Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ruský prezident Vladimir Putin od úterý hostí světovou akci takové velikosti, jakou od vpádu svých vojsk na Ukrajinu ještě nepořádal. Coby současný předsedající skupiny sezval do ruské Kazaně představitele zemí BRICS.
Skupinu už netvoří „jen“ pět původních členů (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika), letos se k ní přidaly další čtyři státy (Egypt, Etiopie, Írán a Spojené arabské emiráty). Na summit navíc míří i zástupci dalších spřízněných zemí.
Pro ruskou propagandu jde o jedinečný moment. Titulním stranám vévodí články, které zdůrazňují, kolik má Rusko ve světě mezinárodních partnerů.
Státní agentura TASS píše, že prezidenta čeká „série bilaterálních jednání“. Agentura RIA Novosti přímo v titulku hlásá, že do Kazaně přijedou zástupci 30 zemí. Server Sputnik, přes který Moskva šíří svou verzi vidění světa do zahraničí, pak mluví o Putinově „plném itineráři“.
Ruský čtenář nemůže zůstat na pochybách, ani co se týče významu celé akce. „O všem se rozhodne v následujících třech dnech. Rusko našlo cestu ke spravedlivému světu,“ ujišťuje po otevření článek RIA Novosti. Na webu deníku Komsomolskaja pravda se pak dozví, že skupina reprezentuje „polovinu světových zásob ropy a 37 % HDP planety“.
Co je BRICS?
BRICS je převážně neformální uskupení sdružující významné světové rozvíjející se ekonomiky. První summit skupiny se konal v roce 2009, kdy se ho zúčastnili zástupci Brazílie, Ruska, Indie a Číny, o dva roky později se přidala Jihoafrická republika.
Od roku 2024 jsou členy i Egypt, Etiopie, Írán a Spojené arabské emiráty. Kreml tvrdí, že zájem o připojení má dalších 30 států, pozvánku už dostaly Saúdská Arábie a Argentina, ale zatím není jasné, jak to dopadne.
V roce 2015 skupina založila Novou rozvojovou banku pro financování soukromých i veřejných projektů, která měla sloužit jako alternativa ke Světové bance a Mezinárodnímu měnovému fondu.
Přestože šlo primárně o projekt ekonomické spolupráce, státy BRICS spojuje snaha upravit nastavení mezinárodního systému vytvořeného Západem, a tak jde i o projekt politický. Členské státy ale mají mezi sebou některé výrazné rozdíly, například Čína a Indie nemají vyřešenou podobu vzájemné hranice, což čas od času přerůstá i v ozbrojené střety.
Nechybí ani přiznání samotného Západu, že s nastupující „ekonomickou dominancí BRICS nic nezmůže“. Co na tom, že tato slova na Sputniku vychází z úst politika, který má minimální význam. Florian Philippot sice kdysi měl vliv ve francouzské Národní frontě, jak se dřív jmenovala strana Marine Le Penové, ale pak se s ní rozešel a předloni nesehnal ani dost podpisů, aby mohl kandidovat na prezidenta.
Putin rozhodně neztratil přátele
Rámování kazaňského setkání v ruských médiích může být v některých případech zarážející. Stačí třeba zdůraznit fakt, že celou polovinu zmíněné hodnoty HDP tvoří Čína, takže ekonomický vliv ostatních hráčů je výrazně menší. Pravdivost základního sdělení ale nelze popřít: Vladimir Putin není v izolaci.
I když se ho Západ všemi možnými prostředky pokouší potrestat za napadení Ukrajiny, ruský prezident má přátel pořád dost. Možná nejsou v Evropě - byť Putin se tradičně může spolehnout na běloruského diktátora Alexandra Lukašenka, který by měl do Kazaně také dorazit -, ale na globální scéně jich přinejmenším neubývá.
„Tento summit BRICS je (pro Putina) opravdu dárek,“ řekl americké stanici CNN ředitel think tanku Carnegie Russia Eurasia Center Alex Gabuev. „Poselství bude: jak můžete mluvit o globální izolaci Ruska, když všichni tito lídři přijíždějí do Kazaně.“
Někteří ruští spojenci o BRICS nestojí
Rozhodnutí Kazachstánu představuje ránu pro ruského prezidenta Vladimira Putina, který se snaží označit BRICS za alianci „globální většiny“ v rámci snahy Moskvy postavit se dominantnímu Západu.
