Už nemám dost sil, řekla Čaputová. Na Slovensku začala burza jmen

„Postavme se proti zlu, spolu to dokážeme,“ zněl slogan Zuzany Čaputové před prezidentskými volbami v roce 2019.

Právnička z Pezinku a tehdejší místopředsedkyně liberální neparlamentní strany Progresivní Slovensko kandidovala v době, kdy zemí otřásla vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.

Zcela jasná výhra liberálky Čaputové v souboji proti kandidátovi Směru Maroši Šefčovičovi tehdy ve středoevropském prostoru působila jako zjevení. V Česku vládl Andrej Babiš, v Polsku držel otěže Jarosław Kaczyński a v Maďarsku Viktor Orbán.

„Zjevením“ byl proto i politický styl nové slovenské prezidentky: věcnost, korektnost, slušnost a také mnohokrát projevená empatie ke slabším.

Zuzaně Čaputové zbývá do konce volebního období necelý rok. Teď je jasné, že ji 15. června 2024 nahradí někdo nový.

Prezidentka v úterý odpoledne potvrdila, o čem se poslední dny v kuloárech spekulovalo. Že nebude pokračovat. I tak je to pro Slovensko překvapení, které politiku výrazně ovlivní.

„Tohle oznámení je jedno z nejtěžších, se kterým jsem v životě vystoupila,“ začala své vystoupení Čaputová. Rozhodnutí odůvodnila tím, že na další potenciální pětiletý mandát by neměla dost sil a zmínila i ohled na rodinu. „Mé rozhodnutí je rozhodnutím osobním, protože dostatek sil je to, co významně určuje kvalitu veřejné služby.“

Společnost požádala Zuzana Čaputová o pochopení.

„Neberte prosím mé rozhodnutí nekandidovat jako důkaz toho, že se slušností se nedá uspět,“ uvedla dál Čaputová. V rozhovoru pro deník SME dodala, že se „bude snažit v pátém (posledním) roce svého mandátu bránit všechny demokratické hodnoty a principy“.

Nad rozhodnutím Čaputové už vyjádřil lítost český prezident Petr Pavel. Dodal, že pro rozhodnutí prezidentky má „velké pochopení“. „Osobně mě to velice mrzí, protože s prezidentkou Čaputovou vnímáme stejně význam svobody, spravedlnosti, a také prosazování slušnosti v politice,“ stojí v prohlášení, které redakci zaslal Pražský hrad.

„Jejím dnešním oznámením naše služba zdaleka nekončí. Plnit úkoly ve prospěch našich zemí budeme dál a věřím, že na tuto spolupráci navážeme i s její nástupkyní či nástupcem, který vzejde z demokratických voleb na Slovensku příští rok,“ dodal Pavel s tím, že Čaputové patří „velké uznání“.

Čaputová, jež ve středu oslaví své padesátiny, se dostala do funkce s hesly o boji za právní stát. Soubojů nakonec musela svést mnohem víc. Když v červnu 2019 nastoupila do funkce, v zemi vládl jako Ficův „pohrobek“ Peter Pellegrini, dnešní předseda strany Hlas.

Volby v únoru 2020 pak přinesly velké změny a pro část Slováků i naději. Tu ovšem rychle pomohla pohřbít nečekaná výzva: pandemie koronaviru. Čaputová se během ní kvůli chaotickému rozhodování dostala do sporů s vládou, respektive s tehdejším premiérem Igorem Matovičem.

I když se pak vyměnil premiér, politické, a hlavně osobní spory ve vládě neskončily. V Matovičovi navíc Čaputová získala hlasitého kritika.

Po covidu-19 následovala ruská invaze na Ukrajinu a jasný postoj prezidentky na podporu Kyjeva. K tomu se přidala i inflace a energetická krize. Sama Čaputová nedávno označila uplynulý rok za „zatím nejtěžší“.

