Západní Německo rok po „povodni století“: otazníky a hněv obětí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tam, kde byly loni tuny trosek, převrácené automobily, naplaveniny a zničené rodinné hrázděné domy, je teď už jen zarovnaná zemina. Orientačním bodem zůstala věž transformační stanice, která povodeň přečkala.

Část městečka Schuld s transformační stanicí loni a letos v létě:

Vesnicí Schuld se ničivá povodeň prohnala loni v noci ze 14. na 15. července. Obec, která leží v kaňonu řeky Ahr, se stala jedním ze symbolů ničivých západoněmeckých záplav. Jako zázrakem tu nikdo nepřišel o život.

Řeka se po celém svém devadesátikilometrovém toku bleskurychle proměnila v dravý živel. V okrese Ahrweiler s sebou brala domy i mosty. Zemřelo tam 134 lidí. Další desítky lidí zahynuly v dalších částech spolkových zemí Porýní-Falc a Severní Porýní-Vestfálsko a také v Belgii a v Lucembursku.

Po několika bouřkových frontách přišly loni v polovině července do oblasti vrchoviny Eifel další silné deště. Nasycená půda nepřetržité srážky už nedokázala zadržet a hladiny potoků a říček se rychle zvedly o mnoho metrů. Jen během 14. července v povodí řeky Ahr napršelo více, než kolik srážek spadne normálně za celý měsíc.

V Německu šlo o katastrofu nevídaných rozměrů a mluví se o ní jako o „povodni století“.

Seznam Zprávy loni navštívily údolí řeky Ahr bezprostředně po povodních:

Vysoký počet obětí se připisuje rychlosti živlu, který údolím prošel jako přívalová vlna, ale také selhání státních orgánů – zejména jejich komunikace a také včasného varování obyvatel.

Lidé byli varování příliš pozdě anebo vůbec a evakuovalo se jich jen málo. V obcích nezněly sirény, tísňová volání nefungovala a záchranný systém byl přetížený.

Chyby se od loňského října pokouší odhalit vyšetřovací výbor zemského parlamentu v Porýní-Falci. Vyslechl už na 150 svědků včetně zemské premiérky Malu Dreyerové a ministra vnitra Rogera Lewentze, oba ze sociální demokracie.

Ze záznamů vládní komunikace je patrné, že kabinet Dreyerové v kritickou dobu neměl ponětí o rozsahu katastrofy. Vláda mluví o odpovědnosti místních samospráv a okresů, ty zas o tom, že si s tak velkou katastrofou nedokázaly samy a lokálně poradit. To vše vedlo k chaosu ve velení záchranných operací a krizové komunikaci.

Například v městečku Altenahr dosahuje obvykle hladina řeky Ahr půl metru. V osudnou noc ze středy na čtvrtek 15. července ukázala měřicí stanice výšku 5,75 metru. Na tomto údaji se měření zastavilo. Vypadla totiž elektřina a hladinoměr odnesl proud společně s budovou, na které byl umístěn.

Část městečka Altenahr – Kreuzberg se stejnojmenným hradem. Snímky z loňského a letošního léta.

Podle odhadů nakonec vystoupala řeka Ahr na více než sedm metrů. Některé domy proto přišly i o střechy. Na některých místech mohla být hladina řeky i výše kvůli nahromaděným troskám a stromům, které zablokovaly mosty, a tím odtok vody.

Že se údaje o výšce hladiny už nemění, si všiml krizový tým okresu Ahrweiler až o dvě hodiny později. Ještě další hodinu trvalo vyhlášení nejvyššího stupně varování a částečné evakuace. Ta se ale ukázala jako pozdní a nedostatečná. Lidé už museli na mnoha místech utéct na střechy svých domů.

Kvůli podezření z pozdního varování a evakuací vyšetřuje už měsíce státní zastupitelství zemského radu okresu Ahrweiler Jürgena Pföhlera z CDU.

Pföhler odmítl před parlamentním vyšetřovacím výborem svědčit. Z výpovědí svědků ale vyplývá, že během noci „víceméně zmizel“. V operačním středisku ho viděli jen krátce, když se fotil se zemským ministrem vnitra, a dostupný prý nebyl ani na telefonu.

Operační středisko nejzasaženějšího regionu navíc sídlilo v suterénu, kde byl špatný mobilní signál. Chyběly i krizové plány.

Pföhler ve funkci skončil loni na podzim, když odešel do penze.

Server SWR připomíná, že vyšetřovací výbor zemského sněmu je politický a že se jeho členové evidentně snaží udržet mimo pozornost premiérku Dreyerovou a ministra vnitra Lewentze a zaměřují se ne na zemskou, ale okresní a obecní úroveň.

Výbor má naplánované výslechy svědků i letos v říjnu. Závěrečná zpráva tak zřejmě letos zveřejněna nebude.

Jediným politickým dopadem činnosti výboru je tak podle SWR demise spolkové ministryně pro rodinu Anne Spiegelové, která loni v červenci zastávala funkci zemské ministryně životního prostředí. Politička Zelených po povodních odjela na měsíční dovolenou do Francie a při záplavách přesvědčivě nejednala, ale v komunikaci s úředníky se starala o politickou image.

Povodně ale zasáhly už loni do celostátní německé politiky, když poznamenaly volební kampaň CDU. Jejího tehdejšího předsedu a kandidáta na kancléře Armina Lascheta zachytily kamery, jak se hurónsky směje v pozadí za spolkovým prezidentem. Ten zrovna vyjadřoval podporu postiženým.

Laschet byl v té době premiérem Severního Porýní-Vestfálska, které povodně také silně zasáhly.

Srovnávací pohled na Kreuzberg v Altenburgu:

Týdeník Focus, který situaci v postižených oblastech sleduje od povodní kontinuálně, píše také o rozčarování místních. Úřady totiž hned po povodních slíbily lidem rychlou a nebyrokratickou pomoc. Podle Focusu je ale realita jiná.

Oběti povodní si navzdory politickým proklamacím musely proklestit cestu k pomoci byrokratickou džunglí, vyplnit bezpočet formulářů a obejít mnoho úřadů. Spousta obyvatel Ahrského údolí ztratila sílu a nervy a boj o odškodnění vzdala. Mnozí doteď žádné peníze neviděli, upozorňuje magazín.

Tempo státní pomoci v Porýní-Falci kritizuje i tamní opoziční CDU. Necelý rok po katastrofě tam totiž vyplatila Investiční a strukturální banka jen půl miliardy eur ze slíbených 15 miliard.

Proti byrokratickým překážkám minulý týden v Mohuči, která je hlavním městem Porýní-Falce, demonstrovaly stovky lidí. Proces vyplácení dotací je podle nich příliš komplikovaný a trvá dlouho.

Rok po povodních tak v Německu kromě výplaty peněz a obnovy infrastruktury a domů trvá debata o efektivní ochraně obyvatel před přírodními katastrofami a ponaučení ze záplav.