V metropoli Tatarstánu, jednoho z center ruské těžby ropy, sice bude chybět jeden ze zakládajících členů BRICS, brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva, který zůstal doma kvůli zranění, další velká jména ale dorazila nebo dorazí. Třeba turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, jediný zástupce NATO, nebo generální tajemník OSN António Gutteres.
Zásadní jsou pro Putina čínský prezident Si Ťin-pching a íránský Masúd Pezeškján, zástupci dvou zemí, které jsou pro Rusko důležité i během jeho tažení na Ukrajinu. Čína ho podporuje ekonomicky, Írán dodává zbraně a vojenské technologie. Jde zároveň o státy, které se netají ambicí narušit globální dominanci Západu, zejména Spojených států.
Globální Východ vs. globální Jih
Samotný Putin tvrdí, že BRICS není protizápadní uskupení. „Jde o sdružení států, které spolupracují na základě společných hodnot, společné vize rozvoje, a co je nejdůležitější, na principu, kdy berou v úvahu své vzájemné zájmy,“ řekl před summitem médiím ze zemí BRICS.
I když o skupině mluví jako o „zásadním elementu nového světového řádu“, přičemž ten původní byl vystavěný Západem, skutečně to nemusí znamenat, že by všechny státy napojené na BRICS chtěly vyměnit Washington za Peking a Moskvu.
„Znamená to ale, že jsou otevřeny spojenectví s Ruskem a Čínou, aby dosáhly fragmentovanějšího a autonomnějšího světa,“ domnívá se Asli Aydintaşbaşová, turecká analytička think tanku Brookings Institution.
Americký deník The New York Times (NYT) nesoulad uvnitř BRICS zjednodušuje jako spor mezi globálním Východem a globálním Jihem. Východ reprezentovaný Čínou, Ruskem a Íránem má skutečně nepřátelské vztahy se Spojenými státy, a proto skutečně stojí o jejich oslabení.
Jih oproti tomu často s Washingtonem spolupracuje, nebo je k tomu okolnostmi nucen. Indie má bezpečnostní partnerství s USA, Austrálií a Japonskem, Egypt přijímá americkou vojenskou pomoc, ve Spojených arabských emirátech mají přímo vojenskou základnu a pro Brazílii jsou Spojené státy druhým největším obchodním partnerem.
Geopolitická pojišťovna
Indie nebo Spojené arabské emiráty dokonce podle zdrojů agentury Bloomberg dávají dalším členům najevo, že o přeměnu uskupení v antiamerický blok ani nestojí. Někteří nemají zájem ani o ruský plán nahradit západní mezinárodní platební systém a obejít na globální scéně americký dolar.
Pro některé státy tak BRICS podle NYT představuje jakousi „geopolitickou pojišťovnu“ v době, kdy se svět mění. Nejistota okolo výsledku nadcházejících amerických prezidentských voleb k tomu jen přidává.
„Spojené státy dokázaly, že umí svou zahraniční politiku otočit o 180 stupňů v závislosti na tom, kdo ovládá Bílý dům,“ podotkl pro NYT Stewart Patrick z washingtonského think tanku Carnegie Endowment for International Peace.
To ale neznamená, že by Jih nestál o úpravu světového řádu. I jemu často vadí „dvojí standardy“ prosazované Západem v mezinárodní politice. Tato nespokojenost ještě víc než s ruskou invazí na Ukrajinu, kterou vnímá Evropa, vyhřezla v souvislosti s válkou v Pásmu Gazy.
Vážné spory uvnitř spolku:
Rizikem pro státy BRICS je i to, že je spojuje především negativní motivace, přičemž země mezi sebou vedou řadu sporů.
Čína se pře s Indií o pohraniční území, což občas přerůstá v ozbrojené střety, Egypt a Etiopie se neshodnou na podmínkách využívání vody z Nilu, Írán podkopává regionální ambice Saúdské Arábie, která se opírá i o Spojené arabské emiráty… Tak by se dalo pokračovat i se státy, které na členství zatím aspirují.
A to ještě opomíjíme dlouho propírané obavy Ruska, že ho Čína na globální scéně převálcuje a udělá z něj svého vazala.
Západ a Spojené státy tak mají mnoho příležitostí, jak formování jednotného bloku zastavit. Aydintaşbaşová navrhuje využít oživení formátu G20, který stojí na západních základech. Jeho součástí jsou nejen členové BRICS, ale i řada zemí, které se skupinou koketují, jako třeba Turecko.