Povládne déle než Merkelová. Orbán vyhrál čtvrté volby v řadě

Podle průběžných výsledků opět vyhrál maďarské volby s náskokem národně-konzervativní Fidesz premiéra Viktora Orbána, který favorizovaly i průzkumy. Při sečtení téměř 99 procent hlasů má Fidesz 53,1 procenta a opoziční koalice Společně za Maďarsko přes 35 procent.

Do parlamentu se dostane i krajně pravicové hnutí Naše vlast s více než 6 procenty (7 mandátů) a jeden zástupce německé menšiny.

Znamená to, že si Fidesz počtvrté v řadě udrží v parlamentu dvoutřetinovou ústavní většinu, a dokonce oproti volbám v roce 2018 ještě o dva mandáty posílí na 135 křesel z celkových 199. Odvolilo 69,47 procent voličů.

Pokud se Viktor Orbán po nedělním vítězství Fideszu udrží v křesle premiéra až do parlamentních voleb v roce 2026, povládne stejně dlouho jako německá kancléřka Angela Merkelová. Ba dokonce ještě o čtyři roky déle, protože Orbán byl předsedou maďarské vlády už od roku 1998 až do voleb 2002, což z něj dělá vůbec nejdéle vládnoucího premiéra maďarské historie.

I volby v roce 2002 Orbán vyhrál, jenže nedokázal v parlamentu sestavit většinovou koalici a v zemi vládla levice až do vlastní diskreditace a následného Orbánova volebního triumfu v roce 2010. Od té doby Orbán vládl zemi s komfortní ústavní většinou v parlamentu.

Letošní souboj se sjednocenou opozicí v čele s Péterem Márki-Zayem byl do poslední chvíle napínavý, ovšem favoritem byl i tak Orbán. Do klání vstupoval jako favorit – a svou roli potvrdil.

Maďaři tak znovu odsouhlasili jeho kurz „neliberální demokracie“, kterým směřuje Maďarsko už 12 let. Premiérem se teď stane popáté.

Ne vždy však tento politik prosazoval národně-konzervativní cestu.

Před třiatřiceti lety, v červnu 1989, stál student práv Viktor Orbán před půlmilionovými zástupy na symbolickém pohřbu Imreho Nagye, popraveného premiéra, který se v roce 1956 postavil na stranu protisovětského povstání. Orbán tam vyzval ke svobodným volbám a k odchodu sovětských vojsk ze země; už tehdy se zapsal do maďarské historie.

Syn důlního technika – komunisty – a středoškolské učitelky věnoval svou diplomovou práci polskému hnutí Solidarita a už během studií byl protikomunistickým aktivistou. V roce 1988 společně s dalšími univerzitními studenty založil hnutí mladých demokratů se zkratkou Fidesz. Šlo o protipól Maďarského komunistického svazu mládeže.

Fidesz a další disidentské organizace tehdy podporoval americký filantrop maďarského původu George Soros. Orbán dokonce od jeho nadace získal stipendium na studijní pobyt v Oxfordu. Ironií osudu pak Orbán po letech udělal ze Sorose svého úhlavního politického a zdémonizovaného vnějšího nepřítele, kterého jeho garnitura vidí doslova na každém rohu.

Tahle proměna jde ruku v ruce s Orbánovým politickým vývojem. I když teď platí za nacionalistického politika s autoritářskými tendencemi, v politice začínal v 90. letech Orbán jako liberál. Po prvních svobodných volbách v roce 1990 Fidesz, už jako politická strana, zůstal v liberální opozici vůči vládnoucí konzervativní MDF.

Už v roce 1992 se ve Fideszu střetla dvě ideová křídla, což vyústilo v odchod liberálů ze strany. Ve volbách v roce 1994 získal Fidesz jen 7 procent hlasů a po debaklu konzervativní MDF a výhře levice se Orbánova strana přerodila v zástupce konzervativních voličů akcentujících národovecká témata.

Zafungovalo to. Viktor Orbán se stal v roce 1998 poprvé premiérem.

Koaliční vládu začal vést, když mu bylo 35 let, tedy v podobném věku jako později například Stanislav Gross nebo ještě o něco mladší rakouský kancléř Sebastian Kurz.

