Je to to nejhorší dno. Diplomat komentuje zmrazení česko-slovenských vztahů

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Pokud se čeští ministři rozcházejí se slovenským kabinetem ve strategických otázkách, tak skutečně nevidím důvod, aby se vlády setkávaly. Co by tam tak dělaly? O čem by se bavily a jaká by byla atmosféra?“ říká na okraj rozhovoru o přerušených česko-slovenských mezivládních konzultacích Rastislav Káčer. Redakce Seznam Zpráv s ním hovořila ve čtvrtek odpoledne v Praze.

Bývalý slovenský velvyslanec v USA, Maďarsku a Česku a ministr zahraničních věcí v Hegerově vládě v letech 2022 až 2023 ostře kritizuje zahraniční politiku Roberta Fica. „Je to politika proruského appeasementu a politika, která směřuje k novému přerozdělení Evropy, politika smrtící pro Slovensko. Je to rituální sebevražda v přímém přenosu,“ myslí si.

Měl jsem mít ve čtvrtek odpoledne v Praze rozhovor s českým velvyslancem na Slovensku, ale nakonec ho zrušil kvůli tomu, že se urychleně vrací do Bratislavy. Vy máte bohaté zkušenosti s diplomacií. Co ho teď v téhle situaci čeká? Co bude dělat?

Je to nepříjemná situace. Umím si představit, že bude muset hasit a bude muset vysvětlovat. Samozřejmě Slováci a Češi jsou si politicky nejbližší partneři a vždycky to tak za těch 30 let bylo. Byli jsme pro ostatní státy vždy příkladem toho, že je možný velmi mírový a přátelský rozchod, po kterém zůstávají státy přáteli čistě pragmaticky, ale i emočně.

Dnes jsme od našeho rozdělení před více než 30 lety poprvé svědky toho, že se zásadně rozcházíme v obsahu a ve stylu politiky. Česká vláda to dala najevo velmi důsledně tím, že pozastaví neformální dialog na úrovni setkávání vlád, protože v takovéto situaci to nemá smysl. Je to nešťastná situace. Český velvyslanec určitě není rád, když to musí vysvětlovat.

Já mám informace o tom, že členové české vlády, včetně premiéra, vnímali tuhle záležitost jako prioritu, a dokonce ji na středečním jednání kabinetu předřadili. Ministři si prý prostě neuměli představit, že by se se slovenskými kolegy společně sešli a podali si ruku s někým, kdo ji předtím nabídl Sergeji Lavrovovi. O čem to svědčí?

Mně je velmi líto, že k něčemu takovému dochází, protože jsem absolutní nadšenec, co se slovensko-českých vztahů týče. Vnímám je velmi silně ve strategickém kontextu a jsem přesvědčený, že se vzájemně potřebujeme.

Druhá rovina je ale taková, že tomu kroku absolutně rozumím. Obdivoval jsem trpělivost Petra Fialy a jeho diplomatičnost už na tiskové konferenci po summitu premiérů V4 v Praze, kde stál vedle Donalda Tuska. Celé to až křičelo, jak se s Robertem Ficem a Viktorem Orbánem dramaticky liší v názorech. Náš premiér se choval arogantně, hrubě a hulvátsky.

Rozhodnutí české vlády nebylo jen kvůli schůzce ministra Juraje Blanára se Sergejem Lavrovem. To byla taková pověstná poslední kapka, kdy pohár přetekl.

To jsou přesně slova českého ministra zahraniční Jana Lipavského. Ve čtvrtečním rozhovoru pro Aktuality.sk řekl, že se „pohár postupně naplňoval, až přetekl“.

Nedivím se, že to řekl, vždycky jsme měli podobné vnímání zahraničněpolitických záležitostí.

