Článek
Vládní koalice kancléře Olafa Scholze složená sociálních demokratů (SPD), Zelených a liberálních Svobodných demokratů (FDP) po bouřlivé debatě protlačila Spolkovým sněmem návrh zákona o snížení počtu členů tohoto sboru. Do budoucna by jich mělo být maximálně 630.
Pro hlasovalo 400 zákonodárců, 261 bylo proti a 23 se zdrželo hlasování, píše server DW. Vládní poslanec Sebastian Hartmann (SPD) před hlasováním za řečnickým pultíkem znovu zdůraznil, že cílem je „jednoduchý a srozumitelný volební zákon“.
Německý Spolkový sněm je se svými 736 poslanci větší než jakákoli jiná přímo volená parlamentní komora na světě. Více křesel už má jen Všečínské shromáždění lidových zástupců a Sněmovna lordů ve Spojeném království, ale o složení těchto sborů nerozhodují voliči.
Většina Němců ale Spolkový sněm považuje za zbytečně velký, přezdívali mu proto i parlament XXL, podotýká DW. A vnímají ho také jako příliš drahý. Ve státním rozpočtu na rok 2023 je pro Bunderstag vyčleněno přibližně 1,4 miliardy eur, tedy asi 33,5 miliardy korun.
Spolkový sněm by podle stávajících pravidel v ideálním případě měl mít pouze 598 členů. Kvůli specifickému volebnímu systému ale zvlášť v posledních letech velikost sboru bobtná. Nový zákon tak má systém přepočtu hlasů na mandáty změnit.
Volební systém do Spolkového sněmu
Němci ve volbách do Spolkového sněmu odevzdávají vždy 2 hlasy.
První hlas, jak se mu říká i oficiálně, dávají vždy jednotlivým kandidátům ve 299 jednomandátových obvodech. Podobně jako v Česku při volbách do senátu, jen se nekoná žádné druhé kolo. Kdo získá nejvíc hlasů, získává podle stávající úpravy mandát.
Druhým hlasem pak voliči hlasují pro kandidátní listinu preferované strany.
Volební lístek pro volby do Spolkového sněmu v roce 2021. Vlevo voliči vybírají kandidáty v jednomandátových obvodech, vpravo kandidátky preferovaných stran.
Háček spočívá v tom, že o celkovém rozdělení (v ideálním případě 598) mandátů ve Spolkovém sněmu rozhodují jenom druhé hlasy, respektive jejich podíl, který strany získají na celostátní úrovni. Ty první slouží jen k „personalizaci“ volebního systému – tedy, aby voliči měli jasnou představu o konkrétním politikovi, kterého volí, a ten jim byl „nablízku“.
Voliče ale nic nenutí k tomu, aby první a druhý hlas odevzdali stejné straně, naopak – často inklinují k tomu hlasovat strategicky. Příklad: pokud chce volič liberální FDP podpořit pravici, může dopředu odhadnout, že nemá smysl první hlas odevzdat FDP. Tato strana zpravidla v jednomandátových obvodech nevítězí. A tak tento hypotetický volič odevzdá svůj první hlas CDU, ale ten druhý – a důležitější – dá FDP.
CDU pak i díky tomuto voliči získá tzv. přímý mandát z jednomandátového volebního obvodu. Ten už jí – podle současné úpravy – nemůže nikdo vzít. Ale CDU nezískala ten druhý hlas, klíčový pro celkové rozdělení mandátů, a tím pádem se pak stává, že CDU (a další velké strany – tedy zejm. SPD a v Bavorsku pak CSU) mají víc zvolených poslanců, než kolik jim přísluší na základě druhých hlasů. Vznikl tzv. převislý mandát.
A protože německý volební systém je poměrný – a po zásazích ústavního soudu téměř nejpoměrnější, jak být může – přišli němečtí zákonodárci s tzv. vyrovnávacími mandáty. To v praxi znamená, že do Spolkového sněmu se „přidávají“ poslanci tak dlouho, dokud celkové poměry mandátů pro jednotlivé strany neodpovídají poměru druhých hlasů, které tyto strany získaly na celostátní úrovni.
Kvůli tomu pak parlament bobtná.
Dlouhá léta to nepůsobilo větší problémy – do 80. let se do Spolkového sněmu dostávaly jen tři strany a převislé mandáty se navíc neřešily – prostě celkové počty úplně neodpovídaly druhým hlasům. Pak ale přibyli Zelení, po sjednocení Německa i Levice a v posledních letech ještě Alternativa pro Německo. Rozdíly mezi prvními a druhými hlasy se tak zvětšovaly a s tím i počet převislých mandátů. Na základě stížností menších stran pak vznikly ještě vyrovnávací mandáty.
