Článek
/Od zvláštních zpravodajů ve Slovinsku./
Pokud byste se do Črny na Koroškem vydali stejně jako my z Rakouska, asi byste nejdříve pochybovali o tom, že jedete zemí, která si právě prožila „nejhorší přírodní katastrofu“ své historie. GPS se totiž již stihla přizpůsobit uzavírkám, a nás tak čekala cesta populární slovinskou přírodou, kde nám kromě prašných cest a neustálé zeleně dělaly společnost pasoucí se krávy.
Výhled z auta se začal razantně měnit až s městem Mežica, kdy nás od cíle dělilo necelých 10 kilometrů. O tom, že jedeme správným směrem, nás přesvědčila nejen dvojice vozidel, která za sebou na přívěsných vozících táhla dva menší bagry, ale později i stále se stupňující množství naplaveného nepořádku nebo kusy chybějící silnice, kterou zničily sesuvy půdy.
Škody, jejichž svědky jsme byli po cestě, však nesahaly ani po paty těm, se kterými se dnes potýkají obyvatelé v Črně poté, co se v pátek brzy ráno obcí prohnala ničivá povodeň.
„Voda byla všude,“ vzpomíná na události Maja, zatímco si na matraci vedle ní hraje její malá dcera s babičkou. Nacházíme se v tělocvičně místního domova důchodců, kde bylo zřízeno místo pro evakuované občany. „V šest ráno nás dostali na hasičskou stanici, pak sem,“ dodává mladá maminka, zatímco nám ukazuje fotografie svého poničeného domu a okolí.
„Apokalypsa“
Právě tam se dnes vydal její partner spolu se svým otcem, aby zhodnotili, v jakém stavu se stavení nachází a zda bude možné se do něj brzy vrátit. Když se ale později dostáváme do míst, kde jejich dům stojí, vidíme, že na ně doma čekají jen kvanta stále se valící vody z rozvodněného Javorského potoka.
Slovinka Maja v provizorním ubytování pro evakuované.
Místní o událostech první noci mluví jako o apokalypse, kdy je ze spánku vytrhl zvuk sirén. O nic veselejší ale nejsou ani výjevy na ulici – hromady kamenů i bahna, zničené věci vyházené před domy a voda razící si cestu po chodnících. Ještě před týdnem tu neměla místo, během chvíle ale dokázala vesnici odříznout od světa.
Bez elektřiny byli lidé v Črně až do neděle. Obnova se ale týkala převážně centra a lidé, kteří žijí na okrajích, prý proud nemají doteď. Stejný problém byl i se signálem, což mnohým znemožnilo, aby si zavolali o pomoc, a řadě lidí se nedařilo ani kontaktovat blízké, o které měli starost.
„I když syn bydlí ve výše posazené části, měla jsem o něj strach,“ vypráví nám Slovinka Simona před bytovým domem, ve kterém žije a který je odříznutý od zbytku vesnice kvůli zřícenému mostu. „Nevěděla jsem o něm až do neděle večer, kdy se mu k nám konečně podařilo dostat,“ vysvětluje se slzami v očích.
Reportéři Seznam Zpráv ve Slovinsku
Vesnička Raduha je dnes v podstatě odříznutá od světa a lidem v ní dopravuje pitnou vodu či jídlo helikoptéra. Reportéři Seznam Zpráv se podle místních dostali do vísky jako první.
Slovinská krajina se v některých místech změnila k nepoznání. Fotoreportáž z obce Ljubno ob Savinji na horním toku řeky Savinja z 9. srpna.
Obyvatelé Črny na Koroškem byli v prvních dnech po povodních zcela odříznuti od světa a nemohli kontaktovat ani své blízké. Jaká je situace ve slovinské obci nyní, zjišťovali reportéři Seznam Zpráv 8. srpna přímo na místě.
Fotografie z občiny Črna na Koroškem z 8. srpna.
Rozhovor o tom, co přesně se ve Slovinsku stalo.
Syn teď spolu s jejím manželem Miranem, bývalým hasičem, pomáhá sousedům se záchranou domů a odklízením nepořádku. Nejsou ovšem jediní, kolem jednotlivých domů se to jen hemží lidmi, kteří přispěchali na pomoc buď svým přátelům a rodině, nebo jednoduše těm, kteří to potřebují.
Jedním z pracujících je třeba Jan, který se do rodné vísky vrátil, aby pomohl rodině, nebo Tadej, který žije za kopcem a do Črny přišel s dalšími lidmi pomoct kamarádovi, jehož pozemek byl ještě před pár dny zcela pod vodou. Navzdory katastrofickým podmínkám ale ve skupině panuje dobrá nálada a vyhlídky na nekončící práci se stávají spíše snesitelnými.
„Během covidu se z lidí tady staly celkem egoistické mrchy, nyní je ale moje víra v lidskost obnovena,“ popsala své dojmy ze solidarity mezi lidmi Simona. Jako důležitou pak pomoc, které se místním dostává od lidí, zmiňuje i Josif, který se s námi dává do řeči, zatímco sám pomáhá sousedům s odklízením kamení.
Josif, který se podle svých kamarádů (v pozadí) pasoval do role manažera skupiny, nám ukázal jak svůj neponičený dům, tak i fotografii Josipa Tita, bývalého prezidenta Jugoslávie, kterou nosí v kapse.
Podle Tary, která pracuje humanitárním centru zřízeném v místní škole, přijíždí denně asi 100 dobrovolníků, mezi které patří jak obyčejní lidé, tak i hasiči z okolí. Nejen pro ně se již ve školní tělocvičně připravují lůžka, díky nimž budou moci přenocovat a pokračovat v práci i další den. Se situací navíc již od pátku pomáhá také slovinská armáda.
I když zničené ulice nutí člověka k lítosti nad budoucností obce, mnohem palčivější jsou nyní otázky aktuální. Velkým problémem, který například místní řeší, je nedostatek pitné vody, který je s uzavřenými silnicemi v okolí jen těžko řešitelný.
Neúnavnost dobrovolníků i pomoc putující do Slovinska ze zahraničí však skýtají naději, že se i tenhle problém podaří rychle vyřešit.
