„Trhají mé hodnoty na cáry.“ Byli jsme na protestu ve Ficově baště

/Od našeho zvláštního zpravodaje na Slovensku/

„Já nevím, jak tobě, ale mně ještě žádný šek nepřišel. Příště si na transparent rovnou napíšu platební údaje,“ vtipkuje Jakub se svým kolegou Kristiánem.

Oba pracují ve vývoji a výzkumu v závodě na výrobu pneumatik a v pátek večer přišli v Považské Bystrici na demonstraci „za evropské Slovensko“. Ve třicetitisícovém městě, které dlouhodobě platí za baštu vládnoucí strany Směr, přišly na demonstraci před komunitní centrum Cooltajner stovky lidí.

V předloňských parlamentních volbách dostaly v Považské Bystrici strany současné vládní trojkoalice dohromady 54 procent. V celém okrese to bylo ještě o několik procentních bodů víc.

Jakub svým vtípkem naráží na výroky slovenských vládních politiků o tom, že jsou protivládní demonstrace placené ze zahraničí. Drží přitom ceduli s podobiznou premiéra jako diskžokeje, nápisem „Mejdan“ a vypsanými kontroverzními výroky Roberta Fica z minulých let. „Nastavuju mu zrcadlo,“ vysvětluje demonstrant.

„To, že teď premiér řekl, že nechce vystoupit z Evropské unie, mě vůbec nepřesvědčí o tom, že to, co se dělo dosud, je najednou v pořádku,“ dodává pak už vážněji o důvodu protestu jeho kolega Kristián.

Navazuje na to, že i když politici Směru nedávno zmiňovali jako „krajní možnost“ vystoupení země z EU, Fico teď v posledních dnech deklaroval, že jeho kabinet žádné takové kroky nemá v plánu.

„Ptám se, proč vlastně dnes jdou lidé protestovat,“ napsal premiér v pátek na facebooku a zveřejnil zprávu agentury TASR o tom, že Evropská komise neeviduje žádné náznaky, že by Slovensko zvažovalo vystoupení z EU.

Navzdory tomu se v pátek večer v desítkách slovenských měst znovu demonstrovalo. Na bratislavské náměstí Svobody dorazilo podle odhadů bezpečnostní firmy SafetyCrew přes 40 tisíc lidí. Další tisíce protestovaly například v Košicích, Banské Bystrici, Popradu nebo Nitře.

V hlavním městě vystoupil na pódiu například gymnaziální student Simon Omaník, jenž na sebe v lednu upozornil, když na protest odmítl podat ruku prezidentu Peteru Pellegrinimu. Omaník v Bratislavě vyzval mladé lidi, aby se nenechali zastrašit a stáli si za svým názorem. „Zastrašit a odradit nás je přesně to, co Robert Fico chce,“ prohlásil.

Studenti dostali slovo i v Považské Bystrici. „Zatímco neonacisti v hlavním městě útočí na nevinné lidi v autobusech, vláda místo řešení skutečných problémů mění trestní zákon, aby pomohla svým lidem,“ prohlásil gymnazista Alex Varhaník.

Společně se spolužákem sepsal i kritické připomínky k zákonu, kterým chce premiér Fico v ústavě mimo jiné zakotvit „jen dvě pohlaví“. Nasbírali už dost podpisů na to, aby se úřad vlády musel jejich „hromadnou připomínkou“ zabývat.

Na považskobystrické demonstraci řečnila i pedagožka Anna Jančová, která je spoluautorkou lednového otevřeného dopisu učitelů. Premiéra Fica v něm vyzvali, aby přestal šířit strach a nenávist.

„Nechci chodit na protesty, chci žít svůj tichý, obyčejný život. Jenže nemohu, protože mocní této země šlapou po všem, čemu věřím. Trhají na cáry moje hodnoty,“ prohlásila na pátečním protestu Jančová.

Páteční protest v Považské Bystrici navázal na demonstraci z letošního 24. ledna, kdy dorazilo na 1500 lidí a ve městě šlo o jeden z největších protestů od roku 1989.

