Takovou evakuaci jsem nikdy nezažil, říká hasič o situaci na Rhodosu

Od našeho zvláštního zpravodaje.

„Nejsilnější moment? Asi to, jak se požár šířil z kopců na ty resorty. Ten hukot a silný vítr. Do toho teplota, která beztak byla 45 stupňů, a navíc umocněná horkou vlnou, která předcházela blížícímu se ohni,“ popisuje velitel záchranného týmu slovenských hasičů Ján Marušin.

Setkáváme se v lobby evakuovaného hotelu u vesnice Lindos.

„Do toho černé slunce, všude dým. Působilo to dost dramaticky a ponuře, co si budeme povídat,“ hovoří o tom, kdy měli chránit na pláži stovky turistů, než je do bezpečí evakuovaly záchranné lodě.

Slovensko vyslalo do Řecka na pomoc s bojem proti požárům tým třiceti hasičů s patnácti kusy techniky už minulou středu. Čtyři cisterny na vodu, jedna na pohonné hmoty, tři logistická auta, jedno velitelské. V pátek dorazila kolona do Athén.

„Původně jsme jeli hasit ohně tam, ale po cestě jim vznikl Rhodos, tak jsme byli požádáni, jestli bychom nemohli změnit destinaci,“ popisuje Ján Marušin.

Následovala cesta nočním trajektem a ihned po vylodění dostali úkol: chránit vnitrozemskou vesnici Alaermo na jihovýchodě ostrova.

„Ihned jsme se převlékli do zásahových oděvů a vyrazili. Bylo to tam dost vážné. Oheň se šířil velmi rychle. Na jedné úzké cestě dokonce tak rychle, že jsme se museli sami stáhnout, jinak by nás požár uvěznil, obklíčil a shořeli bychom my i technika,“ vypráví velitel hasičů.

Oheň se na Rhodosu šíří velmi rychle kvůli specifickým důvodům. „Jsou tu vysušené olivovníky, borové a piniové lesy, které jsou plné pryskyřice a smůly. Do toho strašné sucho, nízká vlhkost a silný vítr, který nám tu dělá velké problémy,“ přibližuje obtížnost zásahu.

Tým slovenských hasičů byl následně povolán do nedalekého resortu Lindos. „Přijeli jsme tam v sobotu odpoledne, kdy už probíhala evakuace. Bylo tam strašně moc lidí. Neumím to odhadnout, ale stovky určitě. Nevěděli, co se děje. Byli tam lidi v plavkách, malé děti v kočárcích. Bez kufrů. Odešli jen s tím, co měli zrovna na sobě a u sebe,“ vypráví.

Základnu měli u pláže. Když lidé viděli slovenská hasičská auta, shromažďovali se kolem nich. „Byli absolutně bezmocní. Viděli, co se děje, že tam můžou uhořet. Byla tam panika, strach, stres, křik. Hlavně děti. U nás alespoň cítili nějakou oporu a očekávali pomoc. Usměrňovali jsme je, organizovali jejich odvoz loděmi do bezpečí a hasili kolem pláže. Nikdy jsem se s takovým druhem evakuace nepotkal. Což asi nikdo z nás,“ přiznává Ján Marušin.

Posléze dostali vytyčený sektor.

„Cílem byla ochrana domů, bungalovů, zkrátka obydlených objektů. Shořela tam nějaká auta, motorky, došlo k pár poškození domů, ale nevyhořel ani jeden. Žádné velké škody. Z toho máme radost,“ uvádí velitel hasičů.

Následovaly další destinace. Ve vnitrozemí opět u vesnic Alaermo, Laty nebo v úterý Masari. Tam měli ochránit trafostanici, která dodává elektřinu do třetiny ostrova.

„To byl docela velký boj. Použili jsme tam taktiku vyčkávání, kterou tu Řekové používají. Je třeba počkat na ten požár. Pěkně vidíte, jak oheň postupuje: nejdřív dým, potom teplo a nakonec plameny. Až v ten moment začínáme hasit. Takto se to tu dělá,“ přibližuje velitel slovenských hasičů.

Jak dlouho na Rhodosu zůstane? Jeho tým do pátku, kdy bude vystřídaný. Jak dlouho tu budou slovenští hasiči působit, neví. Záleží na slovenské vládě.