Uťápnutý kancléř. Scholz zatím nezaplnil prázdno po Merkelové

Minulý týden si turecký prezident Recep Tayyip Erdogan posteskl, že v Evropě nevidí žádného státníka, který by dokázal pohnout s krizí mezi Ukrajinou a Ruskem. „Dříve přišla Merkelová a držela v ruce klíč k řešení problému. Taková vůdčí osobnost tu momentálně není,“ řekl pro tureckou agenturu Anadolu.

Ve své zemi se autokratický Erdogan dopouští přešlapů vůči demokracii, nicméně jeho postřeh, že v evropské politice chybí schopný nástupce bývalé německé kancléřky, zněl trefně.

Snahu nelze upřít francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi, který v minulosti tvořil s Angelou Merkelovou jakýsi evropský tandem. Nyní o sobě dává více vědět i proto, že Francii v dubnu čekají prezidentské volby. Díky nynějšímu francouzskému předsednictví v EU má Macron více příležitostí vystupovat z pozice evropského lídra, což využil i při pondělním jednání o napětí mezi Ukrajinou a Ruskem v Moskvě.

Více prostoru v Evropě má Macron i díky tomu, že Merkelovou nenahradil politik srovnatelného formátu. Nový šéf německé vlády Olaf Scholz působil první dva měsíce ve funkci spíš nenápadným a rozpačitým dojmem. Teprve v posledních dnech se začal projevovat aktivněji. Pochybnosti, zda dokáže navázat na předchozí spolkové kancléře, kteří v mezinárodní politice hráli důležitou roli, však zatím nerozptýlil.

Bývalý starosta Hamburku a ministr financí v poslední vládě Merkelové na podzim přivedl svoji sociální demokracii (SPD) k volebnímu vítězství s image klidného a spolehlivého lídra. Následně sestavil trojbarevnou, „semaforovou“ vládu se Zelenými a liberály (FDP).

Ukázalo se však, že jako kancléř postrádá dostatek jiných důležitých vlastností, jako jsou rozhodnost a srozumitelnost.

V zahraničí se Scholzova politická váhavost projevila v ukrajinsko-ruské krizi. Svými často mlhavými postoji vyvolal rozčarování spojenců z NATO v čele se Spojenými státy.

Především se dlouho zdráhal pohrozit Rusku, že pokud zaútočí na Ukrajinu, Německo zablokuje rozjezd nového plynovodu Nord Stream 2. Na druhé straně jeho vláda vytrvale odmítá poskytnout zbraně Ukrajině, ačkoli je ve velkém prodává například arabským zemím. Scholz si za to vysloužil kritiku od německých i zahraničních komentátorů.

Až nyní se pokouší svoji pozici zlepšit. Naplánoval si jednání ve Washingtonu, v Moskvě a Kyjevě, v úterý hostil v Berlíně schůzku s Macronem a polským prezidentem Andrzejem Dudou. Ve čtvrtek se v německé metropoli sejdou zástupci Německa, Francie, Ruska a Ukrajiny v takzvaném normandském formátu.

Scholzovu reputaci u západních partnerů částečně napravila pondělní návštěva v Bílém domě. Od prezidenta Joea Bidena se dočkal veřejného ujištění, že Německo patří mezi nejbližší a spolehlivé spojence USA, a sám do kamer mnohokrát zopakoval, že Berlín bude v každém případě držet vůči Rusku společnou pozici.

Německá média přesto v prvních reakcích zdůraznila hlavně fakt, že se kancléř při vyjadřování o možných protiruských sankcích vyhýbal zmínce o plynovodu Nord Stream 2. Místo Scholze to udělal Biden, který Moskvě pohrozil, že v případě ruské invaze projekt zkrátka končí. Schvalovací pravomoce ke zprovoznění plynovodu přitom náleží německým, respektive evropským úřadům.

Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung označil tuto událost za „bizarní představení“, ve kterém se Německo ocitlo v pozici pouhého „subdodavatele“. Kancléř přitom podle listu zastavení plynovodu ve skutečnosti připouští, otevřeně ale o něm nechce hovořit kvůli proruským postojům v domovské SPD. Navíc příští týden cestuje do Moskvy.

„Samozřejmě to nemá nic společného s vůdcovstvím během velké evropské krize, které by ve Washingtonu, ale i v Německu mohli očekávat od šéfa vlády největší země EU,“ poznamenal deník.

