Článek
/Od našeho zvláštního zpravodaje/
„Na co máte v kufru ty holínky? Vyndejte ještě tyhle věci,“ vyptává se mě a instruuje mě mladý polský policista se zbraní. Dalekohledem koukal na mé auto s českou značkou už nějakou chvíli. Zastavil mě těsně před vjezdem do města Hajnówka na okraji Bělověžského pralesa, odkud se zrovna vracím ze schůzky s přírodovědcem.
Prohlídka auta je rychlá, ale vysvětlování, proč mám v autě gumovky, beztak chvilku zabere. Nakonec můžu jet.
Obuv vhodná pro pohyb v hlubokém lese a v podmáčeném prostředí zajímala policistu zřejmě kvůli podezření, že jsem ve zdejším pralese pomáhal nelegálním migrantům. Ti do Polska přicházejí z Běloruska už od přelomu loňského jara a léta.
Lukašenkovská hybridní válka
Lukašenkův režim a jeho mafiánské struktury vydělávají na organizování „zájezdů“ z Blízkého východu a z Afriky do Minsku a pak migranty sváží na hranice s Polskem a vytlačují přes hranici do zdejších bažin a lesů.
Migrační krizi podél polsko-běloruských hranic se loni polská vláda rozhodla vyřešit stavbou téměř 190 kilometrů dlouhé bariéry a také vyhlášením výjimečného stavu. Platil ve 183 obcích v hraničním pásmu od loňského září do konce listopadu. I když už výjimečný stav skončil, v platnosti dál zůstává zákaz vstupu pro všechny kromě místních obyvatel čili i pro turisty, novináře či aktivisty.
Cedule označující zónu se zákazem vstupu u obce Sacharewo u Hajnówky.
Své o tom ví například dvacetiletá studentka Weronika Klemba. Aktivistku z Klubu katolické inteligence zadržela policie v zakázané zóně na konci března. Migrantům, kteří uvázli v lesích a v podmáčeném terénu, dovezla jídlo a oblečení, a když se vracela zpět, načapala ji hlídka a spoutala ji. Policie prohledala její dům ve Varšavě a mladá žena strávila 48 hodin ve vazbě.
Kvůli podezření z napomáhání nelegálního přechodu státní hranice pro ni prokurátor žádal další tři měsíce ve vazbě. S tím ale nesouhlasil soud. I tak aktivistce hrozí až osm let vězení.
„Mým proviněním je to, že jsem nechtěla dopustit, aby zemřeli lidé, které vláda vidí v Polsku nerada. Rozdávání teplé polévky lidem v lese – jen to, protože víc jsem udělat nemohla – stačí k tomu, aby mě na dva dny zbavili základních práv a důstojnosti,“ uvedla nedávno studentka v prohlášení zveřejněném Skupinou hranice. Ta sdružuje iniciativy i jednotlivce, kteří podél polsko-běloruské hranice pomáhají.
Právník chodí pomáhat do lesů
Jedním z nich je i právník Kamil Syller z vesnice Werstok, kam se přestěhoval z Varšavy. Ve vsi na okraji chráněného Bělověžského pralesa hledali s manželkou klid, ale jak sám říká, teď si odtud musí odjíždět odpočinout do Varšavy. Už téměř rok totiž pomáhá migrantům přímo v bělověžských lesích. Nosí jim humanitární pomoc, vodu a jídlo.
Právník a aktivista Kamil Syller.
Lidem, kteří přes hranici přejdou, poskytuje i právní pomoc a pokouší se pro ně zajišťovat mezinárodní ochranu, aby je polské bezpečnostní složky po zadržení znovu nevyvezly na hranici. Praktika zvaná push back je totiž v Polsku od loňského října uzákoněná pro boj s nelegální migrací. Místo do zařízení pro uprchlíky bezpečnostní složky vyvážejí lidi zpět k běloruskému území, a to i opakovaně. Mnohdy jde o starší lidi nebo rodiny s dětmi. Naopak mladší a obratnější migranti se strážníkům častěji vyhnou.
Syller říká, že má s policií a armádou mnoho vlastních zkušeností. „Podle právních předpisů je možná pokuta nebo zadržení. U obyčejného obyvatele, turisty nebo aktivisty je pravděpodobná spíš pokuta. Já mám ale se složkami konflikty a až příliš dávám najevo to, že pomáhám, a to přímo tady u mě doma, takže je možné, že na mě by vyšlo zadržení na dva dny,“ říká aktivista, jenž často vystupuje v médiích. Možná i proto ho zatím policie dosud nezadržela ani ho nestíhá.
