řekl deníku Tages-Anzeiger Björn Luginbühl, šéf technologie Adelboden Mountain Railways. Například 20 000 metrů krychlových sněhu potřebných k přípravě sjezdovky Chuenisbärgli v Adelbodenu stálo přes 100 000 CHF.

Celkem švýcarské lyžařské areály – vleky, sněžná děla a stravovací služby – potřebují podle svazu lanovek odhadem 183 gigawatthodin (GWh) elektřiny ročně, což odpovídá spotřebě 30 000–40 000 domácností.

Je zajímavé se na toto zdánlivě závratné číslo podívat globálně. Berno Stoffel zdůrazňuje, že dopad lyžování na celkový účet Švýcarska za energii je vlastně směšný, zatímco celý průmysl „bílého zlata“ je pro zemi absolutně klíčový. Švýcarské lanovky a vleky představují podle něj pouhé 0,24 % roční spotřeby země, zatímco na zasněžovací zařízení připadá 0,1 %. Odhaduje se však, že zimní turistika ve Švýcarsku generuje pět miliard CHF ročně.

Koncem listopadu švýcarský ministr hospodářství Guy Parmelin představil dlouho očekávaný nouzový plán, který by vstoupil v platnost v případě vážného nedostatku elektřiny v zemi. Manažeři lyžařských středisek si vydechli. „Vypnutí zasněžovacích systémů a zavření lyžařských vleků v případě dramatického nedostatku energie bude pouze poslední možností, jíž je třeba se vyhnout za každou cenu,“ zdůraznil ministr.

Paradoxně se tak ukazuje, že tam, kde včas a inteligentně zahájili zápas s dopady změn klimatu, mají nyní v okamžiku nástupu globální energetické krize, který způsobila válka na Ukrajině, podstatný náskok. Dá se proto předpokládat další výrazná orientace na trvalé změny a celkově energeticky účinnější a ekologičtější lyžařský průmysl.