Zvolí si Slováci „klon Babiše s Okamurou“? Volební kampaň začíná

Slovensko míří k předčasným volbám. Parlament v úterý večer odhlasoval jejich termín na 30. září. Pro bylo 92 poslanců ze 150, proti 54. 

Koaliční vláda premiéra Eduarda Hegera padla kvůli vyjádření nedůvěry loni v prosinci a dál vládne v demisi. Na kampaň budou mít politické strany osm měsíců.

O tom, jakou kampaň lze očekávat a co předčasné volby znamenají pro slovenskou politiku, mluví v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jakub Filo, zástupce šéfredaktorky deníku SME pro zpravodajství.

„Představte si, že byste naklonovali Andreje Babiše s Tomiem Okamurou. A tenhle nový Babišo-Okamura by vytvořil koalici s Okamurou. Takhle by vypadala naše politická scéna, kdyby Robert Fico vyhrál volby,“ říká Filo o tom, jak by se změnilo směřování Slovenska při případném úspěchu strany Směr.

Rozebíráme mimo jiné i návrat expremiéra Mikuláše Dzurindy, který minulý týden oznámil come back s projektem Modré koalice, a také osud premiéra v demisi Eduarda Hegera. Už týdny se totiž píše o jeho rozkolu s předsedou hnutí OLaNO Igorem Matovičem.

Jaké je Slovensko po pandemii, po téměř roce války na Ukrajině a vládách pod taktovkou Igora Matoviče? Z českého pohledu to vypadá jako neustálý zmatek a teď jako ticho před další politickou bouří.

Slovensko je v první řadě velmi polarizované a může za to i velmi silný vliv hybridní války ze strany Ruska, což velmi umně využívá opozice, ať už jde o fašisty anebo Roberta Fica. Vůbec nám také neprospělo chaotické vládnutí Igora Matoviče, nejdřív jako premiéra, a potom jako ministra financí pod jiným premiérem.

Po vládách Směru očekávalo Slovensko změnu politického stylu, ale to se kvůli jednotlivým aktérům vlády Igora Matoviče, ale pak i dalších, a navíc v kontextu pandemie a potom války na Ukrajině, přetavilo do jednoho velkého chaosu a soustavného zápasu a soustavného politického konfliktu.

Teď to po pádu vlády Eduarda Hegera vypadá na takové bezvládí a šponování termínů, které dala politikům prezidentka Zuzana Čaputová. Vypadá to, že je chtějí využít do poslední minuty.

Prezidentka Čaputová řekla, že do konce ledna musí vzniknout dohoda na předčasných volbách, a zároveň řekla, že by se ty volby měly konat v prvním pololetí roku, jinak že je připravená jmenovat úřednickou vládu.

Z její strany to byl takový nátlakový signál, aby se bývalá koalice rozhýbala. Když dohody o předčasných volbách začaly vznikat, stále častěji se skloňovalo září. Ona tehdy řekla, že pokud je takovýto termín jediný možný, je to pro ni také akceptovatelná dohoda, ale bude v takovém případě velmi pozorně sledovat, jak vláda postupuje. Do úvahy připadá dál i varianta jmenování úřednické vlády.

Politici nakonec na poslední chvíli rozhodovali mezi třemi termíny voleb: květen, červen a září. Na to má vliv skutečně jen matematická kalkulace politických stran, tedy to, jaký termín je vhodnější pro jejich preference, nebo je za tím ještě jediný důvod?

Oblíbeným motivem stran bývalé koalice je, že čím později volby budou, tím je menší pravděpodobnost, že se k moci v předčasných volbách dostane Robert Fico a jeho styl vládnutí společně s extremisty a fašisty.

Na pozadí jsou samozřejmě silné stranické motivy. Středopravicová scéna, tedy spektrum, ze kterého vznikla bývalá vládní koalice, je dnes fragmentované a je na něm hodně malých stran, OLaNO (hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti Igora Matoviče) ztratilo a odštěpují se od něj další skupiny. Ztrácí i strana SaS (Svoboda a solidarita Richarda Sulíka). Všichni tedy počítají s tím, že delší doba do voleb by jim umožnila vytvořit nové projekty nebo se třeba pospojovat či vést určitý typ kampaně.

Na druhou stranu opozice ale i některé strany bývalé koalice říkají, že by se volby měly konat z povahy věci co nejdřív. Máme tu vládu, jíž parlament před Vánoci vyslovil nedůvěru, takže je v zásadě velmi zvláštní ba nedemokratické, aby taková vláda fungovala ještě pomalu dalších 10 nebo 11 měsíců po hlasování. Dřívější termín je tudíž mnohem logičtější a myslím, že i správnější.