Celý rozhovor s Kamilem Syllerem čtěte zde:
Do lesů chodí Syller migrantům pomáhat i teď. Prý nemůže být lhostejný, protože vyčerpaným lidem ztraceným v mokřadech a zdejších hvozdech jde o život. Těla už se našla na vícero místech podél hranic. Oficiálně je obětí kolem dvacítky, ale podle aktivistů jich bude víc.
Při přechodu hranic jsou podle Syllerových zkušeností úspěšnější jednotlivci – Kurdové, Iráčané, Syřané nebo Afričané. Všichni míří do Německa a dalších zemí západní Evropy, kde mají rodiny nebo přátele.
Od začátku roku 5 500 pokusů
Podle údajů polských pohraničníků počty nelegálních migrantů klesají. „K pokusům ale dochází denně. Od začátku roku jich evidujeme víc než 5 500, v červnu to bylo více než 150,“ napsala redakci minulý pátek Katarzyna Zdanowiczová, mluvčí Pohraniční stráže v Podleském vojvodství.
Jde o cizince z Jemenu, Íránu, Indie nebo Sýrie. „Dostávají se k nám z Ruska, kde pobývají legálně na základě studentského nebo pracovního víza,“ dodala.
Dalším pokusům o nelegální vstup do Polska má zabránit už zmíněná stavba nového hraničního plotu. Kvůli té loni na podzim polští poslanci urgentně přijali v parlamentu zvláštní zákon.
Hlasovalo se o něm měsíc a půl poté, co byl v příhraničí vyhlášený bezprecedentní výjimečný stav. Takové opatření přitom polská vláda nezavedla ani během pandemie koronaviru.
Podél hranice se už na podzim natáhl žiletkový drát, v terénu byly tisíce pohraničníků a vojáků, drony a termovize. Navzdory tomu tehdy pohraničníci dál informovali o desítkách pokusů nelegálního překročení hranice denně a objevovala se videa, jak běloruské složky vytlačují lidi na polskou stranu.
Úplně hotovo má být do září
Podle mluvčí Zdanowiczové je teď hotových zhruba 140 kilometrů nové bariéry. „Některé z úseků se už technicky přebírají. Technologická cesta podél hranic je už hotová ze 100 procent. Podstatně pokročila montáž sloupů. Připravuje se stavba elektronického zabezpečení,“ uvedla.
Stavba pohraniční bariéry nedaleko hraničního přechodu Kuźnica. Snímek ze začátku června 2022.
Celá bariéra, včetně elektroniky, má být kompletní do konce září. Plot v přepočtu za 8,3 miliardy korun má stát už na konci června, což nedávno v Polské televizi potvrdil i náměstek ministra vnitra Błażej Poboży.
„Je to 30 tisíc kůlů, 20 tisíc sloupů. Je to naprosto klíčová a zásadní investice z pohledu bezpečnosti země. Dnes už nikdo v Evropě ani v Polsku nemá pochybnosti o tom, že jsme byli cílem hybridního útoku Lukašenka,“ řekl politik vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS). Na mysli měl ruskou invazi na Ukrajinu, při které diktátorské Bělorusko sekunduje.
Podle ministra obrany Mariusze Błaszczaka polské řešení udělalo „pozitivní dojem“ na partnery v NATO a Evropské unii.
Efektivitu pohraničního plotu ale zpochybňují někteří experti. Kritice čelí také od přírodovědců kvůli dopadům na životní prostředí. Plot, který někdo nazývá i zdí nebo zátarasem, totiž prochází i zmíněným Bělověžským pralesem zapsaným v UNESCO.
Majestátní polský dub Dunin neboli „Strážce (Bělověžského) pralesa“. Letos na jaře ho lidé v anketě vybrali Evropským stromem roku.
Dunin je asi 400 let starý, měří přes 13 metrů a v obvodu má zhruba 4,5 metru. Roste v Podleském vojvodství nedaleko hranic s Běloruskem.
Strom, který v minulosti poškodil úder blesku, roste na okraji vesničky Przybudki. Dřív u něj byly strážní budky oddělující královské lesy.
Teď stojí Dunin osamocený. Staré původní lesy v jeho okolí jsou už dlouho vykácené, dub ale stále leží na širším území nazývaném Bělověžský prales.
