Vydá se Slovensko maďarskou cestou? Osud vlády visí na vlásku

Slovenský parlament měl v úterý dopoledne hlasovat o vyjádření nedůvěry vládě Eduarda Hegera. Zákonodárci nakonec přesunuli hlasování na čtvrteční 17. hodinu. Vládní poslanci to zdůvodnili potřebou dalšího jednání o politické krizi a možných předčasných volbách. Původní text jsme proto aktualizovali.

„Já nechci mít proukrajinského premiéra. Já chci mít slovenského premiéra,“ řekl minulý týden v parlamentu slovenský expremiér Robert Fico. Tentýž týden si na tiskové konferenci notoval s maďarským ministrem zahraničí o „šílenostech v Bruselu“.

„Slova jako národní, suverénní či svrchovaný je potřeba vrátit zpět do rétoriky představitelů Slovenska v boji za naše zájmy,“ pokračoval Fico s tím, že „jen tak dokážeme zastavit rozhodnutí jako sebezničující (protiruské) sankce, podporu migrace nebo prodlužování války“.

Slovenský opoziční politik, za jehož vlád došlo k mnoha mafiánským a korupčním kauzám i vraždě novináře, tak naznačil směr, kterým by se Slovensko vydalo, pokud by se znovu dostal k moci: „maďarskou“ stezkou tiché náklonnosti k Rusku, blokování sankcí a nacionalistické a protiunijní rétoriky plné konspirací o filantropovi Georgi Sorosovi.

I když je Ficův opětovný návrat k moci stále relativně vzdálenou možností, je teď vůbec nejpravděpodobnější za posledního dva a půl roku.

Ficovi letos napomáhá nestabilní vláda, společenská situace i to, že ho parlament na jaře nevydal k vazebnímu stíhání a celé stíhání nakonec na konci listopadu zrušila generální prokuratura. Šlo o podezření ze zneužívání policie a finanční správy proti politickým oponentům Ficovy strany.

Zatímco Směr je hned po Hlasu Petera Pellegriniho nejsilnější stranou, současná koaliční vláda v čele s premiérem Eduardem Hegerem stojí nad propastí.

O jejím dalším osudu může rozhodnout jediný hlas. V úterý měl parlament hlasovat o vyjádření nedůvěry Hegerově vládě. Nakonec se vládním poslancům podařilo v atmosféře politického dramatu přesunout termín až na čtvrteční podvečer.

Koalice má tudíž další dva dny na vyjednávání, lobbování a sliby. Případně na domluvu scénáře předčasných voleb. Vládní strany údajně chtějí volby v září, opozice už v červnu.

Ještě během pondělí se zdálo, že kabinet hraje vabank a že se nedá odhadnout, zda hlasování přežije. Během úterního dopoledne ale bylo zřejmé, že většina poslanců se chystá postavit proti vládě, což by znamenalo její demisi.

Rozhodují hlasy nezařazených poslanců z řad přeběhlíků a „volných radikálů“ například z kandidátní listiny extremistů.

Ve zkratce: Hlasování vyvolala bývalá koaliční strana Svoboda a solidarita (SaS), kterou vede Richard Sulík. SaS z vlády odešla letos v létě. Hlavním důvodem byly neustálé rozepře s ministrem financí a předsedou vládnoucího hnutí OLaNO Igorem Matovičem.

SaS žádala konec výstředního Matoviče ve vládní funkci. Někdejší premiér, „neřízená střela“, který vládl rok po vyhraných volbách v roce 2020, podle tehdejšího koaličního partnera způsobuje ve slovenské politice chaos a často je v opozici vůči vlastní vládě.

V roce 2021 sice SaS docílila odchodu Matoviče z premiérského postu, on ovšem dál pokračuje ve funkci ministra financí a zůstává rozhodující (a nepředvídatelnou) vládní postavou – tedy společně s předsedou parlamentu a šéfem koaliční strany Jsme rodina Borisem Kollárem.

Ten sám platí za podnikatele s kontroverzními vazbami i kontroverzním životním stylem, a to navzdory proklamované ochraně „tradičních hodnot“.

Premiér Eduard Heger tak byl a dále zůstává při koaličních krizích „pátým kolem u vozu“.

