Svědectví z Ukrajiny: Od našeho šíleného souseda čekáme cokoli

Nezačalo to pondělím, začalo to už před osmi lety. Přesně v takovém duchu začíná rozhovor s Tetjanou Pečončikovou, která se momentálně nachází v Kyjevě. Pracuje jako předsedkyně nevládní organizace Human Rights Centre Zmina, která se zabývá ochranou lidských práv na Ukrajině, včetně Krymu.

Ukrajinci jsou si podle ní vědomi, že za jejich východními hranicemi je soused, který zešílel a je schopný udělat cokoliv, jsou ale ochotni svou zemi bránit.

Po rozhovoru navíc posílá facebookový příspěvek své kolegyně, která se k obraně rozhodla připojit i oficiálně. K vojenskému náborovému úřadu v Kyjevě spolu s ní v úterý dorazila i poměrně velká skupina mužů všech věkových kategorií.

Odhodlání Ukrajinců dokládají i výsledky celostátního průzkumu, za kterým stojí nadace Democratic Initiatives. Podle těch byla letos v únoru, ještě před pondělním ruským uznáním vzbouřeneckých republik, téměř polovina (48 %) ukrajinských občanů proti ruské agresi připravena bojovat, nebo alespoň poskytnout pomoc ukrajinské armádě.

„Musíme být silnější, musíme být připraveni na možnou invazi a musíme chránit naši zemi. Víme, že když budeme slabí, jen to posílí Putinův apetit, aby pokračoval dál,“ říká Pečončiková. V rozhovoru přibližuje také lidskoprávní situaci na Donbase a připomíná, co Ukrajina čeká od Západu.

Má první otázka je asi dost předvídatelná, jaká je po noci z pondělí na úterý na Ukrajině atmosféra?

Je nutné podotknout, že ruská agrese začala před osmi lety. Určitým způsobem v ní tak žijeme už od roku 2014. Nyní jen vidíme další tvář eskalace. Během posledních let na Donbase samozřejmě docházelo k nižšímu počtu ostřelování a byl tu pokus o nastolení míru, ale ukrajinští vojáci den ode dne umírali. A to i v tomto takzvaném mírovém období.

Tak nějak jsme si zvykli žít v atmosféře konstantní hrozby. V předchozích týdnech Putin na našich hranicích hromadil vojenské jednotky a v pondělí uznal nezávislost Doněcké a Luhanské lidové republiky. To samozřejmě vedlo k určité eskalaci, ale my jsme vždy věděli, že by tyto regiony neexistovaly bez ruské vojenské podpory. Bylo to tedy jen takové uznání situace, která už osm let platila.

Co se týče nálady mezi ukrajinským obyvatelstvem, někteří lidé prý již odešli. Já ale nikoho takového neznám, moji kolegové zůstávají. Většina lidí je připravena Ukrajinu bránit, existuje tu i systém teritoriální obrany a někteří lidé se zapisují na výcvik, který je naučí zacházet se zbraněmi. To je případ i některých mých spolupracovníků z organizace.

Lidé také podporují armádu, dobrovolníci darují peníze… Určitým způsobem tedy za Ukrajinou budeme stát a jsme připraveni naši zemi bránit, pokud ruská agrese zajde ještě dál.

Myslíte, že lidé na Ukrajině nebyli úplně překvapení aktuálním vývojem?

Musím říct, že napříč západními médii bylo dost paniky, což byl velmi stresující faktor. Objevovalo se hodně zpráv o tom, že ruská invaze se nezastaví na Donbase a že cílem je Kyjev, Oděsa a další ukrajinská města.

To, že se zahraniční ambasády přesunuly z Kyjeva do Lvova a některé velké mezinárodní letecké společnosti přerušily cesty na Ukrajinu, jsou pro nás samozřejmě hrůzu nahánějící zprávy. Ale rozumíme tomu, že tu bohužel žijeme s naprosto šíleným sousedem, který by se mohl uchýlit k čemukoliv.

Co to znamená pro nás? To, že musíme být silnější, musíme být připraveni na možnou invazi a musíme chránit naši zemi. Víme, že když budeme slabí, jen to posílí Putinův apetit, aby pokračoval dál. Zastavit ho může jen silná ukrajinská obrana, jednota národa a silný postoj i sankce od západních zemí.

Vaše odborná oblast jsou lidská práva. Co by mohly Putinovy kroky znamenat pro lidi v již zmiňovaných separatistických republikách?

Celé je to také eskalací humanitárních hrozeb. Na okupovaných územích se zintenzivnilo ostřelování a objevilo se i dost zpráv o možných teroristických činech namířených proti civilistům, kteří opouštěli Donbas.

Rusko také uspořádalo velkou evakuaci žen, dětí a starších obyvatel z okupovaných území na východě Ukrajiny. Vzali je do Ruska bez toho, aniž by zajistili jejich základní potřeby. Vzhledem k tomu, že se jim po příjezdu nedostalo žádné podpory, se pak někteří začali vracet zpátky.

Ještě větším problémem je, že kvůli násilné branné povinnosti armád takzvané DPR a LPR (Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika – pozn. red.) jsou všichni muži v těchto oblastech de facto v pasti. Nemohou utéct na území kontrolované ukrajinskou vládou, jelikož checkpointy uzavřeli Ruskem podporovaní separatisté. A nemohou utéct ani do Ruska, to je zastavuje hned na hranicích a drží je uvnitř.

Je to velmi hrozivé a smutné. Spolu s hromadnou evakuací žen a dětí jde o další válečný zločin, kterého se Rusko na okupovaném území Donbasu dopouští.

Co se s tím dá dělat?

Očekáváme rychlou akci ze strany ukrajinských úřadů. Pokud budeme mluvit přímo o těchto nucených odvodech, naše země musí dát jasný signál, že ohrožení jedinci musí dané regiony opustit, že nesmí nijak bojovat a že se jim dostane naší podpory.

Je také důležité, aby Ukrajina upravila svou domácí legislativu týkající se válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Musíme pozměnit trestní zákoník podle mezinárodních standardů a ratifikovat stanovy ​​Mezinárodního trestního tribunálu.

Je důležité, abychom v právním smyslu měli vlastní legislativu, která bude připravena kvalifikovat všechny válečné zločiny, ke kterým během celého konfliktu došlo. Bohužel, osm let po začátku ruské invaze, to stále nemáme.

Jak by podle Vás měl teď reagovat Západ?

Je zcela očividné, že Putin se zastaví jen, pokud cena za tuhle agresi bude dostatečně vysoká. Veškerá ta prohlášení, obavy a osobní sankce problém nevyřeší. Ten problém je v samotném Kremlu a právě Kreml musí být zastaven. Musí být přerušen tok peněz, který jim umožňuje jednat tak, jak jednají.

Proto vyzýváme mezinárodní partnery, aby na Rusko uvalily přísnější ekonomické sankce a vítáme třeba to, že Německo přerušilo schvalovací proces pro nový plynovod Nord Stream 2.

Žádáme také zejména o vojenskou nebo ekonomickou podporu. Tahle situace nás totiž po ekonomické stránce ovlivňuje opravdu hodně. Již jsem zmiňovala situaci s leteckými společnostmi, dále se ale například investoři bojí na Ukrajině nechávat své peníze. A finance tak docházejí.

V neposlední řadě pak stále vyzýváme Evropskou unii a NATO, aby nám daly jasné vyhlídky na členství.