Vleklá koaliční a politická krize nakonec skončila pádem vlády Eduarda Hegera. Kabinet jako vůbec první ztratil důvěru parlamentu. Ústava v té chvíli dala prezidentce silnější pravomoci.

Heger měl dovládnout do předčasných voleb, jenže jeho koaliční vláda se nakonec samovolně rozpadla a Čaputová jmenovala vlastní „úřednický kabinet“. Ten pro takový případ dopředu avizovala. Tehdy se ozývala kritika, že měla prezidentka jednat rychleji.

Konzistentní je Čaputová, co se týče kurzu zahraniční politiky. Novou dynamiku jí navíc díky ideové blízkosti a stylu politiky dalo vítězství Petra Pavla v českých prezidentských volbách.

Čaputová se jako „vychovatelka politiků“ snažila domlouvat rozhádané koalici Matoviče a později občas kárala i stejně turbulentní uskupení za Hegera.

Dlouhodobě upozorňuje také na rostoucí polarizaci ve společnosti, již teď umocňují blížící se parlamentní volby.

„Předvolební kampaň na Slovensku je už plná nepravd, je zavádějící a plná i osobních útoků na představitele občanského sektoru. A i když si to nikdo z nás nepřeje, je zřejmé, že budou pokračovat,“ uvedla nedávno hlava státu.

Stupňujícím se útokům přitom čelí i ona a její rodina. „Ohrožení rodiny prezidentky dosáhlo té míry, že se musela posílit jejich bezpečnost. Čím dál tím častěji míří na děti, je to velmi nepříjemné,“ řekl nedávno deníku Sme partner Čaputové Juraj Rizman.

Ten také začátkem června uvedl, že našel ve střeše svého zaparkovaného auta díru a další stopy úmyslného poškození. „Nepochybuji, že to má něco společného s tím, s kým žiju. Kdyby to měl být vzkaz, tak má odpověď je, že se nenechám zastrašit,“ uvedl.

Proti výhrůžkám smrtí se v květnu ohradila i přímo Čaputová. V této souvislosti nařkla expremiéra a předsedu strany Směr Roberta Fica, že z ní svými výpady udělal terč.

„Neklesnu na jeho úroveň a nebudu mu věnovat žádné přívlastky. Využiji ale všechny právní prostředky. Jako matka na ochranu svých dětí. Jako občanka na ochranu instituce, kterou dočasně zastupuji,“ napsala Čaputová.

Fico v poslední době vyostřil rétoriku vůči NATO, EU i Ukrajině, nešetří ani šířením konspiračních teorií a silná slova adresuje i Čaputové. Nechybí přitom označení za „americkou agentku“, „Sorosovo dítě“, přímá nařčení prezidentky z plnění instrukcí George Sorose či „nevládek“.

„Jsme v otevřeném politickém konfliktu s prezidentkou,“ potvrdil v nedělní televizní debatě Fico.

Proti Čaputové míří i ostrá slova od fašizující krajní pravice a také od obhájců ruské invaze na Ukrajinu a z prostředí odpůrců očkování proti covidu-19, jež se aktivizovalo během pandemie.

Z parlamentních stran za prezidentkou stojí jen strana SaS, Za lidi a Demokraté expremiéra Hegera. To se projevilo i na hlasování o důvěře premiéra Ľudovíta Ódora. Úřednickou vládu podpořilo jen 34 ze 136 přítomných poslanců.

Podle aktuálního průzkumu agentury Ipsos zůstávala Zuzana Čaputová s důvěrou 43 procent lidí nejdůvěryhodnější političkou na Slovensku. Průzkumy jí také přisuzovaly dobrou šanci na znovuzvolení.

I když se mandát prezidentky krátí, čeká ji ještě jeden z nejdůležitějších kroků v dosavadní kariéře. Slovensko si 30. září zvolí nový parlament a podle dosavadních průzkumů je volebnímu vítězství nejblíž zmiňovaný Směr expremiéra Roberta Fica.