Vy to vlastně už zmiňujete. Ale pokud další měsíce povládne vláda v demisi, co to znamená pro její akceschopnost? Podle slovenské ústavy nemá vláda rozhodovat o zásadních věcech a má být pod drobnohledem prezidentky.

Ty omezené pravomoci se velmi zdůrazňují, ale kromě jmenování funkcí přesahujících funkční období může řídit takový ten běžný provoz. Je ale správně, aby takhle vládla měsíce? V minulosti se volby v takovýchto situacích konaly mnohem dřív, maximálně po čtyřech, pěti měsících.

Druhá věc je dlouhá předvolební kampaň, což je pro zdraví veřejných financí nebo legislativy bude velmi divoké. I proto by bylo správné nejdřívější volby a nová vláda.

Jaká témata podle vás můžou dominovat předvolební kampani? Máme teď čerstvou zkušenost z kampaně před druhým kolem českých prezidentských voleb, do které jeden z kandidátů zavlekl strach ze zapojení do války, byly tu dezinformace, negativní kampaň. Čeká Slovensko něco podobného?

Teď se s trochou nadsázky obávám, abychom si po naší kampani před volbami neříkali, že vaše kampaň před druhým kolem byla férová a čistá. Toho se trochu obávám, protože Robert Fico jede na vlně konspirací, hoaxů, způsob emocionálního vydírání, který používá Igor Matovič a do toho směs fašistů a populistů. Čekají nás velmi těžké a náročné měsíce.

Emočně bude tématem určitě Ukrajina a pomoc Ukrajině. Budou se určitě objevovat babišovská hesla jako „nechceme válku, chceme mír“. A pokud se objeví další migrační vlna, tak i ta – tak jak to bylo například loni na podzim. Tématem může být i energetická krize a ekonomika.

U nás je ještě další problém, které má Česko dávno vyřešený, a tím jsou kulturní otázky, ve kterých je na Slovensku velmi silná polarizace mezi konzervativnějším spektrem a tím prodemokratičtějším, proliberálnějším.

Jde například o partnerství LGBT+ lidí nebo otázky potratové politiky, které jsou velmi polarizující a vyvolávají nenávist, se kterou politici aktivně pracují. V tomhle případě se stírá dělení východ a západ a prohlubuje se spíš demokratická a protidemokratická polarizace, a při zahrnutí těchto kulturních otázek se z toho stává ještě větší mišmaš. Strany, které jsou relativně demokratické, dokážou být v tomto velmi protiliberální. Bude to ještě velká mela.

Ta kampaň už vlastně začala. Minulý týden zahájil svůj pokus o politický návrat expremiér Mikuláš Dzurinda s nově ohlášenou Modrou koalicí. Je to comeback SDKÚ? Má vůbec Dzurinda nějakou šanci?

Po 11 letech, kdy SDKÚ už není u moci, a 17 letech, kdy Dzurinda už není premiérem, je ta situace na Slovensku dost jiná. Dzurinda chce oslovit středopravé voliče, kteří jsou prodemokratičtí a proevropští a kteří nejsou úplně vyhranění na tom liberálně-konzervativním spektru.

On se tváří, že chce spojovat vícero malých stran, zároveň se ale ukazuje, že je ten projekt výrazně o jeho osobě. Může se stát, že se do parlamentu se šesti, sedmi procenty dostane, ale jestli se mu nepodaří pospojovat i s většími stranami jako je KDH nebo SaS a spektrum zůstane atomizované, vícero stran se do parlamentu nedostane kvůli tomu, že jim právě Dzurinda odčerpá preference.

Pro Dzurindu je výhodnější, aby se konaly volby později, aby měl čas na spojování a aby se v průzkumech ukázaly pohyby vyvolané novými projekty. Teď je předčasné mluvit o tom, jak jeho potenciál zafunguje, protože potřebuje zdůraznit osobnosti a dál spojovat. Momentálně pracuje s jednou stranou a další tři naťukává.

Co bude dál s premiérem v demisi Eduardem Hegerem? Spekuluje se o tom, že se hnutí OLaNO rozpadne, a že Heger odejde. Je jeho politický osud už zpečetěný, nebo se o něm dá mluvit ještě jako o stoupající hvězdě?

