Článek
Patnáctiletého Sašu odvedli ruští vojáci v září, přímo ze zvláštní školy v Kupjansku v Charkovské oblasti na severovýchodě Ukrajiny, kterou navštěvoval. Ukrajinské síly se v ten den pokusily o bleskovou operaci s cílem znovu získat kontrolu nad oblastí, která byla od února 2022 pod kontrolou ruské okupační správy.
Vyhnat okupanty se jim povedlo. Rusové s sebou ale odvedli i 13 ukrajinských dětí.
„Slyšela jsem výbuchy, vrtulníky i střelbu, když protiofenziva začala. Byl to hrozný rámus, šel slyšet na míle daleko,“ vzpomíná během zevrubného rozhovoru, který poskytla BBC, Sašova matka Tetjana Kraynyuková. „Pokusila jsem se syna kontaktovat, ale nešlo to. Byla jsem zoufalá.“
Když rodiče dorazili do školy, zůstal tam jen správce: „Řekl nám, že Rusové děti odvezli, ale nikdo nevěděl kam.“
Podle učitele Mykoly Sezonova, který v ten den ruský ústup viděl, vojákům vůbec nezáleželo na tom, aby kontaktovali rodiče. „Nevzali si žádné dokumenty, nikomu nedali vědět. Prostě strčili děti do autobusu a odjeli,“ tvrdí.
„Pokud mám být upřímný, bylo to děsivé,“ přiznává autorce textu Sarah Rainsfordové i sám patnáctiletý Saša, který musel měsíce žít odloučený od své matky. „Nevěděli jsme, kam nás vezou,“ dodává s tím, že je pro něj stále ještě příliš stresující si na daný den vzpomínat.
„Každý den jsem plakala, volala na horkou linku a opakovala jim, že jsem ztratila syna. Kontaktovala jsem policii, snažila jsem se ho najít prostřednictvím dobrovolníků,“ popsala pak Tetjana.
Únosy ukrajinských dětí
Rusové posílají unesené ukrajinské děti do převýchovných táborů, kde se musí učit ruské dějiny, hymnu i pokřivený obraz války na Ukrajině. Ukrajinci mluví o genocidě, deportace dětí jsou systematické a předem připravené.
Trvalo měsíc, než si jeden z jejích přátel na sociálních sítích všiml videa ze začátku září. Uvádělo, že 13 dětí z kupjanské zvláštní školy bylo přemístěno na východ do podobného zařízení ve Svatove, ukrajinském městě pod ruskou kontrolou.
Za další dva týdny pak Tetjana obdržela zprávu upřesňující, že Saša je aktuálně ve speciální škole v Perevalsku, v Luhanské oblasti. Dostala mobilní číslo, na které mohla dítěti zavolat. „Byl rád, že mě slyšel, ale hrozně plakal,“ vzpomíná matka na první chvíle telefonátu. „Řekli mu, že jeho domov byl zničen. Bál se, že jsme to nepřežili,“ doplňuje.
Pro syna cestovala přes čtyři státy
Jak se ukázalo, děti z Kupjansku prošly třemi různými ústavy, než se někdo pokusil oslovit jejich příbuzné. „Nikdo se mi neozval. Až z Perevalsku, ale ani to nebylo hned. Myslím, že to udělali schválně,“ domnívá se Tetjana.
Aby se Saša mohl vrátit domů, musela si ho navíc vyzvednout osobně. Tedy vydat se na okupované území.
Příběh Tetjany Kaynyukové a jejího syna Saši přinesla stanice BBC.
Přímá cesta do ukrajinského Perevalsku překračovala frontovou linii. Místo toho tak žena cestovala přes Polsko a Pobaltí, než pěšky přešla do Ruska. Tam ji bezpečnostní služba FSB vyslýchala ohledně pohybu ukrajinských jednotek. Ale ona neměla co říct. „Byla úplná tma. Na kontrolním stanovišti stáli muži v kuklách se zbraněmi. Tak jsem se bála, že jsem si vzala prášky na uklidnění,“ sdělila.
Její strach ještě umocnilo vědomí, že Moskva otevřeně odebírá děti z pečovatelských domů v okupovaných oblastech a umisťuje je do ruských rodin. V době, kdy Saša zmizel z Kupjansku, už ruský prezident Vladimir Putin nechal upravit zákon tak, aby ukrajinským dětem usnadnil získání ruského občanství a adopci. Koncem září pak oznámil anexi čtyř ukrajinských oblastí: včetně Luhansku, ve kterém se Saša zrovna nacházel.
