V Moskvě byl dřív než Fico. Sonda do světa proruského starosty

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od našeho zvláštního zpravodaje na Slovensku/

Postupně se řeší rozpočet školy, příspěvky pro místní hasiče, peníze na aktivity seniorů, pingpongový klub i úvěr na stavbu bytového domu. Jsme na obecním úřadě ve Smilně na severovýchodě Slovenska. Už pár hodin je tma, ale páteční jednání zastupitelstva na konci listopadu teprve začíná.

Nenápadná obec v historickém regionu Šariše je zasazená do malebných Nízkých Beskyd, které jsou poseté dřevěnými řeckokatolickými kostelíky spojenými s rusínskou menšinou. Ve Smilně žije asi 700 lidí, je tu koloniál, penzion s kavárnou a hřbitov. Přesto na sebe malá vesnice nedávno přitáhla velkou pozornost.

„Tak to necháme na jindy, ještě to promyslíme,“ říká na jednání zastupitelstva starosta Vladimír Baran. „Až se to uklidní,“ dodává jeden z šesti zastupitelů. Řeší se, zda má obec zaplatit 6000 eur za velkou sochu býka z dubového dřeva. Před úřadem by doplnila osamocenou postavu sedláka. Oba má totiž Smilno ve znaku, jenže býka teď radnice z prostoru před úřadem odstranila.

„Už byl zničený, shnilý,“ říká mi starosta Baran. Důvod byl ale ještě jeden. Před týdnem ho totiž během noci někdo přemaloval na žluto-modro čili do barev Ukrajiny. „Máme i kamery, ale na záznamu není nikdo poznat,“ říká starosta.

Ukrajinské barvy před radnicí, kterou v internetových mapách někdo přejmenoval na „ruské k***y“, přitom nejsou žádná náhoda. Za momentální „slávu“ totiž Smilno vděčí právě Vladimíru Baranovi. Na konci srpna na obecním webu zveřejnil výzvu k humanitární finanční sbírce pro ruskou Kurskou oblast, kde letos Ukrajinci obsadili stovky kilometrů čtverečních ruského území.

Během dvou měsíců se vybralo 52 000 eur, v přepočtu přes 1,3 milionu korun, což je na slovenské poměry úspěch. V obci se do sbírky finančně zapojilo asi 10 až 15 lidí, zbytek peněz je od dárců z celého Slovenska, ale i Česka a dalších zemí.

Starosta pak byl v listopadu výtěžek osobně předat v Moskvě společně s bývalým poslancem za Slovenskou národní stranu Antonem Korbou. Média oběhly záběry Barana a Korby ve vojenské uniformě se symbolickým šekem.

Na svůj mandát kvůli tomu na protest rezignovali dva zastupitelé. „Se sbírkou se neztotožňuji, je to soukromá aktivita starosty. Mandátu jsem se vzdal potom, co jsem viděl fotku z Moskvy,“ vysvětluje už bývalý zastupitel Marek Barna. Doteď s ním přitom nikdy neměl problém. „Vím, kdo je v téhle válce agresor a kdo oběť,“ zdůrazňuje Barna.

Na první pohled by přitom člověk ve Vladimíru Baranovi neviděl ztělesněný stereotyp součástky proruské politické scény. Působí dojmem bystrého člověka. I místní lidé, včetně jeho kritiků, o něm mluví jako o schopném organizátorovi. V úřadu je už třetí funkční období a podle svých slov už naposledy – člověk prý má vědět, kdy skončit.

S rozhovorem starosta souhlasil relativně ochotně. „A jaké vy jste médium? Progresivní, bulvární, nebo jaké? Denník N?“ ptá se nejdřív po telefonu. Ostatně mainstreamová média prý Baran nesleduje a doufá, že kvůli politickému vlivu vlády brzy nastane obsahová změna ve veřejnoprávní televizi a přestane se v ní mluvit o Rusech jako o okupantech. Informace čerpá mimo jiné z anglickojazyčné youtubové „alternativní“ scény.

Nakonec se scházíme asi dvě hodiny před začátkem jednání zastupitelstva v jeho kanceláři na radnici. To, že se Barana nejdřív ptám na široký ohlas i na jistou chválu, kterou jsem o něm jako o starostovi slyšel, mu evidentně lichotí. Mluvíme spolu přes půl hodiny.

Zajímá mě, jak se z člověka, který se podle svých slov v roce 2019 radoval z výhry Zuzany Čaputové v prezidentských volbách, stal muž, jenž jede v uniformě do Moskvy se symbolickým šekem. Podle bývalého zastupitele Marka Barny byl starosta sice vždy „jemně proruský“, ale v současnosti je to „už extrém“.

„Měl jsem radost, že porazila kandidáta Směru, ale nakonec mě totálně zklamala tím, jak byla servilní k Americe,“ hodnotí teď bývalou prezidentku starosta. Progresivní politička ho prý zklamala stejně jako někdejší premiér Igor Matovič. Právě jeho hnutí OLaNO Baran v roce 2020 volil v parlamentních volbách.

