Zastavte to, dokud můžete. Vzkaz Čechům z napadeného podniku v Bratislavě

/Od zvláštního zpravodaje na Slovensku/

Před devíti dny na jeho podnik zaútočil terorista. Jeho motivem byla nenávist k LGBT+ lidem a před barem v centru Bratislavy kvůli ní zastřelil Juraje Vankuliče a Matúše Horvátha a zranil jednu ženu. Zdánlivý pocit bezpečí, který k baru Tepláreň patřil, se rozplynul.

„Pokud si všichni myslí, že teď znovu otevřeme a všechno se vyřeší a na Slovensku najednou budou akceptovaní LGBT+ lidé, protože je v Bratislavě otevřený jeden bar, tak jsou ve velkém omylu,“ říká Roman Samotný v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jak se cítíte?

Teď už unaveně, je toho všeho hodně. Včera to bylo poprvé, co jsem se po tom týdnu probral a řekl jsem si: „Proboha, co se to děje?“ Je toho hodně. Je to záplava emocí různého typu.

Takže jste to ještě neměl čas začít vstřebávat?

Snažím se teď každý den vystoupit z té události a dopřát si skutečně čas a prostor, abych řešil vlastní city a co se děje ve mně. Zároveň je ten tlak ze všech stran poměrně velký. Vidím také, že je teď důležité nemlčet, aby se to nezametlo pod koberec, o což se aktivně snaží velká část politiků. I ve jménu Matúše a Juraje chci udělat všechno pro to, aby nebyla jejich smrt zapomenutá.

Co by o nich mělo zaznít? O teroristovi a jeho manifestu se toho ví už dost…

Oba byli mladí, svobodní lidi, kteří si autenticky žili to, kým jsou a navzdory nastavení společnosti se toho nebáli. Na Jurajovi bylo velmi obdivuhodné, jak se oblékal a že byl i v bratislavských ulicích absolutně svobodný ve svých projevech. Oba si žili svůj svobodný svět navzdory okolnostem. Trochu se v těch všech zprávách ztrácí, že se Juraj identifikoval jako nebinární osoba.

Jak je na tom zraněná Radka, kamarádka Juraje a Matúše?

Jsem s ní v kontaktu. Ve středu prodělala ještě jednu operaci, protože jeden průstřel byl přes stehno. Komunikuje a má mnoho síly a odhodlání, ale zároveň musí čelit situaci, která je velmi těžká, protože byla přímo u toho útoku.

A ona tam byla jako zákaznice a kamarádka Juraje?

Původně se šířila informace, že byla barmanka, ale to není správná informace. Matúš je náš barman a zaměstnanec a Juraj s Radkou naši stálí zákazníci.

Jak se Radce podařilo zachránit?

Znám ty okolnosti, protože jsem musel s policií řešit kamerový záznam, takže jsem viděl průběh útoku. On střílel primárně na kluky a ona stála jakoby za nimi, což jí asi zachránilo život, protože ji výstřely zasáhly do nohy. Zvládla se odplazit dovnitř. Po prvních výstřelech útočník přišel ke klukům a střílel do nich znovu. Radka byla první, která volala záchranku.

Kolik lidí v tu dobu v podniku bylo?

V tu chvíli tam byli „jen“ tihle tři, venku na lavičce před podnikem. To je to, co řešíme, protože my jsme tam mohli mít v tu dobu nějakou akci a mohlo tam být i padesát lidí. Shodou okolností k nám lidé začínají chodit po půl osmé večer a ten vrah tam byl v čase, kdy bar bývá spíš poloprázdný.

Vrah tam vyčkával, nebo se odhodlával, stál tam asi 40 minut dva metry od nich. Radka mi ještě říkala, že se o něm bavila s Matúšem, protože se občas stává, že přicházejí takoví nesmělí zákazníci. Objevují vlastní identitu a jakoby se bojí jít dovnitř, protože pro mladé LGBT+ lidi je to vlastně jistá forma coming outu, když už seberou tu odvahu. Bavili se o tom, jestli sbírá tu odvahu, ale bohužel. Takže o něm věděli, viděli ho.

Co s vaším podnikem teď bude? Zaregistroval jsem, že uvažujete, že ho už znovu neotevřete.

To je věc, kterou musím rozhodnout. Je to jedna z pravděpodobných možností. Hledám způsob, jak otevřít, a zavřít. Ta idea Teplárny nekončí a budeme pokračovat nějakou jinou adekvátní formou, s ohledem na pietu ke klukům. Řeším i téma bezpečnosti a další záležitosti.

Poměrně dost lidí na mě tlačí. Pokud si ale všichni myslí, že teď znovu otevřeme a všechno se vyřeší a na Slovensku najednou budou akceptovaní LGBT+ lidé, protože je v Bratislavě otevřený jeden bar, tak jsou všichni ve velkém omylu.

Je to o tom, že Teplárnou mají být symbolicky všechna místa všude na Slovensku a zodpovědnost je teď na ostatních lidech, kteří mají úctu k lidským právům, aby v rámci svého virtuálního nebo fyzického prostoru vytvořili prostor pro jakékoli menšiny.

Spouštíme kampaň „Jsme Teplárna“ a chceme, aby se každý obecní úřad, ministerstvo, plovárna atd. přihlásily a nalepily si nálepku. Chceme školit lidi na pracovištích, prostě aby naše myšlenka nezemřela s tím prostorem.

Zároveň si musíme nechat čas na truchlení. Sice pracujeme, ale jsme všichni trochu v šoku a asi nastane čas, kdy mnoho dělat nebudeme.

Fotka, na které vás před vaším podnikem objímá prezidentka Zuzana Čaputová, obletěla média. Jak důležitá pro vás je její podpora?

Velmi. Máme pocit, že nás velká část společnosti hodila přes palubu a jsme jim ukradení a je jim jedno, že umíráme, a někteří to dokonce schvalují. V tohle marasmu tu najednou hlava státu učiní velmi lidské, velmi osobní a velmi mateřské gesto, obyčejný projev lidskosti vůči LGBT+ lidem. Mně osobně to pomohlo najít půdu pod nohama a pochopit, že v tom nejsme sami a že alespoň část společnosti se na nás nevykašlala.

Byl to pro mě velmi silný, emotivní moment, velmi dojemný a jsem prezidentce velmi vděčný, že za námi stojí, a to i navzdory tomu, co si i ona musí vyslechnout kvůli obyčejnému projevu lidskosti.

Tohle rezonovalo i v Česku. Jaké máte reakce, podporu z Česka?

Zájem českých médií je obrovský. První dny to byla hlavně slovenská média a posléze česká. I to je pro nás velmi důležité, protože pokud je na naši vládu i tlak zvenku, tak se něco může změnit. Jsem velmi vděčný, že se o to Češi zajímají a že v tom nejsme sami.

Zároveň je to i důležité varování před rostoucí homofobií a transfobií i v Česku. Navzdory tomu, že v mnohém jste při akceptaci LGBT+ lidí určitě vepředu, tak u vás ty spodní proudy také začínají sílit. U nás je to velmi rozbujelé, ale vy možná máte ještě šanci to zastavit ve správný moment. Asi je potřeba konat a politici a policie musí udělat maximum.