Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Výměna ředitelů čelných kulturních institucí, ostrá rétorika vůči opozici a odpůrcům, rozpuštění prokuratury stíhající korupci, avízo zúčtování s liberalismem, rozprášení elitní policejní jednotky NAKA, stíhání vyšetřovatelů, přeměna veřejnoprávních institucí, tlak na nevládní organizace, konec odborných analytických útvarů na ministerstvech, osvobození prokurátora blízkého Směru…
Ve výčtu kroků slovenské vlády z posledních týdnů by se dalo pokračovat. Koalice Směru, Hlasu a Slovenské národní strany (SNS) totiž v létě „šlápla na plyn“.
„Na jedné straně koalice mluví o tom svém falešném míru, na druhé ale zadupává demokratická pravidla a instituce pod zem a na vlně nenávisti hecuje příznivce proti druhé půlce společnosti,“ říká k současnému dění v rozhovoru pro Seznam Zprávy zástupce šéfredaktorky deníku Sme Jakub Filo.
Vypadá to, že „okurková sezona“ na Slovensku skončila. Co se za poslední dva týdny všechno stalo? V Česku rezonuje výměna ředitelů kulturních institucí a propuštění trestaného prokurátora, ale děje se toho hodně i kolem justice a policie. Tak kde začít?
Těžko se to komentuje nějak souhrnně, protože se děje víc věcí ve vícero rezortech. Vytváří to celkový dojem, jako by si vláda řekla, že využije období letních dovolených k dalšímu kroku vůči nepohodlným institucím, policistům, soudcům a představitelům kulturní a umělecké obce.
V komentáři jsem to nazval „šokem a hrůzou“, protože vláda opět zatlačila na vícero frontách. Neříkám, že je to koordinované, ale kdyby to tak někdo zamýšlel, vypadá to stejně.
Dění ve Slovenském národním divadle a Slovenské národní galerii samozřejmě ve společnosti velmi silně rezonují. Odvolaný ředitel divadla Matej Drlička a odvolaná ředitelka galerie Alexandra Kusá jsou výrazné postavy kultury.
Trochu mimo hledáček zůstalo dění v policii a justici, kde vláda podnikla další ofenzivní tah vůči vyšetřovatelům a státním zástupcům, kteří se v posledních letech zabývali vyšetřováním korupce představitelů strany Směr a jim blízkých.
Dění v SND a SNG
Den po řediteli národního divadla odvolala slovenská ministryně kultury Martina Šimkovičová i ředitelku národní galerie. Čeká se, co bude s národním muzeem. Do rady veřejnoprávních médií politička jmenovala konspirátora.
Máte na mysli zrušení elitní policejní Národní kriminální agentury (NAKA) a stíhání vyšetřovatelů?
Reorganizace policie probíhá už nějakou dobu, ale teď vyšlo najevo, že se celá NAKA rozpustí a klíčové odbory se rozdělí napříč Slovenskem. To samozřejmě ještě automaticky nemusí znamenat, že jde o nesystémový krok, ale oni tu reorganizaci využívají k tomu, aby se zbavili nepohodlných lidí.
Druhá linka je to, že minulý týden vznesli obvinění vůči trojici policistů a jednomu prokurátorovi, kteří skutečně vyšetřovali nejvýraznější kauzy strany Směr. Řešili případ Očistec, ve kterém jde o to, že Směr měl organizovanou skupinu kriminálně ovládající stát.
Do toho přišlo přerušení výkonu trestu Dušana Kováčika. Kdo vlastně Kováčik je, a proč Směru tolik záleží na jeho osvobození?
Je to bývalý speciální prokurátor z doby Směru. Měl tehdy přezdívku „Dušan 61:0“. To vzniklo tak, že se mu na stůl dostalo 61 různých případů a obžalob, a on z nich k soudu nepodal ani jediný. V zásadě to byl právě on, kdo měl kontrolu nad tím, aby politicky exponované kauzy nekončily u soudu.
Na známých odposleších z lovecké chaty z roku 2021 Robert Fico explicitně říká, že Dušan to musí zvládnout, a zároveň je důležité, aby nezačal mluvit.
Teď mu ministr spravedlnosti přerušil výkon trestu až do doby, kdy nejvyšší soud vyřeší mimořádný opravný prostředek v jeho případě. Na jednu stranu je oprávněná otázka, proč by někdo v takovém případě měl být v tom čase za mřížemi?
Na druhou stranu v kontextu toho, co se děje a toho, kdo je Dušan Kováčik, se nedá ubránit pocitu, že jde o účelovou věc. Navíc teď Kováčik není na svobodě nijak kontrolovaný a mohl by teoreticky uprchnout.
Pokud se přesuneme na kulturní scénu, měl jsem za to, že Slovenské národní divadlo (SND) i Slovenská národní galerie (SNG) jsou respektované instituce, které fungují dobře. Galerie se dočkala rozsáhlé rekonstrukce. Co pro ně bude znamenat změna vedení? Dosadí si ministryně Martina Šimkovičová lidi podle svého gusta?
SND a SNG jsou vlajkové instituce, ale koukněme se i na menší instituce. Za ředitelku Mezinárodního domu umění pro děti Bibiana si ministryně Šimkovičová dosadila kamarádku z obce, kde bydlí. Šimkovičová bydlí v Rakousku, za slovenskými hranicemi.