Povolební matematika ale bude složitá, protože rozložení mandátů v parlamentu s jistotou ovlivní počet propadnutých hlasů. Kolem vstupního pětiprocentního prahu je totiž řada středopravicových a konzervativních stran.

I kdyby Fico vyhrál, neznamená to, že by ho Čaputová musela pověřit sestavením vlády. Kdyby tak ovšem neučinila, bylo by to ve slovenské historii vůbec poprvé. Jde však o „pouhou“ ústavní tradici, nikoli rigidní pravidlo.

Podoba nové vlády by také jistě předznamenala to, kdo se nakonec bude ucházet o prezidentský úřad. „Burza jmen“ začala už před oficiálním oznámením Čaputové. Volby by se měly konat příští rok v březnu.

Zatím zaznívá hlavně jméno bývalého ministra zahraničních věcí Ivana Korčoka a bývalého prezidentského kandidáta Roberta Mistríka. Skloňuje se také jméno bývalého dlouholetého velvyslance v Česku a levicového politika Petra Weisse.

Nikdo z trojice se ke kandidatuře přímo nepřihlásil, ale indicií je už dost. Robert Mistrík kandidoval už v roce 2019, nakonec se ale kandidatury vzdal právě ve prospěch Čaputové; nechtěl drobit hlasy.

Pravděpodobnější je ovšem kandidatura Ivana Korčoka. „Respektuji úřad hlavy státu a také paní prezidentku osobně, a nebylo by ode mě korektní vyjadřovat se před tím, než jakékoli stanovisko poskytne ona sama,“ uvedl v pátek.

Dlouholetý diplomat vedl ministerstvo zahraniční v letech 2021 až 2022 a svým stylem i přesvědčením by zřejmě v lecčems navázal na Čaputovou, a to včetně zahraniční politiky.

Korčok má jako možný kandidát šanci získat širší politickou podporu od strany SaS, Progresivního Slovenska i od strany předsedy parlamentu Borise Kollára. Podporu naopak vylučuje Směr i Hlas.

Právě populární předseda Hlasu Peter Pellegrini bývá rovněž zmiňován jako možný kandidát. „Musím vám otevřeně a přímo říct, že jsem se tím nikdy nezabýval. Osobně na to ambici nemám. I když z legrace se někdy říká, že je to jediná funkce, kterou jsem ještě nezastával,“ uvedl na začátku června.

Z tradičně nepříliš jasného Pellegriniho vyjádření se moc vyčíst nedá. Roli v tom jistě hraje opatrnost před blížícími se předčasnými parlamentními volbami a to, že Hlasu podle průzkumů dochází dech.

Možné je i to, že Pellegriniho strana nakonec osloví zmíněného Petra Weisse, který v 90. letech patřil k reformním komunistům a byl u transformace komunistické strany na Stranu demokratické levice (SDĽ). V současnosti je ale Weisse dosti pozapomenutým politikem, který byl na vrcholu před 30 lety.

Vyloučit se nedá ani překvapivý krok od Roberta Fica - v návaznosti na tom, jestli po volbách zasedne ve vládě, či nikoli. Fico už na prezidenta kandidoval v roce 2014. Tehdy ho ve druhém kole o téměř 20 procentních bodů porazil Andrej Kiska.

Zvěsti o tom, že prezidentka nakonec svůj úřad obhajovat nebude, znovu rozproudily i spekulace, zda nezamíří do vysoké zahraniční funkce.

Už loni na podzim ji jmenoval americký list The New York Times jako jednu z adeptek na pozici generální tajemnice NATO. Později o tom informoval i server Politico.

O funkci v NATO nebo v evropských strukturách mluvil předseda slovenského parlamentu Boris Kollár. Současnému generálnímu tajemníkovi Jensi Stoltenbergovi ovšem končí mandát už letos na podzim, což je o půl roku dřív než mandát prezidentky Zuzany Čaputové.