Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Se změnou rétoriky a avízem přísnějších opatření přišly strany vládní „semaforové koalice“ na konci léta. Už tehdy německý kabinet rozšířil kontroly na státních hranicích.
Šlo o reakci na teroristický útok v západoněmeckém Solingenu. Neúspěšný žadatel o azyl ze Sýrie tam na konci srpna na městských slavnostech zavraždil tři lidi a osm dalších zranil.
Útok v Solingenu
K útoku v Solingenu došlo v kontextu kampaně před zemskými volbami v Sasku, Durynsku a Braniborsku na východě země. Ve všech bodovala AfD a také konzervativní levicová Aliance Sahry Wagenknechtové (BSW), která má k AfD v otázce migrace blízko.
Naopak strany berlínské vládní koalice, tedy sociální demokraté z SPD, Zelení a liberálové z FDP propadly. Výjimkou byla výhra SPD v Braniborsku, kde zafungovala tvář tamního populárního zemského premiéra Dietmara Woidkeho.
Německá debata se ale poohlíží i po blízkém zahraničí. Zájem totiž vzbudilo nedávné avízo polského premiéra Donalda Tuska o dočasném a územně omezeném přerušení práva na azyl.
Počítá s tím nedávno schválená vládní migrační a bezpečnostní strategie. Zda a jak nakonec změny v azylovém právu v Polsku projdou, není zatím jasné. Krok každopádně posvětili unijní partneři a také předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Polsko však zavazuje řada mezinárodních smluv a právo na azyl je zakotvené i v tamní ústavě. Přesto Tuskův azylový obrat k restriktivní politice zaujal například německý deník Bild, a list se ptá, proč není taková politika možná i v Německu.
V průzkumu, který si Bild zadal u agentury INSA, je pro dočasné pozastavení práva na azyl 59 procent lidí. Proti je 26 procent.
K „polskému kroku“ vyzval vládu například předseda poslanecké frakce opozičních bavorských křesťanských demokratů (CSU) Alexander Dobrindt. „Polsko, Holandsko, Dánsko a Francie v současné době výrazně zpřísňují svou azylovou politiku, protože nelegální migrace se využívá jako zbraň v hybridní válce. Německo se musí přidat,“ citoval ho list.
Krok polského premiéra ocenila také opoziční protiimigrační populistická Alternativa pro Německo (AfD).
O polském kroku podrobně:
„Poláci si jednoduše uchovali zdravý instinkt pro národní sebeobranu. (…) Vítr se ale obrací i v mnoha dalších evropských státech, zatímco Německo je jako kůl v plotě. Pokud brzy nezačneme jednat, stane se z Německa hlavní cíl migrační vlny – protože nikdo kromě nás už nebude ochoten přijímat uprchlíky,“ napsala AfD.
Rozdrobený bezpečnostní balíček
K zastavení přijímání uprchlíků vyzval už na konci srpna lídr sesterské CDU Friedrich Merz. Spolkový kancléř Olaf Scholz takový požadavek odmítl. „Individuální právo na azyl zůstává nedotčeno,“ prohlásil tehdy v reakci politik sociálnědemokratické SPD.
Od té doby Scholzova vláda prosadila v parlamentu zmíněný bezpečnostní balíček. Sám kancléř si přitom musel v poslaneckém klubu dupnout, protože se řadě straníků opatření nelíbí.
Tisíce členů SPD podle magazínu Spiegel podepsaly dopis, který popisuje azylovou politiku Scholze a spolkové ministryně vnitra Nancy Faeserové jako nedůstojnou.
Co je v bezpečnostním balíčku?
Jde o dva zákony. Parlamentem už prošel „zákon na zlepšení vnitřní bezpečnosti a azylového systému“. Druhý zákon „ke zlepšení boje proti terorismu“ sice prošel Spolkovým sněmem, ale narazil ve Spolkové radě, kde zasedají zástupci zemských sněmů jednotlivých spolkových zemí.
Co prošlo?
- Žadatelé o azyl, jejichž žádost správně podle dublinských dohod spadá do země, do které přišli v EU jako do první, přijdou v Německu o podporu státu. Podmínkou je, že se mohou z Německa dostat do vstupní země.
- Migranty, kteří spáchali trestný čin, bude v Německu možné snadněji zbavit poskytnuté mezinárodní ochrany. Jde o trestné činy motivované antisemitismem, rasismem, xenofobií, genderovou nenávistí nebo nenávistí vůči sexuální orientaci či jinými projevy pohrdání lidskou důstojností.
