Vysvětlení paradoxu: Klimatická krize zapaluje svět, byť celkově hoří méně

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rekordní lesní požáry v Kanadě, evakuace turistů na plameny ohroženém Rhodosu a tragická událost na havajském ostrově Maui přitáhly pozornost ke spojitosti požárů se změnou klimatu. Opět se ve velkém ozývají i popírači změny klimatu se svým vysvětlením, proč média i vědci z celého světa „lžou“.

Velmi oblíbené je mezi nimi překrucování významu studií, které ukazují úbytek globálně spálené plochy.

„Deník New York Times (NYT) trvá na tom, že ‚klimatická krize‘ přináší ‚Svět v plamenech‘, ale data ze satelitů NASA ukazují, že svět hoří stále méně,“ zní jeden z typických příkladů této zavádějící práce s informacemi. Pochází z dílny světově známého dánského klimaskeptika Bjorna Lomborga, který se navíc snaží navodit dojem, že studie, na kterou odkazuje, je něčím, o čem vědci ani mainstreamová média nemluví.

Tak tomu není. Zprávy o snižující se ploše spálené divokými požáry se v médiích objevují opakovaně a sami jejich autoři navíc už před lety vysvětlili, čím je paradox zmenšující se spálené plochy způsobený. Vysvětlení si všichni mohou přečíst ve veřejně dostupných textech samotných studií i v mediálních článcích, které o nich informovaly (odkazy níže). V Lomborgově příspěvcích ho ale nenajdete.

Na paradox upozornila například už tato práce publikovaná v roce 2017, podle níž se za předcházejících 18 let plocha spálená divokými požáry celosvětově snížila téměř o čtvrtinu.

Je pravda, že v té době šlo o překvapivý závěr, protože se vědci domnívali, že by se plocha kvůli klimatické změně, která přináší častější počasí vhodné pro šíření požárů, měla spíš zvyšovat.

Překvapení ale bylo rovnou doplněno vysvětlením – paradox je způsoben přímým důsledkem lidské činnosti.

Bohužel tomu není tak, že by se člověku během let podařilo významně lépe bojovat s požáry nebo zlepšit prevenci. Autoři studie uvádějí, že hlavním důvodem poklesu jsou změny krajiny v savanách a travnatých oblastech způsobené zejména rozšířením zemědělství a jeho intenzifikací. „Poklesy plochy se koncentrují v oblastech s nízkou až střední úrovní stromového porostu, zatímco v hustých lesech je pozorován nárůst,“ uvádí studie.

Podle hlavního autora textu Nielse Andely z NASA rozbor ukázal světu, že přímé lidské zásahy do krajiny mají na některých místech světa „jednoduše větší vliv“ než klimatická změna. Nikoliv, že klimatická změna nemá žádný vliv.

Největší dopad na snižování spálené plochy měly podle autorů změny v hospodaření v afrických savanách, kde se snížila požární oblast asi o 270 tisíc kilometrů, což odpovídá zhruba rozloze 3,5 Českých republik. Zásadním při tom bylo upuštění od cíleného vypalování savan lidmi kvůli obavám o majetek.

Studie mimochodem vyšla v časopise Science, informoval o ní například i deník Washington Post nebo NASA na svém webu. Nešlo rozhodně o nic skrytého, co „vám média neukazují“.

Lomborg se ve zmiňovaném příspěvku odvolává na další studii, která byla publikována v roce 2018. Ta nicméně došla k podobným závěrům a má stejné vysvětlení. Lomborg se ho snaží shodit odkazem na studii, podle které ve světě neubývá stromů a vegetace, což ale vysvětlení nijak nevyvrací. Vědci totiž netvrdí, že ubylo savan, ale že v nich méně hoří, protože je lidé v menší míře vypalují, víc tam hospodaří, stavějí silnice a tak dále (podle dalších výzkumů v oblasti i víc prší).

