Tvář polské pomoci. Doma jí přespaly tisíce uprchlíků, sama bydlí v nájmu

„Po čísle 3500 jsme přestali počítat,“ odpovídá Olga Batorová na otázku, kolika lidem letos vlastním nasazením pomohla. „Po Velikonocích už přijíždělo z Ukrajiny a zároveň od nás dál na západ odjíždělo už méně lidí a situace se stabilizovala,“ vysvětluje Běloruska, která dlouhodobě žije v Polsku.

Její velký dům v Liliové ulici ve východopolském Lublinu se hned na začátku ruské invaze na Ukrajinu stal důležitým lokálním centrem pomoci pro válečné uprchlíky. Sama Olga se kvůli tomu přestěhovala do podnájmu, kde bydlí dosud.

Plná byla na začátku jara velká garáž s matracemi i celý atypický třípatrový dům – tak trochu nafukovací, jak se ukázalo. Najednou v něm totiž přespávalo až 120 lidí.

Hlavně během března a dubna sloužil dům jako „přestupní stanice“ a dočasná noclehárna. Uprchlíci odtud po krátké době mířili organizovanou dopravou za stálejšími útočišti do západní Evropy – zejména Německa a Nizozemska.

„Liliovou prošlo, dejme tomu, na 3500 lidí, ale po telefonu jsme pomohli určitě dalším dvěma tisícům,“ vypočítává Olžin kamarád a spolupracovník Marcin Pszenniak zvaný Maniek. „A to nepočítám lidi, kteří si chodili pro pomoc do našeho skladu. To bylo tak deset rodin denně. Přesně se to spočítat prostě nedá,“ dodává.

A to ani finančně: možná jde až o dva miliony zlotých, tedy přes deset milionů korun.

Seznam Zprávy dům v Liliové letos navštívily dvakrát – v polovině března a pak znovu na konci května. Tehdy Olga se svým partnerem Łukaszem Stomou a kamarádem Maňkem plánovali založení neziskové organizace a přestavbu domu a vedlejšího stavení na trvalejší ubytování pro ukrajinské rodiny s hendikepovanými dětmi.

Z toho nakonec sešlo kvůli nedostatku zdrojů a změně situace, ukrajinští uprchlíci ale v domě na Liliové zůstávají.

S Olgou a Maňkem se Seznam Zprávy spojily telefonicky během adventu. I po velkém letošním nasazení působí energicky a Olgu neopouští ani smysl pro suchý a břitký humor, kterým zaujala už na jaře.

„Teď je v domě na Liliové několik lidí, kteří u nás bydlí už od začátku války, ale jsou zdraví a pracují, takže příští rok se přesunou do podnájmu a budou žít za svoje. My pak můžeme přijmout další rodiny s hendikepovanými dětmi,“ říká Maniek.

„V domě teď bydlí lidé, které znám a kteří se nikam dál posouvat nebudou. Většina z nich se nemá kam vrátit a nejspíš zůstanou delší dobu,“ dodává k tomu Olga, která je teď na čas ve Spojených státech. Dům má tak pod taktovkou její matka.

Stejně jako milionům lidí i Olze začátek války překazil „určitý životní plán“. Před ruskou agresí se totiž zabývala mezinárodním obchodem se surovinami, hlavně jejich dovozem z Ruska, Ukrajiny a Běloruska.

„Olze se převrátil život o 180 stupňů. Mně o 90,“ říká Olžin kamarád Maniek. „Trochu v žertu musím říct, že jsme se se ženou téměř rozvedli, protože jsem čtyři měsíce skoro nebyl doma a máme malé dítě,“ říká.

„Od začátku dělám tuhle práci jako dobrovolník, takže musím stíhat i své zaměstnání. Nic jsme za to nedostali, kromě pár čokoládových tyčinek z našeho skladu a možná pár řízků,“ směje se. Rodinu nakonec postavil znovu na první místo. „Ale čtyři, pět měsíců byla na prvním místě moje druhá rodina – v Liliové ulici,“ dodává.

Podle Maňka je teď nejpotřebnější pomáhat nikoli Ukrajincům v Polsku, ale přímo lidem v zemi zasažené válkou. „Na východě Ukrajiny je potřeba všechno – od svíček po vodu, potraviny, teplé deky i krmivo pro psy a kočky,“ říká mladý Polák, který teď spolupracuje s lublinskou neziskovou organizací InNeed.

A co je teď s velkou garáží, kde na začátku uprchlické vlny spaly matky s dětmi na matracích? Momentálně slouží jako sklad potravin, dál se vytápí a jsou v ní i deky a postele.

„Garáž zůstává připravená. Mluví se o tom, že dojde k další uprchlické vlně, takže máme připravené matrace pro asi dvacet lidí,“ říká Olga. „Pokud bude potřeba, garáž znovu otevřeme a začneme i s další dopravou na Západ. Doteď ale ještě nikdo nový nepřijel,“ upřesňuje rázná žena s mimořádně velkým srdcem.