Článek
/Od našeho spolupracovníka v Istanbulu/
„Volil bych kohokoliv, kdo půjde proti Erdoganovi. I tuhle flašku,“ ukazuje Mehmed prázdnou lahev od rakije. „I ta by byla lepší prezident než ten korupčník, co tam je teď,“ nijak se nedrží zpátky.
Mehmed studuje na elektroinženýra na jedné ze soukromých vysokých škol v Istanbulu a turecké prezidentské volby jsou pro něj těmi prvními, kterých se může zúčastnit. S naprostou jistotou ví, že v nich bude volit opoziční Republikánskou stranu (CHP). Její prezidentský kandidát Kemal Kılıçdaroğlu má poprvé za dvacet let Erdoganovy vlády šanci současného prezidenta porazit.
Mehmed určitě není výjimkou. Podle průzkumu, o jehož závěrech informovala agentura AFP, bude pouze 20 % lidí ve věku od 18 do 21 let volit současnou hlavu státu.
Opoziční koalice v čele s CHP si je nechuti prvovoličů k Erdoganovi vědoma. Na jejich billboardech dominují mladí lidé, součástí kampaně je i aplikace, která nováčkům ve volebních místnostech dokáže vysvětlit složitý volební proces.
„Není to o tom, že na nás cílí. Jde o to, že oni jediní nás můžou vytáhnout z tohohle marasmu,“ myslí si Mehmed.
Podobně o své volbě přemýšlí i Sude, 23letá studentka psychologie. I ona vidí Kılıçdaroğlovu kandidaturu jako šanci na lepší Turecko. Doufá, že se mu z postu prezidenta podaří demokratizovat Turecko a zrušit „diktaturu, kterou zavedl Erdogan“.
„Samozřejmě, že to nebude jednoduchý proces. Trosky současné vlády se budou bránit. Náprava bude trvat nejméně dvacet třicet let, ne pět. Ale doufám, že se alespoň malými krůčky přiblížíme k demokracii. Myslím, že nám umožní trochu se nadechnout,“ věří Sude.
Svěřila se mi i s tím, že se bojí právě oněch trosek vlády. Hned poté, co odvolí, má v plánu dostat se co nejrychleji domů, do bezpečí. Tvrdí, že pokud padne vláda, v ulicích bude „peklo“. I to je ale podle ní lepší, než aby vyhrála současná vláda v čele s Erdoganovou AKP.
„Myslím, že pokud vyhraje současný prezident, vstoupíme do strašného období. Už teď je to dost šílené. Další volební období s Erdoganem by z Turecka udělalo zemi, kde ze sekularismu nezbylo nic. Zemi utlačovanou diktaturou s kolabujícím školstvím a ekonomikou,“ domnívá se.
Více o tureckých volbách
V minulých dnech jsme vám přinesli rozhovor s někdejším Erdoganovým přítelem i reportáž ze sídla vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) v Istanbulu.
„Dalších pět let by znamenaly totální kolaps“
Právě ekonomika je zásadní otázkou při rozhodování mladých Turků. Za dvacet let Erdoganovy vlády se turecká ekonomika zásadně propadla; nyní se podle oficiálních zdrojů potýká s téměř 48% inflací. V Turecku je také vysoká nezaměstnanost, mladí lidé s vysokoškolským vzděláním mají problém najít si dobře placenou práci ve svém oboru.
Z tohoto důvodu většina mladých, s nimiž jsem mluvil, přemýšlí o emigraci. Dokonce i Ali, který při studiu na ekonomické škole exceluje a získal prospěchové stipendium, tvrdí, že i když dostuduje, nebude mít práci. „Jelikož jsem z chudé rodiny a nemáme žádného známého, který by znal někoho z AKP, tak jsem odepsaný,“ svěřil se mi.
Přemýšlí, že hned, jak získá bakaláře, půjde pracovat do Německa. „Klidně tam budu několik let mýt nádobí. I tak mě tam čeká lepší budoucnost než tady.“
Jeho rozhodnutí by ještě utvrdilo, kdyby opět vyhrál Erdogan. „Dalších pět let pod ním by už znamenalo totální kolaps. Jednou si jdete nakoupit a za dva měsíce vám narostou ceny jednou tolik. Spousta lidí by kvůli tomu utekla - a z Turecka se stane další Írán. Jsou to prostě poslední volby před kolapsem a diktaturou. Určitě bych nezůstal a zmizel klidně i před státnicemi,“ řekl Ali.