Nepřetržité hádky dvou „politických kohoutů“ Matoviče a Sulíka nejenže výrazně otrávily slovenskou veřejnost, ale nakonec vedly na konci srpna k odchodu SaS a jejích čtyř ministrů. Kabinet tím pádem ztratil většinu v parlamentu a je závislý na hlasech nezařazených poslanců.

Se začátkem prosince pak Sulík společně s Pellegrinim vyvolal hlasování o nedůvěře. „Tato vláda není schopna spořádaného vládnutí. Chaos je tak velký, že to nelze nevidět,“ odůvodnil svůj krok.

Premiér v pondělí na závěr poslanecké debaty řekl, že v parlamentu zazněly nepravdy, polopravdy a lži i projevy neúcty. „To, co se tu dělo poslední dny, je splněný sen Fica a Pellegriniho. To, co jsme tu pozorovali, byli na sebe útočící demokraté,“ prohlásil Eduard Heger.

Ke svržení vlády je potřeba 76 poslanců z celkem 150 zákonodárců ve slovenské Národní radě.

Krátce před původním úterním termínem hlasování se zdálo, že vláda má svůj osud zpečetěn. Pro nedůvěru byli rozhodnutí hlasovat poslanci strany SaS, Hlasu expremiéra Petera Pellegriniho, Směru Roberta Fica, krajní pravice i „volných radikálů“ – několik nezařazených poslanců, jejichž jména běžně Slováci neslýchají.

I ve čtvrtek bude nejspíš jazýčkem na vahách poslankyně Slavěna Vorobelová, jež v parlamentu zasedla místo Mariana Kotleby, odsouzeného za propagaci fašismu. Extremista kvůli tomu ztratil poslanecký mandát. V úterý dopoledne Vorobelová naznačila, že kabinet nepodpoří protože je „proevropský a proukrajinský“ a ona že není „vlastizrádkyně“.

Důležité jsou i hlasy od dvou původně koaličních poslanců ze strany Jsme rodina. Martin Borguľa, který je stíhán kvůli korupci, podmínil svůj hlas pro vládu rezignací ministra vnitra. Poslanec je stíhán kvůli úplatku 50 tisíc eur, který měl zaplatit policii za zametení jiné jeho kauzy pod koberec.

V úterý ráno vystoupil z Kollárova poslaneckého klubu a přidal se k odpůrcům kabinetu.

Hlasování proti vládě avizoval v úterý i další koaliční poslanec za stranu Jsme rodina Ján Krošlák. Vládu označil za „Matovičovu sektu“.

Podle Pellegriniho si vládní koalice nezařazené poslance „kupuje“ výměnou za slib rezignace ministra vnitra Romana Mikulce.

Politických obchodů se ale nabízí víc – navíc když vláda přesunula jednání až na čtvrtek. Vláda může například nezařazeným poslancům „vyjít vstříc“ v návrhu státního rozpočtu, který parlament dosud neschválil. Tak si svou podporu v minulosti udržel někdejší premiér Mikuláš Dzurinda.

Jedním z posledních manévrů může být ještě překvapivá rezignace nebo odvolání Matoviče. To by mohlo poslance SaS přesvědčit, aby pro svůj vlastní návrh o nedůvěře nakonec nehlasovali.

Odvolání Mikulce i Matoviče v pondělí odpoledne premiér Heger odmítl.

Scénářů politického vývoje je celá řada. Tím pravděpodobným jsou předčasné volby, po kterých dlouhodobě volají Pellegrini i Fico a vyslovil se pro ně i Boris Kollár. K jejich vyvolání, tedy zkrácení volebního období, je potřeba v parlamentu 90 hlasů.

Parlamentní volby v řádném termínu se mají konat v únoru 2024.

Pokud by na předčasné volby došlo, mohl by do té doby dovládnout Hegerův kabinet. To už se na Slovensku stalo po pádu vlády Ivety Radičové. I na tom se ostatně podílel tehdejší koaliční partner Richard Sulík.

Hegerovo dovládnutí by bylo podle slovenské ústavy spojené s omezením výkonu některých funkcí týkajících se „zásadních otázek vnitřní, zahraniční, sociální a hospodářské politiky“. To by se patrně týkalo i možných opatření v energetice.

Vládní kroky by navíc byly podmíněné souhlasem prezidentky Zuzany Čaputové.

