Velké firmy si kupují lepší svědomí. Ale vypadá to, že naletěly

Disney, Shell, United Airlines, Air France, Samsung, fotbalový klub Liverpool, Netflix nebo Chevron. Výčet vybraných světových korporací, které si „kupují dobrou karmu“ přes společnost Verra. Ta o sobě tvrdí, že „stanovuje přední světové standardy pro opatření v oblasti klimatu a udržitelného rozvoje“.

Zjednodušeně řečeno: Verra působí jako prostředník. Propojí společnost, která má peníze, ale „nemá“ způsoby, jak by sama mohla snížit emise uhlíku, s jinou organizací, která dokáže zamezit odlesňování v jiné části světa.

Firma založená ve Švýcarsku a v současnosti sídlící ve Washingtonu proto prodává takzvané kredity, což jsou takové klimatické odpustky. Za asi 40 procenty těch, které Verra schvaluje, je ochrana deštných lesů.

Ale právě v tom je problém – podle devítiměsíční investigace skupiny novinářů a odborníků z neziskové organizace SourceMaterial a listů The Guardian a Die Zeit certifikace od firmy Verra ani nezpomaluje odlesňování, ani nesnižuje množství emisí.

„Na začátku jsou dva problémy. Máte společnost, která produkuje uhlíkové emise a potřebuje je určitým způsobem snížit. Nemůže ale přestat vykonávat výdělečnou činnost, ze které generuje zisk, a proto se snaží najít jiné řešení. Zároveň na jiném konci světa máte místa, kde se ve velkém odlesňuje a i tím dochází ke generování emisí. Možným řešením je právě certifikační schéma, kdy korporace, které nemají jinou možnost jak snížit emise, se rozhodnou zaplatit někomu jinému,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy profesor Martin Lukač z katedry udržitelného hospodaření s půdou na Univerzitě v Readingu v Británii.

Verra se podle zjištění vědců a novinářů snažila zmíněných kreditů prodat co nejvíc i s vědomím, že žádný přínos pro zastavení odlesňování neměly.

Z ověřovaných 95 milionů uhlíkových kreditů, které by teoreticky vyrovnaly roční emise z 25 uhelných elektráren nebo spálení 220 milionů barelů ropy, jen 5,5 milionu (pouhých 6 procent) opravdu vedlo k redukci emisí. Ke snižování CO2 tak docházelo jen v 8 z 29 sledovaných projektů.

V další analýze novináři na základě výzkumu týmu z Cambridgeské univerzity zjistili, že ačkoliv 32 projektů tvrdilo, že chrání lesy o rozloze Itálie, ve skutečnosti by se jednalo jen o území Benátek. Verra tak v tomto případě nadsadila míru odlesňování v průměru o 406 procent. Pouze šest z 32 projektů svou účinnost nenadhodnocovalo.

„Důsledky této analýzy jsou obrovské,“ hodnotí zjištění Barbara Hayaová, vedoucí projektu obchodování s uhlíkem na Kalifornské univerzitě v Berkeley. „Společnosti uvádějí nepravdivá tvrzení a pak přesvědčují zákazníky, že mohou létat bez pocitu viny nebo kupovat uhlíkově neutrální výrobky, i když v žádném případě nejsou uhlíkově neutrální,“ řekla.

Podobně se vyjádřil i profesor vědy o ekosystémech na Oxfordské univerzitě Yadvinder Malhi. Přínosy celého schématu pro klima jsou podle něj „značně přeceňující“.

Profesor Lukač ale připouští, že v důsledku různých metod měření může dojít k určitému zkreslení dat, nicméně ne v tak zásadní míře.

Díky nákupu uhlíkových kreditů od zprostředkovatelů jako Verra mohou firmy například označovat produkty za „uhlíkově neutrální“ nebo své zákazníky ujišťovat, že cesta s nimi, nákup jejich oblečení nebo potravin nemá dopad na zhoršující se klimatickou situaci.

Společnost Lavazza tak například označovala své kávové kapsle jako uhlíkově neutrální, a to díky jednomu z projektů v Peru, který nicméně podle analýzy odlesňování nezabránil. Společnost Disney využívala kredity z kambodžského systému, který byl asi devětkrát méně učinný, než se uvádělo. Boeing zase nakupoval kredity od kolumbijského projektu, který podle odhadů žádné odlesňování nezastavil, uvádí příkladem The Guardian.

Podle Lukače byl původní záměr prodeje uhlíkových kreditů sice dobrým nápadem, nicméně zároveň nikdy neměl ambice řešit problém komplexně, ale pouze „polovičatě“. Korporace podle něj místo toho, aby se snažily své fungování optimalizovat a uhlíkové emise vůbec neprodukovat, si místo toho snažily koupit „karmu“.

„(Zjištění novinářů a vědců) krátkodobé důsledky mít nebude, vše zůstane stejné. Z dlouhodobé perspektivy nicméně společnosti budou muset přistoupit k něčemu jinému, než si kupovat svědomí, a budou nuceny přehodnotit vlastní strategie,“ říká.

Verra nicméně možné pochybení popírá. Mluvčí společnosti Steve Zwick uvedl, že vědecké studie, které novináři prozkoumali, poskytly užitečné údaje, ale vyvodily nesprávné závěry, protože dostatečně nezohlednily „faktory odlesňování specifické pro danou lokalitu“ nebo „přesně nevyhodnocovaly podmínky v oblasti projektu před projektem“.

Firma si tak přes kritiku expertů stále stojí za tím, že systém jí udělovaných kreditů pomáhá životnímu prostředí. Podle odborníků se to ale prokázalo jen u pár projektů, například na Madagaskaru.

Proč Verra manipuluje s daty, jak tvrdí odborníci, jasné není. Profesor Lukač zmiňuje faktor finančních zisků. Pro kontext – v roce 2018 byly tržby Verry 7 milionů dolarů, v roce 2021 pak 41 milionů dolarů. Podle zjištění skupiny v současnosti firma schvaluje tři ze čtyř uhlíkových kreditů na světě.

Zatímco někteří zákazníci Verry mlčí, jiné korporace už se rozhodly jednat. Řetězec rychlého občerstvení Leon v rámci snahy maximalizovat svůj pozitivní dopad již nenakupuje uhlíkové kompenzace z jednoho z projektů uvedených ve studiích. Společnost EasyJet se zase odklonila od kompenzace uhlíkových emisí a zaměřila se na projekty, jako je „financování vývoje nových technologií letadel s nulovými emisemi uhlíku“.

Firma Boeing uvedla, že ačkoli nakupuje kompenzace, její strategie snižování emisí se zaměřuje na šetření energetických zdrojů a větší využívání obnovitelných zdrojů, takže počet kompenzací, které nakupuje, klesl mezi lety 2020 a 2021 o téměř 19 %.