Severovýchod Polska má specifickou atmosféru. Žije tu mnoho národnostních menšin, například muslimští Tataři, ale také pravoslavní Bělorusové.
Pravoslavných kostelů je mnoho i kolem Bělověžského pralesa. Typické jsou tu také barevné dřevěné chalupy s okenicemi.
Prales v Polsku zahrnuje národní park a další chráněné zóny a je zapsaný do UNESCO. Před pěti lety se ve zdejších lesích ve velkém kácelo. Nelegální, ale státem řízenou těžbu dřeva zastavil až evropský soud.
Tehdy se Bělověžský prales stal na chvíli tématem číslo jedna. Demonstroval vztah polské vlády k životnímu prostředí, ale zároveň i vzepětí občanské společnosti a aktivistů, kteří proti těžbě protestovali.
Zdejší hluboké a převážně listnaté lesy jsou domovem mnoha chráněných druhů rostlin a živočichů. Úspěšně se tu podařilo obnovit populaci zubrů.
Například tahle pětičlenná skupina ráda navštěvuje louky u jedné ze vsí obklopených pralesem.
Setkání s volně žijícími zubry je nezapomenutelný zážitek. Tihle jsou na soužití s lidmi zvyklí. Umožňuje to i finanční motivace pro místní na úpravu luk. Od června už se ale zubři moc neukazují – kvůli horkům se ukrývají v pralese.
Loni se prales, který dělí polsko-běloruská hranice, dostal znovu na „první strany“. Důvodem je nelegální migrace z Běloruska.
Organizátorem migrační trasy pro lidi hlavně z Blízkého východu je podle polské vlády režim Alexandra Lukašenka. Migraci využívá jako zbraň v hybridní válce proti Evropské unii s cílem destabilizace situace.
Varšava vůči migrantům zaujala tvrdý postoj. Legalizovala tzv. push backy, a pokud se lidem podaří hranici nelegálně překročit, odveze je zpět do lesa a pošle do Běloruska. V mokřadech a lesích také umírají lidé – například na utonutí nebo podchlazení.
Polská vláda vyhlásila podél 180 kilometrů dlouhé hranice „zakázanou zónu“ a migraci chce zastavit pět metrů vysokou bariérou s betonovými základy.
Zeď protne i Bělověžský prales. Přírodovědci varují, že to bude mít velké dopady na životní prostředí a migraci zvířat. V ohrožení bude například populace rysa. Detailně se tématu budeme věnovat v reportáži.
Vesničkami ve velkém projíždějí nákladní auta, vojenská technika, míchačky a další vozidla. Uzavřená zóna také komplikuje podnikání – turisté nepřijíždějí, protože se bojí, a místním kompenzace od státu nestačí.
Vjezdy do zóny se zákazem vstupu už měsíce označují cedule a také četné vojenské a policejní kontroly. Výjimku mají místní obyvatelé. Někteří z nich lidem v lese z humanitárních důvodů pomáhají, riskují přitom pokutu nebo zadržení.
Ani nákladná stavba vysokého plotu ale migraci z Běloruska do Polska zabránit nedokáže. Lidé od hranice informují o podkopávání bariéry nebo vytrhávání ocelových částí plotu. Projekt ale ještě doplní elektrické zabezpečení.
Skupinky lidí přicházejí dál a pokud mají štěstí, míří hned do západní Evropy. Cesta je stojí i desítky tisíc dolarů. Ty pocházejí často od rodin, které už jsou na Západě. Byznys s lidmi se stal zdrojem příjmů složek zkorumpovaného Lukašenkova režimu.
Podle místních jsou úspěšní hlavně mladí muži a solitéři, kterým se podaří projít nepozorovaně. Větší skupiny s dětmi a staršími lidmi často polští pohraničníci opakovaně vracejí do Běloruska. Odtud je pak do Polska znovu vytlačují tamní ozbrojené složky.
Větší skupiny s dětmi a staršími lidmi často polští pohraničníci opakovaně vracejí do Běloruska. Odtud je pak do Polska znovu vytlačují tamní ozbrojené složky.
Dění na polsko-běloruské hranici stojí v ostrém kontrastu nevídané polské pomoci válečným uprchlíkům z Ukrajiny. Do Polska jich přišlo už více než 3,5 milionu. Zhruba 1,5 milionu v zemi zůstává.
O pralese se hodně psalo už v roce 2017, když se tu se souhlasem úřadů ve velkém kácelo i v chráněných oblastech. Mýcení zastavila až pokuta od unijního soudu.
