Válka na Ukrajině ponoukla Němce, aby se více věnovali Čechům a Polákům

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Hranice mezi Německem a Francií měří necelých 350 kilometrů. Německo-česká hranice je mnohem delší, má více než 800 kilometrů. Delší je i hranice mezi Německem a Polskem, i když jen o pár kilometrů.

Délka společných hranic ale není přímo úměrná s intenzitou vzájemných vztahů. Na pomyslných vahách zjevně převažuje pozornost, kterou Německo věnuje Francii.

Válka na Ukrajině nicméně upřela pozornost na východní část Evropy. Berlín, který se začátkem ruské invaze zakusil trpké procitnutí z naivity, s níž přistupoval k Moskvě, tehdy vyhlásil ústy kancléře Olafa Scholze tzv. Zeitenwende neboli historický obrat v zahraniční politice. Na začátku března se Scholz k novému kurzu znovu přihlásil.

Objevily se také hlasy, že Berlín v naplňování této změny zklamal. Podle komentáře zpravodajského webu týdeníku Die Zeit Německo nevyužilo příležitosti a nezaměřilo pozornost ke svým východním sousedům, kteří si to zaslouží.

„V Německu stále není trapné nemít znalosti ani empatii vůči zemím mezi Německem a Ruskem. A dokud se to nezmění, je termín Zeitenwende zcela nadsazený,“ napsal autor Christian Bangel v komentáři, který vyšel s titulkem „Arogance trvá“.

Zaslouží si tedy Česko, Polsko a další země v regionu více pozornosti a přízně Německa?

Podle odborníků na střední a východní Evropu není problém tak jednoznačný, jak autor názorového textu předkládá.

Například Kai-Olaf Lang z německé Nadace pro vědu a politiku (SWP) zdůraznil, že Berlín po začátku ruského útoku na Ukrajinu výrazně posílil spolupráci se zeměmi ve východní části EU a NATO. Kontingent německého Bundeswehru v Litvě byl povýšen na úroveň brigády, na Slovensku a v Polsku byly rozmístěny německé protiletadlové systémy Patriot.

V rámci pomoci Ukrajině se Němcům podařilo dodat partnerům tanky, po omezení dodávek ruského zemního plynu se Německo dohodlo i s Českem na využívání nového terminálu na zkapalněný plyn (LNG). Podle Langa také určitě nebyla náhoda, že si kancléř Scholz loni vybral Prahu pro svůj projev o budoucnosti Evropy.

„Řekl bych, že Německo v žádném případě není vůči očekáváním ze strany východní a střední Evropy hluché. Koneckonců rozhodnutí dodat Ukrajině bojové tanky Leopard je příkladem toho, jak i tlak ze středovýchodní Evropy může ovlivnit německé chování,“ uvedl německý politolog pro Seznam Zprávy.

Připomněl také, že vztahy Německa s některými zeměmi v regionu nejsou jednoduché, čímž narážel hlavně na Polsko, které od Berlína kupříkladu stále požaduje náhrady za škody způsobené během druhé světové války.

„Na rozdíl od objektivní kritiky například ze strany pobaltských států nebo České republiky se Varšava opakovaně dopouští závažných obvinění. Ta mohou být zčásti oprávněná, ale provází je skepse vůči spolupráci s Německem,“ poznamenal Lang.

Je pravdou, že Berlín se mezi svými partnery opět výrazně orientuje na „těžké váhy“, jako jsou Francie a Spojené státy, což kontrastuje s jeho oficiální rétorikou o prohlubování kontaktů s menšími státy. „Německo ale stále vynakládá mnohem více úsilí o spolupráci se středně velkými a menšími partnery, zejména z východní a střední Evropy a jihovýchodní Evropy, než například Francie,“ uvedl německý expert.

O něco větší pochopení pro argumenty ve zmíněném komentáři měl Jakub Eberle z pražského Ústavu mezinárodních vztahů.

„Souhlasím s tím, že v německé společnosti obecně příliš neexistuje povědomí nějakého vztahu k zemím na východ od Německa. Němci se o nás zkrátka moc nezajímají. Většina německé společnosti se určitě dívá spíš na západ, na jih,“ řekl Seznam Zprávám Eberle, který je spoluautorem publikace o německé zahraniční politice.

„Tradiční problém česko-německých vztahů je, že v Německu neumí skoro nikdo česky, a to včetně lidí, kteří žijí u hranic,“ pokračoval odborník. Pokles zájmu o Česko je podle Eberleho vidět i mezi německými politiky. „S tím, jak ze scény pomalu odcházejí lidé, pro které bylo důležitým projektem česko-německé smíření v 90. letech, v Německu ubývají lidé, kteří by měli o Česko zájem,“ podotkl.

V posledních dvaceti třiceti letech podle Eberleho navíc v Německu ubývá expertů na střední a východní Evropu - zavírají se katedry východoevropských dějin nebo slavistiky. Na vině ale nejsou jen úspory, bývá problém tyto obory naplnit studenty.

Tvrdou kritiku si však Německo podle českého experta nezaslouží. „Zeptejme se také, jak to máme my v Česku? Co víme o Polsku, jak se o něj zajímáme? Co víme o Maďarsku? Nebo co vědí Francouzi o střední a východní Evropě? Bylo by chybou vidět nějakou specificky německou ignoranci vůči porozumění s východem,“ zdůraznil Eberle.

Připomněl také, že fenomén jakéhosi přehlížení existuje i uvnitř Německa. „Většina elit pochází ze Západu, západní Němci se o východní spolkové země také nezajímají a na tamní obyvatele se dívají trochu svrchu. Celé to je spíš širší západo-východní problém,“ poznamenal odborník.

Další expert na německou zahraniční politiku Vladimír Handl z Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity připomněl, že Scholzova vláda se ve svém programovém prohlášení přímo přihlásila ke spolupráci s Polskem a spolupracovat musí i s ostatními státy regionu, už jen vzhledem k podmínkám evropské politiky.

„Berlín se hlásí k prohlubování EU a pro svou politiku potřebuje spojence i mezi menšími státy,“ uvedl Handl.

Základ pragmatické, „depolitizované“ spolupráce Německa s jeho východními sousedy a dalšími zeměmi v regionu podle něj vychází z hospodářského propojení. „Země visegrádské čtyřky dohromady představují objemem nejvýznamnějšího obchodního partnera spolkové republiky,“ zdůraznil analytik.

Zároveň ovšem platí, že německá politika zažívá momentální pokles autority, spojený s opatrným přístupem kancléře Scholze k jednotlivým stupňům rostoucí vojenské podpory Ukrajiny, podotkl analytik. Německo by proto podle Handla mělo být více aktivní. Stejně tak by však země střední Evropy neměly sklouznout ke snaze Německo „překračovat“.

„Německá politika představuje tanker, jehož opatrný a váhavý kapitán přeci jen a velkým obloukem v rámci ohlášené Zeitenwende mění navyklý a pohodlný kurs směrem k nové politice. Země střední a východní Evropy představují v této metafoře rychlé čluny, které před tímto tankerem okamžitě a pružně manévrují - dlouhodobě se ovšem bez stabilní podpory německého tankeru neobejdou,“ doplnil odborník.