„Porovnatelný byl jen protest za Jána Kuciaka a Martinu Kušnírovou v roce 2018 a předtím, když se lámal režim,“ řekl mi ještě před začátkem pátečního protestu jeho spoluorganizátor Tomáš Bořuta. Účast na druhé demonstraci hodnotí jako mírně slabší, ale na politické poměry města stále jako dost „slušnou“.

Bořuta je v Považské Bystrici zastupitel za Progresivní Slovensko a provozuje místní komunitní a kulturní centrum a kavárnu. Ta platí v celém městě za „liberální ostrov“. Lidi podle něj mobilizovaly k protestům hlavně výroky politiků Směru o „krajní možnosti vystoupení z EU“, ale také Ficova cesta do Moskvy a jeho dovolená ve Vietnamu.

U mé otázky, zda se kvůli organizování protivládních protestů cítí jako „pučista“, se Bořuta usmívá. „Pokud to má být puč proti potlačení svobodných a demokratických principů, tak je to pro mě čest,“ říká zprvu. Pak dodává, že osočení ze strany premiéra Roberta Fica a celá teorie o státním převratu je „směšná a trapná“.

Premiér v minulých týdnech přišel za asistence tajné služby SIS a také bezpečnostní rady státu s verzí o údajných přípravách státního převratu. Fico z puče dál viní opoziční strany, nevládní organizace, média a zahraniční skupinu, kterou identifikoval jako gruzínskou legii bojující na Ukrajině. Všichni dotyční osočení z puče odmítají.

„Situace je mimořádně vážná. Nedáme si rozvrátit zemi proto, že se opozice obává férové politické soutěže. Je plán, jehož cílem je postupně zvyšovat intenzitu útoků proti vládě a proti státu, až po okupování budov a blokování silnic,“ prohlásil Fico nedávno. „Stát si rozvracet nedáme,“ dodal.

Premiér zmiňuje i podporu za zahraniční peníze od George Sorose, koordinovanost a plán na okupaci státních budov. Ta podle něj měla vyvolat reakci bezpečnostních složek, což by poškodilo obraz jeho vlády, mělo vyvolat masové demonstrace a vést k pádu kabinetu.

Tomáš Bořuta vysvětluje, že za protesty v desítkách slovenských měst stojí místní skupiny aktivních občanů. Často přitom mají zkušenosti už z protestů „za slušné Slovensko“, které se konaly v roce 2018 po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové.

I když se premiér Fico snaží kolem vytvořit atmosféru spiknutí, podle Bořuty je celá věc velmi jednoduchá. „Máme jednu velkou chatovací skupinu na Signalu, kde je kolem 50 lidí a denně si napíšeme kolem 500 zpráv, takže je to až takové chaotické. Pokud si premiér myslí, že je to organizovaný převrat, tak je to směšné. Věci řešíme na koleni a pomáháme si, jak umíme,“ vysvětluje organizaci skupiny „Slovensko je Evropa“.

Ozvučení si často organizátoři půjčují od známých a věci řeší současně s normálními pracovními povinnostmi.

„Skupinu zakládali tři lidé z Bratislavy, ale nedá se říct, že by tam měl někdo rozhodující slovo, leda kolem komunikace s médii. Jinak je to živelná skupina, kde si každý řeší vlastní město. Společné jsou hlavně požadavky,“ popisuje Tomáš Bořuta.

Na financování protestů je spuštěná veřejná sbírka na portálu Donio a bratislavští organizátoři regionům nabízejí kompenzaci výdajů. V Považské Bystrici ale peníze nechtějí – aparaturu mají vlastní, řečníci i muzikanti vystupují zadarmo a místo papírových plakátů spoléhají na propagaci na sociálních sítích.

„Za tím není nic tajného. Na to, aby se zorganizoval protest, stále stačí dobří lidé. Nejsou k tomu potřeba peníze ze zahraničí, jak si myslí náš pan premiér,“ uzavírá lokální politik a občanský aktivista.

Další protest v Považské Bystrici bude za dva týdny kolem data 6. výročí vraždy Kuciaka a Kušnírové.