Tohle jsem ještě neviděl, říká o extrémní povodni v Itálii vědec

Týden po vydatných deštích na severu Itálie zůstávají některé oblasti pod vodou. Ta blokuje přístup k obytným domům a dusí i zemědělské plodiny na polích. Kdy klesne, si netroufá odhadnout ani hydrolog z italské vládní agentury Národní výzkumná rada (CNR) Luca Brocca.

Povodně ho totiž stejně jako všechny ostatní svým rozměrem zaskočily.

„Tato povodňová událost byla opravdu obrovská, extrémní a přesahující rámec toho, co známe. A to podotýkám, že tady v Itálii už jsme na povodně dost zvyklí,“ říká Brocca v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Začněme aktuálně asi nejpalčivější otázkou – jak to vypadá s klesáním vody? Četl jsem, že místní obyvatelé i zemědělci stále marně čekají, až odteče a s každým dalším dnem jim narůstají škody…

Tohle je velmi pozoruhodné. Něco takového jsem ještě nikdy neviděl. Když se mě jeden novinář zeptal, za jak dlouho voda zmizí z polí, odpověděl jsem, že nejspíš za několik dní. Takovou mám totiž zkušenost. Typicky je voda po povodních během pár dní pryč. Teď už ale uběhl týden a pořád vidím nové a nové fotky a dokonce i satelitní snímky z vesmíru, které ukazují, že voda se v zatopených oblastech pořád drží.

Čím to je?

Vody bylo prostě moc. Systém jednoduše není schopný takové množství vstřebat.

Není to tak, že by se jen čekalo, až se voda vsákne nebo odteče. V oblasti se například povedlo obrátit tok zemědělského kanálu, který tam za normálních okolností přivádí vodu z řeky Pád. I přes tuto a podobné snahy o odvodnění zatopených oblastí ale voda zůstává. Opravdu nedokážu říct, jak dlouho ještě může zůstat. Jak už jsem řekl, původně jsem odhadoval, že za pár dní bude pryč.

Povodním předcházelo dlouhé a intenzivní období sucha. Srážky pak „najednou“ spadly v úzkém časovém i prostorovém okně. Působí to jako učebnicový příklad dopadu změny klimatu. Vnímáte to tak?

Je dobře známo, že klimatická změna způsobuje intenzifikaci sucha i bleskových povodní. Nejde o to, že by v důsledku klimatické změny docházelo k výrazným změnám v množství srážek. Dochází ale k tomu, že jsou srážky nepravidelné, takže třeba dlouho neprší, a když už prší, prší hodně. Takhle to u nás v posledních letech víceméně funguje. Dělat ale nějaké definitivní závěry, že zrovna tyto konkrétní povodně způsobila klimatická změna, ale nejde.

Klimatologové často říkají, že z podstaty věcí nemůže existovat dost důkazů pro to, aby se globálním oteplováním mohly zdůvodnit jedny konkrétní povodně nebo jedno období sucha. Jisté je jen to, že klimatická změna zvyšuje pravděpodobnost a intenzitu těchto událostí…

Samozřejmě. My to v Itálii ostatně pozorujeme v praxi. Od loňského září jsme tady měli tři až čtyři opravdu vážné povodně v různých částech země. Předcházelo tomu dvouleté suché období na severu, takže nejdřív se mě všichni ptali na sucho, teď zase dávám rozhovory o povodních. Takhle to teď prostě u nás chodí.

Proti suchu se dá bojovat efektivnějším využíváním vody, jak se dá ale připravit na bleskové povodně?

Existují dva hlavní způsoby mitigace povodní. Prvním je meteorologická a hydrologická předpověď a systém včasného varování. Můžu říct, že predikce byla při posledních povodních téměř perfektní. Už den předem jsme věděli, že je velká pravděpodobnost povodně, takže byl vyhlášen červený stupeň varování.

Něco takového je poměrně neobvyklé, protože většinou se podaří červené varování vyhlásit až v momentě, kdy povodňová událost začíná. Povedlo se díky tomu včas zavřít školy a evakuovat lidi. Bohužel i přesto došlo k obětem na životech. Nebýt ale pohotové předpovědi a varování, mohl být počet mrtvých mnohem, mnohem vyšší.

Tato povodňová událost totiž byla opravdu obrovská, extrémní a přesahující rámec toho, co známe. A to podotýkám, že tady v Itálii už jsme na povodně dost zvyklí. Možná si pamatujete katastrofické povodně ve střední Evropě z července 2021. Tam bylo o hodně víc mrtvých, srážek přitom spadlo ve srovnání s posledními povodněmi v Itálii méně.

Itálie dosud registruje 15 obětí, zatímco v červenci 2021 jen v Německu zemřelo téměř 200 lidí. Už předloňské povodně překvapily vědce svou intenzitou – na některých místech spolkových zemí Porýní-Falc a Severní Porýní-Vestfálsko spadlo během 48 hodin až 148 litrů srážek na metr čtvereční. Obyčejně tam přitom naprší asi 80 litrů za celý červenec. V italském regionu Emilia Romagna letos místy napršela až polovina ročního průměru srážek za pouhých 36 hodin. *pozn. red.