Pokud jde o postoje SPD, tato strana nikdy nebyla horlivým zastáncem členství Spolkové republiky v NATO. Scholzovu akceschopnost komplikuje ještě fakt, že není jejím předsedou.

Projevilo se to i v uplynulých dnech, kdy média začala houfně přetřásat, jaký vliv má na shovívavý postoj SPD vůči Rusku bývalý kancléř Gerhard Schröder. Ten se po svém odchodu z funkce v roce 2005 začal angažovat v ruských energetických podnicích, vystupuje jako lobbista pro Nord Stream 2 a podle nedávného oznámení by měl nastoupit do dozorčí rady plynárenského koncernu Gazprom.

„Pokud dobře rozumím ústavnímu pořádku Spolkové republiky Německo, je pouze jeden spolkový kancléř, a to jsem já,“ prohlásil nedávno Scholz na otázku ke Schröderovi.

Šlo zjevně o lehkou ironii, nicméně fakt, že měl potřebu takovou větu říci, svědčí o jeho postavení. Jak zdůraznil komentátor internetového vydání týdeníku Focus, žádný z předchozích spolkových kancléřů se takto vymezovat nemusel. Vinu přitom nenese Schröder, ale svérázný, přehnaně opatrný styl současného kancléře. „Je to umění vládnout prostřednictvím nevládnutí,“ napsal Focus.

Podobně sžíravých komentářů na Scholzovu adresu se objevilo už mnoho. Zdaleka se to netýká jen zahraniční politiky. Příliš se nepředvedl ani v klíčové domácí agendě, boji proti koronaviru.

Místo toho, aby se pokusil sjednotit různé názory v koalici na povinné očkování a předložil vládní návrh, nechal celou věc rovnou na parlamentu, který je názorově roztříštěný. Ačkoli se vláda snaží držet opatrnou linii a nechce zatím rozvolňovat ochranná opatření, jednotlivé spolkové země si je začaly změkčovat samy, bavorská vláda dokonce nechce dodržovat ani zákonem stanovené očkování pro zdravotníky a sociální pracovníky.

„Proč tak přibrzděný,“ zní titulek článku o Scholzových premiérských začátcích v týdeníku Die Zeit z konce ledna. List připomněl, jak politik během loňské volební kampaně přiváděl své politické soupeře i mnohé novináře téměř k šílenství, když se často vyhýbal konkrétním otázkám a mluvil tak potichu, že mu bylo sotva rozumět.

„Nyní, když je kancléřem, se zdá, že to celé vědomě přivedl k dokonalosti. Mluví nejen ještě tišeji, ale jeho odpovědi čím dál méně přiléhají k otázkám, které dostává,“ napsal Die Zeit. Podle týdeníku může být útěchou snad to, že je možná až příliš podceňován. V neformální komunikaci prý působí mnohem emotivněji.

Jenže takového kancléře běžní občané nevidí. V nedávné anketě týdeníku Der Spiegel, které se zúčastnilo přes 5000 respondentů, odpovědělo 63 procent dotázaných, že Scholz zatím není dobrým kancléřem.

V některých průzkumech už také SPD klesla na druhé místo za opoziční křesťanské demokraty (CDU). Ti si navíc do čela nedávno zvolili zkušeného a cílevědomého harcovníka Friedricha Merze, pro kterého je utlumený Scholz snadným terčem.

„Neřídíte, pane spolkový kancléři, ani v Německu, ani v Evropě,“ prohlásil Merz koncem ledna v parlamentu. Scholze vyzval, aby následoval příklad minulých kancléřů a pustil se mnohem rozhodněji do spolupráce s ostatními evropskými zeměmi.

Jak Scholz dokáže v kancléřské funkci obstát, se nejspíš lépe ukáže v následujících měsících. Kromě ukrajinsko-ruské krize nebo koronaviru se vláda musí zabývat také dalšími tématy, které doléhají na voliče. V první řadě rostoucími cenami energií. Scholzova vláda má přitom velmi ambiciózní plány na zrychlený přechod k udržitelným zdrojům nebo k elektromobilitě, jež předpokládají rozsáhlé výdaje a změny v německém hospodářství. Aby vláda svým plánům dostála, musí začít s reformami ještě v první polovině letošního roku.