Článek
Slovenskem stále rezonuje nedávný atentát na premiéra a předsedu vládního Směru Roberta Fica ve středoslovenské Handlové.
71letý Juraj C. na něj zaútočil ve chvíli, kdy se politik vydal po konci výjezdního zasedání pozdravit své příznivce. Opakované výstřely padly z legálně držené samonabíjecí pistole české výroby ČZ 75b s náboji ráže devět milimetrů Luger.
V pětimilionové zemi nejde v posledních letech o první případ útoku střelnou zbraní (viz infobox níže). Média pak v uplynulých měsících informovala, že přibývá zbraní i lidí, kteří o ně žádají.
Spíše než samotné střelné zbraně představuje problém současná nálada ve společnosti, tvrdí Ľudovít Miklánek z občanského sdružení Legie Telum, které sdružuje vlastníky střelných zbraní.
„Míra frustrace se ve společnosti zvyšuje, existuje tu pnutí, ale není to dáno špatnou kontrolou zbraní, protože na Slovensku není lehké se k nim dostat,“ říká pro Seznam Zprávy přední slovenský odborník na zbraně.
Burcování emocí
Podobného názoru je sociolog Dominik Želinský ze Slovenské akademie věd. „Nezaznamenal jsem, že by střelné zbraně na Slovensku tvořily nějaké výrazné společenské téma jako například v USA. Slovenská společnost dlouhé zkušenosti se zbraněmi nemá,“ reaguje na dotaz.
Připouští také, že ve společnosti roste míra frustrace především vůči politikům. „Eskalace emocí začala za vlády Igora Matoviče a potom Eduarda Hegera a do toho se ještě přidala válka na Ukrajině… To přineslo velkou radikalizaci, protestní hnutí a různé pocity nespravedlnosti, kdy stát vstupoval do osobního prostoru jednotlivců velmi nestandardně,“ vysvětluje.
„Eskalovala to dále také nezkušená a nekompetentní vláda, kterou vedl charismatický Igor Matovič. Jeho modus operandi byl především burcovat emoce a eskalovat společenskou situaci,“ podotýká.
Případy střelby na Slovensku
Jedním z nejtragičtějších případů posledních let, kdy střelec ukončil život obětí střelnou zbraní, byla vražda dvou mladých mužů v LGBTQ+ podniku Tepláreň v Bratislavě. Vrah, kterého motivovala nenávist, v tomto případě legálně zbraň nevlastnil, ale ukradl ji otci.
Opomenout nelze ani nájemnou vraždu novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové v roce 2018. Případ vedl až k odstoupení tehdejšího premiéra Roberta Fica.
Z dat slovenského ministerstva vnitra vyplývá, že mezi roky 2022 a 2023 zbraní v zemi významně přibylo – předloni jich bylo zaevidováno 407 315, loni pak o 35 tisíc více.
Podle Miklánka to není tím, že by Slováci více zbrojili. „Přišel větší skok, protože se změnila kategorizace zbraní, když jsme implementovali evropskou směrnici,“ vysvětluje.
„Bylo potřeba mít zbrojní průkaz i na zbraně, které dříve byly bez zbrojního průkazu. Takže všichni tito lidé – především z klubů vojenské historie – si museli nechat udělat průkazy a zbraně, které byly v kategorii D, přešly do kategorie A, B nebo C podle toho, kde byly původně. Tam je ten statistický nárůst… Nedošlo k tomu, že by přibyly zbraně, ale změnily se kategorie,“ dodává s tím, že přírůstek zbraní se konstantně pohybuje zhruba kolem tří procent.
Fakta
- Držení zbraní a střeliva se za posledních třicet let změnilo několikrát, uvádí slovenský deník Pravda. K nejzásadnější změně došlo v únoru 2022, kdy byla implementovaná směrnice Evropského parlamentu a nařízení Evropské komise. Začala platit až o rok později.
- Dotkla se především žadatelů a těch, co vlastnili expanzní pistole (plynové, revolvery) nebo flobertky. I na ně začala platit povinnost zbrojního průkazu nebo povolení na nákup od policie a následné zaevidování.
- Vyhláška také upravila, jaké doklady u sebe musí držitelé zbraně mít.
Data ministerstva vnitra dále ukazují, že přibyly i tři tisíce držitelů zbrojního průkazu. Celkem jich je v zemi přes 154 tisíc.
Podle Miklánka nejde o zásadní nárůst. „Dokonce ani faktory jako covid-19, případně začátek války na Ukrajině, kdy začal být vyšší zájem o zbraně a více lidí mělo zájem o přípravu na zbrojní průkaz, se nakonec neprojevily ve statistikách reálně udělaných zbrojních průkazů nebo nakoupených zbraní.“
Zdůrazňuje, že získat na Slovensku povolení k držení zbraně není jednoduché. „Zákony jsou porovnatelné s těmi platnými v Česku. Vychází totiž z jednoho původního a jsou si podobné. Ať už jde o kategorizaci nebo podobu zbrojního pasu,“ popisuje dále.
Jeden zásadní rozdíl ale vypichuje: zatímco Češi nemusejí pro držení zbrojního pasu absolvovat psychotesty, Slováci ano. „Psychotesty ale není možné kontrolovat psychický stav obyvatelstva a konkrétních obyvatel. Ten se může změnit během chvíle.“
A znovu zdůrazňuje atmosféru ve společnosti. „Dneska jdete na fórum o jezevčících a někdo vám tam hrubě vyhrožuje. Lidé si zkrátka zvykli, že je to běžné,“ přibližuje současnou situaci v zemi. Má za to, že vyhrocenému stavu nahrává konflikt za hranicemi i to, že je běžné „vidět zabíjení v přímém přenosu a ještě je to na některých facebookových kanálech interpretováno jako zpravodajství“.
Sociolog Želinský přibližuje další faktory. „Čím dále větší část společnosti začíná mít pocit, že v některých otázkách musí zaujmout tu nebo onu pozici na dvou stranách politického spektra. Ubývá těch uprostřed. Lidé mají pocit, že musí zaujmout jasné stanovisko k určitým společenským tématům a to je recept na to, aby vznikl konflikt a větší prostor pro různý typ hádek. Ať už se to týká otázky migrace, očkování nebo války na Ukrajině. Tam také vzniká prostor pro interpersonální konflikty,“ přibližuje pro kontext.
„Jednotlivé excesy se budou dít vždy a všude. Dokonce i v zemích, kde jsou zbraně zakázané. Problémem je, že si lidé zvykli, že je běžné si hrubě vyhrožovat. Zásadním způsobem se to neřeší a bohužel i politická reprezentace zemí se tímto způsobem chová,“ uzavírá Miklánek.
Situace slovenských médií
Slovenští novináři se po atentátu na premiéra Fica a ostrých výrocích některých vládních politiků obávají o svou bezpečnost. „Ale v práci nás to nezastaví,“ říkají v odpovědích pro Seznam Zprávy.
