Středozemní moře dobývají vetřelci z tropů. Škodí původním druhům i lidem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Může to působit až dojmem, že se z vod omývajících oblíbené dovolenkové destinace stává pro člověka nehostinné místo plné životu nebezpečných nástrah.

Nebo jste letos ještě neslyšeli o nějaké jedovaté tropické rybě, která přežívá ve Středozemním moři a ohrožuje plavce?

Zprávy varující například před perutýny, kteří mohou svými ostny způsobit bolestivé zranění, nebo čtverzubci, které když sníte, vás mohou i zabít, se dostávají do éteru i ve vnitrozemských evropských státech každé léto. Letos k tomu přibyly zprávy o tzv. ohnivých červech, kteří se kvůli pokračující klimatické změně začali v hojných množstvích vyskytovat na plážích v Černé Hoře. Turisty (i místní) ohrožují jedem, který může způsobit záněty a kožní problémy.

Jak moc ale takový pohled na invazní druhy odpovídá realitě?

Mořští biologové poskytli na tuto otázku Seznam Zprávám jednu uklidňující a jednu znepokojivou odpověď. Koupajícím se lidem od středomořské fauny a flóry i nadále hrozí minimální riziko. Totéž se však už nedá říct o původních druzích, které vetřelci z jiných moří a oceánů ohrožují naopak významně.

„Ještě před několika lety jsem říkal, že ve Středozemním moři není nic, co by vás mohlo zabít. Teď se to trochu mění. Přesto platí, že ani ti nechvalně známí proslulí nově příchozí (invazní druhy) vás s nejvyšší pravděpodobností nezabijí,“ uvedl pro Seznam Zprávy rakouský mořský biolog Manuel Marinelli, který stojí v čele neziskové výzkumné a ochranářské organizace Projekt Manaia.

„Čtverzubec vás ohrozí, jen pokud ho sníte. Perutýn na člověka nezaútočí, jen se brání. Není samozřejmě dobrý nápad na něj šlápnout, nebo na něj sahat. Když je ale člověk zdravý, bodnutí ho sice bude dost bolet, ale nezabije ho. Pravděpodobnost úmrtí je blízká nule a vody Středozemní moře mají ještě daleko do toho, abychom je mohli označit za nebezpečné,“ přiblížil Marinelli svůj pohled na dva jedovaté druhy invazních ryb.

„Dlouhodobě však tyto druhy mohou způsobit úplnou ztrátu rozmanitosti, která zase může zlikvidovat rybářství a turistiku, což by znamenalo velké problémy pro miliony lidí,“ domnívá se.

Invazní druhy ve Středozemním moři ve fotkách:

A podobně odpověděla i mořská bioložka Valentina Pitaccová z Národního biologického ústavu ve slovinské Lublani (NIB).

Procento nepůvodních druhů, které mohou být nebezpečné pro plavce, je podle ní „velmi malé“. Většinou jde o ryby z Indického nebo Pacifického oceánu, které se do evropských vod dostaly skrze Suezský průplav. „Zatím jich je nejvíc v Levantském moři, ale s rostoucí teplotou jich bude pravděpodobně přibývat i jinde,“ řekla vědkyně Seznam Zprávám.

Právě Suezský průplav je považován za hlavní cestu, kudy se invazní druhy do Středozemního moře dostávají. Kvůli jeho postupným úpravám a rozšířením i stavbě přehrad na Nilu v něm totiž zmizela bariéra v podobě velkých rozdílů v salinitě (slanosti), a ryby tak přes něj dokážou samy proplout z Rudého moře.

Invazní druhy ale do Středozemního moře připlouvají i z Atlantiku (i v něm kvůli klimatické změně přežívá stále víc teplomilných ryb) a v neposlední řadě jsou na místo dopravovány lidmi.

Velký problém v tomto ohledu představuje nabírání a vypouštění tzv. balastní vody. Jde o proces, kdy lodě do prázdných nádrží nabírají mořskou vodu, aby si na otevřeném oceánu udržely stabilitu (například když plují nenaložené). Vodu pak často vypouští zpátky do moře až v cílové destinaci, která může být vzdálená i přes půl světa. Kvůli tomu, že tato praxe často funguje jako taxislužba pro invazní druhy či další ekologicky nebezpečné pasažéry, je vypouštění vody od roku 2017 regulováno Mezinárodní úmluvou o kontrole a řízení lodní zátěžové vody a sedimentů, ale ani to problém zcela neřeší. Živočichové na lodích cestují například i přilepení na trupech lodí.

Dalším zdrojem přímo lidmi způsobených invazí je obchod s akvarijními rybami.

Druhým důležitým aspektem v procesu invazí je klimatická změna.

Celé Středomoří je podle Šesté hodnotící zprávy Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu IPCC při povrchu v průměru o 1,5 °C teplejší ve srovnání s dobou před průmyslovou revolucí. Povrchová teplota vody v moři se od 80. let minulého století v průměru zvyšuje rychlostí asi 0,29 °C až 0,44 °C za dekádu.

