Válka posouvá mocenský střed Evropy směrem na východ

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Válka na Ukrajině v konečném důsledku zvýšila politický vliv států střední a východní Evropy – zejména díky jejich nekompromisním postojům vůči Rusku. Válka také posílila výzvy k rozšíření EU a NATO. A do třetice: oslabila moc Francie a Německa.

Tak o nové geopolitické situaci v Evropě nedávno psal vlivný americký deník The New York Times.

Argumentoval tlakem střední Evropy na pomoc Ukrajině, a to od samého začátku invaze až po dnešní dny. Dobře to bylo vidět třeba při soustavném nátlaku na Německo, aby povolilo vývoz svých tanků Leopard 2 na Ukrajinu a samo je Kyjevu věnovalo.

Podle NYT válka urychluje přesun mocenské rovnováhy v Evropě pryč od „staré Evropy“ směrem k novějším členům EU „na východě a severu“.

„Stará Evropa si udržovala své vazby na Moskvu, kdežto novější členové mají syrové vzpomínky na sovětskou okupaci a neochotu postoupit část své suverenity Bruselu,“ napsal NYT.

Přesunu těžiště Evropy více na východ si už na podzim všímal britský liberální týdeník New Statesman. „Státy střední a východní Evropy jsou poprvé od roku 1989 v jádru velké krize, a zároveň stojí v čele evropské reakce na ni,“ uvedl magazín.

Připomněl, že středoevropský region přijal většinu ze zhruba osmi milionů ukrajinských uprchlíků a propagoval pomoc Kyjevu.

Dá se však skutečně tvrdit, že se ze střední Evropy stalo nové „mocenské centrum“?

Podle Milana Niče, slovenského experta na střední Evropu v Německé radě pro zahraniční politiku, je taková teze nepřesná.

„V zásadě platí, že v otázce odpovědi na válku na Ukrajině při americkém vedení zabraly střední a východní Evropa; hlavně Polsko a baltské státy. Součástí rostoucí měkké síly našeho regionu bylo i úspěšné české předsednictví,“ řekl Seznam Zprávám Nič.

Jedním dechem ale dodává, že region není jednolitý a nemá připravenou společnou platformu nebo seznamy ústupků, které by chtěl od západní Evropy v jiných věcech.

Za podstatnou má vojenskou pomoc střední a východní Evropy Ukrajině i Vít Dostál, výkonný ředitel Asociace pro mezinárodní otázky.

„Nastartovala i jiné země, které do té doby vyčkávaly a nebyly tak aktivní. Ukrajinci sami říkají, že polské tanky zachránily obklíčení Kyjeva,“ připomíná analytik. „V tomhle tudíž teze o přesunu evropského těžiště na východ pravdivá je. Ale jestli se to propisuje do širšího celoevropského chápání posílení střední Evropy v jiných evropských agendách, to si už nejsem tak jistý,“ dodává Dostál.

Experti se shodují, že nejviditelnější a nejsilnější je od začátku v pomoci Ukrajině Polsko. Poláci dostali Němce pod tlak hned při rozhodování o prvních sankcích, jenže Varšava podle odborníků svůj vlivový potenciál využít nedokázala.

„Polsko tehdy bylo na koni, ale jen v té jednotlivé věci. Jenže ve zbytku roku Polsko ukázalo, že ten kapitál není schopné přetavit v nic dalšího,“ myslí si analytik Milan Nič.

Důvodem je podle něj především politika současné polské národně-konzervativní vlády strany Právo a spravedlnost (PiS) a spory s EU o právní stát, a tím pádem boj o prostředky z unijního fondu obnovy.

„Polsko si navíc odstřelilo svého nejšikovnějšího státního tajemníka Konrada Szymańského, který rozuměl EU,“ připomíná Nič. Jeho náhradníci podle něj sice bojují s EU a unijními institucemi, „trucují“, ale nechápou, jak Unie funguje. Nepřetavili lepší pozici Polska ve prospěch celého regionu či Varšavy.