Nová ředitelka Petra Flach tu instituci postupně rozkládá. Minulý týden se měla v Bibianě konat přednáška popírače pandemie a šiřitele hoaxů Igora Bukovského. Pro děti. To jen pro ilustraci.
Dnes je těžké říct, co odvolání ředitelů bude znamenat pro národní divadlo a galerii. Organizuje se občanský odpor, odpor na úrovni odborů a zároveň se zaměstnanci postavili za odvolané ředitele.
Šimkovičová k odvolání ředitelů
Ministryně kultury Martina Šimkovičová, nominantka SNS, ve čtvrtek označila odvolávání ředitelů státních institucí za běžnou praxi po příchodu nové vlády.
Všechno je podle ní v souladu se zákonem. Odvolaní generální ředitelé SND a SNG prý manažersky pochybili a poškodili majetkové zájmy Slovenska. „Druhá strana“ podle ní nemá nic než invektivy a nadávky.
Slovenská ministryně kultury Martina Šimkovičová.
Ministryně zároveň oznámila, že si bude kvůli „štvavé politice a kampani“ hledat nové bydliště na Slovensku. Dosud bydlela u hranic v rakouském Kittsee.
Redakce Seznam Zpráv požádala ministryni Šimkovičovou o rozhovor, ale tiskové oddělení rezortu na prosbu nereagovalo.
Tohle je politika pomsty, a to nejen na úrovni ministerstva kultury. Vláda se aktivně mstí a aktivně vyhrožuje a zastrašuje své odpůrce. Vidíme to u policie, v justici, v kultuře, v nevládním sektoru.
Na ministerstvech teď probíhá rozpouštění odborných analytických útvarů, které tam vznikly v posledních deseti letech a připravovaly podklady pro dobrá, odborná rozhodnutí. Minulý týden takový útvar skončil na ministerstvu spravedlnosti.
Na ministerstvu kultury se zhmotňuje ten zlý a arogantní úmysl, ale je to špička ledovce, a to dění je napříč rezorty podobné. Někde to probíhá kultivovaněji a mírněji, ale nemám iluze o tom, že se to neděje obecně.
Vládní koalice tedy šlápla v létě na plyn. Co to říká o kondici premiéra Roberta Fica? Je jeho zotavení po atentátu impulzem pro celý jeho tábor? Četl jsem si jeho vyjádření ohledně Dušana Kováčika, a tam o exministryni spravedlnosti a opoziční poslankyni Márii Kolíkové píše jako o „právnické příšeře“.
Robert Fico je teď absolutně na koni. Jako by po svém návratu zadupal hlasy, které v koalici mluvily o uklidnění. Reprezentoval je ministr obrany Robert Kaliňák. Fico ale jako by řekl: žádné takové, tady se prostě bude vládnout a jde se pro pomstu. Cítí se opravdu nahněvaný kvůli tomu, co se mu stalo.
Poté, co se vrátil, ohlásil změny v ústavě, které se mají v jeho vnímání týkat „zastavení progresivismu a liberalismu“. Aktivně vystupuje proti oponentům a občanské společnosti, verbálně útočil na bratislavský Duhový pride.
Jak se na reformy dívá Směr?
Nedošel ve své politice k žádné reflexi, ale právě naopak. Vyvstává z toho otázka, kde je ten „end game“, kde je vyústění toho celého. Na jedné straně koalice mluví o tom svém falešném míru, na druhé ale zadupává demokratická pravidla a instituce pod zem a na vlně nenávisti hecuje příznivce proti druhé půlce společnosti.
A kde tohle skončí? I kdybychom uměli odpovědět na tuhle otázku, tak co je na tom konci? Protože jsme ve stavu, že pokud se vládní garnitura nezastaví, jsou výhledy do budoucna velmi nebezpečné.
Kde je v tomhle všem prezident Peter Pellegrini? K domácí politice se téměř nevyjadřuje.
Nevím, kde je. Proč bychom od něj měli mít jakákoli očekávání? Peter Pellegrini vyhrál volby porušením zákona, protože zjevně netransparentně utratil na kampaň více peněz, než dovoloval zákon. Vyhrál volby díky lhaní a nenávisti. Proč bychom měli očekávat, že bude protiváhou, byť symbolickou?
On si zjevně užívá svou funkci, o tu mu šlo, užívá si i netransparentní majetky svých kolegů, létá soukromým letadlem a bydlí v soukromé vile svého bývalého stranického kolegy. K situaci se nevyjadřuje a kryje záda Robertu Ficovi. Všechna očekávání od něho se změnila s tím, když loni v říjnu vstoupil do koalice s Robertem Ficem.
Ve vašem komentáři jsem četl, že vláda už avizovala, že na podzim prosadí „lex atentát dvě“, což by mohlo vést k dalším omezením práv na svobodu projevu. Co se od toho dá očekávat? Další přitvrzení?
Ano. Tahle vláda už nemá absolutně žádné zábrany. My opravdu směrujeme v podstatě k rozkladu demokratických institucí. V duchu potěmkinovské vesnice budou chtít zachovat zdání demokracie, ale zákonným způsobem ji budou rozkládat.
Ať už to bude zákon lex atentát dvě nebo zákon o nevládních organizacích, který je v parlamentu. Otevřeně mluví i o dalších krocích vůči médiím. Takže pokračujeme, vláda to chce dotáhnout až do konce – jen neříká, co ten konec je. Dění posledních dvou týdnů je takovým letním připomenutím.
