Článek
Slovenské ministerstvo kultury při přidělování státních dotací v příštím roce upřednostní obnovu památek z období Velké Moravy a těch, které souvisí se slovenským národním obrozením. Oznámilo to nedávno na svém webu.
Úřad pod vedením ministryně za Slovenskou národní stranu (SNS) Martiny Šimkovičové přiznává, že je bude preferovat při bodovém hodnocení písemných žádostí.
Plán ale může narazit na potíž v tom, že brzy nebude kam dotace posílat. Památky z období Velké Moravy se totiž dají spočítat na prstech, upozorňuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy archeolog Slovenského národního muzea Vladimír Turčan.
„V podstatě tu máme dva kostely – jeden v Kopčanech a druhý v Nitrianské Blatnici –, které by mohly být z Velké Moravy, ale visí nad nimi otazník. Oba jsou navíc opravené,“ vypočítává odborník.
„Vizuálně viditelnými památkami Velké Moravy jsou pouze hradiště, což byly stavby ze dřeva a hlíny, jaké známe například z hradiště v Bojné, ale byly i v místech dnešního Bratislavského hradu nebo Devína. Jedná se o mohyly, které se dnes většinou nacházejí v zalesněném terénu chráněném lesem a zeminou,“ říká Turčan.
Martina Šimkovičová
Šimkovičová před vstupem do politiky pracovala jako moderátorka večerních zpráv na TV Markíza, ale poté, co na sociálních sítích sdílela protiuprchlické příspěvky, s ní televize ukončila pracovní poměr. V roce 2016 se stala poslankyní za stranu podnikatele Borise Kollára, který ji vyhodil ze svého poslaneckého klubu, když hlasovala s vládní většinou.
Jako ministryně kultury se stala tváří velkých personálních změn v čele nejvýznamnějších slovenských kulturních institucí.
Šimkovičová už při přebírání resortu tvrdila, že chce směřování ministerstva stavět na „slovenských kulturních dědictvích, buditelích a dějinných milnících slovenského národa“.
Ficovská tradice
Není to poprvé, kdy se slovenští politici pokouší vyzdvihovat období Velkomoravské říše, aby podpořili národní cítění. Tento motiv se často objevuje právě u strany, která vyslala Šimkovičovou do vlády.
„Budování naší státní svrchovanosti bylo dovršené roku 880, kdy byla papežskou bulou ze strany Říma potvrzena nejvyšší míra samostatnosti Velké Moravy tím, že Velká Morava byla církevně podřízená přímo papežovi bez prostředníka ve francké říši. Tím byla Velká Morava povýšena na úroveň všech tehdy existujících samostatných států v Evropě a stala se prvním a nejstarším svrchovaným slovanským státem na světě,“ prohlásila loni v rozhovoru místopředsedkyně SNS Dagmar Kramplová.
A premiér Robert Fico o „rozumném státním historismu“ mluvil už před 16 lety, kdy staré Slovany obývající Velkou Moravu přejmenoval na staré Slováky. Knížete Svatopluka pak nazval jejich králem.
„Za co se stydíme? Pokud jsme měli před 1200 lety nějaký útvar, který byl srovnatelný s čímkoli na světě, a v jiných státech tehdy nic nebylo – možná se tam jen potulovala nějaká zvířata a ještě tam nebyly státní útvary –, tak proč se k těmto myšlenkám nevrátit a nedat lidem ještě víc hrdosti?“ ptal se politik, který tehdy poprvé stál v čele slovenské vlády.
O dva roky později vztyčil sochu Svatopluka přímo na Bratislavském hradě, a to i s rovnoramenným dvojkřížem a označením „král starých Slováků“. Nápis i dvojkříž po kritice ze sochy zmizely.
Velkomoravská říše
- Označení pro první stabilně existující knížectví západních Slovanů ve střední Evropě, oficiální název útvaru se ale nedochoval.
- Vznikla roku 833 poté, co moravský kníže Mojmír I. vyhnal knížete Pribinu z Nitranského knížectví a oba útvary spojil.
- Důležitým milníkem bylo přijetí křesťanství moravskými vladaři, pro jeho šíření byl zásadní příchod slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje v roce 863.
- Zanikla v souvislosti s nájezdy Maďarů do střední Evropy na počátku 10. století.
Archeolog Vladimír Turčan vysvětluje, že mýty spojené s tímto obdobím se pravidelně dezinterpretují. „Za Československa, za totality, byla společenská objednávka, aby Velká Morava byla prvním společným státem Čechů a Slováků. Později měl být zase Svatopluk králem starých Slováků a Velká Morava Velkým Slovenskem, což samozřejmě ani v jednom případě neplatí. Takové historické události a témata s nimi spojená vždy trpí tím, že se jich chtějí zmocnit politici.“
Žádná státoprávní návaznost mezi útvarem pod vládou rodu Mojmírovců a Slovenskou republikou ale neexistuje. Velká Morava se kromě současného Slovenska rozkládala i na území Česka, Německa, Polska, Ukrajiny, Rumunska, Bulharska a Chorvatska.
Snahy interpretovat Velkou Moravu opačně Turčan přirovnává ke snahám komunistů vykládat události spojené s husitskými válkami za třídní boj.
Podle něj je lepší, když nad některými historickými etapami a událostmi zůstane viset otazník a dále se zkoumají, než když je archeologové a historici začnou vykládat bez dostatečných důkazů pod nacionalistickým a politickým tlakem.
Ochrana slovenštiny
Ministerstvo Martiny Šimkovičové minulý měsíc oznámilo i přípravy změny jazykového zákona, která by umožnila resortu pokutovat užití jiné než kodifikované verze slovenštiny. Sankce by hrozila například podnikatelům, kteří menu ve své restauraci mají v cizím jazyce, ale i médiím nebo organizátorům veřejných akcí.
Už teď platí, že noviny musí cizojazyčné texty vydávat se slovenským překladem a že názvy obcí v místech s vysokým zastoupením národnostních menšin musí obsahovat oba jazyky. Novela by však umožnila ministerstvu kultury výrazně zvýšit ukládané pokuty.
Teoreticky mělo ministerstvo možnost pokutovat i dosud, předchozí vlády ale řešily přestupky domluvou.
Národnostní menšiny jsou návrhem znepokojeny. Tým Šimkovičové upozorňuje, že nejde o žádný útok proti nim, ale „čistě o ochranu našeho státního jazyka“.
Podle Denníku N, který má text novely k dispozici, by ale pokutu mohla dostat například i obec, která odvysílá povodňové hlášení pro své obyvatelstvo v maďarštině, nebo strojvedoucí, který by v pohraniční obci komunikoval s cestujícím cizím jazykem.