Určitě bych o něm nemluvil jako o stoupající hvězdě, v tom bych byl velmi opatrný. Heger chce samozřejmě zůstat v politice a dnes hledá svůj prostor. První možností je, že vytvoří samostatný projekt, ale na to potřebuje čas, prostředky a další tváře.

Druhou možností je spojit se s Mikulášem Dzurindou, což by dávalo smysl, ale je to zároveň problematické. Dzurinda se totiž potřebuje vymezovat vůči Ficovi a zároveň i vůči dosavadnímu stylu vládnutí.

Třetí možností je Hegerův pokus o palácový převrat v OLaNO, což by bylo velmi náročné. Všechny možnosti záleží na tom, kolik bude mít času.

Pokud vznikne nový Hegerův projekt, bude tu Dzurindův projekt, SaS, KDH a stále tu ještě bude OLaNO, tak tu máme pět stran, které v zásadě oslovují dost podobné publikum. Nakonec se může stát, že žádná z těch stran nedostane dostatečně silný mandát, případně se do parlamentu dostanou dvě, tři nebo všechny, ale budou tak slabé, že nebudou moci rozdávat karty.

Vím, že je teď podle průzkumů variant vývoje samozřejmě víc, ale co by pro Slovensko znamenalo, kdyby se na slovenské vládě podílel Robert Fico? Jak moc by to otočilo kormidlem zahraniční politiky?

Představte si, že byste naklonovali Andreje Babiše s Tomiem Okamurou. A tenhle nový Babišo-Okamura by vytvořil koalici s Okamurou. Takhle by vypadala naše politická scéna, kdyby u nás Robert Fico vyhrál volby nebo se účastnil budoucí vlády.

Robert Fico se po svém pádu po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové úplně vzdal nějakých demokratických hodnot. Začal hrát na konspirační a lživou strunu a vzor vidí ve Viktoru Orbánovi a v autoritářském stylu vládnutí.

Ficův Směr je teď druhá nejsilnější strana, kterou by teď volilo 15 procent voličů. Má i relativně blízkého partnera, se kterým se sbližuje, tedy post fašisty ze strany Republika. To jsou bývalí kotlebovci, kteří jen vyměnili uniformy za obleky.

Pokud bude tenhle tábor sestavovat vládu, tak skutečně hrozí, že s nimi někdo bude „kolaborovat“. Navíc se těsně pod hranicí zvolitelnosti pohybuje Ficův bývalý koaliční partner Andrej Danko s jeho Slovenskou národní stranou, se kterou se Fico před volbami klidně může spojit a tím pádem by měl našlápnuto k vítězství a rozdával by karty při sestavování vlády. Fico dnešní politiku vnímá jako velkou křivdu, takže si nenechá ujít příležitost Slovensko orbanizovat. Vše bude záležet, které a kolik stran se nakonec dostane do parlamentu. Zatím to vypadá, že by volby vyhrál Hlas Petra Pellegriniho a existují indicie, že pokud bude mít Hlas možnost nejíst s Ficem, tak ji využije.

To už od Petra Pellegriniho zaznělo oficiálně? Nebo jsou to kuloární informace? Pellegrini to nikdy nebude moci říct úplně oficiálně, protože zhruba polovina jeho deklarovaných voličů jsou bývalí voliči Směru, a kdyby se Pellegrini otevřeně postavil Ficovi a byl by otevřeně prozápadní, tak by je ztratil, Pellegrini musí lavírovat a nedá se očekávat, že by se před volbami proti někomu vymezoval. My ho proto budeme vnímat jako velmi nejasného a rozpačitého lídra, který se to bude snažit hrát na všechny strany a bude doufat, že ho Fico nakonec nepřeskočí.

Příští rok na jaře Slovensko čekají prezidentské volby. Už se ví, jestli v nich bude Zuzana Čaputová svůj mandát obhajovat?

V rozhovoru na začátku roku jsem se jí na to ptal, ale ona zopakovala, že svoje rozhodnutí oznámí na jaře. Všichni očekáváme, že do toho druhého období půjde. Navzdory tomu, že její popularita klesá, tak je stále nejpopulárnější politička. Umím si lidsky představit, že opakovat si mandát v takovémto marasmu bude chtít hodně odhodlání a odvahy Server Politico Čaputovou zmiňuje jako jednu z adeptek na pozici generální tajemnice NATO. Na tom něco je, nebo je ta zpráva úplně mimo?

Tohle se u nás neřeší a mě dokonce ta informace překvapuje, protože jsem to nezaregistroval. Nemyslím si, že je to dnes reálné. Ona určitě dokončí svůj současný mandát.