A co ten druhý způsob?

Tím jsou různé druhy konstrukčních opatření – přehrady, protipovodňové zdi na březích řek či protipovodňové poldery, což jsou v podstatě uměle vybudovaná jezera v rizikových oblastech, kam má voda v případě zvýšení hladiny natéct. Na tom všem v Itálii pracujeme. V době povodní bylo funkčních nejméně 12 takových polderů, ale některé se přeplnily, protože vody bylo prostě příliš moc.

Tím se dostávám k dalšímu bodu – pokud dojde k extrémní události takových rozměrů, měli bychom k ní přistupovat podobně jako třeba k zemětřesením nebo hurikánům. Naprosto klíčové je, aby se k lidem dostalo nejen varování, ale i informace, jak se mají chovat, aby se zachránili.

Zmínil jste to už sám – Itálii v poslední době stíhá jedna pohroma za druhou. Opakovaně je zmiňována jako „odstrašující případ“ dopadů klimatické změny pro zbytek Evropy. Má to nějaké vědecké vysvětlení?

S tím, že jsme momentálně zasaženi možná nejvíc z celé Evropy, souhlasím. Ale ne úplně. Když se totiž podíváte třeba na Španělsko, uvidíte, že tam měli v poslední době s nedostatkem vody velmi podobné problémy jako my a situace se nelepší. Nedávno jsem byl v kontaktu s místními a říkali mi, že očekávají obrovské škody v zemědělství. A to je jen příklad. Problém nemá jen Itálie a Španělsko, ale celé Středomoří včetně severní Afriky.

I Španělsko v posledních dnech zasáhly lokální bleskové povodně:

Pokud jde o vědecké vysvětlení, proč zrovna Itálii stihlo tolik pohrom, nemyslím si, že nějaké existuje. S povodněmi můžeme hovořit prostě o náhodě. Podle mě se nikdy nedostaneme do bodu, kdy bude možné vědecky vysvětlit jednotlivé události. Vědecké poznatky nám každopádně říkají, že tohle se bude dít a my se s tím budeme muset vypořádat.

Povodně se mimochodem dlouhodobě ani nedají předpovědět. Sám jsem součástí národního panelu odborníků na vodohospodářství a můžu říct, že až do poslední chvíle nikdo nic takového nečekal. Sešli jsme se na konci dubna, bylo tam i mnoho meteorologů a dobrali jsme se k tomu, že na začátku května lze očekávat déšť, který bude zřejmě pokračovat do prvního nebo druhého týdne v červnu.

V květnu ale přišly rovnou dvě silné povodně během 15 dní. Na tomhle se podle mě nic nezmění – dlouhodobé předpovědi takových událostí prostě nejsou a nebudou možné.

Zažehnaly povodně alespoň riziko sucha?

Záleží, jak se to vezme.

Když jsem o tom dával rozhovor na konci února, říkal jsem, že vážné problémy s nedostatkem vody v letním období už můžou odvrátit jen silné květnové deště. A ty přišly – květen byl v Itálii nejdeštivější za 70 let. To přineslo pochopitelně hodně půdní vláhy a doplnily se podzemní zásoby vody i přehrady, které měly ještě v dubnu deficit až 70 %. Nadále nicméně chybí zásoba vody v podobě sněhu a ledu v Alpách, které bylo na začátku května rovněž o 70 % méně ve srovnání s dlouhodobým průměrem.

Klíčová otázka tedy zní: Stačí nynější doplnění přehrad, toků a podzemní vody na pokrytí potřeb zemědělství a průmyslu v průběhu léta? Já osobně očekávám, že víceméně ano. Vody bude možná nadále podprůměrně, ale při nejmenším to nebude tak špatné jako loni, kdy nedostatek vody působil významné ekonomické škody.

Jaký máte jako vědec pocit z veřejné debaty kolem tématu sucha, povodní a klimatické změny v Itálii v posledních letech?

Určitě zaznamenávám zvýšenou pozornost. Svou práci vnímám tak, že její součástí je i odpovídání na otázky a předávání vědomostí dál. V poslední době jsem měl i pocit, že těch rozhovorů pro média bylo až moc, ale pořád je rád poskytuji. Nad rámec zvýšený zájem médií si myslím, že celkově roste i povědomí o problému v celé veřejnosti.

Debata se ale v Itálii pořád často točí kolem toho, na koho hodit vinu. Dojde k nějaké pohromě a první věc, co mnozí chtějí, je najít nějakého viníka. Typicky se kritizuje opožděné varování, nedostatečná konstrukční opatření a tak dále. Já si ale nemyslím, že je to správný přístup, protože při extrémních událostech se škodám nedá úplně předejít.

Samozřejmě i přes rostoucí počet problémů narážím také na reakce lidí, co popírají existenci změny klimatu a tak dále, ale s tím se nedá nic dělat, protože každý přeci může říkat, co chce. Vždycky když sdílíme nové výsledky, najdou se i takové komentáře, ale s tím musí počítat každý, kdo něco veřejně prezentuje. Znovu ale opakuji – obecné uvědomění problému roste a lidé se stále víc baví o tom, co se s tím dá dělat a jak ušetřit co nejvíc vody.