Bariéra ohrozí zvířata, varuje biolog
Přírodovědci teď upozorňují, že neprostupný plot zastaví přirozenou migraci zvířat. „Bariéra bude izolovat mnoho druhů zvířat a rozdělí je na východ a západ,“ říká mi na vyhlídkové věži nedaleko Bělověžského národního parku profesor Michał Żmihorski z Institutu biologie savců polské akademie věd v Bělověži. Až přímo do městečka se nedostaneme, protože by mě na kontrolním bodu dál nepustili.
Auto polské policie u nově postavené pětimetrové ocelové bariéry na státní hranici s Běloruskem.
Nová bariéra má zhruba metr hluboké betonové základy, je z dvanáct centimetrů širokých a pět metrů dlouhých svislých ocelových lamel. Na vrchu jsou ještě kotouče žiletkového drátu. Přímo k ní se dostat nedá, i když pohraničníci občas organizují pro novináře výpravy. Termín se mi ale dohodnout nepodařilo, protože se protáhla má prověrka.
„Nevíme, v jaké je ta stavba fázi, protože informace nejsou transparentní. V podezdívce mají být dva deseticentimetrové otvory, které mají teoreticky sloužit k přechodu zvířat. Jinak je to ale velmi pevná bariéra. Mají v ní být jakési propusti, ale to nevíme jistě. Navíc není jasné, zda v těchto propustech nebudou nějaká dodatečná zabezpečení jako žiletkový drát nebo jiná zábrana,“ říká mi Żmihorski.
Polský biolog Michał Żmihorski na vyhlídkové věži v Bělověžském pralese.
Odborná debata o plotu se podle něj nevedla, protože vláda na podzim jednala překotně a chtěla hlavně udělat nějaký rázný krok. Polská bariéra tak bude mít podle biologa mnohem zásadnější dopady na panenskou podleskou přírodu, než má „děravější“ hraniční oplocení na běloruské straně, postavené na začátku 80. let.
„Z našeho telemetrického výzkumu víme, že vlci a rysi bez větších problémů procházejí skrz. Rysi ten běloruský plot buď přeskakují, podhrabávají se pod ním, nebo prolézají dírami mezi dráty. Bez problémů jím projdou kuny, lišky, jezevci, vydry nebo bobři,“ vysvětluje Żmihorski.
Biolog upozorňuje, že polský plot bude kvůli betonovým základům daleko obtížnější překážkou. Zvířata se pod bariérou nepodhrabou a nezdolají ani pětimetrovou výšku plotu, navíc završeného ostnatým drátem. To může zacloumat například populací rysa na polské straně.
Polská část Bělověžského pralesa je menší než běloruská a z našich výzkumů vyplývá, že naše část je tak trochu kolonizovaná jedinci z východu. Doteď sem přicházeli rysi, vlci a přišel i medvěd.
Mapa pohybu rysů v Bělověžském pralese. Každá barva symbolizuje pohyb jednoho jedince s GPS obojkem. Podle polských akademiků dokazuje, že je běloruský plot pro šelmy prostupný.
Podle Piotra Otrębského, mluvčího Generálního ředitelství životního prostředí, jsou ale výzkumy pohybů rysů už zastaralé, protože Bělorusko své hraniční oplocení během posledních deseti let postupně modernizuje.
Stavební technika na lesních cestách
Żmihorski kritizuje i průběh stavby díla, které polská vláda označuje za zásadní pro bezpečnost země.
Oblastí podél hranic skutečně velmi často projíždějí těžké nákladní vozy, míchačky a další přístroje, včetně vojenské techniky. „Ta stavba má bezprostřední vliv na přírodu národního parku. Jezdí tu náklaďáky, vojsko, je tu hluk. Příroda tím staveništěm trpí,“ upozorňuje Żmihorski. Zpevňování a rozšiřování cest a hloubení základů navíc podle něj ohrožují hydrologické podmínky v oblasti.
Po lesních cestách v Bělověžském pralese jezdí kvůli stavbě hraničního plotu míchačky na beton a nákladní i vojenské automobily.
Podle pohraničníků monitorují stavbu úřady, a to včetně vlivu na životní prostředí. „Nad průběhem stavby zabezpečení hranice dohlíží speciálně povolaná skupina, jejíž součástí jsou i instituce odpovědné za ochranu přírody. Ony posuzují a vydávají pokyny,“ objasňuje mluvčí stráže Zdanowiczová. „Přírodě se zcela jistě neděje žádná křivda,“ ujišťuje Otrębski z Generálního ředitelství životního prostředí.