- Zpřísňují se i pravidla držení zbraní. Na veřejných slavnostech a sportovních akcích se zakazuje nošení zbraní, včetně nožů. Výjimku dostaly některé profesní skupiny.
Kancléř se také vydal řešit migraci do Turecka. Turci jsou hned po Syřanech a Afgháncích třetí nejčastější žadatelé o azyl.
Větší část z těch, co se žádostí neuspějí, patří ke kurdské menšině, říká politoložka Hürcan Asli Aksoyová. „Mluví se o azylové dohodě mezi Berlínem a Ankarou, která by mohla znamenat deportaci až 500 žadatelů o azyl každý týden,“ citoval ji server Deutsche Welle.
Dohodu však zatím nikdo oficiálně nepotvrdil. Nicméně dosud nebylo ze strany Turecka oficiálně potvrzeno, že by k takové dohodě došlo.
Budou další deportace
Spolková ministryně vnitra Nancy Faeserová z SPD v polovině října oznámila, že budou pokračovat další deportace do Afghánistánu. „Právě pracujeme na vytváření dalších seznamů těžkých zločinců a bezpečnostních rizik ve spolupráci se spolkovými zeměmi,“ řekla pro ARD.
Pracuje se také na deportacích do Sýrie. Ministerstvo je kvůli tomu v kontaktu s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a zjišťuje, jaká je současná situace v Sýrii a které oblasti jsou vhodné pro návrat migrantů.
Právě vracení odmítnutých žadatelů o azyl z Německa do země jejich původu se ukazuje (nejen) pro Německo jako vleklý problém.
Týká se to i případu osmadvacetiletého Lybijce, který v Německu zažádal o azyl v roce 2022. Loni v září úřady žádost zamítly, ale k deportaci nedošlo a muž v zemi zůstal. Teď v říjnu byl zadržen kvůli údajnému plánu na útok na izraelské velvyslanectví v Berlíně.
Policie muže spojuje s teroristickou organizací Islámský stát.
V případě Libye návraty migrantů váznou. Pokud neodjede z Německa dotyčný z vlastní vůle, deportace státem je obtížná – úřady totiž nemají na libyjské straně s kým komunikovat. Tamní struktury státu podle ARD „fungují jen částečně“.
Mimochodem, v průměru v Německu trvá úřední a soudní posouzení žádosti o azyl 18,7 měsíce, což je o téměř dva měsíce delší doba než před rokem. Loni si přitom kancléř Scholz dal s předsedy vlád spolkových zemí za cíl termín tří měsíců.
Některé spolkové země však řeší ještě případy z migrační vlny v letech 2015 a 2016 a stěžují si na nedostatek soudců.
Německou debatu o bezpečnosti rozproudil po srpnovém útoku v Solingenu ještě i další incident. Na začátku září totiž došlo u izraelského generálního konzulátu v Mnichově k přestřelce mezi osmnáctiletým Rakušanem a policií. Vyšetřovatelé předpokládají, že se zabitý střelec pokoušel o teroristický útok.
Co z bezpečnostního balíčku narazilo?
V Bundesratu, tedy v už zmíněné Spolkové radě, narazilo rozšíření pravomocí bezpečnostních složek. O zastavení legislativního procesu se „postarali“ zástupci opoziční Křesťanskodemokratické unie (CDU).
- V návrhu jde o pravomoc umožnit v určitých případech porovnávat biometrické údaje, jako jsou obličeje a hlasy, které by bezpečnostní orgány našly na internetu.
- Mělo by jít například o použití automatizovaných nástrojů k vyhledání člověka podle jeho fotografií nebo hlasových záznamů. Takový postup by však byl možný jen po schválení soudem. V akutních případech by mohl povolení na tři dny vydat prezident Spolkového kriminálního úřadu (BKA) nebo jeho zástupce.
Co teď se zákony?
Zákon o změnách v azylovém systému už čeká na podpis prezidenta. O protiteroristickém zákonu bude zřejmě jednat zprostředkovací výbor. Jde o orgán parlamentu, který řeší neshody mezi sněmem a radou na základě mediace a kompromisu.
Například opoziční Křesťanskodemokratická unie (CDU) už oznámila, že bude požadovat ještě širší pravomoci bezpečnostních složek.
Premiér Severního Porýní-Vestfálska Hendrik Wüst z CDU uvedl, že Německo potřebuje „odpovídající ukládání provozních dat ze strany poskytovatelů telekomunikačních služeb“.
„Musíme dát našim bezpečnostním orgánům nástroje, které potřebují k vypátrání teroristů a dalších zločinců na internetu a v sociálních médiích,“ citoval ho Bild.