Podle deníku SME se může Heger takovému scénáři vyhnout, když podá demisi ještě před hlasováním o nedůvěře. V takovém případě by mohl v demisi vládnout bez ústavních omezení a dohledu prezidentky.

Že by se současné koalici podařilo přeskupit síly a složila by po Hegerově pádu novou vládu, není příliš pravděpodobné. Návrat SaS do vlády vyloučil i Richard Sulík.

„Vidíme vícero možností, které jsou mnohem lepší než dnešní vláda a zároveň zabrání dřívějšímu návratu Fica k moci. Jednou z nich je úřednická vláda, případně rekonstruovaná vláda, která získá novou většinu. My se ale do žádné vlády v tomto volebním období nevrátíme,“ citovala ho agentura TASR.

Neznamená to ale, že by Sulíkova SaS netolerovala nový kabinet bez Matoviče a ministra vnitra Mikulce.

Vládní většinu naopak nedokážou poskládat Pellegrini s Ficem, krajní pravicí a nezařazenými. Například jasná prozápadní a prounijní slovenská zahraniční politika, která od začátku podporuje Ukrajinu v obraně před Ruskem, by se tudíž až do voleb výrazně měnit neměla.

Zuzana Čaputová se v poslední době kritikou vlády netají. Ostatně Igora Matoviče za styl vládnutí napomínala opakovaně už dříve, ještě během začátků pandemie a chaotických kroků tehdejšího kabinetu – a jeho jméno ani vyslovovat nemusela.

Matovičovou optikou se tak Čaputová stala protivníkem na úrovni Roberta Fica. Ministr nešetří kritikou na její adresu a o prezidentce mluví jako o „zlé ženě“.

Předseda OLaNO teď tvrdí, že je pád vlády v zájmu prezidentky, která „sní“ o liberální úřednické vládě, kterou by podle expremiéra řídila z prezidentského paláce.

Pokud by Čaputová úřednickou vládu po Hegerově pádu skutečně jmenovala, „její“ kabinet s největší pravděpodobností důvěru nezíská a byl by jen udržovací.

Sama Čaputová opakovaně prohlásila, že úřednická vláda „není snem ani přáním žádného racionálně uvažujícího prezidenta“.

Volby by se konaly pravděpodobně v létě nebo na podzim a preference voličů by ovlivnila i kampaň. Leccos ale mohou napovědět aktuální průzkumy. Podle čísel agentury Focus, která v neděli zveřejnila televize Markíza, by teď volby vyhrála strana Hlas.

Uskupení expremiéra Petera Pellegriniho vede v průzkumech dlouhodobě a udržuje si podporu kolem 20 %. Druhý by teď skončil zmíněný Ficův Směr s téměř 16 procenty. Do parlamentu by se poprvé dostalo liberální Progresivní Slovensko s deseti procenty.

Za ním následuje krajně pravicová Republika a až těsně za ní je Sulíkova SaS.

Vládnoucí strany Jsme rodina a OLaNO mají každá sedm procent a třetí vládní strana Za lidi, založená exprezidentem Andrejem Kiskou, by se do parlamentu ani nedostala.

Do parlamentu by se dostalo i křesťanskodemokratické KDH a strana maďarské menšiny Aliance, celkem tedy deset stran. Vláda by se teď proto sestavovala složitě.

Pokud by teď chtěl Pellegrini vládnout s Ficem, musel by se opřít ještě o další dva subjekty. Většinu by teď neměla ani široká středopravicová koalice šesti stran nebo koalice Hlasu a středopravicových stran.

Do předčasných voleb se ovšem mohou preference Slováků i kvůli nepředvídatelnému vývoji mezinárodní situace výrazněji změnit.

Jestliže si Hegerův kabinet zázrakem důvěru poslanců udrží, povládne dál jako menšinový s ad hoc podporou nezařazených poslanců. Těm bude muset vycházet vstříc programově a dost pravděpodobně i v dalších otázkách. Nikde navíc není psáno, že dovládne až do řádných voleb – možná je i dohoda na předčasných volbách.

Velkou prohru by to znamenalo pro Richarda Sulíka, který hlasování o nedůvěře vyvolal.

V textu jsme opravili chybně uvedené datum řádných parlamentních voleb, které mají proběhnout v únoru 2024. Za chybu se omlouváme a děkujeme za upozornění.