„Super Mario“ napodruhé končí. Itálie se přiblížila k volbám

Na tradičně rozhádané italské politické scéně se Mario Draghi vymykal svým klidným a odborným přístupem, opřeným o dlouholeté působení v čele Evropské centrální banky. V čele vlády „národní jednoty“ dokázal Itálii v posledním roce a půl nasměrovat k ekonomické stabilitě, navíc se těšil vysoké autoritě v zahraničí. Rozpory v koalici však nakonec jeho premiérskou misi předčasně ukončily.

Poté, co některé strany z široké vládní koalice nadvakrát Draghimu upřely podporu v parlamentu, neměl 74letý ekonom v zásadě jinou možnost než podat demisi. Udělal to v krátké době už podruhé.

Minulý týden prezident Sergio Mattarella demisi nepřijal a požádal Draghiho, aby se pokusil svoji podporu v parlamentu ověřit. Ve středu se však tři vládní strany odmítly hlasování o důvěře v Senátu zúčastnit, což mohlo mít sotva jiný důsledek než konec vlády v dosavadním složení.

Rozpuštění parlamentu prezident podepsal ve čtvrtek odpoledne, zveřejnila italská agentura Ansa. Italové půjdou 25. září k předčasným volbám.

Politické turbulence v Itálii přicházejí v nevhodnou dobu. Pokud Itálie během druhého pololetí nezavede další reformní kroky, hrozí jí stopka pro miliardy eur ze zdrojů EU na obnovu po epidemii koronaviru. Parlament měl navíc schvalovat rozpočet na příští rok.

Nejde ale jenom o Apeninský poloostrov. V době, kdy se napříč Evropou řeší válka na Ukrajině a její dopady včetně vysoké inflace nebo hrozící energetické krize, je demise jednoho nejvýraznějších národních lídrů špatnou zprávou i pro celou Evropskou unii.

Draghi měl za sebou něco málo přes rok od odchodu z exponované funkce šéfa Evropské centrální banky, když ho na začátku loňského roku oslovil italský prezident, aby jako renomovaný ekonom a nestraník pomohl zemi vyvést z chaosu.

Už dlouho předtím získal renomé široce respektovaného experta ve finančnictví, italská média mu dala přezdívku „Super Mario“. V letech 2006 až 2011 byl guvernérem Italské národní banky, následně vedl osm let Evropskou centrální banku. V době, kdy se evropské ekonomiky potýkaly s následky světové finanční krize, proslul jako odhodlaný obránce společné evropské měny.

Jako premiér Itálie se Draghi snažil vypořádat s nouzovou situací během epidemie covidu-19. Jeho vláda přijala řadu opatření, která požadovala Evropská komise výměnou za první platby ze zhruba 200 miliard eur z fondů EU na obnovu po pandemii.

Díky tomu, že je mnoho let uznávanou osobností i v zahraničí, Draghi posílil roli Itálie na mezinárodní scéně. Jednoznačně podpořil Ukrajinu po jejím napadení Ruskem, i když byli Italové v názorech na válku rozdělenější než jiné západoevropské národy.

V červnu navštívil Kyjev a společně s německým kancléřem Olafem Scholzem a francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem podpořil návrh, aby Ukrajina získala status kandidátské země EU. V posledních měsících se Draghi snažil dostat svoji zemi ze silné závislosti na zemním plynu z Ruska a sjednával nové dodávky ze severní Afriky.

Stupňující se spory uvnitř vládnoucí koalice však další Draghiho plány zkomplikovaly. Napětí mezi vládními stranami rostlo i kvůli příštím volbám, které se původně měly uskutečnit v příštím roce. Středečním parlamentním hlasováním krize vyvrcholila.

Už minulý týden Draghi nabídl rezignaci poté, co vládní Hnutí pěti hvězd vedené předchozím premiérem Giuseppem Contem bojkotovalo klíčové parlamentní hlasování o důvěře. Na výzvu prezidenta Mattarelly ale souhlasil, že podnikne poslední pokus o záchranu koalice. Od vládních stran nicméně vyžadoval jednoznačnou podporu.

Jeho situace byla velmi obtížná. Lídři dvou pravicových vládních stran Vzhůru Itálie a Liga, Silvio Berlusconi a Matteo Salvini, si tento týden dali podmínky, které mohl Draghi jen těžko splnit. Požadovali, aby byli z vlády odstaveni zástupci populistického Hnutí pěti hvězd a trvali také na odvolání ministrů zdravotnictví a vnitra.

Draghi však vyloučení Hnutí pěti hvězd, které zvítězilo v posledních volbách v roce 2018, odmítl. Politiky některých vládních stran navíc rozčílil kritickým tónem svého projevu, ve kterém jim vytkl, že bránili přijetí různých reformních zákonů a mluvil o „selhání“ v programu modernizace Itálie.

Pokud se uskuteční předčasné volby, mohou překreslit politickou mapu Itálie. V průzkumech v současnosti vede opoziční euroskeptická strana Bratři Itálie v čele s bývalou ministryní Giorgií Meloniovou, která v posledních volbách v roce 2018 dostala pouze čtyři procenta hlasů. Meloniová by mohla sestavit příští pravicovou vládu se Salviniho Ligou a Berlusconiho Vzhůru Itálie.