Byla to tedy ta poslední kapka. Je ale potřeba si i vzpomenout, jak se Robert Fico choval ještě jako opoziční politik a jak mluvil do české předvolební kampaně, ve které otevřeně napadal Petra Fialu. A stejně tak v prezidentské kampani, když napadal Petra Pavla. Vykresloval ho jako podporovatele války, válečného štváče, amerického agenta.

Mnohokrát nevybíravým způsobem zasahoval do české politiky a teď, když je premiér, v tom pokračuje ještě v horším stylu. Fico má jiný názor na zahraniční politiku, ale je s ním šíleně osamocený. Dělá to ještě hulvátštěji než Viktor Orbán.

Nechápu, jaký důvod by měli mít premiér a ministři, aby se nechali urážet a ponižovat od premiéra menší sousední země. A pokud se s ním rozcházejí i ve strategických otázkách, tak skutečně nevidím důvod, aby se kabinety setkávaly. Co by tam tak dělaly? O čem by se bavily a jaká by byla atmosféra?

Pamatujete si nějakou podobnou situaci v česko-slovenských vztazích, podobný sešup? Stalo se něco takového za ty desítky let? Třeba za mečiarismu v 90. letech?

To, co se děje teď, je mnohem horší než za mečiarismu. Mečiar si zkoušel uzurpovat zemi, pokoušel se o poloautoritářský model řízení státu. Ale to, o co se pokouší Robert Fico, je prostě orbánovsko-lukašenkovský model.

To ani není mečiarovský model, protože Mečiar se vždycky hlásil k tomu, že Slovensko chce být členem NATO a EU, a alespoň na papíru a formálně jsme se snažili o všechny potřebné reformy. Slovenská diplomacie měla za Mečiara alespoň nějaký prostor dělat proevropskou a proatlantickou politiku. Byl jsem toho součástí.

Dneska se to všechno zhroutilo. Slovenská diplomacie takový prostor nedostává, zahraniční politika je jiná, je jednoznačně proputinovská, kolaborantská. Jde proti zájmům Česka a evropských spojenců. Samozřejmě to škodí Slovensku, ale je to volba Slováků, oni si zvolili Fica a ta vláda má stále vysokou a stabilní podporu.

Je to to nejhorší dno. Ve slovensko-českých vztazích jsme samozřejmě měli slabší i silnější momenty, za Mečiara byly slabší, dokonce si troufnu říct, že i za premiéra Matoviče tam byly slabší momenty. Tehdy se nevytvořila mezi premiéry Babišem a Matovičem chemie, společné jednání vlády bylo jedno – a to nebylo bůhvíjaké. Nebylo to skvělé období, ale nebylo to takové dno jako dnes. To ještě žádný slovenský politik nepředvedl.

Obrazem: Fico vtipkoval a slavil svátek žen. Na pódium pozval jedinou

Ve středu večer přišla ostrá reakce premiéra Fica na krok české vlády. Mluvil o tom, že se Češi rozhodli ohrozit vzájemné vztahy jenom proto, že mají zájem podporovat válku na Ukrajině. Ve čtvrtek pak ještě dodal, že odmítá, aby někdo z čistě politických důvodů ohrožoval fantastické vztahy mezi Čechy a Slováky. Mluvil i o ješitnosti a cílech, které nemají nic společného s česko-slovenským spolužitím. Je tohle reakce pro domácí publikum v kontextu kampaně před prezidentskými volbami, nebo je mu už jedno, jaké echo to bude mít v zahraničí? On mu to tak trochu vrátil ministr Lipavský, když zmínil, že pohár přetekl. Mluvil i o odmítání appeasementu a také o užitečných idiotech ve stylu Miloše Zemana. Nevypadá to, že by se to mělo rychle zklidnit.