K tématu se nedávno vyjádřil i vědec Louis Giglio, který se podílel na obou zmiňovaných studiích a z Lomborgovými výroky nesouhlasí. „Globálně spálená plocha ukázaná bez kontextu je zavádějící, protože v ní dominuje Afrika, kde se nachází většina vypálené plochy a kde bylo pravidelné vypalování krajiny normální součástí prostředí po tisíc let,“ řekl Giglio pro list The Guardian.

Lomborg a další klima skeptici se tak dostávají do situace, kdy s nějakou prací nakládají jako s relevantním zdrojem, ale její autory ignorují a stavějí je do pozice prolhaných „klimalarmistů“.

Jak je to ale se souvislostí klimatické změny a požárů ve skutečnosti?

Téma jsme komplexně rozebrali už v loňském článku vydaném po požáru v Českém Švýcarsku, takže tady ho popíšeme už jen úsporně. V krátkosti řečeno: klimatická změna v některých oblastech světa přináší stále častější „požárové počasí“ (sucho, horko a větrno), což zvyšuje riziko jejich vzniku a šíření.

Na rostoucí počet dní s počasím příznivým pro vznik požárů upozorňuje celá řada studií z různých koutů světa. Že je trend globální, ukazuje například i loňská a předloňská studie dvou nezávislých týmů kanadských vědců. Sezony s výskytem počasí vhodného pro šíření požárů jsou čím dál delší, intenzivnější a stále častěji pronikají i na území, kde byly dříve velmi vzácné. Globálně se od roku 1980 prodloužily o 27 %.

K „výraznému“ nárůstu počasí vhodného pro šíření požárů došlo v posledních 40 letech na téměř polovině světové pevniny, kde „má co hořet“:

I velmi opatrná zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu OSN uvádí, že existuje „střední úroveň jistoty“, že požárové počasí se za posledních sto let stalo pravděpodobnějším v jižní Evropě, severní Euroasii, USA a Austrálii.

„Vysokou míru jistoty“ pak podle IPCC dává tomu, že požárové počasí bude v některých oblastech stále častější s tím, jak bude globální oteplování sílit.

Samozřejmě je tu pak ale mnoho dalších faktorů ovlivňujících výskyt požáru; můžeme jmenovat například chování lidí (v drtivé většině případů dávají požárům první jiskru právě lidé), úroveň preventivních opatření včetně péče o lesy a krajinu, zvolená strategie hašení, dostupné zdroje a mnoho dalšího.

Právě kvůli tomu je de facto nemožné říct, které požáry způsobila klimatická změna a které by se objevily a rozhořely do takových či onakých rozměrů i bez ní. A právě to je zároveň další důvod, proč popírání vlivu klimatické změny na požáry skrze velikost spálené plochy nedává smysl.

Tohle nicméně vědci v médiích stále dokola opakují. Znovu a znovu vysvětlují, že daný požár nejde s jistotou spojit s klimatickou změnou. Druhým dechem pak upozorňují na konsenzus v tom, že riziko požárů se kvůli častějšímu požárovému počasí zvyšuje a bude se zvyšovat.

Může se stát, že to někdy dopadne možná až příliš dramatickým titulkem v médiích. Otázka, zda je kupříkladu dobré mluvit v souvislosti s rekordní požárovou sezonou v Kanadě o „Světu v plamenech“, je diskutabilní.

Není ale pravda, jak se snaží Lomborg tvrdit, že by seriózní média zamlčovala existenci vědeckých studií o globálně spálené ploše a účelově selektovala informace o vědeckém poznání souvislosti klimatické změny a rizika požárů.

Navíc není pravda ani to, že by (i přesto, že nejde o zrovna čtenářsky atraktivní téma) nevěnovaly prostor zprávám o podprůměrných požárových sezonách v určitých částech světa. Například Lomborgem zmiňovaný deník NYT a mnoho dalších amerických médií se rozsáhle věnovalo tématu, proč se po rekordních sezonách v letech 2020 a 2021 zmenšil rozsah požárů v Kalifornii.

Podobně i na našem webu po požárech na řeckém ostrově Rhodos mimo zpravodajství z místa a rozhovorů s klimatology vyšel i článek, který ukazuje, že z celoevropského hlediska v dané době požárová sezona nebyla nijak výjimečná.