Hledá se náhrada za Dudu. Favorita dohání veterán, který už lecčím pohrdl

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Já to nebudu. Opravdu!“ napsal ve středu na síti X polský premiér Donald Tusk. Znovu tak vyvrátil, že by příští rok na jaře kandidoval na hlavu státu.

Právě Tuskovi jde v nadcházejících prezidentských volbách o hodně. Polský prezident má totiž relativně silné pravomoci a k té nejsilnější patří prezidentské veto. K jeho přehlasování je v parlamentu potřebná třípětinová většina, již ovšem Tuskova vládní koalice nemá.

K moci se přitom dostala i díky slibu zásadní změny kurzu a rychlých změn – od nápravy právního státu až po zavedení registrovaného partnerství nebo liberalizaci protipotratové legislativy. Jenže to všechno naráží na konzervativního prezidenta Andrzeje Dudu a hrozbu jeho veta (a také na konzervativce v rámci vlastní vládní koalice).

Vládě tak jde v prezidentských volbách o možnost prosazovat svůj program. Cestu jí měla umést kandidatura liberálního varšavského primátora Rafała Trzaskowského.

„Dají nám (volby, pozn. red.) odpověď na to, zda jde posilování demokracie v Polsku dobrým směrem, anebo ne. Zejména proto, že abychom mohli splnit velkou část našich slibů, potřebujeme prezidenta, který nebude vetovat většinu vládních rozhodnutí,“ řekl Trzaskowski.

Politik Občanské platformy kandidoval už v roce 2020, kdy na poslední chvíli nahradil kandidátku Małgorzatu Kidawu-Błońskou a změnil dynamiku kampaně. S Dudou nakonec ve druhém kole prohrál o dva procentní body.

Tehdejší vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS) Jarosława Kaczyńského si tím prezidentský palác pojistila až do srpna 2025 (navzdory tomu, že vztahy Dudy a Kaczyńského jsou už roky složité a politici spolu nemluví).

Rafał Trzaskowski donedávna platil za automatického kandidáta a zároveň favorita i pro rok 2025. To se ovšem v poslední době změnilo. Na sociálních sítích, v médiích i v kuloárech se začalo skloňovat jméno Radosława Sikorského.

Současný ministr zahraničních věcí platí za velmi ambiciózního politika. Je zároveň o dost konzervativnější než Trzaskowski, ostatně v letech 2005 až 2007 byl ministrem obrany ve vládách PiS. Pak změnil dres.

O prezidentskou nominaci Občanské platformy usiloval Sikorski už v roce 2010 a jeho jméno se znovu objevilo o deset let později.

Loni se suverénně vrátil do funkce ministra zahraničí, ve které už byl v letech 2007 až 2014. Na jaře se spekulovalo, že má namířeno na post eurokomisaře pro obranu, jenže Sikorského nezajímají funkce bez skutečných exekutivních pravomocí, a tím pádem moci.

I když se může zdát funkce polského prezidenta hlavně ceremoniální, minulé roky ukázaly, že má v ústavním systému zásadní roli. Může buď hájit demokracii a slabší sousedy, nebo se dokonce zapojit do demontáže právního státu. Řada kroků každopádně není bez souhlasu hlavy státu možná.

Sikorski zájem o prezidentskou kandidaturu veřejně neoznámil, poslední půlrok ale zintenzivnil sebeprezentaci a její tón. K fotografii u vládního letadla před cestou do Německa píše „Na Berlín!“, od památníku u Monte Cassina zase zveřejňuje takřka prezidentské záběry.

A i ve výrocích naznačuje, že kromě Trzaskowského by mohl být kandidát někdo, kdo se vyzná v mezinárodních vztazích a obraně. Výrazně se přitom usmíval.

Nejistotě ohledně prezidentské nominace nahrála v posledních měsících i dlouhá informační pustina ze strany Tuska. Ve straně navíc tentokrát neproběhnou prezidentské primárky, protože o kandidátovi rozhodne vedení partaje – čili právě Tusk. Premiér přitom kolem celé věci dál mlží.