V tuto chvíli je nicméně situace ještě horší. Šestá hodnotící zpráva totiž vyšla už v roce 2021, a nezahrnuje tak oteplení z posledních velmi horkých let (loni padl například absolutní rekord v průměrné povrchové teplotě moře, měsíční průměrné teploty lámaly rekordy i v roce 2022). Na zrychlující se tempo oteplování Středozemního moře letos upozornil například izraelskou vládou financovaný výzkum nebo zpráva italské vládní agentury, podle které je Středozemní moře dokonce nejrychleji se oteplujícím mořem na světě.

Už dlouhé roky je každopádně voda dost teplá na to, aby ve Středozemním moři mohly přežívat některé tropické invazní druhy živočichů. Týká se to například i již zmiňovaného perutýna, který původně žil v teplých vodách Indického a Tichého oceánu, a uvádí se, že nemůže přežít ve vodě chladnější než 10 °C. Perutýn přitom dokáže ulovit a sežrat až 20 malých ryb za 30 minut, rychle se množí a kromě člověka ho nic neuloví.

Podobných vetřelců je však mnohem víc.

„Procesu posouvání oblastí rozšíření těchto druhů se říká tropikalizace - se stoupající teplotou vody se některé teplomilné druhy posouvají do severnějších oblastí. V Jadranském moři jsme v souvislosti s tímto jevem v poslední době detekovali invazní druhy jako například druh žebernatky (Mnemiopsis leidyi), organismus připomínající želé, který se do Středozemního moře dostal balastní vodou, nebo modrý krab (Callinectes sapidus), který momentálně dělá starosti rybářům,“ uvedla další příklady Valentina Pitaccová.

Mořský biolog Marinelly dále zmínil i druh lulanky Fistularia commersonii, který se rychle množí a loví původní druh malých ryb. Balastní vodou z Asie se podle něj dostal do Mediteránu také velmi nebezpečný parazit Haplosporidium pinnae, kterému jsou připisovány (zatím ne s úplnou jistotou) masivní úhyny mlžů kyjovek šupinatých. K nebezpečným invazním predátorům dále patří některé druhy králičkovců nebo ploskozubců – a takhle by se dalo pokračovat ještě dlouho.

Kromě zmiňovaných škeblí mají kvůli invazním druhům problém například původní krabi zelení, z některých regionů podle Marinelliho ustupují očnatci a velmi ohrožený je podle něj celý rybářský sektor zaměřený na sardinky.

Invazní modří krabi podle Pitaccové také snižují stavy různých druhů ceněných škeblí.

Uvádí se, že dravých invazních ryb je ve Středozemím moři nejméně 50. Nepůvodních druhů je dohromady asi 900 a zhruba 10 % z nich je invazních (tedy nejen nepůvodních, ale i nějakým způsobem problematických.

Experti nicméně namítají, že tato čísla je třeba brát s rezervou, protože výzkum invazí zatím není moc robustní, což zároveň ztěžuje odhad budoucího vlivu na biodiverzitu.

Podle Pitaccové není pochyb o tom, že invazní druhy mají potenciál biodiverzitu vážně ohrozit, ale výzkumy možných dopadů na původní druhy se zatím soustředí jen na ty ekonomicky či jinak zajímavé a „mnoho“ potenciálně ohrožených místních druhů zůstává velkou neznámou.

Marinelli pak situaci přirovnává ke hře Jenga, při níž se z dřevěných bloků staví věž. „Invazní druhy jsou jako bloky, které přibývají navrch věže a střídají bloky původní. Chvíli to funguje, ale v jistém okamžiku se všechno začne drolit a nakonec se celá věž zřítí.“

Když se už nepodařilo zamezit vstupu invazních druhů, ani zastavit oteplování, které jim umožňuje přežít, nezbývá než je lovit.

To se s částečným úspěchem děje například u perutýna, který se po očištění od jedovatých trnů dá jíst. Jeho populaci na Kypru a zejména v jeho mořských chráněných oblastech se podařilo snížit s pomocí speciálního projektu EU, v jehož rámci perutýna lovili potápěči s harpunami.

Ne všechny invazní druhy ryb ale lidé mohou či chtějí jíst a ne všechny žijí v mělčinách, kde se dají lovit cíleným způsobem.

„Jsou druhy, kterých se dá zbavit jen těžko. U nich je jasné, že už tady zůstanou, ať uděláme cokoliv,“ řekl Marinelli. „Důležité teď je, abychom posílili přirozenou rovnováhu. Jestli chceme umožnit původním druhům prosperovat i přes tlak invazních druhů, potřebujeme něco udělat s negativními dopady rybářství, turismu a znečištění, které stále přetrvávají. Už teď jsme na nebezpečné stezce,“ uzavřel.