Ve spolkových volbách mají voliči dva hlasy. Zjednodušeně řečeno: jedním hlasují pro kandidáta v jednomandátovém volebním obvodě, druhým vybírají preferovanou stranu jako celek, její kandidátní listinu.
Celkový počet mandátů pro jednotlivé strany se ale odvíjí pouze od těch druhých hlasů. Protože ale volič může každý svůj hlas dát jiné straně, mohlo se stát, že strana ve volebních obvodech získala víc mandátů, než kolik jí jich příslušelo na základě hlasů pro listiny.
Aby byl zachovaný celkový poměr mandátů mezi stranami, partaje, které byly „poškozené“, získaly mandáty navíc. A tím se zvyšoval celkový počet poslanců (podrobněji v infoboxu výše). V posledních volbách v roce 2021 tak vzniklo celkem 138 mandátů navíc.
Doteď měl každý „přímo“ zvolený poslanec v jednomandátovém obvodě automaticky nárok na křeslo v parlamentu. Schválená novela zákona to ale mění.
Od příštích parlamentních voleb v roce 2025 někteří takto vybraní kandidáti nebudou podle návrhu zvolení. Když strana uspěje ve více volebních obvodech, než by odpovídalo celostátnímu poměru hlasů, o některé tyto obvody fakticky přijde.
Stěžují si Levice i CSU
Změna se ale nelíbí německé opozici, tedy křesťansko-demokratickým stranám CDU a CSU, které na stávajícím systému nejvíc profitovaly. Její představitelé označují změnu za protiústavní a plánují se obrátit na Ústavní soud.
Nový předpis ale ruší i další ustanovení, což vadí zejm. postkomunistické straně Levice. Takzvaná „Grundmandatsklausel“ umožňovala, aby se do Spolkového sněmu dostala strana, která zvítězí v alespoň třech jednomandátových volebních obvodech, i když celostátně nepřekročí 5% klauzuli pro vstup do parlamentu.
Zrušení tohoto pravidla koalice do návrhu zahrnula na poslední chvíli. Právě Levice z něj při posledních volbách v roce 2021 těžila. Strana tehdy získala pouze 4,9 % hlasů, ale protože tři její kandidáti zvítězili ve svých volebních obvodech, pětiprocentní práh nebylo třeba překonat a strana nakonec získala 39 mandátů.
Proti zrušení klauzule se však nestaví pouze Levice. Stávající fungování volebního systému vyhovuje i středopravicové Křesťanskosociální unii (CSU), jež kandiduje pouze v Bavorsku. CSU se obává se, že by mohla ze svého současného výsledku 5,1 % klesnout pod 5 % a nezískat tak žádný mandát.
Změna německé politiky
Rok po začátku války na Ukrajině zazněl v prestižním německém týdeníku ostře kritický názor, že Berlín selhal, když se nezasadil o sblížení se svými východními sousedy.
Alexander Dobrindt, šéf poslanecké frakce CSU ve Spolkovém sněmu, ve svém projevu před hlasováním obvinil vládní strany z manipulace a nedostatku respektu, píše agentura AP.
„Chcete zmenšit německý parlament, místo toho ale zmenšujete opozici v tomto parlamentu,“ řekl Dobrindt.
Pětiprocentní klauzule byla zavedena proto, aby se do Spolkového sněmu nedostalo příliš mnoho malých stran. To v minulosti vedlo k roztříštěnosti parlamentu a nakonec usnadnilo nástup nacistů ve Výmarské republice.
Jedinou výjimkou v současném Bundestagu je menšinová strana Jihošlesvické sdružení voličů (SSW) dánské a fríské menšiny na severu země. Ta je vyňata z povinnosti překročit volební klauzuli pro zajištění menšinového zastoupení a v současné době ji zastupuje jeden zákonodárce.
Pokusy o zmenšení parlamentu probíhají už více než deset let. Pokaždé ale ztroskotaly. „Všechny strany si uvědomují nutnost parlament zmenšit, ale zároveň jsou úzkostlivě opatrné, aby nebyly reformou znevýhodněny,“ řekl DW politolog Klaus Stüwe z Katolické univerzity v Eichstättu-Ingolstadtu.
Na závěr pátečního parlamentního zasedání zdůraznil předseda největší opoziční strany CDU Friedrich Merz, že jeho strana je pro zmenšení Spolkového sněmu. Poukázal na alternativní návrh své strany a vyzval k dalším jednáním. O tom, zda reformní návrh středolevé koalice natrvalo změní německý volební zákon, však nakonec rozhodne Spolkový ústavní soud v Karlsruhe.
