Z deseti lidí bylo 120. Žena v Polsku propůjčila dům uprchlíkům

Od zvláštního zpravodaje v Polsku.

„Teď jsem vlastně bezdomovec,“ směje se před svým velkým domem ve východopolském Lublinu Olga Batorová. Žena původem z Běloruska, která žije už 22 let v Polsku, svůj dům poskytla jako přístřeší ukrajinským válečným uprchlíkům. Na dvoře skupina dětí sleduje videa na telefonu, další pobíhají mezi desítkami krabic s oblečením, ve kterých matky hledají vhodné kusy.

„Přestěhovala jsem se do hotelu, koupelna pokoje přes den sloužila k hygieně lidem, které máme ubytované tady v garáži. Teď je na tom pokoji matka s dítětem, které má plané neštovice a musí se izolovat od ostatních dětí, takže jsem jim ten pokoj musela půjčit,“ vysvětluje Olga. „Teď jsem úplně bez domu i hotelu,“ dodává s dalším smíchem v obrovské garáži, která je celá vystlaná matracemi.

Další hotelový pokoj si obětavá žena pronajmout nemůže, protože hotely ve městě vzdáleném 80 kilometrů od ukrajinských hranic jsou zaplněné. „Moje děti dál bydlí u sousedů. Zdravím Aňu a moc jí děkuju,“ vzkazuje Olga.

Před válkou v domě ve vilové čtvrti na okraji třistatisícového Lublinu žila se dvěma syny a matkou. Třetí den po ruské invazi na Ukrajinu na Facebooku napsala, že u sebe může ubytovat deset ukrajinských válečných uprchlíků. „No a v téhle chvíli už tu může nocovat až 120 lidí, ale to je už opravdu hraniční situace, kdy ani tak nejde o spaní, ale spíš o čekání na dopravu jinam,“ popisuje, jak se kapacita zvedla dvanáctinásobně.

Olžin snoubenec Łukasz Stoma k tomu dodává, že šlo o efekt „sněhové koule“. V garáži, které se přezdívá „přestupní stanice“, zůstávají uprchlíci zhruba jeden den a noc. „Zařizujeme jim dopravu do Německa, Nizozemska, Itálie. Mluvíme i s další nizozemskou organizací, která nám nabízí pomoc,“ objasňuje Łukasz při nošení krabic s oblečením.

Pokoje v prvním patře domu byly dosud vyhrazeny pro dlouhodobější ubytování asi 40 lidí. „Včera jsme se ale rozhodli, že z těch pokojů bude také tranzitní ubytování. Uvědomili jsme si, že musíme otevřít koridor na západ. Polsko už se zaplnilo. Dívkám, které bydlí nahoře, jsme slíbili, že jim zajistíme prověřené místo k životu v západní Evropě. V tomhle domě ale nemohou zůstat na delší dobu,“ říká vyrovnaným hlasem Olga.

Do Polska přišlo z Ukrajiny od začátku války už na 1,7 milionu lidí. Vláda nemá statistiky o tom, kolik uprchlíků pokračovalo v cestě do dalších zemí, podle odhadů ale nejspíš minimálně 60 procent běženců zůstává v Polsku. Vyhledávají hlavně velká města, jako je Varšava nebo Krakov, ta už ovšem vyčerpala ubytovací kapacity.

Podstatná část pomoci se v Polsku daří díky velkému nasazení dobrovolníků – takových, jako je Olga. Ta se před válkou zabývala mezinárodním obchodem se surovinami, hlavně jejich dovozem z Ruska, Ukrajiny a Běloruska.

„To teď končí, takže pravděpodobně jsem teď ještě navíc nezaměstnaná,“ říká opět se smíchem. „Vlastně to není až tak vtipné, ale je to pravdivé. Import z východu přinejmenším pro nás skončil,“ dodává.

Teď se místo obchodu stará hlavně o organizaci dopravy ukrajinských běženců do jiných zemí. „Spolupracujeme s různými nadacemi a nevládními organizacemi. Vládní organizace a samospráva jsou totiž příliš pomalé, protože jsou příliš byrokratické. My dokážeme fungovat mnohem efektivněji a rychleji díky iniciativě soukromých osob,“ vysvětluje majitelka domu-noclehárny.

S žádnou českou organizací nebo skupinou zatím lublinští samaritáni z Liliové ulice nespolupracují. „Klidně předejte náš kontakt. Telefony podle možností bereme, odpovídáme na WhatsAppu, Viberu, Telegramu,“ vyjmenovává Olga možnosti spojení.

Mezitím uklidňuje vedle stojící ženu. „Nic se neděje, nikam tě nepošleme, zůstaneš tady s námi,“ slibuje vzlykající Viktorii, která se bojí, že tu nebude smět zůstat. V domě je od samého začátku, k Olze přilnula a pomáhá s organizací.

Sama Olga Batorová přiznává, že ve třetím týdnu pomáhání už se od emocí oprostila. „Na začátku to bylo hrozně těžké, ale teď ty lidi, kteří tudy projdou, beru už jen jako čísla. Jinak bych to dělat nemohla,“ přiznává.

S přibývajícími dny se také změnil typ lidí, kteří přicházejí. Na začátku šlo o lidi s vazbami na Polsko, kontakty s jasným plánem, co dál. Teď už přichází lidé bez dalších představ a prostředků a také s přímou zkušeností s válečnými hrůzami.

„Bojíme se, že vlna ještě zesílí, protože Rusové už bombardovali i západní Ukrajinu. Celý východ Ukrajiny doteď zůstával na západě země, protože čekali, že Rusové se na západ neodváží. Odvážili. Vlna bude větší,“ prognózuje Olga Batorová. „Musíme se připravit,“ dodává a zvedá vyzvánějící telefon. Večer dorazí dalších 25 lidí.