Během Orbánovy první vlády se oživila maďarská ekonomika, stouply mzdy a klesla nezaměstnanost. Vznikla tzv. Karta Maďara pro maďarské menšiny v zahraničí, rozvíjela se spolupráce ve Visegrádské skupině, země vstoupila do NATO a mílovými kroky mířila i do Evropské unie.

Navzdory úspěchům se nedá opomenout i kritika. Už tehdy se objevovaly zprávy, že Orbánova rodina využívá politické moci k vlastnímu prospěchu nebo že Orbánovi vadí liberální média.

Polský premiér Jerzy Buzek, který vládl zhruba ve stejné době jako Orbán, vzpomíná na lídra Fideszu jako na „neobvykle dynamického politika s osobním charisma, mladého, schopného a průbojného, který na konci 90. let dokázal nakazit svou energií a nekompromisností i Poláky, obzvláště ty mladší“.

„Doufám, že Viktorovi spoluobčané docení jeho záměry a budou důvěřovat jeho odhodlání. Politik s potenciálem, jaký má Orbán, je potřebný nejen Maďarsku, ale i Evropě,“ píše někdejší polský premiér v předmluvě polského vydání Orbánovy knihy z roku 2009. 

Bylo to rok před volbami, ve kterých si sebejistý Orbán šel pro jasnou výhru.

V dalších Buzkových vzpomínkách z konce 90. let se ale objevuje i jiný Orbán – ten, který se naplno projevil po roce 2010. „Jednou se mě zeptal: ‚Nezmocnil ses veřejnoprávních médií? Měl jsi to udělat první den ve funkci!‘,“ vzpomínal Buzek před několika lety.

Během let 2002–2010, kdy byl Fidesz v opozici, budovala strana svou celostátní strukturu a díky populistické komunikaci si získala své tvrdé voličské jádro. Prostřednictvím přátel strany a podnikatelů také získala vliv na několik důležitých médií.

Drtivé vítězství v roce 2010 pak takříkajíc spadlo Orbánovi do klína po vlastních chybách vlády socialistů a liberálů.

Už rok před volbami přitom bylo zřejmé, že Orbán si nejde jen pro čtyři roky vládnutí, ale pro šanci na celkovou proměnu demokratického systému v Maďarsku.

Hned v roce 2011 prosadil díky dvoutřetinové většině v parlamentu přijetí nové maďarské ústavy, aniž by ji konzultoval s opozicí nebo s občany v referendu. Nová ústava přitom narušila princip dělby moci typický pro demokratické právní státy.

Vláda, či lépe řečeno strana Fidesz, si postupně podmanila a změnila k obrazu svému ústavní soud, prokuraturu, kulturní instituce, školství, veřejnoprávní média. A pak de facto i naprostou většinu relevantních médií v zemi.

Orbanizace Maďarska logicky znamenala také spor s Evropskou unií, jejíž podstata je opačná od cesty, kterou zvolil Fidesz; spočívá ve svobodě a demokracii, vládě práva, respektování menšin a také dodržování lidských práv.

Spor se kromě výše zmíněných témat vede i o takzvané vnitrostátní konzultace, ve kterých se Orbánova vláda umně napsanými zavádějícími otázkami ptá Maďarů na jejich postoje, omezení fungování neziskových organizací, vyvolávání nenávisti vůči sexuálním menšinám a dalším skupinám a mnoho dalšího.

Navzdory tomu, nebo možná i díky tomu, od roku 2010 vyhrála Orbánova strana všechny volby. Vždy dokáže své voliče mobilizovat.

Například v parlamentních volbách v roce 2018 i ve volbách do Evropského parlamentu o rok později popoháněl lidi k volebním urnám tématem muslimské migrace, ochrany tradic a kontrastu k „pokřivenému Západu“ či spiknutím blíže neurčené mocnosti.

I na základě sporu s unijními institucemi vyvolává Orbán dojem, že vlastně nemá v politice ústavní většinu, ale je sám ohroženou menšinou.