„V tématech, jež se týkají jádra fungování EU, je Polsko jednoduše slabé a nepřesvědčí ostatní – na rozdíl od Francie, Německa nebo Nizozemska,“ míní Nič.

Vít Dostál připomíná už zmíněný polský tlak na poskytnutí evropských tanků Ukrajině (více třeba zde). „Nebýt toho, že iniciativu začali táhnout Poláci, tak by na Ukrajinu tanky nemířily. Jakkoli si myslím, že to Poláci opět přehřáli a využili k domácím záležitostem, stejně jako Patrioty,“ řekl Seznam Zprávám Dostál.

Na mysli má polsko-německou rozmíšku ohledně nabídky Berlína na poskytnutí vlastního amerického protiletadlového systému Patriot na ochranu polských hranic. Impulsem byl pád rakety na polskou ves Przewodów loni v listopadu, na místě zahynuli dva Poláci. Varšava na německý systém nejdřív kývla, ale vzápětí souhlas odvolala, aby se s Berlínem nakonec znovu domluvila.

„Ale jestli se polská iniciativa a vedení v otázce pomoci Ukrajině propisuje i do širšího celoevropského chápání posílení střední Evropy v jiných evropských agendách, to si už nejsem tak jistý,“ dodává Dostál.

Podle Milana Niče se teď čeká na výsledek podzimních polských parlamentních voleb. „Pokud si Polsko zvolí vládu, která nebude mít spory s Evropskou komisí a dalšími unijními institucemi, tak náš region nabere na síle a bude schopný vytvářet větší koalice,“ předpokládá analytik.

Nič s Dostálem shodně zmiňují, že k vylepšení „pošramocené pověsti“ regionu napomohlo loňské české unijní předsednictví.

A pozornost k Česku teď přitáhl i nově zvolený český prezident Petr Pavel.

Aktivně se pustil do zahraniční politiky a dal rozhovory řadě velkých světových médií. Například pro BBC řekl, že si Ukrajina zaslouží stát se po konci války s Ruskem členem NATO.

Podle analytiků, které Seznam Zprávy oslovily, Pavlovo zvolení a vystupování posílí pozici Česka. „Česká republika bude viditelnější. Pavel bude respektovaným hlasem. Česko ukázalo během předsednictví schopnost najít společný postoj a konsenzus, a to je klíčové pro budoucnost,“ myslí si Milan Nič.

Vít Dostál má za to, že Pavel má vliv v otázce image, jíž se Česko reprezentuje navenek. „Určitě pomáhá už pár zahraničních textů, ve kterých se Pavel ukáže jako člověk uvažující o mezinárodní politice a bezpečnosti v souvislostech i vydání stanovisek odpovídajících západoevropskému jazyku,“ uvádí.

Zásadní bude podle něj to, jak se zvolený prezident nakontaktuje na další státníky, a to zejména ty ze západní Evropy. „Přiznám se, že to mi v jeho kontaktech zatím chybělo. Jsou tam Poláci, Slováci, Pobaltí, ale potřebujeme například to, aby jel Pavel do Kyjeva třeba s (francouzským prezidentem Emmanuelem) Macronem,“ dodává Dostál.

Cestu do Kyjeva plánuje zvolený Petr Pavel jako jednu z prvních – nejspíš hned po cestě do Bratislavy a do Varšavy. Za prezidentem Volodymyrem Zelenským ale nemá jet s Macronem, nýbrž se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou.

„Jeho plány zahraničních cest po inauguraci svědčí o jeho zaměření na posílení regionální a bezpečnostní spolupráce v kontextu ruské agrese,“ hodnotí avizované Pavlovy zahraniční cesty Łukasz Ogrodnik, analytik Polského institutu mezinárodních vztahů (PISM).

Česká volba bude mít podle Ogrodnika i další vliv na region. „Umocní rozpor ve Visegrádské skupině mezi Maďarskem na jedné straně a Českem, Polskem a Slovenskem na druhé,“ napsal Ogrodnik pro Seznam Zprávy.