Ze strany Lipavského to v téhle situaci nejsou tvrdá slova. Užitečný idiot je terminus technicus, ale ve Ficově případě by se na něj ta užitečnost vztahovat neměla. On totiž všechno dělá cíleně a vědomě. Vědomě podporuje Putina a zvolil si cestu do pekla. Ukrajinu nepodporuje jen 25 států EU a státy NATO, ale vojensky je to 60 zemí a 140 zemí v OSN hlasovalo pro podporu Ukrajiny. Robert Fico jde proti proudu, jak se u nás říká v jednom vtipu – v protisměru jako Záhorák na dálnici.

On nás předem upozornil, že takový bude, takže z toho nebuďme překvapeni. Když loni na podzim sestavil vládu, tak řekl, že když do pekla, tak na velkém bílém koni. To je jeho výrok. Řekl nám tím, že na nás všechny kašle, že bude lhát, šířit demagogii a dezinformace, protože je připravený jít do pekla a stáhnout s sebou celou zemi.

Na druhou stranu v době, kdy se sešel ministr Blanár s Lavrovem, přijal americký ministr obrany v Pentagonu slovenského ministra Roberta Kaliňáka, mluvili o slovenském nákupu amerických stíhaček. Ficova vláda tomu říkala politika všech čtyř světových stran.

Není to politika všech světových stran, je to politika proruského appeasementu a politika, která směřuje k novém přerozdělení Evropy, politika smrtící pro Slovensko. Je to rituální sebevražda v přímém přenose.

S Lavrovem šlo o propagandistickou fotografii, aby mohli Rusové říkat, že nejsou izolovaní, protože si s nimi podávají ruku ministři Blanár a Szijjártó.

Co se týče Ameriky, má Robert Fico stejnou taktiku jako Viktor Orbán. Aby neměl příliš bitev na domácí a zahraniční scéně, snaží se transakčními schématy kupovat mlčenlivost svých partnerů. V tomhle byl ministr Kaliňák vždy zručný, ale sebekriticky řeknu, že jsem ho v tom i já něco naučil, když jsem byl velvyslancem v USA.

I když byl tehdy Fico kritický vůči Spojeným státům, vždycky jsme našli způsoby spolupráce, které byly výhodné pro Američany. Dnes si Fico myslí, že na umlčení americké kritiky stačí, že si od nich koupí vojenskou techniku a dá souhlas pro tajné operace amerických zpravodajských služeb na Slovensku se zapojením Slovenska. Bohužel se to částečně děje, protože Američané jsou teď v takovém transakčním módu, jenž se s možným nástupem Trumpa (v listopadu se odehrají americké prezidentské volby, bývalý prezident Donald Trump je téměř jistým kandidátem republikánů, pozn. red.) ještě může zhoršit. Už teď je úroveň tolerance amerického velvyslance v Bratislavě vysoká.

Na druhé straně teď premiér Fico avizoval, že se na jaře budou konat mezivládní konzultace mezi slovenskou a ukrajinskou vládou. Jaká je tam motivace?

To je v úplně jiné poloze, než má vůči Slovensku česká strana. Česko a Slovensko jsou rovnocenní partneři, jsou členové EU a NATO a mají právo veta. Jsme prostě součástí jednoho společenství a nejsme na sobě závislí.

Ale co se Ukrajiny týče, tak ta je v úplně jiné pozici a musí projevit mnohem vyšší úroveň strategické trpělivosti ve vztahu ke Slovensku a být schopná skousnout mnohem víc než Česko, i co se urážek týče. Nechtějí riskovat to, že se Slovensko zasekne a bude blokovat rozhodnutí Evropské rady o finanční, vojenské a další pomoci.

Je tu totiž paradox, že zatímco Robert Fico a další populisté pořád nadávají na Brusel, že nám bere suverenitu a jak nás do něčeho nutí, tak Slovensko je země, která má 0,7 % HDP Evropské unie a 1,15 % rozlohy EU, ale navzdory tomu máme právo veta a jsme schopni zastavit 99 % EU v jejím rozhodování.

To si ukrajinská vláda velmi dobře uvědomuje, a proto projevuje vyšší úroveň strategické trpělivosti. Protože musí.