Článek
Co píšeme v analýze
- Pravicově populistická Alternativa pro Německo se nyní stala nejoblíbenější stranou v další východní spolkové zemi.
- Strana, která chce zrušit euro nebo ustoupit Rusku, se stane nejsilnější politickou silou na území bývalé Německé demokratické republiky.
- Tradiční partaje nejsou schopny adekvátně reagovat na hrozbu extremismu. Komentátoři hovoří o „kolektivní bezmoci“.
- „Neúspěch při zabránění růstu AfD by mohl potenciálně narušit a následně rozbít demokracii a vládu práva v Německu,“ varuje šéf vydavatelství Axel Springer.
Tento týden zazněl další výstražný signál, který upozornil na šířící se tendenci v náladách německých voličů. Pravicově populistická Alternativa pro Německo se stala nejoblíbenější stranou v další východní spolkové zemi, konkrétně v Meklenbursku-Předním Pomořansku. V průzkumu zveřejněném veřejnoprávní stanicí NDR se tam pro AfD vyslovilo 32 procent dotázaných.
Výsledky ankety potvrdily, co političtí analytici déle předvídali – že strana, která chce například zrušit euro nebo místo dodávek zbraní Ukrajině uzavřít rychle příměří s Ruskem, nepřestane zdolávat další rekordy v popularitě a postupně se stane nejsilnější politickou silou na území bývalé Německé demokratické republiky.
S výsledky přes 30 procent se AfD v posledních měsících vyšplhala na první místo anket také v dalších třech východních spolkových zemích – Sasku, Durynsku a Braniborsku. Kromě politicky svébytného Berlína už „odolává“ jen Sasko-Anhaltsko, kde se poslední průzkum uskutečnil v červnu.
Na východě AfD letos vůbec boduje. V červnu dosáhla historického úspěchu ve volbách do regionální funkce, když se ve městě Sonneberg její kandidát poprvé stal zemským radou, tedy nejvyšším představitelem tamního okresu. Tento měsíc pak Alternativa mohla slavit významné prolomení politické izolace neboli „protipožární zdi“ (Brandmauer), jak se v německém politickém žargonu označuje nepsaná zásada o nespolupráci tradičních stran s krajní pravicí. V durynském zemském sněmu zastupitelé AfD spojili síly s poslanci křesťanských demokratů (CDU) a liberálů (FDP) a prosadili snížení daně z převodu nemovitosti navzdory menšinové levicové vládě.
Východ Německa a konkrétně Durynsko jsou ostatně považovány za hnízdo radikálů, kteří se v AfD postupně prosazují čím dál více. Zosobňuje je hlavně durynský stranický předák Björn Höcke, který proslul skandálními výroky.
„My, Němci, náš národ, jsme jediný národ na světě, který vsadil památník hanby do srdce svého hlavního města,“ prohlásil Höcke začátkem roku 2017 v narážce na památník obětí holocaustu v Berlíně. Předloni zase tento bývalý učitel dějepisu během předvolební kampaně použil zakázanou frázi „vše pro Německo“ pocházející od někdejších ozbrojených nacistických jednotek SA. Za vyřčení tohoto spojení se Höcke nakonec bude muset zodpovídat před soudem.
AfD a pravicový extremismus
Podle poslední výroční zprávy Spolkového úřadu na ochranu ústavy, tedy německé civilní kontrarozvědky, v loňském roce uvnitř AfD zesílily projevy pravicového extremismu.
„Ve vyjádřeních strany a řady jejích představitelů se projevuje etnicko-kulturní chápání lidí a také xenofobní, protimenšinové a protimuslimské a islamofobní postoje,“ uvedla zpráva.
Náchylnost k pravicovému extremismu má podle úřadu asi 10 tisíc členů AfD, což je zhruba třetina její členské základny. V této souvislosti zpráva odkazuje na šéfa stranické skupiny v durynském zemském sněmu Björna Höckeho a jeho někdejší nacionalistickou frakci.
Dávno už ale neplatí, že je Alternativa dominantně východoněmeckým fenoménem. Potenciální voliči jí notně přibývají také v západních spolkových zemích. Díky tomu dosahuje na celostátní úrovni výsledků nad 20 procent a umisťuje se na druhém místě preferenčních žebříčků – hlavně na úkor slábnoucích sociálních demokratů (SPD) spolkového kancléře Olafa Scholze.
V posledních volbách do Spolkového sněmu v roce 2021 přitom AfD skončila až pátá s výsledkem zhruba 10 procent.
Není přitom obtížné určit, co tak markantní nárůst počtu voličů AfD způsobilo. Podle průzkumů považují Němci za největší problémy stagnující ekonomiku, přistěhovalectví a životní prostředí, respektive ochranu klimatu, následuje sociální spravedlnost. Vodou na mlýn AfD je obzvlášť letošní migrační vlna, největší od krize v letech 2015–2016, kterou už německé obce přestávají zvládat.
Zároveň čím dál více převažuje dojem, že současná spolková koaliční vláda je rozhádaná a nenabízí v žádné z těchto oblastí dobrá řešení. S její činností je spokojena pouhá pětina voličů, s kancléřem Scholzem čtvrtina.