„Je to ale totální blázen, v tom má premiér Robert Fico pravdu. Matovič je dobrý v opoziční roli, ale u moci se chová jako šílenec a způsobil mnohem větší škody než ti, kteří měli korupční kauzy,“ vysvětluje svůj pohled na politický vývoj v posledních letech. Matovičovo hnutí v roce 2020 volil kvůli zatížení Ficova Směru korupčními kauzami.

Nepopíral pandemii covidu-19 a v obci zřídil mobilní testovací místo – aby lidé nemuseli jezdit až do okresního města Bardejov. Ve volbách v roce 2023 už volil jednu ze stran současné vládní koalice Směru, Hlasu a Slovenské národní strany. Přesnější být nechce.

V samotném Smilně vyhrálo loňské volby se 30 procenty Křesťanskodemokratické hnutí (KDH). Porazilo Ficův Směr o 8 procentních bodů. Za úspěch KDH si dává zásluhu sám starosta, prý tu totiž podpořila kamaráda, který za KDH kandidoval, a lidé ho poslechli.

Ficovu koalici by za rok vládnutí oznámkoval trojkou a když hledáme, na čem se s ní shodne, je to hlavně její rétorika vůči Ukrajině a Rusku.

„Takže, nejprve se jede do Bratislavy, pak do Vídně, odtamtud se letí do Istanbulu a pak do Moskvy. Přímo se nemůže letět kvůli sankcím,“ popisuje Baran, jak se do ruské metropole dostal. Stěžuje si přitom, že takhle se „šetří“, a z nejasných důvodů zmiňuje Green Deal čili Zelenou dohodu pro Evropu i dovážení ropy a zkapalněného zemního plynu z Ameriky.

„Oni na těch nenormálních zaoceánských lodích na mazut vozí ropu a nám tu pomalu dávají solární panely na hlavu. Proč, když Amerika bezdůvodně napadla Irák a Afghánistán, Sýrii. Proč se neuvalí sankce na Izrael? Z každého náboje, se kterým Izrael zavraždí, zmasakruje lidi, je 70 % z amerických peněz,“ říká nesouvisle a skáče z tématu na téma.

Právě „výpady“ proti Spojeným státům a kritiku počínání Izraele opakuje starosta během naší půlhodinky mnohokrát. Vždy podle stejného vzoru plného konspirací a polopravd a vždy v rychlém sledu: Ameriku a Západ viní z „kolonizátorských choutek“, mluví i o stovkách let starých událostech a pak přejde do současnosti, na seznam přidá Irák, Libyi, Guatemalu a Venezuelu. Najednou zmiňuje zákaz pro ruské sportovce na olympijských hrách, Sýrii, znovu Izrael, pak německé, rakouské a italské korporace vlastnící banky nebo zkrachovalé továrny na Slovensku. Neziskovky obviňuje z krádeží.

NATO má Baran za „poloteroristickou organizaci“ a ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského za „zeleného chlapečka“.

Teď, po skoro třech letech nevyprovokované ruské agrese a krveprolití na Ukrajině, prý cítí to samé, co v únoru 2022. „Rusové byli vyprovokovaní. Kdyby to Putin neudělal, za deset let by zahynulo desetkrát víc lidí než teď a Rusko by bylo oslabené,“ tvrdí v rozporu s realitou.

V Baranově světě nejde o ruskou dobyvačnou invazi a okupaci suverénního státu, ale o „ochranu ruské menšiny na Donbase“. Doufá v „konečné vítězství nad banderismem“. Trestní odpovědnosti za schvalování ruské války se nebojí.

Přímo v Moskvě starosta Baran děkoval ruským vojákům za „boj o budoucnost“ a diktátorovi Vladimiru Putinovi za „konfrontaci se Západem“.

Protože původní plán poslat vybrané peníze do Ruska převodem přes banku neprošel, odevzdali Baran s Korbou výtěžek v hotovosti na ruské ambasádě v Bratislavě. V Moskvě předali symbolický šek zástupkyni kurské humanitární organizace. Kontrolu nad použitím peněz mít nebudou, ale starosta se chystá do Kurské oblasti příští rok vyrazit „na kontrolu“.

Že se od Baranovy sbírky a cesty do Moskvy v uniformě slovenského veterána veřejně distancovaly slovenské ozbrojené síly, prý bývalému vojákovi nevadí. „Já jsem byl jeden z nejlepších a nevím, proč bych se za to měl stydět. (…) Když jsem před 15 lety končil v armádě, nepodepsal jsem papíry, že nepojedu do Ruska. Distancovali se, oni musí něco říct,“ říká k tomu Baran.