Zubři hned za domem
Navzdory tomu kritika plotu zaznívá i od dalších místních přírodovědců a občanských aktivistů – často těch, kteří už prales „bránili“ před pěti lety. „Příroda velmi utrpí. Myslím, že rys tu kvůli té bariéře vyhyne,“ říká mi jeden z nich, známý polský fotograf, novinář a přírodovědec Adam Wajrak.
Bydlí ve vesnici Teremiski, obklopené pralesem. Do nejpřísněji chráněné zóny národního parku je to odsud jen dva kilometry. Wajrak také často zveřejňuje fotografie fauny i flóry Bělověžského pralesa, mimo jiné majestátních zubrů – symbolů místního lesa a také ochrany přírody v Polsku.
O výjimečnosti místní přírody svědčí i to, že se v Teremiskách chodí zubři pást na louky hned za domy a chalupy místních. Pětičlennou skupinu s Wajrakem potkáváme na obchůzce se psem. „Máme ještě štěstí, protože brzy se tu už kvůli horku ukazovat nebudou. Další šance bude až na podzim,“ říká fotograf.
Zubři v Teremiskách. Populaci se v Polsku po dvou světových válkách podařilo obnovit.
Zážitek s divokými zubry je skutečně jedinečný, ale jinak je prales podle Wajraka v ohrožení. „Jednak je to ta stavba, která má ovšem i další dopady. To, že sem nejezdí turisté, je pro životní prostředí také nebezpečné, protože se už objevují hlasy, že pokud se tedy nedá uživit z turismu, tak budeme znovu kácet,“ říká fotograf.
Navíc si myslí, že vládnoucí strana PiS prales nenávidí. „Když ho před pěti lety nemohla nechat vykácet, tak ho chce zničit tímhle způsobem,“ říká autor původem z Varšavy, který píše pro liberální deník Gazeta Wyborcza.
Fotograf a přírodovědec Adam Wajrak, v pozadí „jeho“ zubři v Teremiskách.
Ostatně to, že je region vládě ve Varšavě lhostejný, případně že na něj má už léta „pifku“, slyším i v dalších rozhovorech s místními. V hajnowském okrese s pravoslavnou běloruskou menšinou se straně PiS příliš nedaří. Dlouho tu ve volbách vítězila levice a po ní Občanská platforma, což je v jinak konzervativním východním Polsku nevídané.
A i když tu podpora pro PiS v minulých volbách hlavně díky štědré sociální politice vzrostla, historicky daná nedůvěra pravoslavných voličů ke straně spojené s polským katolicismem přetrvává. Ještě před pár lety bylo v hajnowském okrese asi 70 procent věřících pravoslavných.
„Když se kouknete na mapu zakázané zóny, tak tady, v oblasti pralesa, je nejširší, přitom na jiných místech jde jen o pár kilometrů. Tady je to až dvacet kilometrů. To zabíjí prales na více úrovních a v Polsku to ničí demokracii, protože se vyjímá část obyvatel,“ vrací se k tématu Adam Wajrak.
Vláda prales nenávidí, je přesvědčený fotograf Adam Wajrak.
Migrační krizi by prý mělo Polsko čelit už vyzkoušeným způsobem. „Nelegální migranti se mají zadržovat, civilizovaným způsobem umisťovat do detenčního zařízení a má se zkontrolovat, jestli mají právo v Evropě zůstat. Pokud ne, mají se civilizovaným způsobem deportovat,“ myslí si. Naopak hraniční bariéra nic nevyřeší, protože už teď ji lidé zdolávají a běloruské složky ji pomáhají násilím ničit. „Navzdory tomu, že Bělověž vypadá jako polský vojenský tábor, lidé se dál do lesa dostávají,“ říká.
To potvrzuje i biolog Michał Żmihorski. „Lidé se podkopávají, vyřezávají ocelové lamely a za pomoci žebříků plot přelézají. Plot ovšem ještě není kompletní a chybí elektronické zabezpečení.
Pokud bude potřeba stavět nějaké další zdi podél našich hranic – my to nechceme, ale bezpečnostní politika spočívá ve zohledňování černých scénářů –, uděláme to. Ať nikdo nemá žádné pochybnosti. Budeme bránit Polsko.
