Svět si připomněl genocidu ve Rwandě, mluvit o zločinech režimu je v zemi tabu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Svět si v neděli připomněl 30 let od genocidy ve Rwandě. Masakry v dubnu 1994 ze strany extremistických Hutuů za sebou nechaly kolem 800 tisíc obětí. Především z řad v zemi minoritní etnické skupiny Tutsiů.

Vzpomínkový ceremoniál se odehrál v metropoli Kigali – mimo jiné za přítomnosti 35 světových lídrů a řady dalších hostů, uvádí agentura Reuters.

Byli mezi nimi francouzský prezident Emmanuel Macron či bývalý americký prezident Bill Clinton. A také český prezident Petr Pavel, pro něhož znamenala návštěva Rwandy první oficiální cestu na africký kontinent.

„Hlavním cílem mé návštěvy ve Rwandě bylo připomenutí obětí genocidy z roku 1994. Ta před třiceti lety za sto dní vymazala pětinu rwandské populace,“ napsal v neděli na síti X.

Součástí české delegace byl i bývalý český velvyslanec při OSN Karel Kovanda. Muž, jehož přístup současný rwandský prezident Paul Kagame ve svém proslovu ocenil a který jako jeden z prvních v diplomatických kruzích označil tragédii ve Rwandě za genocidu.

„Na zasedání Rady bezpečnosti OSN v roce 1994 zazněly morálně jasné názory z Nigérie, České republiky, a dokonce až z Nového Zélandu… Jejich velvyslanci měli odvahu nazvat genocidu pravým jménem a odolat politickému tlaku mocnějších zemí, které se snažily pravdu skrýt. Velvyslanec Nigérie Ibrahim Gambari a český velvyslanec Karel Kovanda jsou dnes mezi námi a my vám tleskáme,“ prohlásil Kagame.

Zatímco si Kigali i celý svět každoročně připomínají jeden z nejhorších zločinů 20. století, v zapomnění do značné míry zůstávají masakry a zločiny, ke kterým docházelo ve stejné době ze strany dnes vládnoucí Rwandské vlastenecké fronty (FPR, Front Patriotique Rwandais), v jejímž čele stojí právě Kagame.

Podobně zůstává bez většího povšimnutí také jeho dlouholetá nedemokratická nadvláda.

„Lze těžko kritizovat samotnou ideu cesty uctění památky obětí genocidy. V případě Rwandy i samotného pietního aktu je k tomu nicméně vhodné přistupovat s vědomím toho, co je současný režim zač,“ říká pro Seznam Zprávy afrikanistka Iva Sojková.

„Samotné uctění památky v podstatě připouští jen Tutsie jako oběti a naprosto ignoruje masakry, kterých se na civilním obyvatelstvu dopouštěla vládní FPR při ‚osvobozování‘ a v následujících letech,“ vysvětluje.

Kagameho FPR se dlouhodobě profiluje jako strana, jíž se podařilo svrhnout zodpovědné za genocidu a ukončit v zemi občanskou válku.

Veřejným tajemstvím v tamní společnosti nicméně zůstává, že v 90. letech strana stála za vraždami tisíců především hutuských civilistů jak na území Rwandy, tak v sousední Demokratické republice Kongo.

O případech násilí, včetně vražd a únosů, informuje například organizace Human Rights Watch. Oficiálně zaznamenaných případů je podle ní málo, jelikož FPR tehdy znemožňovala do některých oblastí přístup.

„Mluvit o těchto zločinech je v zemi naprosté tabu a je trestáno vězením. Od konce genocidy nedošlo k reálnému hledání cesty k etnickému usmíření ani ke slibovanému sdílení vládnutí mezi etniky. A Kagame, který koncentruje moc ve svých rukou, své kritiky a oponenty efektivně umlčuje a likviduje,“ tvrdí Sojková.

„Hutuské majoritě je dnes v podstatě odepíráno uctít vlastní oběti. Nemohou o nich ani mluvit otevřeně, jinak čelí obvinění z divizionismu a popírání genocidy, za což jim hrozí vězení. Je naprosté tabu zpochybňovat roli Kagameho jako zachránce, který ‚zastavil vraždění,“ popisuje poměry v současné společnosti expertka.