„Za jiných okolností by z takové situace měla těžit opozice – ani CDU vedená Friedrichem Merzem ale nezáří. Po odchodu Angely Merkelové stále ještě hledá svůj kurz, její předseda je stejně málo populární jako Scholz. Z frustrace z tradičních politických stran pak těží AfD,“ uvedla pro Seznam Zprávy Zuzana Lizcová, vedoucí katedry německých a rakouských studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
Zklamání z ostatních stran je podle ní vůbec hlavní důvod podpory AfD. V tomto smyslu se vyjadřují dvě třetiny jejích aktuálních sympatizantů. S politickým programem strany souzní jen asi třetina z nich. Dále AfD těží z ekonomické nejistoty, obav z recese a ekonomického úpadku, částečně také ze strachu z dalšího vývoje války na Ukrajině, mnoha lidem imponuje její volání po rychlém ukončení konfliktu.
Jak k sobě mají blízko AfD a česká SPD
Alternativa pro Německo patří v Evropském parlamentu do stejné frakce jako české hnutí Svoboda a přímá demokracie – skupina nese název Identita a demokracie.
Podle experta na politický extremismus Miroslava Mareše z brněnské Masarykovy univerzity má AfD ve srovnání s SPD Tomia Okamury jiné kořeny a ideové důvody vzniku, v posledních letech se ale k sobě přibližují.
„AfD vznikla jako euroskeptická ‚strana profesorů‘ a postupně se stávala radikálnější. SPD vznikla jako protestní strana profilující se na tématu přímé demokracie. Postupně se obě strany dostaly na podobné programové pozice v řadě oblastí,“ uvedl Mareš pro Seznam Zprávy.
Pogratuloval jsem telefonicky kolegovi a předsedovi Alternativy pro Německo (AfD) profesorovi Jörgovi Meuthenovi (na...
Posted by Tomio Okamura - SPD on Monday, September 2, 2019
Rozdíl vidí například v tom, že AfD je strana více tváří, která prošla procesem změny vedení, zatímco u SPD po celou dobu existence dominuje Tomio Okamura. Česká strana se také více mocensky prosadila, hlavně za menšinové vlády Andreje Babiše.
„SPD měla díky konstelaci v Poslanecké sněmovně určitý vliv na moc ve státě ve volebním období 2017–2021, kterého zatím AfD v této podobě nikdy nedosáhla,“ poznamenal Mareš.
AfD a Okamurova SPD spolu spolupracují, letos v červnu například zástupci SPD navštívili konferenci mládežnické organizace Junge Alternative.
Na nárůstu podpory krajní pravice, který je v dějinách Spolkové republiky bezprecedentní, je zarážející bezradnost, respektive nemohoucnost tradičních stran, které nejsou schopné AfD efektivně čelit. Jeden z komentátorů týdeníku Die Zeit v této souvislosti použil termín„kolektivní bezmoc“.
Ta se projevila ve zmíněném hlasování v durynském zemském sněmu. Potvrdilo se, že dosavadní obranné strategie vůči Alternativě v podstatě selhaly. „Durynsko ukazuje, co se může stát všude jinde,“ varoval Die Zeit.
Týdeník vyjmenoval tři doporučení, jak by se mělo vůči AfD postupovat.
Demokratické strany musí místo vzájemných rozporů jednat s krajní pravici jednotně. Za druhé je třeba AfD konfrontovat s jejím vlastním programem, nejen s jejím extremismem a odkazy na národní socialismus. „Pokud chce AfD například zrušit EU, tak je třeba hlasitěji říct, co to vlastně znamená,“ poznamenal Die Zeit. Za třetí se musí podniknout pragmatické kroky tam, kde AfD upozorňuje na skutečné nedostatky, které u rostoucí skupiny lidí zvyšují pocit odcizení od tradičních stran.
Přesněji se však možná trefil autor, který je obzvlášť mezi německou levicí sám považován za radikálního pravičáka, šéf vydavatelství Axel Springer Mathias Döpfner.
„Neúspěch při zabránění růstu AfD by mohl potenciálně narušit a následně rozbít demokracii a vládu práva v Německu,“ varoval Döpfner v netradičním příspěvku pro server Politico.eu. Zaměřil se hlavně na migraci. Němečtí politici, ale i mnozí novináři si podle něj plně uvědomují, že současný štědrý a otevřený systém německé migrační politiky je nefunkční, nechtějí o tom ale mluvit nahlas.
„Nemluvit o problému je největší problém,“ zdůraznil Döpfner. Německo sice je závislé na přísunu lidí z ciziny, potřebuje ale hlavně kvalifikované a práceschopné imigranty a podle toho musí svoji imigrační politiku změnit.
Podobnou míru zbabělosti a pokrytectví vidí vydavatel také u tématu rychlého přesunu na bezemisní energetiku, který prosazuje Scholzova vláda – každý, kdo se opravdu vážně zabývá dekarbonizací, ví, že bez jaderné energie není v blízké době proveditelná.
Objevují se i názory, že je třeba prolomit tabu a přestat AfD totálně politicky izolovat. Například předseda hodnotové komise CDU, historik Andreas Rödder, si dovede představit, že menšinové vlády vedené křesťanskými demokraty by se mohly v jednotlivých případech spoléhat na hlasy AfD.
„Problematické by bylo jen to, kdyby CDU chtěla AfD oficiálně tolerovat a uzavřela s ní kvůli tomu dohodu. To by byla červená čára,“ řekl Rödder v rozhovoru pro týdeník Stern.
CDU se však od těchto výroků následně distancovala. „Oceňujeme práci, kterou profesor Rödder vykonává v naší programové a politické komisi. Jeho názor v tomto bodě ale nesdílíme,“ reagoval generální tajemník strany Carsten Linnemann.
