Švýcarsko navrhuje zkoumat „poroučení Slunci“

Článek si můžete také poslechnout v audioverzi.

Svět by měl podle Švýcarska shromáždit informace o probíhajícím výzkumu solárního geoinženýrství a vytvořit poradní panel při OSN, který zváží možnosti tohoto dosud neotestovaného „receptu“ na zpomalení globálního oteplování.

Návrh bude předložen příští týden na jednání Environmentálního shromáždění OSN v keňském hlavním městě Nairobi, kde o něm budou hlasovat ministři životního prostředí členských zemí.

Konkrétně návrh zmiňuje techniku zvanou modifikace solárního záření (známé pod zkratkou SRM z anglického solar radiation modification). Ta spočívá ve vypouštění oxidu siřičitého (či jiného aerosolu s podobnými vlastnostmi) do stratosféry za účelem vyššího odrazu slunečního záření a následného ochlazení planety.

Zatím jde o teoretický koncept, který nebyl velkoplošně otestován. K uvolnění velkého množství oxidu siřičitého do stratosféry nicméně došlo například při explozi sopky Pinatubo na Filipínách v roce 1991 a odhaduje se, že globální teplota následně v důsledku toho klesla o asi 0,5 °C na jeden rok.

Teoreticky jde o poměrně snadný a nenákladný (na poměry toho, že se bavíme o snižování globální teploty) způsob, jak zpomalit růst teploty způsobený skleníkovými plyny. Stačilo by do stratosféry, kde se na rozdíl od níže položené troposféry netvoří dešťová mračna (a aerosoly se odtamtud rychle nesmyjí vodou a nespadnou dolů), dostat velké množství oxidu siřičitého.

Prakticky je s tím ale spojená spousta problémů, a proto je metoda stejně jako veškerý geoinženýring de facto zakázaná.

Švýcarsko tvrdí, že hlavním účelem není propagace geoinženýrství, ale jen zvýšení informovanosti o něm a zejména o rizicích s ním spojených. Přesto se podle listu The Guardian ozývá kritika, že schválení návrhu a vytvoření panelu by mohlo nakonec přispět k tomu, že se geoinženýrství přiblíží legitimizaci a samotnému využití.

Důvodů, proč laškování s tímto nápadem budí odpor, je celá řada.

Někteří vědci varují například před rizikem nepředvídatelných změn v rozložení srážek, které by mohly v některých částech světa tvrdě dopadnout na zemědělství, nebo před rizikem narušení ozonové vrstvy. Druhá část kritiky upozorňuje na to, že víra v geoinženýring by jen odvedla pozornost od snižování emisí, které jsou hlavní příčinou problému.

Celý koncept je v neposlední řadě problematický i z mezinárodně politického hlediska. Kdo by měl ovládat pomyslný termostat planety? Jak by se vůbec rozhodovalo o tom, jestli techniku začít praktikovat a jakým způsobem to dělat? Jak bychom postupovali, kdyby změna teploty některým regionům přinesla počasí, které z nějakého důvodu není žádoucí?

To je jen část nezodpovězených otázek, na nichž by bylo potřeba najít shodu napříč celým světem.

Guardian uvádí, že dřív nápad geoinženýringu a jeho výzkum prosazovaly a financovaly zejména ropné společnosti, ale že v posledních letech se do oboru pouští stále víc technologických firem cítících potenciál zvyšující se kvůli tomu, jak sílí projevy klimatické změny.

V poslední době na tuto myšlenku přivádí pozornost i rostoucí podezření, že k dramatickému zvyšování teploty v Atlantiku odehrávajícímu se zejména v období od loňského jara přispěly nové regulace v lodní dopravě požadující snížení obsahu síry v palivech.