Prezident Kagame je ve Rwandě u moci téměř 23 let. Dlouhodobě kolem sebe buduje auru lídra, kterému se podařilo – po tragické epizodě v dějinách – vybudovat úspěšný stát a vzor pro další africké země. V pozitivním světle se o Rwandě hovoří především v souvislosti se stabilitou a tamním ekonomickým růstem.

Podle Sojkové jde nicméně „o vysoce represivní diktaturu a (v případě Kagameho) o agresora s excelentně vybudovaným příběhem ekonomického zázraku v Africe a oběti genocidy“.

Tento pohled se shoduje s mnoha dalšími experty i lidskoprávními organizacemi, které se věnují dění ve Rwandě. Například podle dat organizace Freedom House, která se zaměřuje na míru svobody a lidská práva v jednotlivých zemích, je Rwanda považována za zemi „nesvobodnou“.

Tamní vláda potlačuje politický disent prostřednictvím všudypřítomného sledování, zastrašování, svévolného zadržování, mučení a v některých případech dokonce podezření z vražd, uvádí organizace.

Přesto se země nadále řadí mezi ty, které jsou nejen pro Západ zásadním regionálním partnerem.

„V Česku je vidět, že naše povědomí o Rwandě je limitováno na události v roce 1994. Naprosto tedy ignorujeme, co jim předcházelo i co následovalo. Ignorujeme tak to, jak brutální a expanzivní režim se v zemi etabloval. Asi nelze očekávat, že Česko režim v Kigali někdy odsoudí, nicméně můžeme aspoň spolupracovat v takových oblastech, které nebudou podporovat další expanzi Kagameho diktatury a represí jak na domácí, tak zahraniční půdě,“ říká dále Sojková.

To se ale podle ní od českých státníků po posledních návštěvách čekat nedá. Například právě prezident Petr Pavel s ohledem na Rwandu zdůrazňoval jako vzájemná témata pro možnou spolupráci otázku migrace nebo bezpečnosti.

„V oblasti kybernetické bezpečnosti je dobré mít na paměti, že se bavíme o zemi, která detailně sleduje a umlčuje svoje oponenty jak na domácí půdě, tak v zahraničí,“ popisuje Sojková.

Prezidentská kancelář uvedla pro Seznam Zprávy, že „si je prezident Petr Pavel vědom kritických reakcí vůči prezidentu Kagamemu v řadě oblastí“. „Rwanda však za 30 let od genocidy ušla velký kus na cestě ke stabilitě, ekonomickému a sociálnímu rozvoji i národnímu usmíření. Vybudovat znovu společnost, v níž vedle sebe musí žít lidé, kteří se ještě před nedávnem nenáviděli doslova k smrti, je velmi obtížný úkol.“

Zatímco se Rwanda zároveň profiluje jako možný partner Evropy v otázce migrace, dlouhodobě se upozorňuje na její zásadní roli v jedné z nejhorších migračních krizí v současné Africe.

„Bavíme se o státu, který má navenek vřelý přístup k uprchlíkům, ale současně je zčásti zodpovědný za obrovskou migrační krizi v sousední Demokratické republice Kongo, když podporuje rebelskou skupinu M23, která zde drancuje nerosty, vraždí civilní obyvatele a vyhání je z domovů. Napětí, které tato absurdní politika může vyvolat, je při nejmenším k zamyšlení. Přečtěte si o napětí ve východní části Demokratické republiky Kongo zde.

„Prezident republiky podporuje aktivitu EU, která hledá způsoby, jak realizovat azylová řízení už na migračních trasách. A rovněž Rwanda je dlouhodobě aktivní v hledání udržitelných řešení pro uprchlíky, aby se nemuseli vydávat na nebezpečnou cestu do Evropy. Rwandská vláda je připravená tento model nabídnout EU,“ reagovala prezidentská kancelář.

Kigali zapojení do konfliktu na východě Demokratické republiky Kongo dlouhodobě popírá. Podobně i angažování FPR v masakrování civilistů.

Aktualizace: Doplnili jsme vyjádření prezidentské kanceláře.