Roli hrál i strach před terorismem v Evropě a také kontinuální rétorika obrany křesťanství. I v otázce náboženství přitom Orbán prošel proměnou. Ještě na přelomu 80. a 90. let se považoval spíše za ateistu, což se změnilo zřejmě pod vlivem jeho manželky Anikó Lévaiové.

Politicky pomáhá Orbánovi i dřívější image „chlápka z venkova“ (navzdory právnickému vzdělání a Sorosově stipendiu), početná rodina, fotky s vnoučaty a vztah k fotbalu.

Směr, kterým se Orbán v posledních 20 letech vydal, se dá demonstrovat na dvou ukázkových případech.

V roce 2001 společně se slovenským premiérem Mikulášem Dzurindou a eurokomisařem pro rozšíření Günterem Verheugenem přestřihnul pásku na znovu postaveném mostě Márie Valérie mezi maďarskou Ostřihomí a slovenským Štúrovem. Šlo o velký symbol společné cesty Slovenska a Maďarska do Unie, na které se Orbán jako premiér podílel.

O 20 let později na stejném místě už proti Evropské unii burcoval. Pro dnešního Orbána už most neznamená cestu do EU, ale potřebu „boje proti Bruselu“ a „osamělost středoevropských států“. „Dnes už Brusel nestojí na straně středoevropských národů jako před 20 lety,“ prohlásil na podzim 2021 Orbán, pro kterého jsou „Brusel“ se zmíněným Sorosem hlavními strašáky.

Strašák naopak není země, která se rychle mění z autoritářské na totalitární.

Dnešní Rusko si omotalo orbánovské Maďarsko kolem prstu a kromě různých dalších aktivit ho drží na vodítku hlavně velkou závislostí na poli energetiky – nejde jen o plyn, ale i o jadernou energetiku.

Tomu odpovídá i změna Orbánova přístupu k Ukrajině. „Bez záruk nezávislosti Ukrajiny je v ohrožení celý bezpečnostní systém vzniklý po konci studené války,“ řekl Orbán před 21 lety v rozhovoru pro americký list The New York Times. Ukrajina pro něj tehdy byla klíčovou zemí pro bezpečnost v Evropě. „Pro celou Evropu je životně důležité, aby si Ukrajina zachovala svou nezávislost po všech stránkách, zejména co se politiky a bezpečnosti týče,“ tvrdil dál Orbán.

V ostrém kontrastu teď stojí jeho „pragmatický“ postoj k ruské invazi na Ukrajinu. Ruskou agresi sice premiér odsoudil, ale šéfa Kremlu Vladimira Putina osobně nekritizoval. Celé nedělní volby vykreslil jako volbu pro mír a stabilitu, které podle něj může Maďarsku zajistit jedině Fidesz. V případě vítězství opozice hrozilo podle Orbána zavlečení Maďarska do války.

Maďarská vláda také – na rozdíl od jiných členů Evropské unie a NATO – nepodporuje Ukrajinu dodávkami zbraní. Nepovolila ani jejich převoz přes maďarské území.

Navzdory domácí opoziční i mezinárodní kritice za kormidlování Maďarska k autoritářství vyhrává Viktor Orbán dál. Tuto neděli se mu podařilo porazit i širokou opoziční koalici – jeho politika i charisma na velkou část Maďarů funguje i po 12 letech u moci.

Podle sociologa Laszla Bruszta ze Středoevropské univerzity volí Fidesz pestrobarevná skupina lidí. „Jde z části o ty, kteří si zakládají na své důstojnosti – před rokem 2010 měli pocit, že maďarství a jeho hodnoty jsou speciální a že na nich záleží. A Orbán je oslovil. Pak jsou to lidé, již neměli sociální jistoty, ti ze střední, nižší střední třídy, ale taky lidi bez zaměstnání, často bez možnosti dostat se k penězům. A pak Fidesz také volili ti, kterým šlo o posílení maďarské střední třídy, lidé, co si považují nízkých daní a chtějí jet na několikatýdenní dovolenou do Chorvatska k moři,“ vysvětlil sociolog v podcastu Seznam Zpráv Checkpoint.

V neděli si Viktor Orbán mohl v kalendáři odškrtnout další čtyři roky na cestě za avizovaným cílem: udržet se u vlády až do roku 2030.