Stejně to vidí i Aida, výtvarnice, která se živí hlavně tetováním. Když jsem navštívil její studio, sama se mi svěřila, že se začala učit anglicky, aby mohla Turecko opustit. Chce se dostat do Itálie a otevřít si tetovací salon tam. „Tahle země není pro mladý,“ tvrdí. „Na vysokou jsem se vykašlala. Došlo mi, že bych stejně neměla práci, a tak jsem se radši začala věnovat tomu, co mě baví.“
Aktuálně z politiky
Turecký prezidentský kandidát Muharrem İnce odstoupil z boje o post hlavy státu poté, co se na veřejnost dostalo pornografické video, ve kterém údajně figuruje. Jeho rozhodnutí značně zahýbe s velmi těsnými předvolebními průzkumy.
„Evropská unie nás ale nechce a hází nám klacky pod nohy. Musíme vykázat, že máme v Turecku majetky a peníze. Myslí si, že se sem pak jednou vrátíme,“ říká Mehmed, který rovněž přemýšlí o emigraci. „Jde to obejít tak, že na tebe něco přepíše třeba rodina. Znamená to ale, že se buď do Evropy dostaneš, když jsi bohatý, nebo tam zůstaneš ilegálně.“
Sude nad stěhováním do ciziny také uvažuje. Finance by jí a její rodině nečinily zas takový problém. Tvrdí ale, že „je jednodušší říkat než konat. Spousta z nás má Turecko nějak ráda. I když to tu není nejjednodušší pro život, máme tu určitý komfort. Myslím, že se většina mladých Turků nakonec k ničemu neodhodlá a jen zahořknou.“
Co přijde poté, je stejně děsivé
Strach z dopadů případného Erdoganova vítězství ve spoustě případů doprovázejí obavy z jeho prohry. Všichni do jednoho mě nabádají, ať radši zůstanu během voleb doma. Podle Sude Erdogan určitě použije „svoje lidi“ v policii.
„Určitě se pokusí přitlačit. Je to děsivé, protože mají zbraně. A nejen oni. I protestující můžou být ozbrojení,“ varuje Sude. „Sama se do žádného protestu nezapojím. Když vyhrajeme, budu slavit v bezpečí doma s rodinou.“
„Do protestů se zapojím, když Erdogan zfalšuje volby. Určitě nebudu demonstrovat, když legálně a férově prohraje moje strana a můj kandidát. Bojím se ale, že Erdogan ani po prohře neodejde. Zůstane a bude vytvářet problémy pomocí policie. Jemu totiž na Turecku vůbec nezáleží, takže by mu ani nedělalo problém pokusit se zůstat silou. Pokud se to stane, tak si nechci představovat, co se může stát.“ říká Ali.
Ten plánuje za prezidenta také volit Kemala Kılıçdaroğlu z nejsilnější opoziční strany CHP. Do parlamentu, do něhož volby probíhají ve stejný den, bude hlasovat pro nacionalistickou IYI Parti (Dobrá strana).
„Ideologicky souzním s IYI Parti. Na začátku jsem ani nechtěl, aby byl Kemal Kılıçdaroğlu hlavním kandidátem opozice. Pak jsem ale změnil názor. Na druhou stranu kromě Erdogana je v pořádku kdokoli,“ uvedl.
Jeho důvěra v opoziční blok šesti stran však není neochvějná. Stejně jako Sude a Mehmed, i Ali vidí jejich chyby. Zároveň pro něj neexistuje jiná volitelná varianta. Říká, že „Turecku povládne každý lépe než současná garnitura“.
Demokratická opozice má podle posledních průzkumů velmi lehký náskok. Aby kandidát mohl bezpodmínečně vyhrát už v prvním kole, musí získat přes 51 % hlasů. Tomu se právě teď blíží Kemal Kılıçdaroğlu. Předvolební odhady jsou ale tak těsné, že cokoliv může zamíchat kartami a změnit nedělní výsledek.