A proč měl tedy uniformu? Kromě hrdosti na svou vojenskou kariéru a zahraniční mise na Kypru nebo v Kosovu zmiňuje Baran i jeden absurdní důvod – kdyby si prý vzal sako a kravatu, byl by automaticky vnímaný jako starosta. Sbírka přitom nebyla obecní, i když ji zveřejnil na obecním webu.

Oznámení o humanitární sbírce pro ruský region, do kterého letos dorazily boje, už na webu není. V důvodech se ovšem psalo, že jde o reakci na „iniciativu českého Fialy“ čili českou muniční iniciativu na podporu ukrajinské obrany. „Pro mě je zvrácené, aby se lidé skládali na zbraně a aby se dělala sbírka na to, aby se mezi sebou zabíjeli Slovani,“ říká mi na radnici.

I když Vladimír Baran tvrdí, že sbírku nedělal se záměrem upozornit na sebe a nakopnout svou politickou kariéru třeba pro cestu do parlamentu, slova o tom, že „nemá žádné takové plány“ úplně přesvědčivě nezněla. Roli v tom má i starostovo sebevědomí a sebechvála, kterou nešetří: „Když jsem byl dnes v Bardejově, tak mi každý říkal, že dělám dobře. Lidé mi fandí, a hlavně z Česka mi chodí dost děkovných dopisů a e-mailů.“

To si ostatně myslí i Baranova kritička a jeho sousedka ze Smilna Marianna Varjanová, která sama sebe popisuje jako „aktivní občanku“. Starostu má za organizačně zdatného, zároveň ale mluví o politickém kalkulu.

„Vnímám ho jako člověka, který si vybírá, co se mu zrovna hodí. Sedí na něj výraz oportunista. Pokud má pocit, že je perspektivní přidat se k OLaNO, tak je s OLaNO, pokud je to SNS, tak SNS, nebo dnes už neexistující strana Síť,“ říká Varjanová o Baranově náchylnosti měnit dresy. Starostu má za misogyna a jeho radost z výhry Čaputové mu nevěří.

„Všichni se ptáme, co ho motivovalo k cestě do Moskvy. Já jsem ho nikdy v uniformě neviděla,“ podotýká. Jinak prý ale Baran přebírá narativ ruské ambasády nebo radikální proruskou rétoriku europoslance Směru Luboše Blahy. A tyhle postoje mají právě ve východním koutu Slovenska živnou půdu.

„My, kdo tu žijeme, vnímáme, že tu existuje inklinace lidí k ruským narativům nebo nostalgie za starými časy. Z toho můžou politici nabýt dojem, že jsou pro ně tahle témata perspektivní,“ vrací se Varjanová k motivaci starosty Barana, a sice posunout se díky zviditelnění politicky dál. Navíc v situaci, kdy se podle Varjanové na Slovensku otřásají demokratické principy v základech.

„Je to strašné, je to velká hanba, nedá se to ničím ospravedlnit. Starosta do toho zatáhl celou obec, což mě mrzí,“ dodává Marianna Varjanová o sbírce pro Kursk.

Vyhlášení sbírky ve Smilně v létě předcházela návštěva ruského velvyslance Igora Bratčikova. Společně s Baranem na konci července na nově opraveném hřbitově vojáků z první světové války zasadili břízu jako symbol Ruska.

Není to poprvé, kdy se ruské velvyslanectví o region zajímá. Bratčikova v létě na radnici přijal primátor okresního města Bardejov Boris Hanuščak, který má podporu koalice stran Hlas, Směr a SNS. Oba pojí přátelské vztahy.

Stopu za sebou nechal Bratčikov předloni v obci Ladomirová asi 20 kilometrů východně od Smilna. Velvyslanectví za pomoci proruské motorkářské skupiny Brat za brata na podzim 2022 tvrdilo, že obec likviduje a hanobí hroby na vojenském hřbitově z první světové války. Radnice totiž nechala odstranit obrubníky kolem hrobů, aby se na hřbitově snadněji sekala tráva.

Policie tehdy označila tvrzení Rusů za hoax s cílem šířit vlastní lživou propagandu. Na stranu velvyslance se ale postavil generální prokurátor Maroš Žilinka a věc se dlouho vyšetřovala. Nakonec se potvrdilo, že se trestný čin nestal.

Hroby jsou na svém místě stále, kauza utichla a pro místní vůbec není příjemná. Bývalý starosta čelil výhrůžkám a hrozbě stíhání a současná starostka Oľga Bojčíková mě hned po prvním dotazu rázně vypoklonkovala z obecního úřadu. „Ne, absolutně se nebudu vyjadřovat, je to uzavřené, staré,“ říká nazlobeně.

Zatímco vojenský hřbitov v Ladomirové vypadá upraveně, ve Smilně „symbol Ruska“, tedy bříza zasazená Bratčikovem, chybí. Někdo ji v reakci na „kurskou sbírku“ starosty Barana pokácel. A na ceduli při vjezdu do obce se mezitím vyjímá guerillová samolepka modrožlutého ukrajinského trojzubce.