„Bála jsem se, že když Sašu odvezou do Ruska, už ho nikdy nenajdu. Měla jsem strach, že ho jen tak dají do nějaké pěstounské rodiny,“ řekla Tetjana.
O převýchově ukrajinských dětí jsme psali také zde:
Tisíce dětí už odvezly ruské okupační síly z Ukrajiny na takzvanou převýchovu. Dětem pak zajistí ruské občanství i pěstounské rodiny. Nezletilí ale často své rodiny mají právě na Ukrajině a v Rusku žít nechtějí.
Po dalších pěti vyčerpávajících dnech na cestě však konečně dorazila do Perevalsku, kde se znovu shledala se svým synem. Plakal štěstím. „Co s tím mají naše děti společného? Proč nám to udělali? Možná jde jen o to způsobit nám bolest – tak jako se vším ostatním,“ snaží se Tetjana porozumět motivům ruských vojáků.
Společně s matkou teď Saša žije v západoněmeckém městě Dinklage. Z hrůzné zkušenosti se stále kompletně nevzpamatoval: má šedivé vlasy, je zamlklý a uzavřený.
Pět dětí stále zůstává na ruském území
Saša byl přesto jeden z těch šťastnějších. Z Perevalsku se zatím ze 13 odvezených dětí vrátilo jen osm. Podle ředitelky tamější školy Taťány Semjonové ale i těch zbývajících pět vrátí, jakmile si pro ně zákonní zástupci dorazí.
„Zatím nás nikdo z rodičů nekontaktoval,“ tvrdí Semjonová. BBC však upozorňuje, že to není pravda. Podle několika zdrojů redakce se s těmito dětmi zachází jako se sociálními sirotky: jejich rodiče jsou naživu, ale nemají dovoleno se o ně postarat.
Na otázku, jak je možné, že Rusko může děti z Ukrajiny odvážet bez povolení, ale pro jejich návrat požaduje hromadu papírů, pak ředitelka nedokázala odpovědět. „Co to má se mnou společného? Já je sem nepřivezla,“ reagovala.
Šestnáct ukrajinských dětí se vrátilo domů
Reportéři Rádia Svobodná Evropa (RFE/RL) byli u toho, když se po dlouhých měsících setkala skupina dětí, které byly zavlečeny z Ukrajiny na Ruskem okupovaná území nebo i přímo do Ruska, se svými rodiči.
Víc než 19 tisíc dětí
Příběh kupjanské zvláštní školy je pro Ukrajinu součástí rostoucího souboru důkazů proti Vladimiru Putinovi a ruské ombudsmance pro práva dětí Mariji Lvové Bělové. Mezinárodní trestní soud je oba v březnu obvinil z nezákonné deportace dětí.
Rusko ale dále trvá na tom, že jeho motivy jsou čistě humanitární. Hovoří o evakuaci dětí, která je má ochránit před nebezpečím války. Redakce BBC kontaktovala Lvovou Bělovou s žádostí o vyjádření k celé situaci, nedostala ale odpověď.
Ačkoli přesná čísla ani Ukrajina, ani Mezinárodní trestní soud nezveřejňují, podle kyjevských představitelů bylo od začátku invaze z okupovaných oblastí odebráno víc než 19 tisíc dětí. BBC upozorňuje, že se zaměřila na několik škol s unesenými ukrajinskými dětmi a že situace byla všude podobná: ruští úředníci vynaložili minimální nebo žádné úsilí, aby našli dětem příbuzné, a naopak jim tvrdili, že v jejich zemi už není nic, kam by se mohly vrátit. Všechny byly také v různé míře vystaveny ruskému vlasteneckému vzdělání.
Ačkoli podrobnosti se liší případ od případu, ideologie únosů zůstává stejná. Moskva prohlašuje všechno v okupovaných oblastech Ukrajiny za své, a to včetně dětí.
„Nejen Putin, ale všichni jeho hlavní lidé – všichni velitelé – by měli být souzení za to, co udělali dětem,“ myslí si Tetjana Kraynyuková. „Jaké právo měli vzít nám děti? Jak jsme je podle nich měli dostat zpátky? Vůbec je to nezajímalo,“ uzavírá.