Podle fotografa Wajraka z Teremisek i aktivisty a právníka Kamila Syllera z Werstoku by situaci měli pohraničníci řešit použitím mobilních vysoko umístěných dronů, pomocí kterých by mohli monitorovat situaci až 15 kilometrů v běloruském vnitrozemí.
Profesor Żmihorski zdůrazňuje, že se o řešení mělo diskutovat na podzim. „Vydáváme velké peníze na věc, která nebude fungovat, a při té příležitosti jsme zničili kus přírody. Není to promyšlené rozhodnutí. Nikdo se neptal na to, jaké budou dopady na životní prostředí, a nikdo se neptal ani na dopady na společnost,“ dodává profesor.
Na mysli má i ekonomické dopady takzvané uzavřené zóny, jež ve velkém postihla zdejší turistický ruch.
Ze dne na den špatná pověst
„Je tu určitě méně turistů. Celou dobu jsou všude kontroly a do Bělověži se vůbec nedá dojet. Má to velký vliv na podnikání, i když asi přímo v Bělověži tolik ne, protože je tam vojsko, policie a pohraničníci, takže tam tržby mají,“ říká mi paní Katarzyna, když si v pekárně v Hajnówce objednávám ranní kávu.
Do kraje, který je díky svému venkovskému charakteru vyhledávanou odpočinkovou destinací, teď turisté nejezdí. Kromě omezení pohybu tu hraje roli i přítomnost vojska a bezpečnostních složek i migrantů v lesích. „No, dějí se tu věci,“ shrnuje to kavárnice Katarzyna.
Zákaz vstupu do pralesa. Platí od ledna 2022 do konce roku.
I když se Hajnówky uzavřená zóna bezprostředně netýká, život tu přímo ovlivňuje. Navzdory tomu místní podnikatelé nemají nárok na odškodnění, protože to se týká jen byznysu „v zóně“.
„Dostáváme 65 procent z průměru příjmů za loňský červen, červenec a srpen, jenže ty byly ovlivněné pandemií covidu-19. Státní pomoc navíc nesmí překročit 200 000 eur za dva roky, což se ovšem už některých hotelů týká a teď už nic nedostávají,“ podotýká bělověžský podnikatel Sławomir Droń.
Majitel půjčovny kol a hospody je z Bělověži, obce v dnešní zakázané zóně, a vzděláním je biolog – koncentrace přírodovědců v unikátním polském pralese je skutečně vysoká.
„Pocházím odsud, stejně jako můj táta a jeho táta. Miluju to tady. Prales už jsem bránil před kácením před pěti šesti lety. Pak byl chvíli klid. Teď se tu ale bydlí hrozně,“ říká Droń na lavičce v části pralesa, jež je přístupná veřejnosti.
Kromě neustálých kontrol dokladů, které s sebou zavřená zóna nese, si stěžuje i na velkou militarizaci oblasti. „Všude jsou vojenská auta. Bělověž se proměnila ve vojenské městečko. Kvůli zákazu a kontrolám nemůžeme ani pozvat své známé. Nedávno jsem měl svatbu a ještě den před obřadem nebylo jasné, jestli se sem vlastně svatebčané dostanou,“ líčí.
Veselka do poslední chvíle závisela na vůli místního velitele, který s rozhodnutím otálel. Podle Droně nejspíš proto, že se netají s humanitární pomocí lidem ztraceným nebo kočujícím v lesích.
Bělověžský podnikatel Sławomir Droń u brány ke stezce věnované starým bělověžským dubům.
Když „zónu s výjimečným stavem“ loni na konci listopadu vystřídala „zakázaná zóna“, prakticky nic se nezměnilo. Na začátku března navíc ministr vnitra zákaz vstupu prodloužil až do konce června.
Minulý týden pak ministr vnitra Mariusz Kamiński oznámil, že zákaz od července už platit nebude, protože bariéra by už v tu dobu měla být hotová. Dál se k ní ale lidé nebudou smět přiblížit na méně než 200 metrů. Jestli se opatření na podzim znovu nerozšíří, není jasné.
Bělověžští ale s přílišným klidem nepočítají a smiřují se s tím, že leží na nové migrační trase. Kvůli válce na Ukrajině a blokádě vývozu obilí znovu očekávají, že se v lese za jejich vesnicemi znovu objeví mnohem víc skupin z Afriky a Blízkého východu.
Tento projekt vznikl za finanční podpory EU. Za jeho obsah nese výhradní odpovědnost autor a nemusí odrážet postoje EU.
