Východ Německa zažívá svůj „Václavák“ každý týden

/Od zvláštního zpravodaje v Sasku/

V pondělní podvečer míří do parku na Schillerově náměstí v německém Chemnitzu ze všech stran houfy lidí. Mnoho z nich nese bílo-zelenou saskou vlajku nebo vlaječku někdejšího Saského království, v rostoucím davu se objevují také ruské a další vlajky, někteří příchozí mají transparenty.

Hesla jako „Ven z NATO“ nebo „Mír s Ruskem“ doplňuje například požadavek, aby byl zatčen spolkový ministr hospodářství Robert Habeck (Zelení), který prosazuje tvrdá úsporná energetická opatření. Další z transparentů vyzývá k okamžitému odstoupení „nejhorší vlády Německa“.

I když je právě státní svátek – 3. října se slaví Den německé jednoty – a není zrovna přívětivé počasí, park se postupně skoro zaplňuje.

„Jsem tady z vícero důvodů. Kvůli politice, spolková vláda je velmi prolhaná. Vadí mi její energetická politika, ale i vstřícný postoj vůči migrantům, slabé zajištění hranic a další věci,“ vypočítává důchodce Jörg, který přišel demonstrovat s manželkou a se saskou vlajkou na rameni.

Podobně jako většina dalších oslovených by raději urovnal vztahy s Ruskem, aby od něj mohlo Německo v klidu dál odebírat zemní plyn, na kterém je hodně závislé.

„Podle mého názoru byl Putin provokován státy NATO, například rozšiřováním Aliance. Ještě někdy před rokem se na Ukrajinu nadávalo, že je to tam zkorumpované, že jsou tam fašisté a tak dál. A teď jsme s ní najednou nejlepší přátelé. Celá ta věc je velmi rozporuplná,“ přibližuje Jörg svůj pohled na pozadí rusko-ukrajinské války.

Opodál stojící Therese, která pracuje na zdejší univerzitě jako vědecká pracovnice, vadí v první řadě opatření kvůli novému koronaviru, jež v Německu platí ve větší míře než třeba v Česku. Asi třicetiletá žena nicméně přitakává, že lidi v současnosti více trápí růst cen. „Zdá se, že politici zapomněli, že vedle morálních zájmů jsou tu také zájmy ekonomické. Mělo by se dbát na to, aby jejich vlastní národ nebyl utlačován,“ říká Theresa na adresu protiruských sankcí.

Krátce po šesté se rozvíří tlukot bubnů a vzduchem se rozlétne pronikavý hvízdot píšťalek. Dav se na jednom z okrajů parku postupně seřazuje do průvodu, který se dává do pohybu směrem na jednu z hlavních tříd Chemnitzu.

Začíná další „Pondělní procházka“ neboli pochod proti zvyšování cen, energetické politice spolkové vlády, ale také proti podpoře Ukrajiny ve válce s Ruskem nebo údajně neobjektivnímu a přehlíživému zpravodajství veřejnoprávních televizí. „Myjte si, prosím, ruce. My vám vymyjeme mozek (ZDF a ARD),“ hlásá jeden z transparentů.

Cestou se k protestnímu pochodu přidávají další lidé, průvod je nakonec dlouhý několik stovek metrů. Akci po celou dobu hlídají policisté, kteří regulují dopravu.

Je to vlastně příklad německé verze masových protivládních protestů, které nedávno opakovaně přitáhly desítky tisíc lidí na Václavské náměstí v Praze. Ve Spolkové republice se nejvíce demonstruje na chudším východě, na území bývalé Německé demokratické republiky a obzvlášť ve spolkové zemi Sasko.

Je příznačné, že krajně populistická Alternativa pro Německo (AfD), která odmítá protiruskou politiku nynější vlády spolkového kancléře Olafa Scholze, je v některých saských okresech podle volebních výsledků nejoblíbenější stranou.

Chemnitz neboli Saská Kamenice, která je od českých hranic vzdálená necelou hodinu jízdy autem a po Lipsku a Drážďanech je třetím největším městem v Sasku, patří mezi tradiční bašty nespokojenců. Tady, podobně jako v dalších saských městech, se masově demonstrovalo už během uprchlické vlny v roce 2015 nebo později během pandemie.

V této souvislosti se v Německu hodně psalo o pravicovém extremismu nebo šíření spikleneckých teorií, pravdou nicméně je, že východní část Německa je zkrátka názorově specifičtější. Ostatně saský ministerský předseda Michael Kretschmer, který je členem Křesťanskodemokratické unie (CDU) v červenci vyrukoval s kuriózním návrhem, aby se Německo stalo prostředníkem v jednáních mezi Ruskem a Ukrajinou a pokusilo se konflikt „zmrazit“.

Na demonstraci v Chemnitzu reprezentují vstřícnější vztah k Rusku i lidé, kteří pocházejí z místní ruské komunity nebo jsou s ní nějak spojeni. „Jsem za přátelství s Ruskem. Současná spolková vláda patří do basy,“ říká s ruským přízvukem starší muž, který se představuje jako Vasilij.

Otázkou je, kdo ze sílících protestů politicky těží. Zdá se, že na spolkové úrovni chřadnoucí AfD to být nemusí. V Chemnitzu vystupuje jako organizátor protestů místní spolek, přinejmenším vizuálně však hraje prim nová strana Svobodné Sasko. Ta vznikla jako nástupce iniciativ proti epidemickým opatřením a s AfD se v lecčems překrývá, v Sasku ale získává popularitu tím, že se soustředí na požadavek rozsáhlé autonomie vůči spolkové vládě. Jako krajní možnost zmiňuje i možnost „Saxitu“, tedy osamostatnění Saska.

Zdaleka ne všichni obyvatelé Chemnitzu ale volí radikální cestu. „Líbí se mi, že lidé jdou demonstrovat, ale je třeba být obezřetný, aby člověk nedemonstroval se špatnými lidmi, tím myslím extremisty napravo i nalevo,“ vysvětluje čtyřicátník Klaus, který pracuje v městské správě a sleduje demonstraci z chodníku.

Že se lidé bouří, ho neudivuje – citelně zdražily potraviny i služby, inflace je velmi vysoká. Podle něj to ale automaticky neznamená, že by se mělo Rusku ustupovat. „Jsem proti válce, nepovažuji za správné, že Rusko napadlo Ukrajinu,“ dodává.

Pondělní demonstrace vyvrcholila zhruba po hodinovém pochodu nedaleko jednoho ze symbolů města, obrovské busty komunistického filozofa Karla Marxe na ulici Brückenstrasse, postavené ještě v dobách totalitního režimu NDR. Za jeho éry postihl Chemnitz podobný osud jako Zlín a byl přejmenován na Karl-Marx-Stadt.

„Musíme porazit systém,“ zvolal jeden z řečníků. Zakončení průvodu však vyznělo rozpačitě, organizátoři neměli dobrou ozvučovací techniku a jejich projevům přes megafon nebylo dobře rozumět. Mnozí účastníci demonstrace navíc zamířili už v předstihu domů.

Po čtvrthodině se rozešli ti ostatní, kteří vydrželi, s tím, že za týden se opět sejdou a znovu vyrazí do ulic.