Syrská revoluce ožívá. Proti Asadovi jdou tentokrát i ti, na které spoléhal

Režim sídlí v Damašku, povstalecké skupiny ovládají Idlib, nejvíce se ale mluví o městě Suvajda. Nenápadné 70tisícové sídlo na jihu země, které stálo až dosud na okraji 12 let trvající občanské války, se v posledních dvou týdnech stalo centrem protirežimních protestů.

„Ať žije Sýrie, pryč s Asadem,“ skandovaly v úterý stovky lidí na demonstraci v centru Suvajdy. Lidé při ní mávali drúzskými vlajkami - město je baštou právě tohoto etnika, jež tvoří asi tři procenta syrské populace.

Značná část obyvatel Suvajdy se ve válce nepřidala ani k jedné z bojujících stran a chovala se víceméně neutrálně: desítky tisíc mladých mužů odmítly narukovat do syrské armády a raději sloužily v místních milicích, které během války bránily tamní provincii. Přesto i zde během války došlo k sebevražedným útokům, jež zabily zabily na dvě stovky lidí.

Trpělivost s režimem diktátora Bašára Asada už došla ale i drúzům, a to ve chvíli, kdy jeho vláda zrušila dotace na pohonné hmoty. 17. srpna tak vyšli demonstranti poprvé do ulic. Zdražení paliv pro ně bylo posledním krokem v ekonomické mizérii posledních let. Podle údajů OSN žije po 12 letech války pod hranicí chudoby celých 90 procent Syřanů.

„Protesty mají nyní více politických požadavků,“ řekl aktivista, který se shromáždění zúčastnil. „Lidé pochopili, že bez politického řešení nebude ekonomické,“ dodal další z demonstrantů. „Lidé chtějí svobodu, nejde jen o levnější benzín,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy novinář Nidál Amarí, který žije v exilu.

„Protesty přicházejí v obzvláště dynamickou dobu a slouží k tomu, aby zdůraznily, jak zranitelnou a neudržitelnou se stala Asadova vláda,“ řekl televizi CNN Charles Lister, ředitel programu Sýrie ve washingtonském think tanku Middle East Institute.

Slovy o dynamické době naráží na současnou snahu Asada o prolomení mezinárodní izolace, v čemž mu pomáhají některé arabské režimy, zvláště Spojené arabské emiráty (více zde). Asad podle amerického analytika spoléhal na podporu či neutralitu ze strany syrských menšin. Skutečnost, že za nynější vlnou protestů stojí drúzové ze Suvajdy, považuje proto za „akutní hrozbu“ pro režim.

Sociální sítě rychle oblétlo video, na němž demonstranti zapalují obří plakát Bašára Asada na jedné z vládních budov a protesty se rychle šířily i do dalších měst včetně dvě hodiny cesty vzdáleného Dará'a, kde v roce 2011 syrská revoluce začala. Nikde ale nevydržely tak dlouho, jako v Suvajdě. V zemi, kde během války padlo už přes půl milionu lidí, panuje před represemi režimu velký strach.

Přesto zde v posledních týdnech vzniklo opoziční hnutí, jehož cílem je svržení režimu Bašára Asada. Hnutí 10. srpna hraje roli i při protestech v Suvajdě a tvrdí, že má tisíce členů v různých částech Sýrie pod Asadovou vládou. Sází přitom na nenásilný odpor a zdůrazňuje, že není sektářské, a je proto otevřené pro všechna syrská etnika a náboženské skupiny.

Hnutí je decentralizované, funguje online a v jeho čele stojí mladí lidé. Snaží se dát hlas těm, kteří ho v současné Sýrii nemají, řekl serveru New Arab mluvčí hnutí, jenž se představil pod pseudonymem Jusuf Vanús.

Hnutí 10. srpna se zrodilo v přímořském městě Latákija, které je vnímáno jako jedna z bašt Bašára Asada. Odtamtud se rozšířilo po celé Sýrii. Jeho mluvčí tvrdí, že má své buňky v každém městě na režimem ovládaném území. Tyto buňky by měly operovat podle pokynů voleného centrálního výboru hnutí. Zatím se aktivity hnutí soustředí na „budování politického vědomí mezi Syřany,“ prohlásil mluvčí.

Aktivisté ale podle něj nehodlají v tuto chvíli organizovat protesty proti režimu, chtějí počkat, až dosáhnou dostatečně velké podpory mezi lidmi. Hnutí se tak chce vyhnout chybám svých předchůdců, kteří se postavili proti režimu a skončili na hřbitovech, v lepším případě ve vězeních. „Režim je velmi dobrý v používání násilí proti lidem. Snažíme se v syrské společnosti dosáhnout bodu, kdy jim nedáme šanci, jakmile se rozhodneme zahájit revoluci,“ dodal Vanús.

Asadův režim dosud existenci skupiny veřejně nepřiznal, v přístavní Latákiji už ale pozatýkal na tři desítky lidí podezřelých z členství.

Hnutí vydalo i manifest svých cílů, mezi nimiž figuruje například propuštění 136 tisíc politických vězňů nebo požadavek na zvýšení minimální mzdy na ekvivalent 100 dolarů, v přepočtu 2200 korun. Novinář Nidál Amarí upřesnil, že například měsíční mzda učitele je nyní ekvivalent pouhých šesti dolarů.

Syrskou libru v posledních týdnech postihla další obří inflační vlna, a to navzdory oteplování Asadových vztahů s arabskými režimy. I proto je konečným cílem hnutí změna režimu, s Asadem v čele už nikdo ve zlepšení situace nevěří. „Asad nemůže být součástí řešení problému, protože on sám je problémem,“ míní výše zmíněný americký analytik Charles Lister.