Jasné je jen datum. Jméno má zaznít 7. prosince ve Slezsku.

„Bude to někdo, kdo se zaprvé hodí do tohoto úřadu nejvíc, a zadruhé má největší šance vyhrát,“ napsal ve středu Tusk na síti X.

Aktuální průzkum agentury United Surveys pro server Wirtualna Polska (WP) srovnával šance Trzaskowského a Sikorského. A lépe vyšel varšavský primátor.

Zatímco Trzaskowského by v prvním kole volilo téměř 40 procent lidí, Sikorského jen necelých 26 procent. Jak by dopadli ve druhém kole, jasné není, na to se průzkum neptal. Průzkum důvěry lidí v politiky, který zveřejnila agentura Ibris, dal oběma politikům podobná čísla, okolo 40 procent.

Aby měly prezidentské průzkumy vůbec nějaký smysl, musí být jasné, proti komu bude Trzaskowski nebo Sikorski stát. V sondážích se zatím počítá s kandidaturou současného předsedy sněmovny a šéfa koaličního hnutí Polsko 2050 Szymona Hołowni.

I ten už kandidoval v roce 2020, kdy skončil se 14 procenty na třetím místě. Teď by měl podobnou podporu. Hołownia zatím kandidaturu oficiálně nepotvrdil, ale k oznámení se schyluje.

Za krajně pravicové síly bude kandidovat poslanec Konfederace Sławomir Mentzen. V rozporu s volebními pravidly už na konci srpna nechal ve Varšavě vyvěsit obří plachty se svou podobiznou a heslem „Mentzen 2025“.

Dosud ale není jasné, koho pošle do voleb Jarosław Kaczyński a jeho PiS. Na konci srpna opoziční lídr vyhlašoval, že seznam jmen, o kterých uvažuje, se postupně zkracuje. Předem také řekl, že kandidátkou nebude žena, protože ta se podle něj do dnešní bezpečnostní situace „nehodí“.

„Muž musí být mladý, vysoký, charismatický, pohledný. Voliči mají tyto požadavky na vzhled postavené vysoko. Musí také mít rodinu. Musí velmi dobře ovládat angličtinu. Nejlépe by měl znát dva jazyky. (…) Musí být mezinárodně zběhlý. Měl by to být člověk, pro kterého svět není cizí, který se účastnil konferencí a přednášek,“ definoval si Kaczyński svého ideálního kandidáta ve vysílání katolického rádia Maryja.

Předem ze závodu vyškrtl expremiéra Mateusze Morawieckého, o kterém se dřív spekulovalo. Na seznamu je teď podle mediálních spekulací bývalý ministr školství Przemysław Czarnek známý radikálními postoji, umírněný europoslanec Tobiasz Bocheński a pak ředitel Ústavu národní paměti Karol Nawrocki.

Už zmíněný průzkum pro server WP dává Nawrockému v prvním kole výsledek 26 procent. Těžší soupeř by pro něj byl Trzaskowski.

Svého kandidáta PiS zřejmě představí kolem státního svátku 11. listopadu. Kaczyńskému se už v roce 2015 povedl manévr s kandidátem „vytaženým z klobouku“. Tehdy třiačtyřicetiletý Andrzej Duda byl téměř neznámý europoslanec a ani předseda PiS tehdy nepočítal s tím, že experiment s neokoukanou tváří vyjde.

Duda na voliče zabral a porazil původního favorita voleb Bronisława Komorowského, jenž mandát obhajoval. Šlo o předzvěst následného nástupu strany PiS k moci na podzim 2015.

Pro Kaczyńského je zisk prezidentského úřadu důležitý z jiného důvodu než pro Tuska. Jde mu o nástroj blokace a také demonstrace životaschopnosti strany, která se od loňských voleb potácí ve vnitřní krizi. Stárnoucí předseda (bez jasného nástupce, zato s hašteřícími se frakcemi) kvůli tomu dál zůstává v čele partaje.